sobota 27. října 2018

Kultura za sedm no. 5

Blog má šesté nározeniny! Teda měl už před deseti dny, ale to je jedno. Hurá, hurá, happy birthday a teď k něčemu kulturnímu.

Film

Viděla jsem Matka!, další z Aronofskeho ulítlých, hluboce niterných a naprosto šílených alegorií. U mne zatím vede jeho Fontána, Wrestler a komerčně velmi úspěšná Černá labuť, ale ani Matka! není vůbec špatná, má to atmosféru, Jennifer Lawrence je vynikající a je to hodně švihlý, museli jsme googlit, co to bylo za podobenství a výsledek mi téměř vyrazil dech, ale nebudu spojlerovat.

Myslím, že Michelle Pfeiffer je stejně nejlepší v záporných rolích, už v pohádkovém Hvězdném prachu (a to je opravdu přenádherný film) dokázala, že tahle poloha jí sedí naprosto dokonale.

Zdroj www.csfd.cz

Seriál 

Marně přemýšlím, jestli je lepší první řada Terapie nebo ta druhá, kterou máme rozkoukanou. Nemůžu se prostě rozhodnout, strašně mě to baví, výběr herců aka Markových pacientů je opět výborný, Tereza Voříšková je královna, která mě tu už několikrát rozbrečela a Tereza Brodská je královna taky (můžou být dvě, ne?), padá mi z těch dvou čelist. Na každý díl se těším.

Taky mě baví, jak můžete díky tomuhle seriálu zprostředkovaně rozklíčovat nejedno ze svých traumat. Protože bolesti se opakují a jelikož jsme jenom lidi, zrcadlíme v podstatě neustále dokola ty samé chyby, které jsme si buď způsobili sami nebo se je na nás dopustili druzí.

Zdroj www.csfd.cz

Knihy

Máte malou značku a podnikáte? Podnikáte dokonce v handmade oblasti? Tak vítejte v klubu a přečtěte si knihu Magdaleny Čevelové Kouzlo ceny. Vřele doporučuji, velmi inspirativní čtení a mně se na tom líbí hlavně to, že nejde o žádné americké motivační kecy, ale že rady jsou psané na míru českému prostředí a českým podmínkám. Palec nahoru a Magdaleně díky. K dostání jako e-kniha.

Časopisy 

Pokud se zajímáte o politiku a chybí vám objektivní informace nezávislých novinářů, kteří ještě umí pracovat s informacemi a jsou schopni psát kvalitně a bez lhaní, vřele doporučuju časopis novinářky Sabiny Slonkové Neovlivní. Martin ho předplatil (a tím finančně investigativní novinařinu podpořil), není to snadné čtení, ale přesně takovéhle informace jsou myslím potřeba. Když už nefunguje objektivně a nezávisle televize ani rozhlas, pak je nutné posílit pravou investigativní žurnalistiku a informace si začít hledat třeba právě tím, že si začneme kupovat časopis, který nikomu nepatří. Víte, jak to myslím, ne?

Výstavy

Tenhle týden tu máme Designblok! Těšila jsem se na známé tváře a některé jsem i našla! Nová kolekce Janji Prokić Homa nebo Komety Nastassiy Aleinikavy jsou naprosto úchvatný a už jenom kvůli těmhle dvoum hvězdám stálo zato na Výstaviště zavítat. Ovšem největší radost bylo setkání s Ivanou aka Bro., vypravěčkou příběhů pomocí jehly a nitě, pokecaly jsme o všem možném a já se do NY teď těším ještě víc, mluvila o něm s neskrývaným nadšením. Prolétla jsem to na Designbloku ale příliš rychle, takže dnes musím znovu a lépe. Co si ale neodpustím je dotaz, zda jste někdo pochopil stánek časopisu Elle, protože něco tak hrozného jsem už dlouho neviděla. Ráda si to nechám vysvětlit.

V rámci DB nezapomeňte na palác Colloredo-Mansfeld, to je myslím highlight celé akce, alespoň co se místa týče.

Zdroj www.by-bro.com

V Galerii u Betlémské kaple probíhá výstava fotografií Emily Medkové a protože nám jedna její fotografie visí v .... eh, co to vlastně je... nevim, dál, prostě v místnosti, kde pracuju a protože miluju její surrealistický pohled na svět a smysl pro humor a taky protože velmi, velmi obdivuju dílo i jejího muže Mikuláše Medka, tak se tam jdu podívat a moc se těším.

