pondělí 15. října 2018

Už nehubnu, dala jsem se na drogy

Jak já bych popsala minulý týden....? Možná jako lehkou halucinaci, která chutná chvílemi až hořce. To kvůli tomu codeinu, co jsem do sebe na noc cpala, abych mohla spát a nedusila se. Došla bída na sedláky a já jsem po čtyřech letech šla jak zpráskanej pes k obvoďačce, protože už se ten stav, ve kterém jsem se nacházela, nedal vydržet. Což dotorku nejen vyděsilo, ale "za trest" mne pak poslala všude, kam se dalo. Na rentgen, na krev... no fuj, prostě.

Jestli se něčemu opravdu systematicky vyhýbám, pak jsou to léky a lékaři. Chodím z nutnosti jenom k těm, ke kterým musím chodit na prevenci.

No ale týden na chemikáliích mám za sebou a světe div se, je mi líp. Ehm, kdo by to byl čekal, že?

Tak jsem si postěžovala a můžu se vrhnout do dalších událostí...

Festival ilustrace LUSTR v Hybernské jsem nezvládla, protože nemoc. Docela mě to mrzí, ale co nadělám... Během týdne, kdy jsem se motala střídavě po doktorech a doma, jsem dotáhla spoustu odkládané práce, což finišovalo o víkendu, kdy jsem toho udělala nejvíc. Díky tomu jsou v e-shopu znovu pokračovací milníkové kartičky a nově i milníkovky pro těhotné.

To je spíš informace pro vás, kdo jste se na ně pořád ptal a já pořád odpovídala, že vyprodané milníkovky budou až příští rok, ale pak jsem se hecla a řekla si, že si na to prostě musím udělat čas.

Další novou položkou v e-shopu jsou Ušmudlánci. Ne, že bych se dala na charitu (mě ten název totiž připomíná nějakou dobročinnost), ale rozhodla jsem se dát do prodeje s výraznou slevou zboží, které přijelo z tiskárny s mírným defektem. Vždycky se to děje, není to vidět předem, prostě rozděláte balíky a občas se tam objeví něco, co není naprosto dokonalé. Vzhledem k tomu, že nemám čas ani prostory na to, abych každý balík z tiskárny hned po doručení zkoumala do detailu, sešit po sešitu, nikdy jsem to nereklamovala. Nejsem blbá, jenom znám cenu času, to jednak, a jednak z tiskárny zároveň přijde i pár věcí vytištěných nadnáklad, které můžou, ale taky nemusí, pokrýt případné vadné zboží.

Navíc, jakákoliv reklamace znamená obrovské zdržení. A to se bavíme třeba o měsíci.

Defekty jsou to malé, třeba ohnuté rohy nebo šmouha. Není to prostě dokonalé. Teď tyhle kousky najdete v Ušmudláncích. Mají aspoň příběh a dostanou druhou šanci. A možná si i dokážete představit, že můj limit sešitů, které používám pro vlastní potřebu, už je dávno překročený. 

Další, pro mne poměrně zásadní, událost minulého týdne, bylo koupení letenek do Států. Tak je to pravda. Fakt tam jedem a já tomu nemůžu pořád uvěřit. Odlétáme 6. března do New Yorku. Mám z toho husinu (jako v dobrym).

V úterý jsem ukončila po třech a půl měsících pravidelné každotýdenní docházení k výživové poradkyni. V návalu nemoci a tím pádem i stresu a vyčerpání, jsem to ukončila s tím, že si musím odlehčit od povinností, které pro mne nejsou nezbytně nutné. Sice jsem paní v. p. nepotěšila, ale slíbila jsem, že se přijdu za měsíc ukázat a že budu dodržovat ukončovací režim, který musí být plynulý, aby nedošlo k jo-jo efektu. Upřímně, jo-jo efekt by mě po té námaze dost nasral.
Protože námaha to nezpochyby byla, ale jsem ráda, že jsem do toho šla. Krom toho, že mám asi o 10 cm míň přes břicho, mám dole i cca 7 kilo, cítím se mnohem, mnohem líp a jako největší bonus vnímám to, že můžu jíst víc, než co jsem si dovolila v předhubnoucím obdobím. Ztižená stihomamem, že jestli budu jíst víc, budu tlustá, až nejtlustší na celém světě.

