středa 26. září 2018

Jak jsem byla v Elle

Když byste se chtěli dostat do nějakýho nóbl časáku, pořiďte si slavnou kámošku. Jako já. Na mojí obranu musím dodat, že Evu jsem poznala před čtyřmi lety, kdy ještě vůbec nebyla slavná, pořádala své první výšivkové kurzy v Café Lajka na Letné a v Čechách se o moderní výšivce vědělo nula nula prd.

Jsem ráda, že jsem si jí tenkrát našla, bůhvíproč jsem si do Googlu zadala kurzy výšivky (nejspíš jsem se chtěla naučit vyšívat?) a v seznamu důchodcovských aktivit jsem zmerčila i jeden odkaz, který mne zaujal a já se přihlásila.

Ten odkaz byl na Evy kurz vyšívání.

Koukala jsem na její fotku a trochu jsem se jí bála, protože vypadala hrozně cool a přísně, ale odsrabila jsem se, přihlásila se a do Café Lajka fakt šla. A tam poznala skvělou partu holek, se kterou se vídám dodnes. A vyšívám dodnes.

Mezitím začala být Eva teda slavná a vydala nádhernou knihu, až byla slavná natolik, že si jí všimlo Elle. A letos v srpnu Eva zavolala svým skalním studentkám a nabídla nám focení pro Elle k tématu "ženské spolky", díky němuž redaktorka Tereza Spilková navštívila hned několik dámských partiček, které stojí za zmínku a které teď najdete právě v říjnovém vydání.

Kdybyste mne hledali, jsem ta uplně vpravo. S čelenkou od Jany Grešákové, chi chi.

Co bychom k vyšlému článku dodaly, kromě toho, že to byla sranda, skvělá zkušenost za kterou jsme moc rády, užily jsme si to a že fotografka Hana Knížová je neuvěřitelně krásná?

Tak předně, udělaly z nás tak trochu alkoholičky. Budiž. Redaktorka si nedělala poznámky (ani neposlala Evě text k odsouhlasení, jak slíbila), což nás trochu znervózňovalo a nakonec se ukázalo, že docela právem. O vaření se na výšivce fakt nebavíme. Důkazem budiž koupený koláč z Delmartu, který je v článku citovaný. Vím přesně, že jsem řekla slovo sex. Řekla jsem, že se při vyšívání bavíme o všem možném, že probíráme partnery, práci, sex. SEX. Ne vaření. 

To jenom, aby bylo jasno. (Já a vaření! ...sim vás...)

O vyšívání je toho v článku opravdu málo a pokud jsem si všimla dobře, Evy se redaktorka skoro na nic neptala. Navíc, jmenované jsou tam jen tři z nás, což je škoda. Chtěla bych to tedy napravit. Kromě mne, Evy a maskrtky, byla na focení i Lenka, Josefína a Jitka.

Odstavec věnovaný našemu "spolku". To je celé.

Focení trvalo poměrně dlouho a myslím, že nám už navždy zůstane záhadou, proč vybrali zrovna fotku, kde nás většina z nás není vidět. Mám za to, že jsme se ten den fakt snažily přijít ještě krásnější, než jsme obvykle. A ano, těmi vlasy musela Jitka pohazovat asi deset minut, což jí po akci přivodilo lehkou disbalanci a bolest hlavy.

Nicméně, mělo to za následek i to, že jsme se po focení domluvily, že se musíme začít znova scházet. A tak se i stalo. Včera jsme absolvovaly první společnou výšivku v kavárně a chceme tak činit každý měsíc ve stejnou dobu. Tak uvidíme. Můj projekt už je započat a já v něm budu vesele pokračovat zítra ve vlaku, po cestě do Berlína.



Elle je aktuálně v prodeji, najdete nás na straně 124. Vyšívání zdar!

sobota 22. září 2018

Kultura za sedm no. 3

Nejkulturnější z celého uplynulého týdne bylo jednoznačně úterý. Dostala jsem pozvánku na otevření nového IKEA Pointu na Václaváku, tím pádem přijela Olív, tím pádem jsme zašly na výstavu a tím pádem i na dobré jídlo.