Zdroj www.galerieubetlemskekaple.cz, Emila Medková z cyklu Inkvizitoři, 1951

čtvrtek 25. října 2018

Milníkové kartičky pro těhotné

Stav Milníkových kartiček v e-shopu doplněn a ještě jsem zhmotnila milníkovky pro nastávající maminky. Teď už můžou přijít na řadu Milníkové kartičky pro nepřizpůsobivé matky (pracovní název). Takový můj punkový vedlejší projekt. Zatím v hlavě.

S nápisy na kartičkách mi samozřejmě pomáhaly zkušené matky. I když si ledasco dokážu vydedukovat, v tomhle případě je zkušenost nad zlato.




pondělí 22. října 2018

Bloky s příběhem

A tuhle pohádku znáte?

Příběh tlustých pivoňkových bločků se zdál být zpočátku malicherný... Na bločky (mají velikost A6) jsem objednala zlatou spirálu "v hlavě" bloku, v tiskárně ji ale udělali po straně. A já na oplátku trochu přepískla počet listů.

Potud dobrý, vlastně skoro žádný drama.

Při bližším ohledání bločků jsem ale zjistila, že mají navíc tiskovou chybu. Nejdřív to vypadalo, že "jen" dvě třetiny, pak se ukázalo, že je to náklad celý. Nakonec vyšlo najevo, že si v knihárně (část tiskárny, kde se dělá vazba) urychlili práci a místo, aby obchodnímu zástupci, který mne má na starosti dali vědět, že potřebujou trochu upravit grafické podklady, tak si ty podklady upravili sami.

Blbě, samozřejmě.

To jsou chvíle, kdy bych brečela. Stačil jeden telefon a já mohla do hodiny poslat profesionálně upravenou grafiku.

Když tohle píšu, jsem si vědoma, že nejde o život a chyba je opravdu nepatrná a bločky stále krásné, byť trochu macaté. Jenže jde o princip, o mojí vizitku, o to, že jako autor a malovýrobce potřebuju mít věci udělané dobře, abych mohla zdárně bojovat o své místo na slunci. Pak se někdo prostě rozhodně, že je zbytečný se zdržovat, hlavně, ať je práce hotová, protože je jí moc, a celou vaši snahu o dokonalý a konkurenceschopný výrobek smete ze stolu.

Myslím, že jsem poprvé napsala tiskárně reklamaci.

Celé to dopadlo tak, že na bločky jsem dostala slevu a tak je prodávám za jinou cenu, než byla původně nasazená. Za cenu poloviční. Chybu tisku poznáte, když se pozorně zadíváte na vzor na deskách, někdy je to vidět na horní části, někdy na spodní (většinou), někdy je to zezadu a někdy zepředu. Jsou to ty podivně zrcadlené pivoňky, které vypadají jako odraz ve vodě. Tam si bez mého vědomí v tiskárně nastavili grafiku, aby to trochu zvětšili a lépe jim to pasovalo do vázacího stroje. Proto i ta spirála po straně. Celý formát bločku totiž nevyhovoval vázacímu stroji tak, aby mohla být spirála v hlavě bloku.

To jsou věci, co? Ale jak říkám, nejde o život a já to vím. Jenom si strašně přeju dělat věci pořádně a když jsem na někom závislá, přeju si, aby i on dělal ty moje věci pořádně. Přijde mi to normální.

Cena je tedy stažená a já udělala maximum, co bylo v mých silách. Tyhle perličky jsou spíš pro všechny, kdo rádi sledují mojí práci i v zákulisí a zajímají je moje fuckupy. Protože ty zajímají asi všechny, koření života, vědomí, že nejsme nikdo perfektní.

A teď o bločcích víc pozitivně. Jsou roztomilé, to za prvé. Jsou linkovné, to za druhé. A za třetí, je to taková raritka. Tiskárna jich v potu tváře udělala půlku, jak to nepasovalo do stroje, dělalo se to blbě. Je jich tedy jen pár, v tuhle chvíli jich je v e-shopu 65 kusů.
Jako obvykle je linka dělaná tečkami a na listech jsou malé pivoňky. Spirála je víc mosazná než zlatá, to ale nevadí.

Bločky najdete tady (KLIK).


Na téhle fotce je bloček s chybou na přední straně, na dalších fotkách už je bloček, kde je chyba na zadní straně. Dole po celé délce vidíte tu nastavenou grafiku.





Tady chyba grafiky pro změnu nahoře.
Přeji krásný den a dělejme všichni svojí práci správně a se zapojenou hlavou. Hodně se o to snažím, dá se říct, neustále.


čtvrtek 18. října 2018

Podzimní obálky

Trochu toho podzimu i na obálky... Ladí s Podzimním pexesem.

