neděle 7. října 2018

Kultura za sedm no.4

Tak pojďme si hned na začátku říct, že "za sedm" to tedy rozhodně neni, že je to spíš "za čtrnáct", ne-li "za dacet jedna", ale co už...
 
Výstavy

Na poslední chvíli jsem v DOXu stihla výstavu Chihuly-Libenský-Brychtová, věnované mému nejoblíbenějšímu materiálu, sklu (samozřejmě hned po papíru!). Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová jsou české sklářské legendy z Železného Brodu, při čemž paní Brychtová stále žije. Stanislav Libenský zemřel v roce 2002. Dale Chihuly je americký sklářský výtvarník, který dvojici Libenský-Brychtová objevil na EXPO '67 a o pár let později se z nich stali celoživotní přátelé.

Chihulyho tvorba je velmi expresivní a velmi barevná, až pohádková. Evidentně miluje rostlinnou říši, protože si nedokážu představit, kde jinde by čerpal inspiraci pro své chapadélkovité objekty. Líbí se mi to, ale není to něco, kvůli čemu bych nemohla spát. Zato tvorba Libenského s Brychtovou je přesně to, co mne oslovuje. Je to dokonalé. Až budu jednou bohatá, nějakou jejich plastiku si pořídím. Miluju tu hru s optikou, ty masivní bloky hmoty a jako vystudovaná sklářka-brusička jsem ohromená tím, jak je to udělané. Pro mne skoro nepochopitelné, když znám ty postupy.

Akorát bylo docela zklamání počet vystavených plastik od dua Libenský-Brychtová. Bylo jich strašně málo.

Chihuly

Chihuly

Chihuly

Chihuly

Chihuly
Libenský-Brychtová

Libenský-Brychtová


Berlin

Může být Berlin v kulturním zážitku? Odpovím si sama. Může.


The Wall. Kolem East Side Gallery roste další čtvrť plná kancelářských budov. Jaká škoda.

Jako obvykle jsem Berlíňanům záviděla možnost jezdit po městě na kole. V Praze se to rovná téměř sebevraždě. Pokud tedy máte v úmyslu jet centrem.


Do Berlína jsem se vrátila po pěti letech a svojí předchozí návštěvu bych klasifikovala jako mlhavou... Patrně už nikdy nepojedu na výlet s partou přátel, kteří milujou mojito, stejně jako já. To je asi všechno, co bych k tomu mohla říct.
A protože jsem měla v podstatě špatné svědomí, musela jsem do Berlína znova. Tentokrát už s jasným cílem konečně vidět mimo jiné i babylonskou Ištařinu bránu, kterou mám vpálenou do hlavy od dětství díky listování ve svazcích Dějin umění, internetu mého dětství, kde jsem našla všechno, co mne kolem umění zajímalo. A Ištařina brána, to byla panečku pecka! Je modrá a krásná. A je v Berlíně.

Akorát jsem si vždycky myslela, že zvířata na ní vyobrazená, jsou zlatá. A nejsou, jak jsem zjistila před týdnem.

Ištařinu bránu (ne Ištarskou, proboha, jak jsem slyšela od jedné Češky v muzeu... Ištar byla bohyně) najdete v Pergamon muzeu na slavném berlínském Muzejním ostrově, který je zapsaný na seznamu UNESCO.


Ištařina brána. Omlouvám se za tu strašnou fotku, ale líp to vyfotit nešlo, je šíleně velká.

Pak jsme na doporučení zašli do Židovského muzea a dobře jsme udělali, akorát je to teda síla. Geniální koncept muzea, které navrhnul Daniel Libeskind je něco, co vám nechá husí kůži a mrazení v zádech. Jak říká teta Wiki:"Celá stavba svým významem značně přesahuje svůj účel... a ...je jednou z budov, která neplní jen svůj prioritní účel muzea, ale je založena na hlubokém myšlenkovém a dušením základě." Nezbývá, než souhlasit. Jako třešničku na dortu si pak můžete dát vstup do Věže holocaustu. Velmi silný zážitek.

Věž holokaustu

Aby toho nebylo málo, vystoupali jsme ještě k bunkru v parku Humboldthain, kde najdete i půvabnou růžovou zahradu. Z věže bunkru, tzv. Flaku, je sice dobrý výhled na celé město, ale Berlin není z ptačí perspektivy zrovna zajímavé nebo dokonce krásné místo, takže to zas taková pecka není. Bunkr by bylo asi dost interesantní navštívit zevnitř, což se dá zařídit.

Růžová zahrada v Humboldthain parku

Podle mne jsem ten fádní výhled dost vylepšila. Muhehe...

K bydlení bych v Berlíně rozhodně doporučila čtvrť Prenzlauer Berg, který mi připomněl pražskou horní Letnou, i když teda asi desetkrát zvětšenou. Tam se mi to líbilo moc. Staré činžovní domy, spousta zeleně, bister, restaurací a typicky německých doupat s uměleckou atmosférou.



