úterý 11. prosince 2018

Jsem tu

Jestli měl někdo obavu, že na blog po festivalu mini nepíšu proto, protože se někde po Praze potácím v hluboké depresi, tak tomu tak naštěstí není a děkuju za ty případné obavy. Mini bylo fajn, katastrofa z Blavy se naštěstí neopakovala, jenom jsem dva dny po mini zasvětila kompletování objednávek, které se mi nashromáždily na e-shopu během festivalu a na sdílení pocitů nebyl moc čas.

Ale teď jsem tu a před sebou mám poslední dvě akce, které mi z těch šesti ještě zbývají. O víkendu budu na Dyzajn marketu, na piazzetě u Národního divadla, uvnitř provozní budovy. Znáte mne, pokud se můžu alespoň trochu vyhnout zimě, udělám to. I když ze zkušenosti vím, že i v té budově dokáže být pěkná kosa, ovšem zdaleka ne taková, jako venku, to dá rozum.
Při té příležitosti jsem vytvořila na fb událost, kam sázím ty extra buřty, které mám pro Dyzajn market připravené a které už třeba ani nejsou na e-shopu, protože jsou tam vyprodané. Plus ty hrníčky, které se tak líbily a kde kdo se na ně ptal, tak pevně doufám, že naživo zájem neopadne a hrníčky půjdou do dobrých rukou (třeba krále Miroslava).



Když se ještě vrátím k mini, tak je to opravdu hezká akce. Vrchní patra obchodního domu Kotva jsou fakt zajímavá, má to svůj šarm a mně se to líbilo. Protože jsem předem měla zvolené místo u Utukutu, pár lidí se mi divilo, proč to dělám, protože hrací koutek s houpacími prkny je vždy plný vřeštících dětí. Já jsem si o to místo řekla proto, protože Utukutu jsou moji přátelé a mám je ráda, na hlasité děti jsem ani nepomyslela, ale zpětně musím říct, že pokud byly děti hlasitější, tak jsem to ani nevnímala. Děti mi a priori vůbec nevadí (překvapení, co?), je sice fakt, že se bojím brát do rukou miminka, ale to je tak všechno, většinou mi vadí spíš někteří rodiče. Víte, co myslím... že?
Nakonec jsme s utukutí Zoe byly v sobotu i prima parťačky, nakreslila mi krásné přání a pak jsme posílaly utukutí mamce legrační fotky s ksichtama. To já zas umím, dělat ptákoviny.

Když to shrnu, jsem ráda za zkušenost na festivalu mini a za to, že ačkoliv jsem neměla moc dětských věcí, maminky si u mne našly důvod nakoupit třeba i pro sebe nebo pro větší děti. A tak to má být.

Nejsem si jistá, jestli do konce týdne ještě něco na blog vyplodím, takže rovnou přidávám k dobru, že jsem dala na e-shop dopisní dárkový set, že je kalendář ve slevě, protože co si budem vykládat, konec roku se blíží a já se vracím až posledního března, tak co pak s kalendářema, žeano, no a co ještě....? Jo, že nejspíš využiju kouzlo platební brány a e-shop nechám otevřený až do středy 19. 12. (tedy s možností platby pouze přes platební bránu, jejíž uskutečnění vidím hned), ale nečekejte zázraky, jako že se to stihne doručit do Ježíška, to asi ne. Já to rozhodně negarantuju a to, že to některé e-shopy dělají, tak to jsou docela střelci. Na to já jsem moc malej punkáč a nebo málo marketingově vyčůraná. Stát se totiž může cokoliv a já za dopravce ručit nemůžu.

A to je v rychlosti asi všechno, na Dyzajn marketu budu v sobotu a v neděli od 10 do 19 hodin. Tak kdyžtak přijďte a ne, abyste byli tak hodní a nosili mi zas svařáky, víte, jak to dopadlo loni (já vim, že jsem si o ně říkala, ale pssst). Málem jsem tam k večeru tancovala na stole. Pa!