S kým se uvidím za měsíc na Dizajntrhu Olomouc?





pondělí 15. října 2018

Už nehubnu, dala jsem se na drogy

Jak já bych popsala minulý týden....? Možná jako lehkou halucinaci, která chutná chvílemi až hořce. To kvůli tomu codeinu, co jsem do sebe na noc cpala, abych mohla spát a nedusila se. Došla bída na sedláky a já jsem po čtyřech letech šla jak zpráskanej pes k obvoďačce, protože už se ten stav, ve kterém jsem se nacházela, nedal vydržet. Což dotorku nejen vyděsilo, ale "za trest" mne pak poslala všude, kam se dalo. Na rentgen, na krev... no fuj, prostě.

Jestli se něčemu opravdu systematicky vyhýbám, pak jsou to léky a lékaři. Chodím z nutnosti jenom k těm, ke kterým musím chodit na prevenci.

No ale týden na chemikáliích mám za sebou a světe div se, je mi líp. Ehm, kdo by to byl čekal, že?

Tak jsem si postěžovala a můžu se vrhnout do dalších událostí...

Festival ilustrace LUSTR v Hybernské jsem nezvládla, protože nemoc. Docela mě to mrzí, ale co nadělám... Během týdne, kdy jsem se motala střídavě po doktorech a doma, jsem dotáhla spoustu odkládané práce, což finišovalo o víkendu, kdy jsem toho udělala nejvíc. Díky tomu jsou v e-shopu znovu pokračovací milníkové kartičky a nově i milníkovky pro těhotné.

To je spíš informace pro vás, kdo jste se na ně pořád ptal a já pořád odpovídala, že vyprodané milníkovky budou až příští rok, ale pak jsem se hecla a řekla si, že si na to prostě musím udělat čas.

Další novou položkou v e-shopu jsou Ušmudlánci. Ne, že bych se dala na charitu (mě ten název totiž připomíná nějakou dobročinnost), ale rozhodla jsem se dát do prodeje s výraznou slevou zboží, které přijelo z tiskárny s mírným defektem. Vždycky se to děje, není to vidět předem, prostě rozděláte balíky a občas se tam objeví něco, co není naprosto dokonalé. Vzhledem k tomu, že nemám čas ani prostory na to, abych každý balík z tiskárny hned po doručení zkoumala do detailu, sešit po sešitu, nikdy jsem to nereklamovala. Nejsem blbá, jenom znám cenu času, to jednak, a jednak z tiskárny zároveň přijde i pár věcí vytištěných nadnáklad, které můžou, ale taky nemusí, pokrýt případné vadné zboží.

Navíc, jakákoliv reklamace znamená obrovské zdržení. A to se bavíme třeba o měsíci.

Defekty jsou to malé, třeba ohnuté rohy nebo šmouha. Není to prostě dokonalé. Teď tyhle kousky najdete v Ušmudláncích. Mají aspoň příběh a dostanou druhou šanci. A možná si i dokážete představit, že můj limit sešitů, které používám pro vlastní potřebu, už je dávno překročený. 

Další, pro mne poměrně zásadní, událost minulého týdne, bylo koupení letenek do Států. Tak je to pravda. Fakt tam jedem a já tomu nemůžu pořád uvěřit. Odlétáme 6. března do New Yorku. Mám z toho husinu (jako v dobrym).

V úterý jsem ukončila po třech a půl měsících pravidelné každotýdenní docházení k výživové poradkyni. V návalu nemoci a tím pádem i stresu a vyčerpání, jsem to ukončila s tím, že si musím odlehčit od povinností, které pro mne nejsou nezbytně nutné. Sice jsem paní v. p. nepotěšila, ale slíbila jsem, že se přijdu za měsíc ukázat a že budu dodržovat ukončovací režim, který musí být plynulý, aby nedošlo k jo-jo efektu. Upřímně, jo-jo efekt by mě po té námaze dost nasral.
Protože námaha to nezpochyby byla, ale jsem ráda, že jsem do toho šla. Krom toho, že mám asi o 10 cm míň přes břicho, mám dole i cca 7 kilo, cítím se mnohem, mnohem líp a jako největší bonus vnímám to, že můžu jíst víc, než co jsem si dovolila v předhubnoucím obdobím. Ztižená stihomamem, že jestli budu jíst víc, budu tlustá, až nejtlustší na celém světě.

Kdo z vás o zhubnutím pod bičem otrokářky uvažuje, jděte do toho a buďte v tom (zejména k sobě) poctivé. Protože o tom to je. Ochcat výživovou poradkyni vždycky nějak jde, to je jasný, ale proč by to člověk dělal, když to chce udělat pro sebe...?

