pondělí 13. srpna 2018

Jak se hubne po čtyřicítce? Část II.

Evidentně vás to zaujalo. Jak se hubne po čtyřicítce.

Aji jste mi psaly a ptaly se. Článek je třetí druhý nejčtenější v celé šestileté historii mého blogu. Možná jste čekaly, že uvidíte fotky před a po, já nevím, ale tipla bych si, že vás to spíš asi taky trápí. I pochvalu jsem dostala, že se nebojím přiznat, že mi záleží na tom, jak vypadám. Inu, ale mě to připadá normální.

To neva.

Ale chtěla jsem napsat, že s tím vnitřně třeba taky bojujete, možná proto se spousta holek na ten článek vrhla a chtěla se dozvědět co s tím, jak to prolomit. A moc se toho nedozvěděly, nevěděla jsem, že to někoho bude tak zajímat.

A tak píšu pokračování.

Nechci, aby to byly nějaký rady nebo moudra. Každá jsme jiná, jedinečná. Můžu vám jenom zprostředkovat skrz blog moje vlastní zkušenosti, to, co jsem si zatím odžila a vypozorovala sama na sobě.

Základ je pořád stejný. Cvičení je jenom 20 % procent úspěchu, zbytek (bohužel) leží ve stravě. Takže i ženská pohybově zdatná, pokud blbě jí, nemusí na ní ten pohyb být vůbec vidět. Vezměte si třeba chudáky pošťačky, nevím, jak u vás, ale u nás to žádné modelky nejsou a to denně nachodí spousty kilometrů se zátěží, ale mají nepravidelnou stravu a málo pijou, takže je jejich metabolismus "odměňuje" stagnací a ukládáním. Tak to byl jenom ilustrační příklad toho, že strava je základ. A ačkoliv jsem o tom kdysi načetla spoustu literatury, stejně jsem tu chybu udělala a přestala tenhle základ vnímat. A proto jsem se dostala k výživové poradkyni.

Co je teda potřeba?

Pít. Jakkoliv je to teď třeba zase téma, o kterém se mluví, že pití není až tak důležité, já tvrdím, že pít je fakt potřeba a rozdíly, kdy nepiju a piju, vidím naprosto zřetelně. Piju dva až tři litry vody denně po malých sklenicích. Kupte si hezkou karafu třeba, vymačkejte si do toho limetu nebo si do vody natrhejte lístky máty, meduňky, rýmovníku... Ať je to hezké na pohled, ať vás těší si tu voňavou vodu nalít a vypít ji.

Jím každé dvě až tři hodiny. Nevěřily byste, jaké krátkodobé panice jsem propadla, když jsem se před více než měsícem učila jíst takhle často. Já, zvyklá jíst dvakrát denně, já, která jsem prakticky téměř deset let nevečeřela (a stejně to nakonec nepomáhalo), jsem najednou musela začít přijímat dvakrát tolik jídla. A bála jsem se strašně moc, že budu tloustnout. Nestalo se. Děje se pravý opak. A je to přesně o tom, CO jím. Nekoukám třeba na minutu přesně, abych v tu a tu dobu něco snědla. Prostě jsou zhruba dvě až tři hodiny po posledním jídle, tak šup, něco (co smím) si dám. Když jsem ve městě, beru si na cestu jako svačinu smoothie pitíčka z Lidlu. A nebo ovoce. Porce vždycky jenom do hrsti (člověk by nevěřil, kolik se toho do tý hrsti dá kolikrát nacpat).

Naučila jsem se jíst bílkoviny. Naše strava je převapivě strašně chudá na kvalitní bílkoviny. Případně je utopíme v přílohách. Naučila jsem se dát si jako přílohu vždycky jenom zeleninu. Jde to, přílohy jako takové jsem vynechala už dávno, pečivo u nás nenajdete několik let, knedlíky nedělám, těstoviny nijak zvlášť nemusím, jenom tu rýži jsem si nemohla odpustit. Teď ji teda zatím můžu jenom dvakrát týdně a pouze basmati nebo neloupanou. Ale jedu pořád zeleninu a abych nemusela jíst často hovězí nebo drůbeží (asi vás nepřekvapí, že vepřík je ze své podstaty zcela nevhodná potravina), jíme doma ryby, ryby, ryby a naštěstí nám to chutná, to už máme zažité. Já si obecně myslím, že jíst často maso (krom ryb) není dobré, jednou týdně to bohatě stačí, ono to zatěžuje trávicí systém, je z toho spousta zbytků ve střevech a to jim nedělá vůbec dobře, naopak rybí maso je ideál. Pro vegetariány je vhodný třeba Šmakoun, tempeh nebo soju bych moc nedoporučovala (i když tempeh mi tak strašně chutná), soja váže těžké kovy v půdě, dokáže to opravdu mocně nasát do sebe a nepustit. Tak na to pozor. Zeleniny jím co hrdlo ráčí a velikost masa by měla odpovídat velikosti dlaně, v případě ryby je to dlaň i s prstama (hurá!). Pokud si udělám jídlo s přílohou, což už smím dvakrát týdně, je to rýže nebo čočka nebo pohanka, vždycky jenom maximálně 4 polévkové lžíce před vařením a žádné maso k tomu. Pěkně se zeleninou. Dávám tělu oddych.