Místo

IKEA Point najdete v Praze ve spodní části Václaváku a je to zcela nový koncept, kterým se chce IKEA přiblížit ještě více lidem, případně oslovit ty, kteří dosud odolávali. Všech osm IKEA Pointů, které zatím po světě existují, stojí právě v centru měst a specializují se především na jednu místnost v bytě. Ten pražský se aktuálně zaměřuje na obývací pokoje (píšu "aktuálně", protože koncept je myšlen velmi variabilně, dočasně a s otevřenou myslí a vůlí pro případné změny a proměny v toku času). Kromě nepřeberného množství inspirace, je na Václaváku i krásná kavárna s dětským koutkem, kde si můžete koupit i nějaké ty tradiční švédské dobroty, které známe z obchoďáku. Kromě toho tam na vás čeká i team designerů, připravených vám pomoci se zařizováním bytu.

My obývák nemáme, ten padl za vlast kvůli mojí práci, ale až budu mít v příštím životě nějaký, tak bude velký a bude vypadat nějak podobně, jako ty z Václaváku.

Zdroj: oficiální fotografie IKEA
Na snídani s Olív jsme zašly do Pauseterie, která je kousek od Staromáku, ale na hony vzdálená turistickému stylu okolních podniků. Navíc mají v nabídce matcha latté, které miluju a mnoho dalších dobrot, o tom, že je to vizuálně atraktivní místo není pochyb, což nám potvrdila i obsluha, se kterou jsme zapředly rozhovor na téma bláznivé focení jídla na Instagram. (Zatím, co jsme si bláznivě fotily jídlo na Instagram.)

Zdroj fb stránky Pauseterie

Objevení Ber.lin baru kousíček od metra na Pavláku bylo taky velmi radostné, neb tam vaří, vypadá to krásně a mám to asi tak minutu na metro. Paráda, to mi přesně v tomhle místě chybělo. Sice bylo trošku divný, že v době, kdy jsem tam s Bárou byla, tam nebyl z hostů jedinej chlap (a to tam bylo plno!), ale snad to není pravidlo. Ne, že bych měla nějaký úmysl, ale bar/restaurace plná ženskejch je pro mne strašidelná věc.

Zdroj restu.cz

Výstavy

S Olív jsme zavítaly i na výstavu do Umprum muzea, kde aktuálně (mimo jiné) najdete Hanu Podolskou, resp. šaty, které za první republiky šil její proslulý módní dům ve Vodičkově ulici. Jako dobrý, ale možná jsme měly jít spíš na výstavu Krásná jizba, to bysme asi prožívaly víc. Rozhodně na ní musím zajít dodatečně.

Pro zajímavost, Módní dům Hanna Podolská například kompletně obléknul Adinu Mandlovou pro film Kristián.
No a jak jsem se dočetla, v tehdejší době bylo naprosto běžné, že herečky nosily ve filmech své vlastní róby, takže tahle zakázka pro Hanu Podolskou byla velmi netradiční.

Zdroj revue.idnes.cz

Olív odfrčela a já večer ještě musela absolvovat první z přednášek dějin umění, které jsem si v srpnu zaplatila u Národní galerie. Začali jsme na rozsáhlé retrospektivní výstavě Františka Kupky ve Valdštejnské jízdárně a nutno dodat, že tuhle výstavu jen tak neuvidíte, slovy kunsthistoričky Moniky Sybolové, tohle se podaří sesbírat tak jednou za dvacet let. Tak to moc doporučuju, na výstavě je zastoupené všechno, nechybí slavná Fuga, ani ilustrace nebo tajemné obrazy se sfingami, tolik typické pro Kupkovo symbolistní období.

Zdroj lidovky.cz, František Kupka, Cesta ticha II
Film

Z filmové tvorby aktuálně s Martinem jíždíme už poměrně starý seriál HBO Go Terapie, v hlavní roli s Karlem Rodenem coby terapeutem a čím víc dílů jsem viděla, tím víc žasnu, jak je to výborný. Roden je tradiční, ten nikdy nezklame, ale i výběr ostatních herců, kteří představují převážně jeho pacienty, je vybraný opravdu na jedničku. Sandru bych nejradši zaškrtila a u manželských terapií s Janou a Michalem se výborně bavíme, duo Gaislerová-Hofmann je famózní.