Dneska v poledne mne čeká schůzka s účetní. Moje první schůzka s účetní. Jsem z toho nervózní, jak z prvního rande. Furt tomu všemu nějak blbě rozumim.

Pa a hezký pondělí!

https://www.bymyyna.cz/usmudlanci-ii--jakost/




čtvrtek 11. října 2018

Velké sešity s kvítím

Nové velké sešity Od soumraku do úsvitu z komplet recyklovaného papíru. Mám ráda jeho jemně našedlou barvu.

Sešity jsou vyloženě užitkové, s tečkovanou lineaturou a neodpustila jsem si zase kvítí mezi řádky a obálku potištěnou i uvnitř. Čím dál tím víc mi vadí grafika bez nápadu. Když už má být něco autorské, mělo by to nést jasný rukopis.
Snažím se.

Mimochodem, viděli jste už tenhle literární diář od Papelote? Je nádherný.

Sešity najdete tu (KLIK).





úterý 9. října 2018

Malovaná pexesa

Už jich je pěkná řádka!

Pexes, co jsem malovala.

Mám z toho upřímnou radost a letos v létě jsem obnovila pexeso s kameny (taky kvůli Ostravě, tam se moc líbilo, maj ty horniny asi v genech) a sukulentní pexeso. A teď v pátek přivezli z tiskárny indonéská zvířata, která jsem malovala v roce 2015 (to když se začalo mluvit o ekologické katastrofě kvůli plantážím s palmou olejnou) a úplně nové podzimní, sestavené z mých podzimních akvarelů, které jsem dělala v posledních letech.

Všechna pexesa najdete tu (KLIK) a vězte, že ten papír je prostě božáckej. Nedokážu se ho nabažit. Voňavý, pevný, s vysokým volumenem a jemnou strukturou. Nejradši bych z něj nechala udělat všechno.

Veškerá pexesa mají stejnou zadní stranu, takže se dají vzájemně kombinovat.

Přeji krásný úterek!










neděle 7. října 2018

Kultura za sedm no. 4

Tak pojďme si hned na začátku říct, že "za sedm" to tedy rozhodně neni, že je to spíš "za čtrnáct", ne-li "za dacet jedna", ale co už...
 
Výstavy

Na poslední chvíli jsem v DOXu stihla výstavu Chihuly-Libenský-Brychtová, věnované mému nejoblíbenějšímu materiálu, sklu (samozřejmě hned po papíru!). Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová jsou české sklářské legendy z Železného Brodu, při čemž paní Brychtová stále žije. Stanislav Libenský zemřel v roce 2002. Dale Chihuly je americký sklářský výtvarník, který dvojici Libenský-Brychtová objevil na EXPO '67 a o pár let později se z nich stali celoživotní přátelé.

Chihulyho tvorba je velmi expresivní a velmi barevná, až pohádková. Evidentně miluje rostlinnou říši, protože si nedokážu představit, kde jinde by čerpal inspiraci pro své chapadélkovité objekty. Líbí se mi to, ale není to něco, kvůli čemu bych nemohla spát. Zato tvorba Libenského s Brychtovou je přesně to, co mne oslovuje. Je to dokonalé. Až budu jednou bohatá, nějakou jejich plastiku si pořídím. Miluju tu hru s optikou, ty masivní bloky hmoty a jako vystudovaná sklářka-brusička jsem ohromená tím, jak je to udělané. Pro mne skoro nepochopitelné, když znám ty postupy.

Akorát bylo docela zklamání počet vystavených plastik od dua Libenský-Brychtová. Bylo jich strašně málo.

Chihuly

Chihuly

Chihuly

Chihuly

Chihuly
Libenský-Brychtová

Libenský-Brychtová


Berlin

Může být Berlin v kulturním zážitku? Odpovím si sama. Může.


The Wall. Kolem East Side Gallery roste další čtvrť plná kancelářských budov. Jaká škoda.

Jako obvykle jsem Berlíňanům záviděla možnost jezdit po městě na kole. V Praze se to rovná téměř sebevraždě. Pokud tedy máte v úmyslu jet centrem.