Kdo z vás o zhubnutím pod bičem otrokářky uvažuje, jděte do toho a buďte v tom (zejména k sobě) poctivé. Protože o tom to je. Ochcat výživovou poradkyni vždycky nějak jde, to je jasný, ale proč by to člověk dělal, když to chce udělat pro sebe...?

Dneska v poledne mne čeká schůzka s účetní. Moje první schůzka s účetní. Jsem z toho nervózní, jak z prvního rande. Furt tomu všemu nějak blbě rozumim.

Pa a hezký pondělí!

https://www.bymyyna.cz/usmudlanci-ii--jakost/




čtvrtek 11. října 2018

Velké sešity s kvítím

Nové velké sešity Od soumraku do úsvitu z komplet recyklovaného papíru. Mám ráda jeho jemně našedlou barvu.

Sešity jsou vyloženě užitkové, s tečkovanou lineaturou a neodpustila jsem si zase kvítí mezi řádky a obálku potištěnou i uvnitř. Čím dál tím víc mi vadí grafika bez nápadu. Když už má být něco autorské, mělo by to nést jasný rukopis.
Snažím se.

Mimochodem, viděli jste už tenhle literární diář od Papelote? Je nádherný.

Sešity najdete tu (KLIK).





úterý 9. října 2018

Malovaná pexesa

Už jich je pěkná řádka!

Pexes, co jsem malovala.

Mám z toho upřímnou radost a letos v létě jsem obnovila pexeso s kameny (taky kvůli Ostravě, tam se moc líbilo, maj ty horniny asi v genech) a sukulentní pexeso. A teď v pátek přivezli z tiskárny indonéská zvířata, která jsem malovala v roce 2015 (to když se začalo mluvit o ekologické katastrofě kvůli plantážím s palmou olejnou) a úplně nové podzimní, sestavené z mých podzimních akvarelů, které jsem dělala v posledních letech.

Všechna pexesa najdete tu (KLIK) a vězte, že ten papír je prostě božáckej. Nedokážu se ho nabažit. Voňavý, pevný, s vysokým volumenem a jemnou strukturou. Nejradši bych z něj nechala udělat všechno.

Veškerá pexesa mají stejnou zadní stranu, takže se dají vzájemně kombinovat.

Přeji krásný úterek!










neděle 7. října 2018

Kultura za sedm no.4

Tak pojďme si hned na začátku říct, že "za sedm" to tedy rozhodně neni, že je to spíš "za čtrnáct", ne-li "za dacet jedna", ale co už...
 
Výstavy

Na poslední chvíli jsem v DOXu stihla výstavu Chihuly-Libenský-Brychtová, věnované mému nejoblíbenějšímu materiálu, sklu (samozřejmě hned po papíru!). Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová jsou české sklářské legendy z Železného Brodu, při čemž paní Brychtová stále žije. Stanislav Libenský zemřel v roce 2002. Dale Chihuly je americký sklářský výtvarník, který dvojici Libenský-Brychtová objevil na EXPO '67 a o pár let později se z nich stali celoživotní přátelé.

Chihulyho tvorba je velmi expresivní a velmi barevná, až pohádková. Evidentně miluje rostlinnou říši, protože si nedokážu představit, kde jinde by čerpal inspiraci pro své chapadélkovité objekty. Líbí se mi to, ale není to něco, kvůli čemu bych nemohla spát. Zato tvorba Libenského s Brychtovou je přesně to, co mne oslovuje. Je to dokonalé. Až budu jednou bohatá, nějakou jejich plastiku si pořídím. Miluju tu hru s optikou, ty masivní bloky hmoty a jako vystudovaná sklářka-brusička jsem ohromená tím, jak je to udělané. Pro mne skoro nepochopitelné, když znám ty postupy.

