čtvrtek 30. srpna 2018

Rychlé zprávy

Jsou týdny, kdy nemám chuť psát, nemám chuť ani ten blog otevřít. Celý mě to nějak stresuje. Přitom píšu tak ráda.

A děje se toho tolik a vlastně nic... během srpna se u nás vystřídali na prázdninách tři psi, jejichž majitelé odfrčeli k moříčku. Tajně jim závidím, těm majitelům, my jsme po zimě po zbytek roku prakticky bez dovolený, pravda, byli jsme na pět dní u Plzně na začátku července, ale to je všechno. Moře si užiju zase v zimě, akorát bude studený. Jinak furt makáme. Bývali jsme větší cestovatelé.

Martin má letos strašně přísný pracovní kontrakt a já se taky nezastavim. Mohla bych psát denně články o práci, pořád se něco děje, ale vim, že to zajímá málokoho. Každý si radši přečte, jak hubnu. Jo, už mám 6 cm dole přes břicho. Ale upřímně, potřebovala bych to spíš přes zadek. Ale břicho taky dobrý.

Ozvala se mi Česká společnost ornitologická, měla jsem co dělat, abych neodpsala na jejich mail hned v první vteřině, když jsem ho dočetla. Měla jsem takovou radost! Příští týden máme schůzku, tak jsem zvědavá, co vymyslíme. Normálně už touhle dobou neberu žádné zakázky, protože se soustředím na vánoční motivy, ale uznejte, že jsou spolupráce, které se neodmítají.

O víkendu jsem byla se svojí kamarádkou Gábinou, která má úžasnou značku dřevěných dětských hraček a pomůcek Utukutu, na hudebním festivalu ve Vroutku. Už podruhé. Vroutek je díra, ale Rock for Churchill je skvělá akce, pořád dostatečně malá, aby neměl člověk pocit jakési komerční masové záležitosti a přitom tam jezdí kvalitní kapely. Pokaždé si strašně užiju Skyline, letos jsem viděla poprvé naživo Lamb a proskákala střevíce v dýdžejském šapitó. Za rok jedem rozhodně zas!




Koupila jsem si knihu Vemi osobní kniha o zdraví od Margit Slimákové a ačkoliv nejsem nijak zainteresovaná do toho kultu osobnosti, který se kolem ní vytvořil, kniha mě příjemně překvapila. Dává mi spoustu informací o výživě do souvislostí a protože se o to (velmi povrchně) zajímám už přes deset let, jsou tohle vítané informace.



Začala jsem pracovat na vánočních motivech a jde mi to jak psovi pastva, potřebovala bych, aby měl den tak o pět hodin víc. Ale letos jsem se rozhodla pro velmi tradiční motivy, zpracované hodně precizně, žádné rozpíjené srandičky, hodně mě teď baví detailní věci, tečičky, linky... nos mám pomalu nalepený na čtvrtce, když to maluju a kdybych u toho vyplazovala jazyk, tak si ho určitě překousnu.

Uvažuju o tom, že se ostříhám na krátko, protože jsem zrovna v té děsivé fázi, kdy je délka neurčitá, šimrá na ramenech (ne uplně příjemně), nedá se to dát do culíku, aniž bych musela kolem hlavy rozmístit tisíc sponek a celý se mi to zdá takový urousaný. Takže vydržet? Nevím.

Ve Vroutku jsme si s Gábinou koupily super trička kapely Phatlip, takoví mladí kluci tvrdí, a na tom tričku je napsáno HUCKING FELL, to nás hrozně pobavilo, o víkendu mi přišlo strašně vtipný, že bych si to tričko třeba oblíkla na zářijovej Dyzajn market, ale doma už mi to zas tak vtipný nepřišlo. Vůbec si nemyslim, že by DM byl hucking fell, to ani náhodou, ale ne všichni to asi budou vědět, žeano. No nevim, ještě to promyslim.

V baráku nám nejede výtah, bydlíme v pátém patře a já tahám furt něco těžkýho, teď včetně desetikilovýho psa z venčení, protože odmítá chodit nahoru po svejch, myslim, že má artrózu nebo tak něco, takže se mu ani nedivim. Oprava bude trvat asi měsíc (WTF?), takže nejen, že budu mít zadek konečně jak ze žurnálu, ale budu mít výpadek v sérii výtahových selfíček, kterými zaplavuju moje stories na soukromém instagramu.

Ad můj soukromý instagram, vůbec nechápu, proč se mi tam hlásej cizí lidi, i když to je na požádání a mám v biu jasně napsaný, ať si jdou prohlížet radši mojí práci. Co čekaj, že uviděj? No nic. (Doslova.) Možná lidem připadá "zajímavý" (že by negativní fascinace?), že je to jeden z mála českých civilních instagramů, kde se nepíšou moudra o tom, jak jsou děti nejvíc na světě. Pardon, pro mě děti nejsou nejvíc na světě, když žádný nemám. Jo, ale 1. července se mi narodil čtvrtý synovec, tak ten je teda boží, to uznávám. Krev neni voda, víme.