My bydleli kousek od Hlavního nádraží, což bylo strategické, ale ne uplně krásné místo. Většina centra je pořád rozkopaná nebo zablokovaná a kolem hlaváku roste až futuristická betonová čtvrť s širokým nábřežím a mosty přes Spree. Asi se mi to moc nelíbí.


Kdo se chystá do berlínského archivu Bauhausu vězte, že archiv je od dubna letošního roku v rekonstrukci a bude zavřený až do roku 2025. To mě hodně vypeklo. Do Berlína jsem jela hlavně kvůli Bauhausu. Inu, nezbývá tedy nic jiného, než jet přímo do Bauhaus hnízda v Dessau.

Archiv Bauhausu
Pokud máte rádi divácky atraktivní místa na jídlo, můžu doporučit House of Small Wonder v centru Berlína. Tohle půvabné místo vede partička roztomilých asijských hipsterek (jejich ohoz je tak dokonalý, že byste jim dali pětikorunu na nový oblek, jako dal kmotříček malýmu Bobšovi). Na snídani doporučuji přijít těsně před otevíračkou, jinak budete na místo čekat jako ta pani na fotce.



Divadlo

V úterý jsme zavítali do Divadla na Vinohradech na představení Čarodějky ze Salemu. Za mě palec nahoru, ale je důležitý zdůraznit, že mám hrozně ráda klasickou činohru, žádné novoty, alternativy a moderní postupy (i když Amadeus byl naprosto geniální). Hlavně ne nic ve stylu současného představení Faust ve Stavovském divadle, které mne poprvé v životě donutilo vstát o přestávce a odejít domů (případně mě ještě naprosto zabíjí expresivní, až nevkusně teatrální přístup divadelní režie na jakou si potrpí Daniel Špinar, umělecký šéf činohry Národního divadla, viděla jsem od něj Křehkosti, tvé jméno je žena a málem umřela hrůzou, jediné, co to zachraňovalo, bylo brilantní obsazení).

Čarodějky se Salemu jsou podle mne krásné představení a ráda jej doporučím.



Přeji krásný zbytek neděle!

6 komentářů:

  1. Milá Myyno, díky za tyhle "all in one " kulturní okénka,jsou super,vždycky najdu nějakou inspiraci. Už delší dobu pokukuju,na co jít na Vinohradech,nic přeslazeného,spíš tradičního(jsem trochu konzerva) a aby to skousl i manžel,a vypadá to,že Čarodějky ze Salemu budou dobrá volba,díky za tip ! Berlín je taky v plánu,byla jsem tam naposledy před xx lety snad 1987? na školním zájezdě se školou .No moc si z toho nepamatuju.Pergamon Museum a hlavně Ištařinu bránu musím vidět znova,ta zvířata opravdu vypadají na fotkách z knih o umění jako zlatá. Tak díky a budu se těšit na další okénka jak kulturní, kosmetická tak cestovatelská-:) Olina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Olino, dejte Čarodějky, myslím, že to bude ono! Doufám, že se budou líbit. ;)
      A díky moc za milý koment, mám vždycky radost, když někdo napíše, že se mu to líbí.
      Jsem ráda, že nejsem sama v té představě o zlatých zvířatech. :)))
      Mávám!

      Vymazat
  2. Národní divadlo prý teď nicmoc, od některých lidí jsem taky slyšela, že odešli o pauze.

    Zvířata jsem myslela, že jsou zlatá, dokonce jsem si je žlutá vyrobila z papíru předloni, když jsme v loutkovém představení (v práci) měli Baltazara s babylonskou bránou. Ještěže už hrajeme něco jiného :- )

    A o těch Bauhaus-muzeích jsem teda neslyšela. Hnízdo Bauhausu jsem vždycky počítala, že je Výmar, a tam jsem v muzeu byla (krom jiných míst:- ) a nenapadlo mě hledat jinde. No vida!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, ale jsou lidi, kterým se ta Špinarova estráda líbí, tak já nevim, asi jsem konzerva (i když Faust od Špinara není, což mě dost překvapilo)... Bauhaus v Dessau je prapůvod, už plánuju výlet, není to až tak daleko a zajímá mě to čím dál víc (nejspíš, jak jsem neukojila svojí touhu v Berlíně). :)))

      Vymazat
  3. Juj tak tá veža hrôza, a betónové mestá tiež nemusím. Zato tie kvety, tak to je už iné.
    Pekný deň Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvnitř věže to bylo opravdu silné, i manželem to dost otřáslo. Velmi efektní stavba...
      Květům zdar! Všichni potřebujeme koukat do zeleně! :)

      Vymazat

Díky za všechny komentáře!