Akorát bylo docela zklamání počet vystavených plastik od dua Libenský-Brychtová. Bylo jich strašně málo.

Chihuly

Chihuly

Chihuly

Chihuly

Chihuly
Libenský-Brychtová

Libenský-Brychtová


Berlin

Může být Berlin v kulturním zážitku? Odpovím si sama. Může.


The Wall. Kolem East Side Gallery roste další čtvrť plná kancelářských budov. Jaká škoda.

Jako obvykle jsem Berlíňanům záviděla možnost jezdit po městě na kole. V Praze se to rovná téměř sebevraždě. Pokud tedy máte v úmyslu jet centrem.


Do Berlína jsem se vrátila po pěti letech a svojí předchozí návštěvu bych klasifikovala jako mlhavou... Patrně už nikdy nepojedu na výlet s partou přátel, kteří milujou mojito, stejně jako já. To je asi všechno, co bych k tomu mohla říct.
A protože jsem měla v podstatě špatné svědomí, musela jsem do Berlína znova. Tentokrát už s jasným cílem konečně vidět mimo jiné i babylonskou Ištařinu bránu, kterou mám vpálenou do hlavy od dětství díky listování ve svazcích Dějin umění, internetu mého dětství, kde jsem našla všechno, co mne kolem umění zajímalo. A Ištařina brána, to byla panečku pecka! Je modrá a krásná. A je v Berlíně.

Akorát jsem si vždycky myslela, že zvířata na ní vyobrazená, jsou zlatá. A nejsou, jak jsem zjistila před týdnem.

Ištařinu bránu (ne Ištarskou, proboha, jak jsem slyšela od jedné Češky v muzeu... Ištar byla bohyně) najdete v Pergamon muzeu na slavném berlínském Muzejním ostrově, který je zapsaný na seznamu UNESCO.


Ištařina brána. Omlouvám se za tu strašnou fotku, ale líp to vyfotit nešlo, je šíleně velká.

Pak jsme na doporučení zašli do Židovského muzea a dobře jsme udělali, akorát je to teda síla. Geniální koncept muzea, které navrhnul Daniel Libeskind je něco, co vám nechá husí kůži a mrazení v zádech. Jak říká teta Wiki:"Celá stavba svým významem značně přesahuje svůj účel... a ...je jednou z budov, která neplní jen svůj prioritní účel muzea, ale je založena na hlubokém myšlenkovém a dušením základě." Nezbývá, než souhlasit. Jako třešničku na dortu si pak můžete dát vstup do Věže holocaustu. Velmi silný zážitek.

Věž holokaustu

Aby toho nebylo málo, vystoupali jsme ještě k bunkru v parku Humboldthain, kde najdete i půvabnou růžovou zahradu. Z věže bunkru, tzv. Flaku, je sice dobrý výhled na celé město, ale Berlin není z ptačí perspektivy zrovna zajímavé nebo dokonce krásné místo, takže to zas taková pecka není. Bunkr by bylo asi dost interesantní navštívit zevnitř, což se dá zařídit.

Růžová zahrada v Humboldthain parku

Podle mne jsem ten fádní výhled dost vylepšila. Muhehe...

K bydlení bych v Berlíně rozhodně doporučila čtvrť Prenzlauer Berg, který mi připomněl pražskou horní Letnou, i když teda asi desetkrát zvětšenou. Tam se mi to líbilo moc. Staré činžovní domy, spousta zeleně, bister, restaurací a typicky německých doupat s uměleckou atmosférou.



My bydleli kousek od Hlavního nádraží, což bylo strategické, ale ne uplně krásné místo. Většina centra je pořád rozkopaná nebo zablokovaná a kolem hlaváku roste až futuristická betonová čtvrť s širokým nábřežím a mosty přes Spree. Asi se mi to moc nelíbí.


