pondělí 6. srpna 2018

Jak se hubne po čtyřicítce?

Blbě.

Že se všechno tak nějak zpomaluje, a už nestačí týden nevečeřet a je to zase pořádku, jsem si všimla tak dva roky zpátky. A začalo mi to dělat starosti, protože strašně ráda jím a piju a jsem veskrze požitkář. Na druhou stranu nepatřím k těm šťastlivcům, co dokážou mávnout rukou a říct, že v jejich věku už nějaký to kilo navíc neřeší, jsem přesný opak, dost mi záleží na tom, jak vypadám a vždycky to tak bylo. Prostě to tak mám a je to nejspíš proto, že mám hrozně ráda pohyb a každý kilo navíc mi v tom pohybu pak překáží.

K tomu všemu máme po přeslici takové rodinné zlato.

A tím je náš zadek.

Když se podíváte na ženy našeho rodu, bude vám to naprosto jasné, kam naše kila navíc kráčí ("Quo vadis, kila má?" "Do zadku, do zadku, princezno..."). Na jednu stranu je to výhoda, mohlo by být mnohem hůř, na druhou stranu ale dochází logicky k tomu, že se vám od štíhlého pasu dolů (od střední mám kolem pasu prakticky furt stejně) zhoršuje lymfatický oběh a zadržujete vodu. A když to necháte dojít příliš daleko, pak je ta cesta zpět dost náročná.

A tím si právě procházím. Už měsíc a půl jsem pod kontrolou výživové poradkyně, už měsíc a půl mám řízenou dietu na míru a ačkoliv si všichni, kdo mě osobně znají, klepou na čelo, já vím svý a vím, že dělám správně. Bohužel, vzhledem k mojí netrpělivosti jsem si prošla už i mocnou krizí, kdy jsem měla chuť se vším praštit, protože se měsíc naprosto nic nedělo, chápejte, měsíc, to je strašně dlouhá doba, má to odsejpat, dít se něco hned... jedem, jedem, jedem! Ech, Střelec v ohni, prostě.

Takže, jestli si něčím takovým procházíte a je vám kolem čtyřiceti, nevzdávejte to, dejte svému tělu čas, ono to zvládne, ale je už prostě kapku pomalejší, než bývalo.
Já jsem ke všemu objevila báječné cvičení H.E.A.T., což je hodinová chůze do rytmu hudby, řízená lektorkou, a můžu vám říct, že jsem nikdy z žádného cvičení neodcházela tak durch mokrá, jako pokaždé odcházím z tělocvičny po heatu (ten češtin!). A teď si všichni ti uplně přirození a přírodní pohodáři, co mají ve všem tak strašně jasno, klepou na čelo podruhý a říkají si, že to se radši projdou v lese. Ano, jděte. A já jdu do tělocvičny, protože v lese já se nikdy takhle nerozjedu.

Ale varuju předem, H.E.A.T. je pro lidi, co milujou pohyb. Garantuju vám tryskání endorfinů i ušima a báječnou náladu. Pohyb miluju, potřebuju ho k životu jako vodu, takže jsem fakt spoko. Ke všemu jsem začala jíst víc bílkovin, protože musím, a minimum sacharidů, protože nesmim, čímž jsem si zajistila opravdu téměř nekonečný příval energie, pokud se tedy zrovna nevztekám, že mi to hubnutí, potažmo zbavování se zadržené vody, nejde.

Čímž přecházím rafinovaným oslím můstem k jedné věci, kterou bych vám chtěla představit, pokud vám záleží na energii. I když tentokrát se to týká energie místa, kde žijeme, tedy domova. Moje výtvarnická kolegyně Bára z Nikolajky ilustrovala knížku Olgy Buškové Domov jako talíř, která právě sbírá na Hithitu peníze, aby mohla vyjít. Dostala jsem k pročtení rukopis, protože my výtvarnice si většinou pomáháme a já tímto holkám moc děkuju za důvěru, čtení to bylo zajímavé, ledasco by se u nás doma ještě dalo změnit, aby energie našeho domova mohla lépe dýchat. Bylo to poučné čtení. Olga, která knihu napsala, se zabývá Feng Shui, ilustrátorka Bára je pak specifická svojí měkkou linkou, rozpoznatelným letteringem a střídností barev. Pokud projekt podpoříte, pomůžete vzniknout příjemné knize, která vás provede správným zařízením bytu tak, abyste se v něm cítili co nejlépe. Poradí, dá tipy, bude vám laskavým pomocníkem a rádcem. Jestli knihu na Hithitu podpořím i já? Jistě, právě jdu na to!

https://www.hithit.com/cs/project/5106/domov-jako-talir-kniha-plna-radosti-na-domaci-pohodu