sobota 8. června 2019

Kultura za sedm no. 16

Filmy

Bába z ledu - mám ráda Bohdana Slámu a jeho obyčejné příběhy neobyčejně ujetých lidí, mám opravdu strašně ráda Zuzanu Kronerovou (aktuálně se na ní těším v divadelní hře Gin Game), ale tenhle film mým oblíbeným nejspíš nebude. Martin to třeba vstřebal mnohem líp než já. Já jsem nepobrala Novýho, ze kterého je stařec a já ho furt vidím jako štramáckého vodohospodáře z Velkého sedla, no prostě, jsem z toho filmu v rozpacích. Každopádně, kloubouk dolů před Zuzanou Kronerovou, která se ve svých pětašedesáti letech kvůli filmu musela začít otužovat v ledové řece. Fujtajbl.
Jo a Vilhelmová zahrála skvěle mega čůzu.


Zdroj www.csfd.cz


Seriál

After Life - a máme tu další pecku v podání brilantního Rickyho Gervaise, ze kterého všichni učůrávají na potkání. Jeho smysl pro humor je nedostižný, má tah na branku jako blázen, ale to téma mě dávalo hrozně zabrat. Pořád jsem na to musela myslet a moc jsem se teda nezasmála. Pani ze hřbitova bych chtěla mít za tetu.

Zdroj www.cafd.cz

Divadlo

Návštěva - až do listopadu beznadějně vyprodané představení Národního divadla na Nové scéně. Jako přátelé, to je mazec, David Prachař je bůh a to jsem si vždycky myslela, že je to úplný idiot, když kvůli víle opustil Danu Batulkovou. No, možná je, ale jako herec mě dostal do kolen.
Je to hodně ujetý představení a rozhodně není pro slabé povahy a pro povahy s omezeným smyslem pro humor. Doporučuju všema deseti.

Zdroj www.narodnidivadlo.cz


Hudba

Tohle vám sem musím nasdílet, nedá se nic dělat, moje nové objevy. A přeju hezký víkend!

Crystalized - Martina Topley-Bird a Mark Lanegan









Long Distance - Turin Brakes

https://www.youtube.com/watch?v=XVnQS_FPeng

pátek 7. června 2019

Los Angeles

Los Angeles! Už i po tomhle městě se mi začíná stýskat, byť bych to přímo na místě považovala za naprosto absurdní. Los Angeles je divočina, Los Angeles, to jsou stanová městečka bezdomovců na ulicích a bez servítek i na hollywoodském Chodníku slávy. Los Angeles by si v pestrosti nezadalo s papouškem araraunou, rezidenční čtvrti s výstavními vilkami jak z Beverly Hills 90210 se v těsné blízkosti střídají se špinavými ulicemi, které nemají ani trochu půvabu.







Ten půvab musíte hledat.

A najdete ho. V Městské knihovně, v Grand Central Market, kde se můžete dobře najíst, u Griffith Observatory, kde je nádherný výhled (včetně legendárního nápisu Hollywood), v přilehlém parku pod observatoří a v naprosto bezkonkurenčním a dechberoucím areálu Gettyho muzea. Řídila jsem do Los Angeles po osmiproudé dálnici jak z filmu a byl to zážitek. Chci znova. To bylo doslova "tady a teď" a žádnou meditaci jsem k tomu nepotřebovala.

Griffith Observatory



Městská knihovna

The Million Dollar Hotel


Los Angeles je intenzivní.

Vůbec se mi nelíbilo, ale zpětně musím říct, že mělo charakter a opravdovost.

Měli jsme tu čest zajít na návštěvu k Eamsovým. Od té doby nemyslím na nic jiného, než jak si někde nad městem postavit přesně tak skromnou a přitom geniální stavbu. Nad městem. Abych na něj viděla. Na návštěvu Eams House v Santa Monice je potřeba se registrovat, prohlídka malé zahrady a domu zvenčí není drahá, pokud byste ale chtěli do přísně zakonzervovaného interiéru, zaplatíte neuvěřitelnou sumu mnoha tisíc. Má to svoje důvody, dům je udržovaný přesně v takovém stavu, v jakém ho opustila Ray, když zemřela, deset let po svém muži Charlesovi.

Santa Monika

Eames House









Přesto tam jeďte, pokud budete mít možnost. A spojte to s procházkou po Santa Monice.

Gettyho muzeum je zcela zdarma, založil ho lidumilný miliardář Jean Paul Getty a vystavil v něm sbírku mnoha uměleckých děl z období středověku až po současnost. Do areálu muzea se nedostanete jinak, než muzejním vláčkem s klimatizací, bez řidiče a s podmanivou hudbou, která vás bude hladit, zatím co vláček pojede působivě pomalu po nádherné krajině do areálu muzea. Je to na celý den a stojí to za ten čas. Nechybí bezchybně udržované zahrady, příjemný personál a výhled s velkým V.


