sobota 23. února 2019

Kultura za sedm no. 13

Roma... no viděli jsme to na dvakrát, co vám budu nalhávat. Loňský trhák Alfonso Cuaróna ověnčený množstvím nominací na Oscara je zajímavý film, o tom žádná, ale pro mne to bylo poněkud špatně stravitelný. Nejen délka, ale i chvílemi až hluchá místa, která měla nejspíš dokonale dokreslovat atmosféru sedmdesátkového Mexico City, mě trochu nudily. Na druhou stranu bylo radost pohledět na dům, ve kterém se příběh odehrává a na kostýmy. Byly momenty, kdy jsem si vzpomněla na Felliniho, ale vážně jenom trochu.

Extra palec nahoru za typografii.

Zdroj www.csfd.cz
Deadpool 2, jako jo, je to zase vtipný, přijde mi teda, že se sympaťák Ryan Reynolds vzhlédl v Jimovi Carrey, když hrál v legendární Masce, ale proč ne, to je dobrý vzor. Obzvlášť vtipný jsou ryze osobní vtípky mezi Reynoldsem a Jackmanem, ty dojdou opravdu nejspíš jenom těm, kteří je trochu sledují na sociálních sítích a ví, že tihle dva jsou přátelé a pořád do sebe šijou. Jako oddychovka fajn.

Zdroj www.csfd.cz
El árbol de la sangre. Julio Medem má rád ve svých filmech hezké lidi, což ve Španělsku není, třeba na rozdíl od Německa, takový problém zařídit. True story, vidím to denně. My máme s Martinem jako "svůj" film jeho Lucía y el sexo, to byl biják, kterým se mi Martin "představil" (jako že první film, na který jsme se společně dívali) a musím říct, že mne tím docela dostal. Takže účel to splnilo. A máme ten film rádi dodnes.
Loňský Medemův snímek je klasická medemovina, krásní lidé, nádherné exteriéry, typický styl vyprávění a vášnivé vztahy. Ale tak jako mile vášnivé, vůbec to neuráží, ani se u toho necítím trapně. Za mě palec nahoru a to rovnou i za Joaquína Furriela, jako ten je fakt dobrej (moc dobrej a navíc má metr osmdesát, takže pecka). Jo a za paní Ángelu Molinu, ta je naprosto uhrančivá.

Zdroj www.csfd.cz
Staré dobré Vanilkové nebe (2001). Nemám ráda toho skřítka Toma Cruise, ale jsou dva filmy, kde mi nevadí, Vanilkové nebe a Interview s upírem. Vanilla Sky natočil Cameron Crowe a kdo dospíval, stejně jako já, v devadesátých letech, určitě s láskou vzpomíná na jeho ultimátní Singles a Na pokraji slávy se skvělou Kate Hudson. Mysteriózní Vanilkové nebe je výborný, sice jsem neviděla původní španělskou verzi, ale tahle mi stačí a moc se mi líbí. Sice mám tendenci se zamotat ve vyprávění a ztrácím přehled co je realita a co je výplod choré mysli hlavního představitele, ale v tomhle případě to nevadí, spíš naopak, řekla bych, že to je záměr. Mimochodem, výborný soundtrack s poměrně zásadními songy té doby.

Zdroj www.csfd.cz

úterý 19. února 2019

Za chvíli

Tak se nám to krátí. Za týden a něco budu na otočku v Praze a šestého března nám začíná třítýdenní dovolená ve Spojených státech. Ve Španělsku jsem makala jak šroubek, a i když jsem neudělala naprosto nic z toho, co jsem měla v plánu (opravdu, nula), udělala jsem spoustu jiných věcí, které taky využiju. Nebo v to aspoň doufám.



Na pětidenní návštěvu Prahy se těším jak malá a už mám domluveno a nacpáno v těch pár dnech takových aktivit, že se snad ani nenadechnu. Hned na čtvrtek večer jsem objednaná ke kadeřníkovi (jdu na krátko, short hair don't care), uvidím se s holkama na výšivce, po únorové abstinenci si dám konečně sklenku vína (suchý únor mám poctivě skoro za sebou, ale že bych se rozhodla abstinovat napořád, to uplně ne-e), čeká mě večeře s mojí nejlepší kamarádkou (ještě nevím, kam půjdem), nemine mne adrenalinové balení na cestu po USA, kde podle všeho teplotně projdem všemi ročními obdobími, budu běhat po městě, protože v prosinci došla zásoba (nejen) papírů, na které tisknu digitálně reprodukce, je naplánovaná i schůzka v Lovebrandu, kde budem probírat plánovaný rebranding a samozřejmě se uvidím s Lenkou Zahradoniťovou a Bárou Emamamisovou.

Je toho tolik a já mám jako obvykle pocit, že jsem tady ve Španělsku neudělala tolik práce, kolik jsem mohla udělat.

Ale i tak jsem si tady namalovala pár věcí, které mne samotnou překvapily. Nikdy bych si třeba nemyslela, že budu schopná prosedět hodiny nad rybama nebo broukama.



