čtvrtek 30. srpna 2018

Rychlé zprávy

Jsou týdny, kdy nemám chuť psát, nemám chuť ani ten blog otevřít. Celý mě to nějak stresuje. Přitom píšu tak ráda.

A děje se toho tolik a vlastně nic... během srpna se u nás vystřídali na prázdninách tři psi, jejichž majitelé odfrčeli k moříčku. Tajně jim závidím, těm majitelům, my jsme po zimě po zbytek roku prakticky bez dovolený, pravda, byli jsme na pět dní u Plzně na začátku července, ale to je všechno. Moře si užiju zase v zimě, akorát bude studený. Jinak furt makáme. Bývali jsme větší cestovatelé.

Martin má letos strašně přísný pracovní kontrakt a já se taky nezastavim. Mohla bych psát denně články o práci, pořád se něco děje, ale vim, že to zajímá málokoho. Každý si radši přečte, jak hubnu. Jo, už mám 6 cm dole přes břicho. Ale upřímně, potřebovala bych to spíš přes zadek. Ale břicho taky dobrý.

Ozvala se mi Česká společnost ornitologická, měla jsem co dělat, abych neodpsala na jejich mail hned v první vteřině, když jsem ho dočetla. Měla jsem takovou radost! Příští týden máme schůzku, tak jsem zvědavá, co vymyslíme. Normálně už touhle dobou neberu žádné zakázky, protože se soustředím na vánoční motivy, ale uznejte, že jsou spolupráce, které se neodmítají.

O víkendu jsem byla se svojí kamarádkou Gábinou, která má úžasnou značku dřevěných dětských hraček a pomůcek Utukutu, na hudebním festivalu ve Vroutku. Už podruhé. Vroutek je díra, ale Rock for Churchill je skvělá akce, pořád dostatečně malá, aby neměl člověk pocit jakési komerční masové záležitosti a přitom tam jezdí kvalitní kapely. Pokaždé si strašně užiju Skyline, letos jsem viděla poprvé naživo Lamb a proskákala střevíce v dýdžejském šapitó. Za rok jedem rozhodně zas!




Koupila jsem si knihu Vemi osobní kniha o zdraví od Margit Slimákové a ačkoliv nejsem nijak zainteresovaná do toho kultu osobnosti, který se kolem ní vytvořil, kniha mě příjemně překvapila. Dává mi spoustu informací o výživě do souvislostí a protože se o to (velmi povrchně) zajímám už přes deset let, jsou tohle vítané informace.



Začala jsem pracovat na vánočních motivech a jde mi to jak psovi pastva, potřebovala bych, aby měl den tak o pět hodin víc. Ale letos jsem se rozhodla pro velmi tradiční motivy, zpracované hodně precizně, žádné rozpíjené srandičky, hodně mě teď baví detailní věci, tečičky, linky... nos mám pomalu nalepený na čtvrtce, když to maluju a kdybych u toho vyplazovala jazyk, tak si ho určitě překousnu.

Uvažuju o tom, že se ostříhám na krátko, protože jsem zrovna v té děsivé fázi, kdy je délka neurčitá, šimrá na ramenech (ne uplně příjemně), nedá se to dát do culíku, aniž bych musela kolem hlavy rozmístit tisíc sponek a celý se mi to zdá takový urousaný. Takže vydržet? Nevím.

Ve Vroutku jsme si s Gábinou koupily super trička kapely Phatlip, takoví mladí kluci tvrdí, a na tom tričku je napsáno HUCKING FELL, to nás hrozně pobavilo, o víkendu mi přišlo strašně vtipný, že bych si to tričko třeba oblíkla na zářijovej Dyzajn market, ale doma už mi to zas tak vtipný nepřišlo. Vůbec si nemyslim, že by DM byl hucking fell, to ani náhodou, ale ne všichni to asi budou vědět, žeano. No nevim, ještě to promyslim.

V baráku nám nejede výtah, bydlíme v pátém patře a já tahám furt něco těžkýho, teď včetně desetikilovýho psa z venčení, protože odmítá chodit nahoru po svejch, myslim, že má artrózu nebo tak něco, takže se mu ani nedivim. Oprava bude trvat asi měsíc (WTF?), takže nejen, že budu mít zadek konečně jak ze žurnálu, ale budu mít výpadek v sérii výtahových selfíček, kterými zaplavuju moje stories na soukromém instagramu.

Ad můj soukromý instagram, vůbec nechápu, proč se mi tam hlásej cizí lidi, i když to je na požádání a mám v biu jasně napsaný, ať si jdou prohlížet radši mojí práci. Co čekaj, že uviděj? No nic. (Doslova.) Možná lidem připadá "zajímavý" (že by negativní fascinace?), že je to jeden z mála českých civilních instagramů, kde se nepíšou moudra o tom, jak jsou děti nejvíc na světě. Pardon, pro mě děti nejsou nejvíc na světě, když žádný nemám. Jo, ale 1. července se mi narodil čtvrtý synovec, tak ten je teda boží, to uznávám. Krev neni voda, víme.

(Ano, mám chuť si trochu zarebelovat a zaprovokovat. Ještě mám v hlavě samohejtovací článek. Na ten taky dojde.)

Jo, a už mám naskladněný nový kalendář na rok 2019. Nástěnný, jednoduchý, na záznamy a plány. Bez jmen. A kroužkový blok Od soumraku do úsvitu je lehce zlevněný.

Tak to je asi všechno, co mě teď hned napadlo. Užijte si čtvrtek a něco napište, ráda čtu komentáře. Čus!