Zdroj www.csfd.cz
A připomenutím pondělního MINT marketu na brněnském Zelňáku udělám tečku za kulturní rubrikou a jdu připravovat zboží do Brna. Bude to premiéra a vůbec nevím, co mám čekat. Jediné, co vím je, že mám v Brně spoustu zákaznic. Tak doufám, že přijdete, těším se!

středa 19. září 2018

MINT Brno

Už příští pondělí v Brně!

Frčím na MINT: Fashion Market na Zelňák, který se bude konat v pondělí 24. 9. v rámci rozsáhlých brněnských slavností k příležitosti zahájení nové divadelní sezóny Národního divadla.

Budu uvnitř budovy tržnice, od 10 do 21 hod.

Tak brněnští dorazte, těšim se!

https://www.facebook.com/events/2059876314268792/

Přitáhnu s sebou, co půjde, ale pokud chce mít někdo jistotu, je možné udělat objednávku na e-shopu a oproti platbě předem si zboží nechat přivézt přímo do Brna a vyzvednout si ho na marketu osobně, poštovné vrátím na místě, stačí do poznámky k objednávce napsat heslo: MINT.

Beru i vánoční balicí papíry a jestli všechno dobře dopadne, tak v pátek vyzvednu v tiskárně nové velké sešity a ty přivezu taky.

Tak hezký den!

pondělí 17. září 2018

Díky za víkend

Díky všem, co se o víkendu stavili na Dyzajn marketu. (Jsem ráda, že jsem pánovi, který vždycky poptává pexeso s kameny, mohla konečně s radostí vyhovět a pexeso pro něj měla.) Příští Dyzajn market budou až dva víkendy v prosinci, jsem nahlášená na druhý termín, tj. 15.-16. 12., tak doufejme, že to klapne.

Zároveň se omlouvám za svojí huhlavost a usoplenost, v sobotu mi bylo hodně blbě, neděle už byla o něco lepší, i když počet posmrkaných kapesníků neklesl.

Bylo super, že jsem celý víkend mohla sdílet stánek s Gábinou a jejím barevným světem panenek, pyžamožroutů, tašek a taštiček, měla na Dyzajn marketu premiéru a myslím, že byla dost příjemně překvapená, protože v neděli večer byla téměř vyprodaná a to toho nevezla vůbec málo. Prudila jsem do ní celé léto, ať toho nadělá hodně. Domů jela vyčerpaná, ale šťastná.

Zároveň jsem pochopila, že pro mne už není možné zboží rozložit na jeden metr a že je to šetření spíš kontraproduktivní. Příště tedy větší prostor a uvidíme, kam se to vyvine.

Nejbližší prodejní akce je už za týden v Brně. Ve městě, kde jsem žila šest let (1999-2005). Bylo jedno z nějtěžších a nesložitějších období, co jsem kdy měla. Tak snad to tentokrát složité a těžké nebude. Těším se! Dokonce je šance, že uvidím pár svých starých přátel a to by mne moc potěšilo.
Takže, Brníčkováci, 24. 9. mne najedete na MINT marketu na Zelňáku, uvnitř budovy tržnice. Tentokrát budu stánek sdílet s Janou a jede tam i Šárka, jejíž látky neustále vzbuzují pozornost.

Pro fanoušky kroužkových bloků Od soumraku do úsvitu malé echo, v shopu je posledních pár kousků, které zbyly po Dyzajn marketu, víc jich nemám a co hůř, víc jich letos ani nebude. A protože obchod po prosincové zavíračce otevřu znovu až v první půlce března a to ještě jenom na chvíli a pak ho zas zavřu a otevřu naplno až v dubnu, tak tento blok minimálně do začátku léta nebude.
Ale! Nahradí ho snad už brzy jiný, i když menší a jeden podobný, i když větší. Tak se nechte překvapit.

Takže ještě jednou díky za dyzajmarketí smršť a já se jdu prohrábnout víkendovými objednávkami na e-shopu.

středa 12. září 2018

Myyna na Dyzajn marketu podzim

Moc zdravím při krásné letní středě! Teď o víkendu budu v sobotu i v neděli od desíti do sedmi večer prodávat na Dyzajn marketu, který už se pro mne stal (snad) stálicí a postupně, jak jsem odhodila ostych, těším se na tuhle akci čím dál víc. Je to perfektně zorganizované, o tom žádná, já si ale užívám nejvíc ty lidi, bohatý program v tom frmolu až tak neocením. Užívám si ty, které vidím poprvé a užívám si ty, kteří se evidetně vracejí, protože je i já, věčně roztržitá, poznávám.