Getty Museum





Také jsem si v LA splnila sen. Jsem ujetá na architekturu, to asi víte, takže vás nejspíš nepřekvapí, že jsem k smrti toužila vidět dva ikonické filmové domy. Oba z milovaného původního Blade Runnera. Měla jsem z toho zimomriavky, fakt že jo.



Blade Runner - Ennis House, Frank Lloyd Wright, 1924. V domě se odehrávala třeba legendární scéna s Rachel a sovou. Dům je v soukromém vlastnictví a není přístupný veřejnosti.



Blade Runner - Bradbury Building, Summer Hunt a George Wyman, 1893. Přístupná je pouze vstupní hala, v ochozech jsou kanceláře a nedá se tam jít.



A to je ze Spojených států všechno.

Sbohem Ameriko, rozhodně jsme se neviděly naposledy, to slibuju. Nemám chuť už cestovat nikam po Asii, vzhledem k pasivně agresivnímu postoji tamních obyvatel k životnímu prostředí, ale Ameriku, s tou jsem navázala až skoro intimní vztah. Zamilovala jsem se nejen do přírody, ale i do ohleduplnosti a příjemné lidskosti, s jakou jsem se tam coby turista setkala. Byla bych ráda, kdyby se u nás lidi ve službách chovali stejně. Kdyby se lidi na ulici chovali stejně. Ohleduplně, s úsměvem. Je uplně jedno, že druhý ten svůj úsměv třeba tak nemyslí. Co na tom sejde? Je to mnohem příjemnější, než vidět jenom věčně nasraný ksichty a poslouchat stěžování všech okolo.








Kdybyste neměli co dělat, jeďte do Států. Jeďte tam do přírody. Je jedinečná.

sobota 11. května 2019

Kultura za sedm no. 15

Tak konečně mám něco víc, než čumění na bednu. Ha!

Výstavy

Plejády skla 1946-2019 v Umprum muzeu. Sklo je moje dlouhodobé téma a nenaplněná láska. Moje cesta za sklem skončila dokončením střední sklářské umprumky, ale to, jak pracují lidé, se kterými jsem se setkala osobně během studií, sleduju dál. U nás v brusičské dílně se totiž poměrně často zjevovali osobnosti, které dokážu ocenit až teď. A dodnes mě mrzí, že jsem jim nekoukala pod ruku, když brousili.
Výstava Plejády skla představuje některé objekty proslulé sbírky autorského skla z archivu Umprum muzea a je dlouhodobá. Velmi doporučuju, protože tam najdete krásné kousky a sklu přitom nemusíte vůbec rozumět. Stačí se dívat a obdivovat tenhle neuvěřitelný materiál.

Zdroj Uměleckoprůmyslové museum, foto Gabriel Urbánek
 
Šílený hedvábník Umprum muzeum. Kolik ještě objevím inspirativních českých osobností, které nám komunisti po léta zapírali? Přes Jana Kaplického, Evu Jiřičnou, Miroslava Šaška a bezpočet dalších, jsem se teď ostala k Zikmundovi a Lídě Ascherovým. Textilní mágové, kteří od čtyřicátých do osmdesátých let minulého století navrhovali pro přední světové módní domy a bravurně ovládali řemeslo sítotisku a užitého textilního výtvarnictví, mají v Umprum muzeu nádhernou výstavu. Možná vám budou jejich vzory povědomé, byli tolik napodobováni, až jsem měla pocit, že jsem otevřela babiččinu skříň.

Zdroj Uměleckoprůmyslové museum, foto Ondřej Kocourek

Sklo nás spojuje! XIII. Mezinárodní sklářské smpozium Nový Bor taktéž Umprum muzeum. Sklářská sympozia mám ráda a tohle je obzvlášť povedené, aspoň podle mého soudu. Krásné autorské sklo současných sklářských výtvarníků.

Zdroj Uměleckoprůmyslové museum, foto Gabriel Urbánek


Filmy a seriály

Fair Play. Trochu děsivé nahlédnutí do našich osmdesátých let, kdy byl doping v profesionálním sportu braný jako něco zcela běžného. To, že to sportovcům ničilo zdraví bylo zanedbatelné proti tomu, co všechno mohli díky chemii v těle dokázat, a ukázat tak západnímu světu, že na východě se rodí nadlidi a že na nás nikdo nemá. Uf. Skvělá Judit Bárdos.

Zdroj csfd.cz
Ztraceni v Mnichově. To jsem se zas pobavila! Petr Zelenka nikdy nezklame, a i když je to malinko slátanina, tak jsem upřímně zasmála. Velká nadsázka z filmového světa, báječné herecké obsazení, smysl pro humor nutný. Za mne palec nahoru.

