pondělí 12. listopadu 2018

Jaká je cena duševního vlastnictví?

Tak jsem si všimla, že na facebooku proběhly mezi tvůrci a grafiky dva obrázkové virály. Na jednom jsou jednoduchým stylem nakreslené dvě návštěvnice trhu, jak si povídají o tom, že prodejkyně je drahá a že by to uměly taky a zadarmo, na druhém je obrázek koně, nejdřív precizně nakresleného, potom už méně přecizně, až přechází hlava koně do jednoduché stylizované, až dětské, kresby. U toho komentář "Když se zákazník zeptá, jestli by to šlo udělat levněji". U obrázků je většinou rozjetá diskuze autorů o tom, že si za svojí práci nikdy nemůžou říct skutečnou cenu.

Když tedy pominu paradox, že oba obrázky už dávno "ztratily" jméno člověka, který je vymyslel a namaloval (a co je obzvlášť vtipné, kopírují a sdílí to na svojí zeď především autoři, a ti by tohle měli ctít), tak je to téma k zamyšlení. A nejspíš to moje zamyšlení nebude vůbec krátké, protože to z podstaty věci ani nejde.

I když, long story short...

Jeden z obrázků (ten z trhu) cílí na trable řemeslníků, druhý na problémy grafiků. V obou případech se mě to týká. Vezmu to postupně, problém po problému, neboť je v těch dvou naprosto perfektních dílech nabaleno takových trablů, až to není hezký.

Problém č. 1 - hlas lidu

Vox populi, vox Dei? Ne tak docela.


Co je větší problém? Že si drobní řemeslníci a výtvarníci neumějí/nechtějí/bojí se spočítat správnou cenu za svojí práci nebo pár lidí, kteří hejtují s nevhodným komentářem?

Podle mě je problém spíš to první.

Vím, že jeden nepříjemný komentář většinou přebije tisíc pozitivních. Naprosto spolehlivě. Nicméně, pořád mám na paměti, že hejtři moje účty nezaplatí a že hejtři absolutně netuší nic o mých nákladech. Kritizovat je náš národní sport a vychází z nízkého sebevědomí. Já nic neumím, takže nikdo nic neumí, to znamená, že ty se tváříš, že něco umíš a ještě za to chceš peníze, ale ve skutečnosti je to jenom trik nebo práce, kterou si udělám sám doma, když budu chtít, takže co to tady na mě zkoušíš?

Co z toho vychází? My sami nejlíp víme, kolik úsilí nás náš výrobek stál, kolik práce za ním je a nejspíš naprosto přesně víme, kolik budeme za to všechno ještě platit na fakturách, daních, pojištění. Suma sumárum, kašlu na kritiku. Tečka.

Problém č. 2 - Fler

Hodně z nás si prošlo začátkem na Fleru (tisíceré díky za něj!) a prodávali jsme za nesmysl, protože ta euforie z toho, že to lidi kupují překonala naprosto všechno. Láska hory přenáší, láska k práci přenáší celá pohoří.
Pokud jsme se tím začli na plný úvazek živit, logicky muselo dojít ke zdražení. Kdo je na Fleru a nezdražil jenom kvůli tomu, že má pocit, že se tam s vyšší cenou nedá konkurovat lidem, kteří dělají podobné věci za zlomek ceny, protože je dělají ve svém volném čase jako koníček, tak je dost mimo.
Pokud jsou výrobky kvalitní, hezky nafocené a jsou použity všechny nástroje, jaké Fler nabízí, není důvod neobstát i s vyšší cenou.
Nestačí jenom výrobky vystavit a čekat, na Fleru je potřeba se snažit a něco pro to udělat. Pak to funguje. Vím to, protože jsem si tím sama prošla.

Další možností je z Fleru odejít a jít si svojí vlastní cestou. Tuhle možnost jsem zvolila já, protože jsem solitér a vyhovuje mi to víc. Už nepotřebuji být něčím chráněná a hlavně mě nebaví cizí pravidla.