Takže opáčko: Dyzajn market 15.-16. 9., Národní divadlo, 10-19 hod.

Tentorát budu stánek sdílet s mojí kamarádkou Gábinou, která šije, a šije nádherně, mrknout na její tvorbu můžete tady (KLIK).

Není většího štěstí než po půl roce onemocnět těsně před Dyzajn marketem, ale doufám, že je to jenom nachlazení z víkendového posedávání venku do pozdních hodin a tak do sebe liju ajurvédskou meducínu ze Srí Lanky a doufám, že se mi udělá do víkendu dobře.

Proběhla schůzka s ornitology, bylo to milé, paní ornitologová byla strašně fajn, zápisky si dělala do poznámkového bloku By Myyna, který si koupila na Dyzajn marketu, aniž bych tušila o koho jde, ale nakonec jsem se spolupráce po dlouhém víkendovém přemýšlení vzdala. (Možná z toho jsem se roznemohla, haha.) Logicky totiž hrozilo, že si budu muset "přistřihnout křidýlka" a být v zakázce přesná a to jsem si nedokázala představit. Anatomicky přesná u svých ptáčků nejsem (protože ani nechci), ruka si často dělá co chce, bylo by to trápění na obou stranách. Tak jsem uznala, že pro mne bude spíš lepší stát se členkou ČSO a učinila jsem registraci.
Vřele doporučuju, plyne z toho spousta výhod!

Děkuju za slova podpory u předešlého článku, zatím jsem ve fázi objevování výhod a nevýhod nadcházejícího stavu, který mne od listopadu čeká. (Pro ty, co článek nečetli, ne nejsem těhotná, je to mnohem méně romantické, spadla jsem totiž do dph.) Přiznávám, že nemám ještě uplně ve všem jasno, pořád odkrývám nové vrstvy, je to jak cibule. Včera jsem četla zajímavou poučku, která zní zhruba takto: "Pokud je pro vás dph výhodné do té míry, že vám stát ještě vrací pravidelně peníze, něco děláte ve svém byznysu špatně." Haha. Takže výhoda to být rozhodně nemá, nicméně jsou tam úseky, které mi snad usnadní aspoň spolupráci s tiskárnami. A to je pro mne klíčové, tam teče nejvíc peněz.

K tomu, co je nového v mém e-shopu...

Jsou to krásné deníčky, které jsem stejně jako loni nechala udělat ručně u Knihařky. Je to zase taková malá předvánoční radost, nic podobného hromadně v tiskárně vyrábět nebudu, deníčků bylo dvacet, teď už je jich o něco méně, pár se jich už prodalo, ohlasy od nakupujících jsou zatím spokojené, tak doufám, že se i ten zbytek budoucích majitelů do svých deníků zamiluje.
Je to oslava klasického knihařského řemesla, mají otevřenou vazbu, hravou předsádku, něžkou kulatou gumičku a tři různé dekory.

Deníčky a další fotky k nim najdete tu (KLIK).




K tomu mi Knihařka vyrobila i fotoalba. Krásná fotoalba, ručně lepená, v klasickém provedení, velká 30x30 cm. A protože už zbývá poslední ze čtyř, objednala jsem u ní ještě čtyři kousky, které by do měsíce mohly být hotové. Chtěla jsem nechat udělat ještě štoček na horkou zlatou ražbu, kterou by se na nová fotoalba vyrazil nějaký nápis, ale zaboha nemůžu přijít na nic inteligentního. Nápis by měl být univerzální, abych štoček mohla používat třeba i na sešity a podobně, takže nápisy fotoalbum, svatba, nebo naše rodina jsou moc úzce zaměřené. Ještě budu chvíli přemýšlet a pak to vzdám.

Fotoalba najdete tu (KLIK).




Knihařka má shop Goldenkat, najedte ho tu (KLIK).

Jdu balit balíky, mějte se krásně a doufám, že s mnohými o víkendu naviděnou!

P. S. K tématu cenotvorby a podnikání obecně jsem si koupila knihu Magdaleny Čevelové Kouzlo ceny. Vřele doporučuju, i malým tvůrcům (drobným ponikatelům) je velmi k užitku.

pondělí 10. září 2018

Úspěšně melancholická

Přepadá mě melancholie i v tak úžasně teplém babím létě. To dělá to nízké světlo a to, že mám proti domu výhled na první zlátnoucí strom. Nedá se nic dělat, uznávám, byť nerada, že léto končí.