Na začátku jsem měla nakázáno jíst hodně jogurtů a tvarohu (v podstatě třikrát denně), ale ukázalo se, že mi to moc nesvědčí, takže tvaroh jím jenom k snídani (půlka vaničky odtučněného) a jinak na to prdím, vápník je i v určitých druzích zeleniny, takže tělo dostane, co potřebuje.

Vajíčka? No, bílky kolik hrdlo ráčí a celé vejce tak maximálně jednou týdně. Jedno. Žloutek je čistý tuk a v hubnoucí fázi by nepotěšil.

Tvaroh, hummus, bio pomazánky ze zeleniny, uzený losos...., vždycky maximálně 100 g. Bože, ty malé porce, to mě naučilo jíst každé dvě hodiny v podstatě hned! A v mezičase, pokud mám hlad, tak jím zeleninu. Mám neuvěřitelnou spotřebu cherry rajčat a paprik.

Až se vám to začne hýbat, váha, míry, u někoho to přijde třeba dřív, u někoho později, já čekala 6 týdnů, tak to jednak oslavte a druhak se držte. Když budete od začátku cvičit nějaké kardio, budete odměněni ještě dobrým pocitem. A taky skvělou kondicí.

A dál? Co bude dál? No až se dostanu do toho oblečení, do kterého jsem se chtěla dostat, tak je vyhráno. Tělo se naučilo normálně fungovat, nezadržovat vodu, budu jíst v malých porcích a často, budu si umět vyvážit příjem bílkoviny a sacharidů, inu, teď už budu moct jíst, co budu chtít, ale stále s vědomím, že všeho s mírou. Budu vědět přesně kolik a čeho a kdy můžu sníst a taky budu vědět, když mi něco nesedne. Budu to cítit. Tělo si řekne, protože jsem ho několik měsíců hýčkala a ono se na to docela dobře zvyká. Pokud spadnu do špatné stravy znovu, dostaví se velmi nepříjemný stav a tomu stavu říkám časová smyčka. Najednou budu zase na začátku. To chci? Ne. Ale dám si za půl roku (můj odhad) tiramisu, s chutí a ne večer. A dám si ho jenom trochu, protože to bude stačit.

Akorát, že teď si musím pořád připomínat, že můj problém nejsou nahromaděné tuky, ale uplně zblblej metabolismus. Vrátím mu řád.

Tak takhle to mám. A s tímhle přístupem na jojo efekt nevěřím.

Já pořád říkám, že jsem životní optimistka!

P.S. Jako, jo, přiznávám, že to teď není žádná hitparáda, o víkendu jsem na mamčiných narozeninách musela vynechat dort, nedám si zmrzlinu, jarní závitky nebo jakýkoliv milovaný vietnamský jídlo, ale je to jenom na chvíli, půlrok uteče jako voda a já myslím, že to za to stojí. A taky si nechci stěžovat, furt mám dost příjemných možností.


20 komentářů:

  1. A do jakéže velikosti se to potřebuješ dostat? :-)) (snad nevadí, že tykám) Jinak držím palce, aby cesta k "umravnění metabolismu" probíhala v pohodě a bez velkého trápení a efekt byl dlouhodobý :-) Hezké dny A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, otázka na tělo! Ideálně do svojí původní velikosti 38. :)
      Tykání mi nevadí, Aničko. Zdravím a mávám!

      Vymazat
    2. :-) Já se ptala proto, že podle té fotky to totiž vůbec nevypadá, že bys potřebovala "redukci" :-) Prostě hezká štíhlá žena .-) Ale rozumím tomu, že každý se potřebuje cítit ve své "skořápce" dobře a to nejlíp pozná sám :-) Také mávám a fandím. A.