Občas slyším, že Fler k*rví ceny rukodělných výrobků. Myslím, že jsou to sami tvůrci, kdo si ceny k*rví, Fler je naprosto férová platforma, kde může zkusit štěstí úplně každý. Taky je to dobrý selektor.

Problém č. 3 - cenotvorba

Když už máme za sebou tu etapu, kdy jsme svoje výrobky prodávali za nesmysl, začneme do ceny počítat: náklady, licence, energie, nájmy, vybavení, daně, zdravotní, sociální, náklady na život, volné dny, auto, pohonné hmoty, telefon, pomocníky/brigádníky/zaměstnance. A duševní vlastnictví. (K tomu se ještě vrátim samostatně.)

Přichází tedy na řadu matematika. (Teď by se hodil takovej ten zvuk strašidla bu-hu-hůůůůů). 

Já, protože jsem radikál a nekompromisní Střelec, mám za to, že máme každý možnost prodávat svoje výrobky za skutečnou cenu a že autorům jejich strach škodí, mnohdy opravdu fatálně.

"Co vyzařuješ, to přitahuješ."

Teď mne napadlo, jak si asi hodnotu svých výrobků určují ti, co brousí po cizích instagramech, flerech a fajsbukách a "inspirují se" u ostatních... No nic.

Pro vyčíslení hodinové sazby za práci, kterou děláme, existují tabulky a business kalkulačky. Není to úplně jenoduché a funguje to pouze v případě, že máme přehled o svých účtech a čase. A znovu zde platí moje domněnka, že pokud svojí práci myslíme opravdu vážně, tyhle hodnoty známe, vedeme si tabulky a máme přehled. V opačném případě jde o cucání si ceny z prstu, což dřív nebo později vede k průšvihu.

Taky doporučuji knihu Magdaleny Čevelové Kouzlo ceny. 

Problém č. 4 - duševní vlastnictví

Spočítat si konečnou cenu z jasně daných čísel je čistá matematika, ale určení ceny za duševní vlastnictví je něco jako věštění z křišťálové koule, kdy musíme přistoupit na hru, že máme nějakou cenu. Já vím, že většina z nás má tendenci si o sobě myslet to nejhorší. Nějak nás blbě vychovali nebo nevím, kde se to v nás Češích bere, ale pojďme se na to vykašlat. Protože hodnota našeho nápadu má také cenu. A velkou.

Duševní vlastnictví je náš nápad, naše znalosti, naše roky trávené tréninkem (čehokoliv), naše umění udělat něco výborně, naše kreativita, náš pohled na svět. Duševní vlastnictví je naprosto geniální pojem, ta dvě slova už ani nemůžou být víc individuální. Znamená to logicky mimo jiné i to, že zkušený autor bude mít nejspíš uplně jinou cenu, než autor nezkušený, protože jeho cena na trhu obstojí právě na základě jeho znalostí a zkušeností.

Víc, než kdy jindy tady platí pravidlo "Když dva dělají totéž, není to totéž."

Jsou "dobré duše", které přijdou a celý náš nápad nám klidně ukradnou, ale já se pak podívám na ten jejich konečný výstup a mávnu nad tím rukou. Ty oddřený roky mi nikdo nesebere. Nicméně, ta drzost je opravdu zarážející.

Jak se stanovuje cena za duševní vlastnictví?

Cena našeho duševního vlastnictví se rovná našemu sebevědomí a zkušenostem.

Blbý co? Já to říkám pořád.

Tak co si o tom myslíte? Pojďte do mne! Určitě není problém č. 4 tím posledním... Jenom je pondělí a já už musím zase pokračovat v práci a ne psát romány. Paaaaa

Update: Dohledala jsem, že autorem obrázku z trhu je Tereza Pešková, na insta ji najdete jako @terezap.