Zlevnila jsem v shopu trhací bloček České léto a před časem nechala udělat krásné nové cedulky na dárky, o kterých jsem ještě vůbec nestihla napsat. Jsou parádní, mám z nich radost.
Rozšířil se počet kamenných prodejen, které u mne nakupují zboží, kompletní seznam najdete v Kontaktech. Všechny majitelky těch prodejen jsou skvělý a odvážný ženský, i když se známe většinou jen po mailu. Moc jim děkuju!


A teď něco velmi osobního...

Dostala jsem předčasný dárek k narozeninám. Od listopadu budu muset začít platit dph (daň z přidané hodnoty). Dph se vám přihodí tak, že se vám hezky daří (podnikatelsky) 12 kalendářních měsíců po sobě. Šup a je to. Stát z toho chce taky něco mít a ze všech vašich úžasných věcí, který produkujete, si chce najednou vzít 21 %. Napořád. (Jako takovej zlej pan král.) Neznamená to ale, že jsem do teď neplatila daně. Platila jsem poměrně velkou daň z příjmu. Ta se platí jednou ročně najednou. Teď budu platit tuhle daň samozřejmě dál a k tomu ještě budu odvádět každý měsíc daň z přidané hodnoty, která bude 21 % ze všeho, co si lidi u mne nakoupí.

Takže budu muset od listopadu 2018 zdražit o 25 %, abych to měla tomu státu z čeho dát. Ty 4 % navíc pokryjou výdaje na účetní, která se teď o mne bude muset každý měsíc starat a je v tom i čas, který si budu muset na veškeré papírování vyhradit.

To jsou věci, co? Ušetřím vám hledání po internetu, co znamená ten obrat "hezky se daří". Znamená to, že jsem za posledních 12 měsíců měla v e-shopu obrat jeden milion korun. Ano, celý meloun. Ale já ten milion samozřejmě nemám, neboť je to obrat, ne výdělek a to je obrovský rozdíl. Do obratu se počítá třeba i poštovný (v mém případě skoro sto tisíc ročně) (psycho, co?). Většinu z toho melounu, co se v shopu protočil mám na skladě (tenhle rok jsem investovala v podstatě vše, co jsem vydělala), něco jsem utratila za život a zbytek je na účtě jako finanční rezerva na podnikání.

Jak se cítím? Mám smíšené pocity. Na jednu stranu si říkám, že jsem fakt dobrá (bez pardonu) a že je to mazec. Kdo by to byl řekl, když jsem si před rokem v červnu dělala živnosťák, žeo. Pro větší obchody budu teď vyrovnanější parťák, když budu na stejné lodi jako oni, plátci dph. Bude pro ně výhodnější se mnou "obchodovat". A to je fajn.
Ani o e-shop se vlastně nebojím. Při mých cenách není 25% zdražení zas takový nářez, představte si, že bych třeba prodávala boty nebo něco podobného, u čeho je cena v řádech tisíců.
Trochu se ale bojím o sebe. Přečetla jsem, co se dalo, abych se dovzdělala a připravila. Věděla jsem už během prázdnin, že se to stane, vedu si účetnictví fakt poctivě a důsledně. Ale stejně se o sebe bojim, aby mne to nesemlelo. Bude o mnoho papírování víc. Víc starostí. Už teď jich je dost. A já nejsem žádný matematický, účetní ani právní génius.

Jinak si myslím, že pro nepodnikatele je asi zajímavé si uvědomit, že ta magická zkratka dph znamená, že ze všeho, co si kde koupíme, si stát bere (většinou) 21 %. U knih je to myslím o něco méně a určitě jsou i další drobné výjimky. Jdu si koupit rohlík, pic ho, 21 % 15 % procent musí obchodník z toho mýho rohlíku dát pěkně státu. Jdu si koupit tričko, tak tumáš, 21 % jde do státní pokladny. Tedy nikoliv obchodníkovi.
Dřív jsem si například myslela, že neplátce dph neplatí žádné daně. A říkala jsem si, jak je to super, že někdo nemusí platit daně a vlastně všechno, co vydělá, je jenom jeho. Paráda! Pak jsem si udělala živnosťák a v březnu následujícího roku poznala daň z příjmu. Haha. To jsem čuměla. Jako něco jsem tušila, ale stejně jsem ve finále čuměla.