Kdo se chystá do berlínského archivu Bauhausu vězte, že archiv je od dubna letošního roku v rekonstrukci a bude zavřený až do roku 2025. To mě hodně vypeklo. Do Berlína jsem jela hlavně kvůli Bauhausu. Inu, nezbývá tedy nic jiného, než jet přímo do Bauhaus hnízda v Dessau.

Archiv Bauhausu
Pokud máte rádi divácky atraktivní místa na jídlo, můžu doporučit House of Small Wonder v centru Berlína. Tohle půvabné místo vede partička roztomilých asijských hipsterek (jejich ohoz je tak dokonalý, že byste jim dali pětikorunu na nový oblek, jako dal kmotříček malýmu Bobšovi). Na snídani doporučuji přijít těsně před otevíračkou, jinak budete na místo čekat jako ta pani na fotce.



Divadlo

V úterý jsme zavítali do Divadla na Vinohradech na představení Čarodějky ze Salemu. Za mě palec nahoru, ale je důležitý zdůraznit, že mám hrozně ráda klasickou činohru, žádné novoty, alternativy a moderní postupy (i když Amadeus byl naprosto geniální). Hlavně ne nic ve stylu současného představení Faust ve Stavovském divadle, které mne poprvé v životě donutilo vstát o přestávce a odejít domů (případně mě ještě naprosto zabíjí expresivní, až nevkusně teatrální přístup divadelní režie na jakou si potrpí Daniel Špinar, umělecký šéf činohry Národního divadla, viděla jsem od něj Křehkosti, tvé jméno je žena a málem umřela hrůzou, jediné, co to zachraňovalo, bylo brilantní obsazení).

Čarodějky se Salemu jsou podle mne krásné představení a ráda jej doporučím.



Přeji krásný zbytek neděle!

středa 3. října 2018

Člověk míní, úřad mění...

Takový malý update mého malého dépéháčkového dramatu - dneska mi velmi brzo ráno zavolala paní z finančního úřadu v Teplicích, že jsem si to asi blbě spočítala a na to dph jdu hned. Ne od listopadu. Ale hned.

Na ceny v e-shopu dnes ještě nesáhnu. Vyřídím pár telefonů (pomóc, telefony!), potvrdím vše s účetní, odprosím finanční úřad, dopíšu jim chybějící údaje a hned po divadelním představení (jako kdyby těch komedií nebylo málo), které nás dnes večer čeká v Divadle na Vinohradech, sednu k počítači a nejspíš budu do noci nastavovat e-shop na dph.

Zdražení o 25 % platí (21 % procent na odvod dhp, 4 % na náklady spojené s účetní a celým přechodem, který mě jenom na softwaru stál už nemálo peněz).

Jsou to jenom desetikoruny, žádné drama. Ale stejně si připadám ztracená a zmatená.

Photo by Matt Cardy/Getty Images, zdroj.

pondělí 1. října 2018

Zimní pravidla

Je takovým nepsaným zvykem, že tu vždycky počátkem října píšu o tom, jak budu fungovat v nadcházející zimě. Možná už si leckdo zvyknul, že o Vánocích mluvím s nepříjemným předstihem, což vysvětluje i to, proč se mne na tohle období lidé začínají ptát už koncem srpna. Jsme nejspíš v nějaké milé symbióze, kterou jsme si během let vybudovali (nebo spíš vybudovaly).

Jak jsem psala před nedávnem, spadla jsem do dph. Což ovlivní nemálo věcí souvisejících s mým e-shopem. Řádně jsem se finančnímu úřadu v Teplicích nahlásila, což byla moje povinnost a v tuhle chvíli je míček na straně úředníků. Budou se mi chvíli hrabat v účtech a pak mi dají štempl na to, že jsem jejich. Od kdy to ale přesně bude zatím nevím, čekám, až se ozvou s verdiktem.