Do Berlína jsem se vrátila po pěti letech a svojí předchozí návštěvu bych klasifikovala jako mlhavou... Patrně už nikdy nepojedu na výlet s partou přátel, kteří milujou mojito, stejně jako já. To je asi všechno, co bych k tomu mohla říct.
A protože jsem měla v podstatě špatné svědomí, musela jsem do Berlína znova. Tentokrát už s jasným cílem konečně vidět mimo jiné i babylonskou Ištařinu bránu, kterou mám vpálenou do hlavy od dětství díky listování ve svazcích Dějin umění, internetu mého dětství, kde jsem našla všechno, co mne kolem umění zajímalo. A Ištařina brána, to byla panečku pecka! Je modrá a krásná. A je v Berlíně.

Akorát jsem si vždycky myslela, že zvířata na ní vyobrazená, jsou zlatá. A nejsou, jak jsem zjistila před týdnem.

Ištařinu bránu (ne Ištarskou, proboha, jak jsem slyšela od jedné Češky v muzeu... Ištar byla bohyně) najdete v Pergamon muzeu na slavném berlínském Muzejním ostrově, který je zapsaný na seznamu UNESCO.


Ištařina brána. Omlouvám se za tu strašnou fotku, ale líp to vyfotit nešlo, je šíleně velká.

Pak jsme na doporučení zašli do Židovského muzea a dobře jsme udělali, akorát je to teda síla. Geniální koncept muzea, které navrhnul Daniel Libeskind je něco, co vám nechá husí kůži a mrazení v zádech. Jak říká teta Wiki:"Celá stavba svým významem značně přesahuje svůj účel... a ...je jednou z budov, která neplní jen svůj prioritní účel muzea, ale je založena na hlubokém myšlenkovém a dušením základě." Nezbývá, než souhlasit. Jako třešničku na dortu si pak můžete dát vstup do Věže holocaustu. Velmi silný zážitek.

Věž holokaustu

Aby toho nebylo málo, vystoupali jsme ještě k bunkru v parku Humboldthain, kde najdete i půvabnou růžovou zahradu. Z věže bunkru, tzv. Flaku, je sice dobrý výhled na celé město, ale Berlin není z ptačí perspektivy zrovna zajímavé nebo dokonce krásné místo, takže to zas taková pecka není. Bunkr by bylo asi dost interesantní navštívit zevnitř, což se dá zařídit.

Růžová zahrada v Humboldthain parku

Podle mne jsem ten fádní výhled dost vylepšila. Muhehe...

K bydlení bych v Berlíně rozhodně doporučila čtvrť Prenzlauer Berg, který mi připomněl pražskou horní Letnou, i když teda asi desetkrát zvětšenou. Tam se mi to líbilo moc. Staré činžovní domy, spousta zeleně, bister, restaurací a typicky německých doupat s uměleckou atmosférou.



My bydleli kousek od Hlavního nádraží, což bylo strategické, ale ne uplně krásné místo. Většina centra je pořád rozkopaná nebo zablokovaná a kolem hlaváku roste až futuristická betonová čtvrť s širokým nábřežím a mosty přes Spree. Asi se mi to moc nelíbí.


Kdo se chystá do berlínského archivu Bauhausu vězte, že archiv je od dubna letošního roku v rekonstrukci a bude zavřený až do roku 2025. To mě hodně vypeklo. Do Berlína jsem jela hlavně kvůli Bauhausu. Inu, nezbývá tedy nic jiného, než jet přímo do Bauhaus hnízda v Dessau.

Archiv Bauhausu
Pokud máte rádi divácky atraktivní místa na jídlo, můžu doporučit House of Small Wonder v centru Berlína. Tohle půvabné místo vede partička roztomilých asijských hipsterek (jejich ohoz je tak dokonalý, že byste jim dali pětikorunu na nový oblek, jako dal kmotříček malýmu Bobšovi). Na snídani doporučuji přijít těsně před otevíračkou, jinak budete na místo čekat jako ta pani na fotce.



Divadlo

V úterý jsme zavítali do Divadla na Vinohradech na představení Čarodějky ze Salemu. Za mě palec nahoru, ale je důležitý zdůraznit, že mám hrozně ráda klasickou činohru, žádné novoty, alternativy a moderní postupy (i když Amadeus byl naprosto geniální). Hlavně ne nic ve stylu současného představení Faust ve Stavovském divadle, které mne poprvé v životě donutilo vstát o přestávce a odejít domů (případně mě ještě naprosto zabíjí expresivní, až nevkusně teatrální přístup divadelní režie na jakou si potrpí Daniel Špinar, umělecký šéf činohry Národního divadla, viděla jsem od něj Křehkosti, tvé jméno je žena a málem umřela hrůzou, jediné, co to zachraňovalo, bylo brilantní obsazení).

Čarodějky se Salemu jsou podle mne krásné představení a ráda jej doporučím.



Přeji krásný zbytek neděle!