Jo a už vím, proč můj muž přemýšlí v cenách bez dhp. Vždycky mě to vytáčelo. A teď už mu rozumim.

Takže tak. Čímž vám chci i interně trochu nenápadně naznačit, že od listopadu zdražuju o 25 %. Třeba tuhle informaci někdo ocení.

Tak já myslim, že pro dnešek to stačilo. Teda mě rozhodně.

Doplnění: jak správně kdosi poznamenal v komentáři, budu si jako plátce dph moci za celý rok odečíst dph, které jsem zaplatila při placení faktur mým dodavatelům. Což je fajn. Konečně. Do teď mi nikdo nic nevracel. Ale v článku jsem to nezmínila jenom proto, že je to zatím nejasné, neboť jako OSVČ budu mít na výběr, buď budu uplatňovat paušální odečet jako dosud a nebo budu uplatňovat náklady na základě posbíraných faktur. Kdo ví, jak to bude. Ukáže až prosincová bilance.

neděle 9. září 2018

Kultura za sedm no. 2

Uplynulý týden nebyl tak kulturně bohatý, ale něco se přece jen dělo.

Filmy

Dokoukali jsme druhou řadu seriály 13 důvodů proč, která je ještě lepší než řada první. Jde víc do hloubky, je napínavější, naléhavější. Je vidět, že si tvůrci uvědomili, jaký dopad mělo odvysílání první řady a s celým seriálem je spojený odkaz na odbornou pomoc po skončení každého dílu.
Všechny hlavní postavy už jsou v druhé řadě starší, dospělejší, pochopíte spoustu netušených vazeb a ledasco se vám z první řady objasní. Já jsem nabyla dojmu, že si nutně musím znovu pustit řadu první, aby se mi to ještě líp pospojovalo.

A zase jsem milovala Claye...

Zdroj www.csfd.cz

Snímek Equalizer má něco do sebe. Líbila se mi postava Denzel Washingtona, jeho rozvážné jednání, vztahy s kolegy na pracovišti, osobnost, která je tak klidná a mírná a přitom přitahuje jako magnet. Nicméně, je to střílečka, tak se na to připravte. Ale dobrá střílečka, s příběhem, co dával smysl.

Zdroj www.csfd.cz

Hudba

Na fesťáku ve Vroutku jsem objevila české Noisy Pots a v týdnu si je konečně pustila (v linku je ukázka). Oni fakt hrají mimo jiné i na hrnce a kýble! Jsou báječní, i když toho zatím moc nemají. Sleduju je a doufám, že se dostanu na nějaký jejich koncert. (Bohužel ten nejbližší v Praze mají s Mydy Rabycad, kterou nemůžu vystát, takže smolík.)

Zdroj www.noisypots.com


Koncerty... lístky mám na Netzky a High Contrast (říjen, Roxy) - milovaný d'n'b, Sexy Dancers (listopad, Lucerna)- no, nebyli oni roztomilý před těma dvaceti lety a Skyline (prosinec, Lucerna) - moje dlouholetá láska.

Ano, já a elektronika se máme opravdu rády. A přiznám se vám k jedné věci. Nesnášim poslouchat Zrní. To mě zabíjí.

Užijte si zbytek víkendu a vyražte za kulturou!

středa 5. září 2018

Přiznávám

Přiznávám, že nějak nejsem schopná teď psát souvislé články a proto se opět uchýlím k bodovité a vpravdě nesouvislé glose posledních dní...

Jsem ráda, že se vrátilo léto. Bože, jak já jsem ráda! Je to proto, že jsem si v pátek koupila vlněný svetro-šaty. Poděkujte mi.

S úterkem večer jsme ukončili náš psí bootcamp a odevzdali posledního "nebožáka", který nedostával deset dní nic od stolu, jakožto ani žádné jiné lidské jídlo. Krásně se vyrýsoval a splasknul. Čím to asi bude?

Dostala jsem amok a na konci září odjíždíme na prodloužený víkend do Berlína. Někdy prostě nemůžu jinak, než si zabalit batůžek a koupit lístky na vlak.