22 komentářů:

  1. Skvěle napsané. Naprosto úžasně vystižen přístup Čechů k jakékoliv tvůrčí činnosti. Líbí se mi celá ta část: "Kritizovat je náš národní sport a vychází z nízkého sebevědomí. Já nic neumím, takže nikdo nic neumí, to znamená, že ty se tváříš, že něco umíš a ještě za to chceš peníze, ale ve skutečnosti je to jenom trik nebo práce, kterou si udělám sám doma, když budu chtít, takže co to tady na mě zkoušíš?" a následné postřehy, že si o sobě vždycky myslíme to nejhorší a neumíme se ocenit. Protože tak to prostě je. Nejsem ve stejné pozici jako ty, nic takhle nevytvářím a neprodávám, jen se snažím tvořit (blog, psaní, cokoliv) a cítím na sobě přesně to, co píšeš - stojí to za zlámanou grešli, koho by ty moje kecy zajímaly... a už to jede, přesně ve stylu "myslet si o sobě to nejhorší. Trochu mě "těší", že v tom vlastně nejsem sama, vždycky jsem přemýšlela, kde se v mé výchově stala chyba, ale asi to nebude o mých rodičích, ale o nějakém celkovém nastavení společnosti. A pak se člověk rozhlédne kolem, nedejbože rovnou do Ameriky, a jen žasne, co jsou lidé schopní vyprodukovat a CHTÍT ZA TO PENÍZE! A je to tak v pořádku ale. Vymysleli to, dali tomu nějaký čas, i třeba jen za to, že já se tím nemusím otravovat, i kdybych si to "mohla udělat sama", stojí za to to finančně ocenit.
    A ještě dovětek - tvoje věci jsou samozřejmě dražší. Mohla bych jít do papírnictví a koupit si kroužkový blok s tvrdými deskami za třetinu ceny (možná i méně). Ale nebyl by tak krásný, nebyla by za ním taková láska při výrobě a nepodpořila bych českého výrobce, který za tím stojí od začátku do konce. I tohle pro mě má nějakou přidanou hodnotu, kterou je holt potřeba zaplatit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro, děkuju za podporu! Jenom bych ráda uvedla na pravou míru ty moje ceny. Tu výši neurčuje ani tak to, že je to s láskou a velmi pečlivě připravované, byť je to pravda, ale to, že jedu malonáklad a tím pádem nikdy v životě nemůžu běžným papírnictvím konkurovat, i kdybych svoje výrobky nenáviděla :))). Moje cena je z velké části daná velmi vysokým nákladem na realizaci (je to paradox, čím méně kusů po tiskárně chci vyrobit, tím víc to stojí) a pak je tam samozřejmě započítané i to moje duševní vlastnictví, ale ta první položka převládá. :)
      Moc zdravím a ještě jednou díky za tenhle osvícený přístup!

      Vymazat
  2. Hezky shrnuto. Připomínat, že svojí hodnotu a hodnotu naší prace si určujeme sami, nikoliv kdokoliv zvenčí, je pořád třeba...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ne tak docela. Cenu určuje i trh, což ale neznamená, že se nemůžeme dostatečně ohodnotit. Zároveň, pokud bude dost sebevědomých tvůrců, začne se vnímat cena za ruční práci jinak a proto je potřeba se ohodnotit správně, bez ohledu na to, jestli jsem z Prahy nebo z Horní Dolní, protože čím víc nás bude, tím větší šanci máme na úspěch ve smyslu pochopení té ceny.

      Vymazat
  3. Se vším souhlas! (A zas mne jako potrefenou husu bodlo to, jak uz si pekne dlouhou dobu rikam, ze musim z fleru pryc... ale moje tema je pohodlnost, zeo) Je to zkratka neco, co se musime tak nejak celkove vsichni naucit (a diky, zes takovej soliter a prukopnik a nebojis se rikat ty - zatim vseobecne - nepopularni pravdy) a celkove se posunout na vyssi level, kde se nezdraham platit druhym poctivou a zaslouzenou cenu, pac ja sama znam svou cenu... Taj.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ale pokud ti ty ochranný křídla Fleru sednou a potřebuješ je, pak je všechno v pořádku. Otázka je, jestli jsi v míru s cenama, který tam máš nebo jestli tě štvou. Podle mě hlavně nemá cenu zakládat e-shop, pokud těch věcí nemáš tolik, ono pak rozjet to stojí poměrně dost úsilí. Navíc mám pocit, že jsi říkala, že se tím vlastně živit nechceš... nebo se něco změnilo? ;)