Zdroj csfd.cz
Sense8. Sourozenci Wachovští se do toho zase naplno položili, ale první série se mi líbila mnohem víc. U dvojky jsem byla zpruzená mnoha zbytečnými scénami á la hudební videoklip, byť dobře udělanými, s krásnými lidmi a podle mě dobrou hudbou. Ale v seriálu mi to přijde fakt zbytečný. Co bych ovšem na obou sériích vypíchla, je jednoznačně velký důraz na představení gay a lesbické komunity, což je dost užitečné. Lidi by měli pochopit, že to není nemoc, ale uplně normální stav, se kterým se člověk může narodit a není přitom o nic míň lidská bytost, než ostatní. Pravidelně, pokud jsme v Praze, chodíme s Martinem na Prague Pride pochod a pokaždé mě znova a znova udivuje, že jsou stále jedinci, kteří jinou sexuální orientaci považují za škodlivou. Nechápu.

Zdroj csfd.cz

Divadlo

V Paříži bych tě nečekala, tatínku!, divadlo Palace. Lechtivá francouzská komedie, která by mne vlastně nijak zvlášť nezaujala, kdyby hlavní roli bravurně nevystřihl Petr Nárožný. Frantíci si potrpí hlavně na tři témata: politika, sex a záměny/nedorozumění. Není tomu jinak ani tady, ale užijete si to, Simona Postlerová byla taky skvělá. Pokud se chcete zasmát a nic moc neřešit, pak tohle je to pravé představení.

Zdroj divadelnikomedie.cz

pátek 3. května 2019

Death Valley National Park

Předposlední místo ve Státech. které jsme letos navštívili. Ten název. Pocitově něco tajemného, něco, na co jsem byla fakt zvědavá. Jak jako "smrti"...? Jako úplně nebo jenom trochu mrtvé? Co je na dně jsem veděla z obrázků, ale jakou to má strukturu a jaké je to na omak? Jsem taková. A proto mi nestačí dívat se na dokumenty a číst knihy, musím si na to prostě šáhnout.

Death Valley, které znám z filmů a videí k písničkám, je zvláštní. Na jeho dně bylo pusto, fičel tam vítr a na rozpraskané půdě se srážely krystalky soli. Nejhlubší místo údolí leží pod úrovní hladiny moře, teoreticky se tam tedy nemůžete spálit, stejně jako u Mrtvého moře, které je taky pod úrovní hladiny moře. Jak to funguje v praxi nevím, ani na jednom z těch dvou míst jsem nestrávila tolik času, abych to zjistila, protože mám to štěstí, že se obvykle na sluníčku nespaluju hned.

Údolí smrti je sice chudé na rostliny (i když tam přeci jenom nějaké jsou), zato je však bohaté geologicky. Stojí rozhodně za návštěvu, široká paleta odstínů těch obrovských "šutrů" je ohromující. A najdete tam dokonce dva hotely! Jeden z nich vzniknul už v třicátých letech, kdy bylo místo vyhlášeno jako památka po té, co se zde přestal těžit borax. A byl to pan Zabriskie, víceprezident společnosti Pacific Coast Borax Company, který se zasloužil o to, že se údolí stalo národní památkou.


Zabriskie Point


A přece tu něco roste! Nechápu sice, jak to ta rostlinka dokáže, ale byla tam.

Představte si neuvěřitelný fukeř. Tak silný, až jsem málem odlítla.



Po Státech se mi jezdilo famfárově. Měli jsme půjčené na road-trip po Arizoně, Nevadě a Kalifornii pohodlné Subaru Legacy, pravda, myslela jsem si nejdřív na Mustanga, ale nakonec jsme byli rozumní. Není žádným tajemstvím, že jediný, kdo z nás dvou má řidičák, jsem já a náramně jsem si to užila. Speed limit se dodržuje, všichni jezdí na pohodu a ohleduplně k druhým. O tom se mi může u nás jenom zdát. Osmihodinové štreky jsem zvládala bez problémů, myslím, že poslední den jsem v tahu jela i dýl, ale ani mi to nepřišlo. Akorát mě brněla trochu pravá noha.


Místo nazvané Artist's Palette


Na Death Valley si vyhraďte alespoň den. Na Las Vegas, které se rozkládá nedaleko, jsme se vyprdli, zato jsme si po cestě do Údolí udělali výlet k obrovské přehradě Hoover Dam, vystavěné ve třicátých letech, jejíž věže jsou postavené v krásně čisté moderně, a protože Hoover Dam dělí Nevadu od Kalifornie, tak jsou na dvou věžích hodiny, ukazující čas jednoho z těch dvou států.

Na přehradu zkustě dorazit před západem slunce, "golden hour" je tu opravdu překrásná.