Čímž stále platí i to, že budu muset zdražit, konkrétně o 25 %. Kdo chce tedy ušetřit, má tu možnost minimálně do konce října. To můžu zaručit. (Po středečním telefonickém hovoru s fú nezaručuju už vůbec nic.)


Letošní sezónu vánočních trhů si hodlám opravdu užít a už mám potvrzenou (a zaplacenou) většinu, na kterou jsem se nahlásila. V praxi to znamená, že přesně od půlky listopadu budu každý víkend až do 22. prosince někde prodávat. Pak mě Martin sesbírá na hromádku a 23. 12. odveze na letiště.

E-shop bude otevřený do 14. 12.

Přesná data akcí, které navštívím, najedete v sekci Kontakty. Poslední trh, který nemám potvrzený, je bratislavský Kid. (Ano, ano, vyrážím do zahraničí! Teda, ráda bych. Už o víkendu jsem se snažila v Berlíně rozměňovat Eura, abych měla dostatek drobných, ale moc mi to nešlo. Nerozeznám ty mince, jsem zmatená a vlastně nakonec stejně vždycky vytáhnu radši při placení kartu.)

Jak už jsem zmínila, 23. prosince odlétáme. Vracíme se po dvou letech do Valencie, kde zůstaneme až do března. Potřebuju namalovat asi tak tisíc pět set obrázků a vymyslet zhruba stejný počet novinek, tak mi držte palce. Zdá se, že nebudu mít tři měsíce čas se ani najíst, natož pak dojít si někam na víno a na tapas. (Nevěřte tomu!) Někdy kolem 6. března se vracíme, mezi tím bude asi na 14 dní otevřený e-shop, aby pokryl abstinenční příznaky mých zákaznic a kolem 10. března ho znovu nemilosrdně zavřu, abych si splnila sen.

Tím snem není likvidace nakupujících, ale cesta po USA, konkrétně po městech, která toužím už od puberty vidět. Jsem jednoduchá a předvídatelná, ano, bude to New York (protože filmy Láska přes internet, Sám doma, seriál Sex ve městě a bůhvíjaká traumata ještě), New Orleans (protože naprosto stupidní knižní trilogie Hodina čarodějnic, ale nemůžu si pomoct, film Interview s upírem a seriál Teče tudy řeka), San Francisco (tak tady jsou důvodem snad odpustitelné filmy Vertigo a Bullittův případ), no a nakonec Los Angeles (nebijte mne, protože Pretty Woman a Beverly Hills 90210). Mezi tím samozřejmě nějaké národní parky, Joshua Tree teda rozhodně.

No a máme tu duben a já tu budu jako na koni.

Už jsem se mnohokrát setkala s tím, že jsem za podivína, že svůj obchod na zimu zavírám a proč ho nenechám vydělávat. Víte, ono je to těžký. Jednak ten e-shop nemám plně zautomatizovaný a je tudíž stále částečně závislý pouze na mně (tuhle něco musím dotisknout, támhle doupravit, ajéjej, došly magnetky, ty musim dodělat) a druhak, já si fakt potřebuju odpočinout. Tedy nic ani na dálku neřešit, být bez zodpovědnosti, že musím zástupci hned odpovědět na nějaký e-mail, dotaz, prosbu, nejasnost. Já mám totiž takovou nemoc, které se říká "odpovídám-na-maily-hned-jinak-se-stane-určitě-něco-strašnýho". Pokud touhle nemocí trpíte taky, upřímnou soustrast.

To je tedy můj průvodce zimou 2018-2019, věřím, že si jí spolu užijeme a příště snad proberu víkend v Berlíně.

Dobrou noc, pokud právě obědváte!

Takhle budu jezdit po San Franciscu, Mustang GT, model 1968. I tak budu koukat dozadu, místo abych koukala dopředu. Jasná věc. Zdroj www.kinoscala.cz

A nebo takhle. Dodge Charger, model 1968. Ja ja. Zdroj www.aktualne.cz