      Vymazat
  4. Moc mávám a píši, máte recht ve všem, v pozitivním i v tom negativním a určitě by se toho dalo najít ještě víc.
    Myslím, že je to obecné zaříkávadlo (to s tím sebevědomím), ten kdo něco umí má buď malé sebevědomí nebo ho má správně nastavené, ale okolí si na něho ukazuje, že má sebevědomí až až, pak jsou tací, co nic moc neumí nebo umí ale tak nějak bez nápadu, ale jsou šikovní jinak, tak nějak vyčůraně a sebevědomí mají někdy víc než dost a okolí to přijímá i naopak, a pak je další skupinka,která má obří sebevědomí, já si o nich myslím své, ale zřejmě víc jak polovina národa se mnou nesouhlasí.
    Je to různorodé stejně tak jako s názory na Flér a umělce a řemeslníky a jinak šikovný lidi. Já si Vaší práce moc vážím, na vašich věcech je vidět s jakou péčí jsou dělané a taky mi hladí po duši, a i když třeba nemohu koupit úplně vše co bych chtěla (ale o to vlastně ani nejde), tak alespoň maličkosti sem tam ano, a moc ráda, vaše máky mi dělají radost každý den!!
    A stejně to mám s jinými prodejci, ke kterým se vracím, protože mi dělají radost, protože jsou nádherně řemeslně zpracované, protože mi voní, líbí se mi, protože znám jejich příběh, protože jsou z naší země, atd., a já jejich výrobky mohu udělat šťastné další lidi, když jim je daruji a nebo prostě obšťastním sama sebe.
    To že jsou všechny tyhle maličkosti i větší věci (jako třeba oblečení) dražší mi vlastně ani nepřijde, vidím za nimi tu práci, ten nápad, ten krásný materiál a taky si je nepořizuji každý den. Kdyby všichni tihle tvůrci měli do své práce nezapočítané vše co jste zmiňovala a také (hlavně) sebe sama, nemohla bych si od nich nic pořídit, protože by prostě zkrachovali, tak to holt je!!!
    Takže zdravému sebevědomí třikrát zdar a Vám pohlazení - jen tak:))!!!
    Šárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Šárko, já jsem šťastná, že tu svojí práci mám, ale upřímně přiznávám, že bez zákazníků by mě to nebavilo, asi potřebuji publikum, takže moc díky, že jste. <3
      Mávám a zdravím! :)

      Vymazat
  5. Tak trochu podobný problém řeším. Provozuji papírnictví a snažím se, aby bylo kreativnější než ta běžná. V nabídce mám mimo jiné kreativní potřeby a materiál, z kterého občas něco vytvářím i já. Některé výrobky jsem dala do prodeje (i jako možnou inspiraci pro tvoření, tady se nejedná o žádnou autorskou tvorbu). Sranda je, že zákazníci zatím neví, že jsou to moje vlastní výrobky, tak klidně komentují ..."to bych ušmodrchala taky "..."dyť je to pár provázků ". Přivedlo mě to k nápadu, že jim dám možnost. Nenutím je kupovat hotové výrobky. Ať "šmodrchají ". Rozšířím nabídku potřebného materiálu, přidám návody ... a ukažte se všeumělové.
    Jde o trochu jinou věc, ale cítím to stejné, co Vy. Zdravím. Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že ať si to každý samozřejmě zkusí, ale já jsem zrovna ten typ, co radši podpoří profíka nákupem, než abych si něco doma po večerech zkoušela, abych měla pocit, že jsem nad někým zvítězila. :))) Tak doufám, že nás je takových víc. Mávám a přeju, ať se daří!

      Vymazat
    2. Já to mám zrovna tak. Většina mých zákazníků také, právě proto, že to jsou tvůrčí lidé a vědí, že neumětelstvím se dost zkazí. Jde ale o ty, kteří sami nevytvořili ani pytlík na cvičky. Ti to měřítko pro ohodnocení jakéhokoliv produktu asi nemají. Díky. Ať se stále daří i Vám. J.