(Ano, mám chuť si trochu zarebelovat a zaprovokovat. Ještě mám v hlavě samohejtovací článek. Na ten taky dojde.)

Jo, a už mám naskladněný nový kalendář na rok 2019. Nástěnný, jednoduchý, na záznamy a plány. Bez jmen. A kroužkový blok Od soumraku do úsvitu je lehce zlevněný.

Tak to je asi všechno, co mě teď hned napadlo. Užijte si čtvrtek a něco napište, ráda čtu komentáře. Čus!


středa 22. srpna 2018

Rodinný plánovač

Nové Rodinné plánovače... Kdybych nebyla z velké rodiny, prevděpodobně bych tímhle směrem vůbec nepřemýšlela, ale jsem a tak má tenhle plánovač ne pět, ale rovnou sedm kolonek na jména, aby se tam vešli fakt všichni včetně pomocníků. Ať už jsou to prarodiče nebo holky a kluci na hlídání. A nebo máte třeba pět velkých dětí a tohle se vám opravdu hodí, co já vím. Hlavně spokojenost.


Plánovač je od pondělka do neděle, původně měl být od pondělka do pátku, jenže mě pár dam na sockách "nakoplo", abych to udělala celotýdenní, že plánují i víkendy. No dobře, proč ne...
A každý den je rozdělený na čtyři časové úseky (ráno, dopo, odpo, večer). Když si pak projedete prstem celý den, krásně vidíte, kdo má kdy čas. To byl můj grafický záměr.

Aby to bylo přehledné.

Plánovač se jmenuje Náš týden.

A má čtyři magnetky, pochopitelně. Třeba ještě někdo domá má nezabudovanou lednici. A nebo magnetickou tabuli. Blok má celkem 52 listů takže by měl vydržet na celý rok.

Rodinný plánovač Náš týden najdete tu (KLIK).





pondělí 20. srpna 2018

V tom boji

Trochu pro odlehčení v tom "boji" za ideální postavu... (Můžu vám říct, že jsem opět překvapená tím, kolik lidí si článek z minulého týdne četlo nebo minimálně aspoň otevřelo. Moc to nechápu, žádný kouzelný recept fakt neznám a ne, přesný jídelníček zveřejňovat nebudu, nejsem výživová poradkyně a navíc ho mám dělaný na míru podle svého denního režimu a sportovních aktivit, při čemž oboje se dost vymyká běžnému průměru.)

No a jestli jste u mne za posledních 14 dní něco nakoupili a přišlo vám v balíčku nečekaně i pár psích chlupů navíc, tak se omlouvám, od začátku srpna se u nás střídají psí kamarádi, jejichž rodinky odjely k móři. Naposledy to byl Kevin, kterýho si vyzvedl "táta" v neděli, tady na obrázku zrovna žebrá kus flákoty.

Vypadá, jako kdyby tři dny nejedl, ale nevěřte mu to. My se o ty psy staráme, jak o vlastní.

Ale chci hlavně napsat pár řádků o tom, jak jsem vzala do ruky štětec a namalovala  pár obrázků se zvířátky, k čemuž mě "nakopla" jedna moje milá zákaznice, protože jsem to sice měla v plánu, ale nějak jsem to pořád odsouvala na neurčito.

Asi je vám jasné, který z obrázků je nejoblíbenější, alespoň co se počtu objednávek a lajků na fb týče. Medvědi prostě táhnou a ta modrá barva je tak chladivá... Při procesu vzniklo i video, které jsem dávala na bájmíní soc. sítě, sem se mi ho postnout prostě nedaří, nevím proč.

Originální akvarel

Medvědi byli první, další jsem namalovala zajíce a lenochoda. Všechno je to klasický akvarel (doplněný tužkou) na ručním papíře z Velkých Losin a zároveň jsem k digitálním tiskům dala do prodeje i originály, z nichž zbyl už jenom lenochod.




Originální akvarel



Originální akvarel
Přeji krásné pondělí, žádný podzim ve vzduchu necítím a léto bude ještě měsíc, takže ani to se nám nekrátí. Tolik k (pro mne panicky nepříjemným) poznámkám na internetech. (Já mám léto prostě ráda.) Pa!

středa 15. srpna 2018

Rozvrh hodin a samolepky na zavařeniny

Uf. No je to tak, za chvíli je po prázdninách. Tak já nevim, ačkoliv do školy nechodím, stejně mě chytá nějaká nostalgie. Tak jsem pro hladký průběh a barevnější dny v tom zářijovém chaosu udělala rozvrhy hodin. Jak je u mne zvykem, je univerzální, nejen pro školáky.