Zjistila jsem, že lidi nechápou správně pojem "doprava zdarma". Shodou náhod a okolností jsem narazila hned na několik osob, které si myslely, že doprava zdarma znamená, že je opravdu zdarma. I pro e-shop! Jako že se dopravce rozhodne, že si zahraje na Ježíška a všem svým nasmlouvaným eshopařům napíše: "Helejte, lidičky, udělejte na svym e-shopu dopravu zdarma, my to rozvezeme zadarmo a nic vám nenaúčtujeme." Takže takhle to neni. Pokud je mi známo, žádný dopravce nikdy žádnou dopravu zdarma provozovatelům e-shopů neposkytl. Pokud je pro nakupující doprava zdarma, znamená to, že provozovatel e-shopu dopravu hradí ze svýho. Jak to udělá je už na něm. Je hned několik způsobů.

Když jsme u toho obchodu, do e-shopu se vrátily zpět pexesa s rostlinama a ptáčkama, a z mrtvých jsem vzkřísila i pexeso s minerály a sukulenty, která považuju za svá vrcholná díla. Smutný je, že jsou asi tři roky starý a tím pádem neoficiálně přiznávám, že to se mnou jde z kopce.

Mám nadbytek rozvrhů. Krutě jsem přecenila jejich potřebu. Co s tím? Na zátop asi dobrý.

Od půlky září budu chodit na přednášky z dějin výtvarného umění. Mám pocit, že blbnu a potřebuju se něco učit. Všechny jazyky, které jsem ještě před pěti lety slušně ovládala jdou do kopru. Zato mám (téměř) v malíčku cenotvorbu, fakturace a nejvíce zabalených balíčků v naprosto rekordních časech. Z intelektuála se stává dělník-podnikatel. Balicí linku si instaluju rovnou z ložnice.

Ohó, kdepak, já si nestěžuju! Je to báječné a plní se mi sen! Ale nemohl by mě, prosím, někdo naklonovat?

Pokud byste neměli co dělat a chtěli si přečíst něco o Myyně (jak vzrušující!), jeden článek vyšel na začátku léta v žurnálu City-dog.cz a je o našem bydlení na konci pražského světa a jeden článek teď čerstvě na blogu Kaš-mi-daš papírnictví a je o práci. Zapomněla jsem jim k tomu poslat fotky a tak si je chudáci museli sami stáhnout z instagramu. Ach jo, omlouvám se.

Když musím při józe zavřít oči, okamžitě upadám do mikrospánku. Bohužel, jóga je docela často o zavřených očích.

Dala jsem na sociální sítě hlasování, jaký dekor má mít nový velký sešit A4. Na výběr byl Soumrak nebo Bylinky. Na všech kanálech dohromady odhlasoval opravdu slušný počet lidí (pro zajímavost vyhrál Soumrak), ale samozřejmě se našli i tací, co psali, že mám nechat udělat oboje. Já vím, že to myslí dobře a že je to kompliment (díky za něj!), ale mě tyhlety odpovědi vždycky tak trochu zhořknou, neboť kdybych měla neomezený rozpočet, jistě bych neváhala ani minutu a nechala udělat oboje, ale já ten kompletní náklad všech sešitů, kterých už není 50 ani 100 jako dřív, a vlastně uplně všeho, co mám v e-shopu, musím kompletně tiskárně zaplatit ještě před tím, než zjistím, jestli je o to doopravdy vůbec zájem. V tuhle chvíli mám na skladě zboží za několik stovek tisíc, takže opravdu to není uplně taková legrace, jak se z těch kytiček může zdát. Ale! Nikomu nic nedlužím a na to jsem patřičně hrdá. To je taková ta strana podnikání, kterou si nepodnikatelé asi neuvědomují a proč by taky měli, to je můj problém a je to tak v pořádku. Ale přijde mi to zajímavé.

Končím! A mávám!

A tady jsou ta staronová pexesa. Strašně se mi líbí ty kameny. Všechno se mi líbí, ale ty kameny, ty snad nejvíc.


neděle 2. září 2018

Kultura za sedm no. 1

Ha! Tak dlouho píšete filmové články o víkendu, až se ucho utrhne. Ne, jinak. Až nemůžete přestat.

No však se mi po té mojí kulturní rubrice stýskalo tak, až jsem alibisticky vymyslela novou, abych mohla zase dělat chytrou.