      Vymazat
    3. Já vím, klamu tělem a pozice stromu je navíc velmi milosrdná :))). Každopádně děkuju! :)

      Vymazat
  2. Já hubla s výživovou poradkyní rok... Ať jsem dělala,co jsem dělala, hýbala se,jedla pětkrát denně,po roce jsem měla dve kila navíc... To fakt člověka nemotivuje...Někdy prostě genetika vítězí... Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No genetika! To je největší potvora. Ale stejně je nejdůležitejší zdraví! <3

      Vymazat
  3. Bezva fotka:) A stoprocentně souhlasím s tím, že sport je jen 20%. Běhala jsem tři roky a ani kilo dole. Protože strašně ráda jím večer dobroty. Právě jsem snědla pytlík sýrových tyčinek a teď to zaplácnu makovcem:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Potvoro! Na tyčinky prdim, ale ten makovec...! :))))

      Vymazat
    2. S tím běháním to znám... Běhám 11 měsíců (mno, běhám, spíš indiánsky...), 3x až 5x týdně... a nic. Pravda, v jídle jsem se neomezovala, jen jsem si myslela, že začnu-li se víc hýbat, tak se přece musí něco stát! Ale teda na kila (a řekla bych ani na pohled) nic. Ale odměnou je mi fakt zlepšující se kondice a hlavně ten fakt skvělej pocit :) Takže teda teď ještě trochu vošéfovat to jídlo a vydržet :) Myyno díky! (A zejtra se na tě těším! Tajemná K.)

      Vymazat
    3. Hele, tajemná K., taky se na tebe těšim! :)

      Vymazat
  4. Držím palce s hubnutím, sama bych to potřebovala. Musím ale trochu obhájit žloutek, je mi ho líto, fakt to není samotný tuk a bílkovin obsahuje skoro srovnatelně s bílkem. Schválně jsem si trochu započítala a podle údajů uvedených na české wikipedii obsahuje žloutek asi 3 g bílkovin a 6 g tuku. Naopak bílek (podle něhož se bílkoviny vlastně jmenují) obsahuje 4 g bílkovin, žádný tuk a hlavně spoustu vody.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No teda, chudák žloutek, takhle jsem mu ukřivdila! Ale stejně ho nesmim, co nadělám. Díky za upřesnění!

      Vymazat
    2. Jojo, chudák malej žlutej.

      Vymazat
    3. Přesně! Takový kuřátko...

      Vymazat
  5. Ano, jíst zdravě pětkrát denně v malých dávkách. Jedla jsem méně a nezhubla jsem. Musí se pravidelně pět jídel. A pokud jsem měla hlad, pila jsem sušenou syrovátku rozmíchanou ve vodě, na zasycení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kamarád vrcholový sportovec říká: "Když máš hlad, voda je nejlepší přítel." Tomu se vždycky směju, ale jinak to moc legrace asi neni, obávám se, že to myslí vážně. :))))

      Vymazat
  6. Budu doufat v třetí díl seriálu - tam byste mohla odtajnit příklad jídelníčku. Zajímá mě hlavně, jak vydržet celý den převážně o zelenině a nezkazit to vždycky nějakou "závadnou" (čili nehubnoucí) komponentou. Strašně ráda si dám talíř rajčat nebo mrkve nebo salátové okurky, jenže k těm rajčatům potřebuju vajíčka nebo mozzarallu a olej, mrkev mám nejraději dušenou na másle, okurku pokud možno acidem a tak dále. Podle mě je to tím, že tuk je nosič chuti, bez něj (jedno jestli v podobě oleje, másla, sádla, ořechů atd.) je jídlo nijaké, bylinky to nezahrání.
    Druhé moje dilema jsou obilniny a rýže. Čínská medicína doporučuje snídat obilninou kaši, protože prý tělo funguje jako kotel, kde musíte ráno (po celonočním hladovění) pořádně zatopit a do večera pak už jen menšími jídly oheň udržujete. Dává mi to smysl, stejně jako asijská kuchyně, která je bez rýže nepředstavitelná. Mějte se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třetí díl psát nebudu, protože bych nerada někomu něco radila, už takhle si článek přečetlo nebezpečně mnoho lidí a myslím si, že jestli s tím má někdo problém, měl by jít k výživovému poradci a ne jíst podle nějakého blogu.
      K zelenině mám bílkoviny a ta zelenina je vždycky dělaná na oleji nebo je se lžičkou oleje. Olej nositel chuti bezpochyby je, ale taky se v něm rozpouští vitamíny, takže je rozhodně potřeba.
      Kaše mi nesvědčí, mám po nich břicho jak balón, i když mám je ráda. Nicméně, odpustím si je, nafouklá se sama sobě nelíbím. :)
      Zdravím a mávám!

      Vymazat
  7. Taky přidám svoji trošku do mlýna �� za hodně málo let mi bude čtyřicet .. tlustá nejsem. Ale nějak jsem se zalekla svého jídelníčku. . Každý den nějakou sladkost.. v práci pořád chlebíčky .. buchty.. bramburky.. a tak jsem začala jíst jinak.. jim hodně ovoce.. hodně ovoce.. pečivo skoro žádné.. maso občas. .. je mi dobře. . Dnes jsem se po pěti týdnech zvážila. .ani deko dole.. ale na cm je to znát.. pět přes boky a tři přes pas.. takže pokračuji dál. . Držím všem palce..

    OdpovědětVymazat

Díky za všechny komentáře!