      Vymazat
    3. Ano ano, souhlasím a mávám! Mějte se krásně, Markéta.

      Vymazat
  6. Ty to vždycky dokážeš tak skvěle shrnout, ta věta verzálkama je naprosto přesná!
    A znáš pravidlo 10 tisíc hodin od Malcoma Gladwella? Říká, že aby jsi se stala profíkem oboru, musíš mu věnovat 10 tisíc hodin, to je asi tak 5 let full time... mimochodem Mlacolm Gladwell má super podcasty, moc doporučuju, jsem na něm už nějakou dobu závislá a hltám vše co vytvoří. Jo a těch 10 tis. založila na Beatles, kteří v Hamburku odehráli právě 10 tisíc hodin, než se z nich staly hvězdy :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, dík za tip! Takže už se můžu považovat za profíka, to mě těší. :)
      Mrknu na ty podcasty.

      Vymazat
  7. Dobrý článek. Ne, že by se mně to týkalo, ale baví mě vaše pregnantni shrnutí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, děkuju! Občas je mi vyčítáno, že mám hned ve všem jasno, ale ono to tak není, já mám právě ráda, když si věci shrnu a podívám se na ně s odstupem. :)

      Vymazat
  8. Souhlasím, ale... Mám ráda české, autorské věci, ráda hledám věci, co nutně musím mít a taky si je s velkou chutí koupím. A teď příjde to ale - ale můj rozpočet je omezený a tak si spoustu věcí omrknu a pak si je zkusím vyrobit sama. Určitě to nemám tak vychytané jako autor-profík, ale dělám to pro sebe, neprodávám a ,většinou, jsem sama se sebou spokojená. (někdy je to děs a chvíli trvá, než na to příjdu) Chápu, že jinou cenu má strojová výroba a jinou ruční, rozumím a chápu, co všechno musí být v ceně zahrnuto, aby výroba nepokrývala jen náklady. Pokud mám pocit, že tohle bych mohla zkusit, jdu do toho, pokud je to věc, kterou neumím, bez mrknutí zaplatím danou částku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom nevidím problém, že si to někdo zkusí doma sám, to je pochopitelné, že ne pro všechny je vše dosažitelné. Naopak, ať si to každý zkusí, třeba někdo i zjistí, že je to poměrně náročné. Já bych spíš ocenila, kdyby měla kvalitní lokální výroba větší respekt, ne, že si lidi stoupnou před prodejce a nestydatě si začnou mezi sebou vykládat, že tohle by doma zvládli levou zadní taky. Nezvládli. Respekt prostě. Nic víc, nic míň. Však si to každý nemusí hned kupovat. Já s tímhle třeba problém nemám, mám asi kliku jako blázen, ale mám přátele, kteří se živí stejně jako já a tyhle zkušenosti osobně mají. A mrzí je to. :)

      Vymazat
    2. To souhlasím, ale bude to chtít ještě nějaký čas. Zvlášť na malých městech a vesničkách. Tady prostě, zatím a bohužel, vítězí Kik a vietnamské tržnice (a s jejich "cenama" pak srovnávají). A nebo, a to vítám, maminky a babičky, které upletou a ušijí. Ale i tady se to pomaličku začíná měnit, zvlášť ti mladší a mě baví, když na nich vidím něco, co znám, od tvůrce, který je mi blízký. (teď to vyznělo, jako by mi bylo 150 let)

      Vymazat
    3. Jediný, komu je tady 150 let, jsem já. :))))

      Vymazat
  9. Mynno,prijdu si k Vám něco koupit. Ať Vás podpořím.Pořád mě inspirujete, dovzděláváte a aspoň Vám takto poděkuji.
    S láskou a obdivem PN

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je milé, děkuju! Tak se stavte, budu se těšit. :) Mávám z bílé Prahy!

      Vymazat

Díky za všechny komentáře!