Nebo že začnu obsedantně malovat skleníky s rodinnými mazlíčky. Ukázalo se totiž, že skleník s černou kočičkou vzbudil takový zájem mezi majiteli psů a koček, že mi začali psát, jestli bych neudělala skleník i s jejich mazlíčkem a já na to kývla. Proč ne, čas tu na to mám, baví mě to, procvičím si ruku a přivydělám si, což se sakra hodí, když více než dva měsíce skoro nic nevydělávám (ale zdravotní a sociální platím samozřejmě stále). Ještě mám volný čas na jeden skleníček, než odjedu, tak kdybyste někdo chtěl, pište a pošlete rovnou fotku Mourka nebo Ťapky. Cena za originální akvarel je tu více než příznivá. (V Praze je můj čas mnohem dražší.)



Pokud tuhle informaci někdo ocení, je už otevřený e-shop. Novinky ale nečekejte, ty přijdou někdy na přelomu dubna a května. Nemůžu se dočkat!

Bylo to tu krásné, ale já už se těším na bláznivé pokračování roku. Mám naťuknuté pohádkové spolupráce, ze kterých mám upřímnou radost a doufám, že vyjdou. Hledám kancelář, mám v plánu se částečně pracovně přesunout i se skladem někam na Letnou, ale nechci, aby to byl obchod. Zatím jsem tedy nic zajímavého nenašla, buď je to tmavé, ošklivé, daleko nebo moc drahé, ale ono se to vyloupne, až to budu opravdu chtít najít. Teď to jen tak oťukávám, stejně můžu až od dubna. (Kdybyste někdo o něčem věděl, napište mi, může to být i malý světlý byt, ideálně Praha 7.)

Taky vím, že už konečně začnu dělat kurzy akvarelu. Už je čas, letos jsem si konečně jistá a můžu to tedy spustit. Celé roky mi lidi píšou, že by rádi, tak se těším. Dám vědět včas všemi svými dostupnými kanály. První kurz chci spustit už v dubnu.

Sama pro sebe chci začít s novou výtvarnou technikou, zkusím si zakoketovat s kvašem. Barvy mám doma koupené už od loňského jara. Tak ráda se učím nové věci a tak ráda na to přicházím postupně sama. Nevím, co to ve mně je, asi nějaký pud průzkumníka nebo dobyvatele.

Co mě po odjezdu ze Španěl opravdu chybět nebude jsou naši sousedi. On je Ital, ona Mexičanka a profesionální zpěvačka, která si začíná procvičovat hlas s železnou pravidelností zhruba kolem jedenácté večer. Spát choděj kolem druhé. Ve Španělsku je normální, že na sebe všichni řvou z jednoho metru a že spát se chodí až hodně po půlnoci, ale to, že díky tomu vstávám až po deváté mě vůbec netěší. Den je pak strašně krátký. V příštím životě si přeju mít spánek jak chlap. Tvrdý a hluboký.

sobota 9. února 2019

Kultura za sedm no. 12

Filmy

Divoši je snímek, který režíroval Oliver Stone, a který mi naprosto unikl. Je z roku 2012, je parádně obsazený, ale toho Stonea (ježiš, to český skloňování cizích jmen mě jednou zabije) jsem tam nějak hledala marně. Jsem na jeho věci velmi opatrná od té doby, co jsem viděla jako mládě Četu a dost to mnou otřáslo, ale tohle je vyložená plážová limoška. Dobře se na to dívalo, Benicio Del Toro je ďábelský jako obvykle a Travolta mě taky hodně bavil. Na a pak ti dva týpci z pláže, na ty se koukalo vyloženě s radostí, takže proč ne.

Zdroj www.csfd.cz

Mechanický pomeranč a další režisér ze šuplíčku "magor". Kubrickovi jsem nikdy moc nerozuměla, ale Shining miluju a Mechanický pomeranč je legenda, kterou jsem měla "rozdělanou" asi od šestnácti, kdy jsem zhruba po dvaceti minutách utekla od televize s tím, že tohle nemám zapotřebí. Ale přeci jen... kvůli těm interiérům a v podstatě vtipným situacím, jsem se rozhodla se na to podívat znova a nelituju. Je to hodně zajímavý a myslím, že to právem patří mezi základní vzdělání milovníků kinematrografie. Už jenom ty rozsáhlé rozbory, které najdete všude po internetu a pikantnosti, které se k filmu vztahují, ho činí zajímavým.

Myslím, že málokdo měl takový cit pro interiéry, jako Kubrick. Povšimněte si prosím shozené knihovny v Jaffe House (dům od skupiny architektů Team 4), je to String a hned jsem si vzpomněla na Soňu Malinovou.

Zdroj www.csfd.cz

Miss Hanoi byla ztráta času.

Zdroj www.csfd.cz

Dvojitý agent je docela koukatelná akční krimoška, i když je to trošku blbost, ale zas na toho Richarda se dá celkem dívat, takže jako oddychovka, proč ne...

Zdroj www.csfd.cz

Předčítač je starý (2008), určitě ten film znáte a já si asi v půlce uvědomila, že jsem ho už viděla, ale vůbec to nevadilo. Mám ráda ty poválečné reálie, módu, která se tehdy nosila, polorozbořené domy a naději. Tenhle film to všechno má a Kate Winslet je skvělá. Mám pocit, že teď hraje v samých blbostech a myslím, že je to škoda.


Zdroj www.csfd.cz

Listopad. Až to uvidíte, tak možná začnete Myynu nenávidět, ale já vím minimálně o třech lidech, kterým by se mohla estetika tohoto estonského artového snímku líbit stejně, jako mně.

Zdroj www.csfd.cz

Ach, jak dlouhá je doba mezi jednotlivými díly Mostu... nedá se to skoro vydržet.