Tentokrát jsem to ale vymyslela tak, že nová víkendová rubrika, které jsem dala název Kultura za sedm, bude mixem všeho zajímavého, co mě z kulturní scény cvrnklo do nosu od pondělí do neděle.
Může se tedy stát, že vám budu doporučovat nejen shlédnuté filmy a seriály, ale třeba i muziku, knihu, výstavu a bůhvíco ještě.

Jste rádi? Já jo!

Konečně mám důvod zase poučovat, jupí!

Začnu filmem, budu pokračovat výstavou a zakončím to muzikou. Byl to výživný týden!

FILM

Za mne hned dvakrát palec nahoru. Sicario a Escobar jsou snímky s mojí oblíbenou mafiánsko-drogovou tématikou. V Sicariu hraje vynikající Emily Blunt, která mě v krátké době příjemně překvapila už podruhé, sekunduje jí ďábelský Benicio Del Toro. (Beniciovi fandím už od naprosto úžasnýho snímku Traffic - Nadvláda gangů.)

Sicario

Sicario, to je terminus technicus pro kluky z nejchudých poměrů, kteří se za vidinou peněz dávají k mafii a jsou oddaní tak, že jsou kdykoliv připraveni umřít a kdykoliv připraveni zabít. Naprosto bez mozku a tím pádem uplně nejvíc nebezpeční.
Emily Blunt je ve filmu za idealistickou agentku FBI, která na hranicích USA s Mexikem, kde neplatí žádné zákony, o svoje ideály velmi rychle přijde.
Masakr film, mimochodem, od vynikajícího Denise Villeneuve, který má na svědomí i parádní Blade Runner 2049.



Escobar

Další filmové zpracování života nejmasovějšího vraha historie. Tentokrát se v roli Pabla Escobara objevuje Javier Bardem a jde z něj opravdu hrůza, mnohem víc, než v jinak dokonalém seriálu Narcos, kde se Escobar podobá trochu plyšovému medvídkovi. Pořádně nebezpečnému medvídkovi, ale stále plyšovému.
Četla jsem, že aby se nelezlo do zelí relativně čerstvému a naprosto parádnímu seriálu Narcos, tvůrci Escobara vsadili na jinou dějovou linku. Na milostný poměr Escobara s novinářkou Virginií Vallejo, kterýžto byl v seriálu rozvedený pouze okrajově. Novinářku hraje Javierova manželka, krásná Penelope Cruz.
A jako novinářka přijde o iluze, jak jinak.


VÝSTAVA

Na poslední chvíli, ale přece. Dneska končí v Paláci Kinských výstava Jiřího Koláře Úšklebek století, podle mého názoru nejlepšího kolážisty, jakého naše umělecká scéna kdy měla. Retrospektivní výstava je velmi rozsáhlá a mimo jiné klade velký důraz na palčivé téma sovětské okupace, ke které se Kolář svým dílem velmi ostře vyjadřoval, což mu přineslo zákaz a on sám skončil v emigraci.

Zdroj ngprague.cz


Po Josefu Koudelkovi, který je ještě stále k vidění v UMPRUM museu se skvělou výstavou Návraty, je to další, kdo by se měl na školách povinně vyučovat.

HUDBA

Po hudebním festivalu ve Vroutku jsem v pondělí zasedla ke Spotify a našla si několik interpretů, kteří mě o víkendu zaujali.

Byla to především Katarzia, kterou jsem znala jenom velmi okrajově z Rádia 1 (jediný rádio, který jsem ochotná poslouchat, pokud se nejedná o dopravní zpravodajství) a musím říct, že Katarína Kubošiová aka Katarzia má svoje poslední album Agnostika podle mého názoru opravdu fantastický. Už jsem ho slyšela několikrát.

Zdroj woodmanproduction.cz

Pak jsem si přehrála kompletně Lamb, ale tak jako naživo, mě z přehrávače tolik nezaujali a pravděpodobně si je asi pravidelně pouštět nebudu, usínám u toho. Ne, že bych Lamb neznala, ale už ten křehký název mě vždycky trochu odpuzoval. Naživo to byla ale skvělá podívaná a byl to božácký elektronářez.

Zdroj paulmcbride.me


Pro dnešek vše a jestli se vám nová kulturní rubrika líbí, napište mi koment, ať vim, neasi.

Hezkou neděli!