Je na něm celý týden a časové rozpětí od 7.00 do 19.00. Já v něm mám vypsané svoje oblíbené cvičební lekce, abych to nemusela hledat pořád na netu a měla přehled, co se kdy cvičí, když mám čas.

Velikost je to A4 a vejdou se do něj snad všechny aktivity, školní výuka, kroužky...





A další praktickou věcí jsou samolepky na zavařeniny, sklenice, kořenky, šťávy, likéry...
Jsou papírové, dají se krásně popsat tužkou, lihovou fixou, gelovým perem, čímkoliv myslím a je jich na archu A4 třináct. Jenom pozor, ať si to nerozmáznete, doporučuju nejdřív napsat, nechat zaschnout a pak lepit. Opatrně, ať to nemá bublinky, nálepky jsou tvarované.




Kdo máte zájem o newsletter s nepravidelnými novinkami, můžete se zaregistrovat v patičce e-shopu. Dá se pak i jednoduše odhlásit, kdyby vás to přestalo bavit.

pondělí 13. srpna 2018

Jak se hubne po čtyřicítce? Část II.

Evidentně vás to zaujalo. Jak se hubne po čtyřicítce.

Aji jste mi psaly a ptaly se. Článek je třetí druhý nejčtenější v celé šestileté historii mého blogu. Možná jste čekaly, že uvidíte fotky před a po, já nevím, ale tipla bych si, že vás to spíš asi taky trápí. I pochvalu jsem dostala, že se nebojím přiznat, že mi záleží na tom, jak vypadám. Inu, ale mě to připadá normální.

To neva.

Ale chtěla jsem napsat, že s tím vnitřně třeba taky bojujete, možná proto se spousta holek na ten článek vrhla a chtěla se dozvědět co s tím, jak to prolomit. A moc se toho nedozvěděly, nevěděla jsem, že to někoho bude tak zajímat.

A tak píšu pokračování.

Nechci, aby to byly nějaký rady nebo moudra. Každá jsme jiná, jedinečná. Můžu vám jenom zprostředkovat skrz blog moje vlastní zkušenosti, to, co jsem si zatím odžila a vypozorovala sama na sobě.

Základ je pořád stejný. Cvičení je jenom 20 % procent úspěchu, zbytek (bohužel) leží ve stravě. Takže i ženská pohybově zdatná, pokud blbě jí, nemusí na ní ten pohyb být vůbec vidět. Vezměte si třeba chudáky pošťačky, nevím, jak u vás, ale u nás to žádné modelky nejsou a to denně nachodí spousty kilometrů se zátěží, ale mají nepravidelnou stravu a málo pijou, takže je jejich metabolismus "odměňuje" stagnací a ukládáním. Tak to byl jenom ilustrační příklad toho, že strava je základ. A ačkoliv jsem o tom kdysi načetla spoustu literatury, stejně jsem tu chybu udělala a přestala tenhle základ vnímat. A proto jsem se dostala k výživové poradkyni.

Co je teda potřeba?

Pít. Jakkoliv je to teď třeba zase téma, o kterém se mluví, že pití není až tak důležité, já tvrdím, že pít je fakt potřeba a rozdíly, kdy nepiju a piju, vidím naprosto zřetelně. Piju dva až tři litry vody denně po malých sklenicích. Kupte si hezkou karafu třeba, vymačkejte si do toho limetu nebo si do vody natrhejte lístky máty, meduňky, rýmovníku... Ať je to hezké na pohled, ať vás těší si tu voňavou vodu nalít a vypít ji.

Jím každé dvě až tři hodiny. Nevěřily byste, jaké krátkodobé panice jsem propadla, když jsem se před více než měsícem učila jíst takhle často. Já, zvyklá jíst dvakrát denně, já, která jsem prakticky téměř deset let nevečeřela (a stejně to nakonec nepomáhalo), jsem najednou musela začít přijímat dvakrát tolik jídla. A bála jsem se strašně moc, že budu tloustnout. Nestalo se. Děje se pravý opak. A je to přesně o tom, CO jím. Nekoukám třeba na minutu přesně, abych v tu a tu dobu něco snědla. Prostě jsou zhruba dvě až tři hodiny po posledním jídle, tak šup, něco (co smím) si dám. Když jsem ve městě, beru si na cestu jako svačinu smoothie pitíčka z Lidlu. A nebo ovoce. Porce vždycky jenom do hrsti (člověk by nevěřil, kolik se toho do tý hrsti dá kolikrát nacpat).

Naučila jsem se jíst bílkoviny. Naše strava je převapivě strašně chudá na kvalitní bílkoviny. Případně je utopíme v přílohách. Naučila jsem se dát si jako přílohu vždycky jenom zeleninu. Jde to, přílohy jako takové jsem vynechala už dávno, pečivo u nás nenajdete několik let, knedlíky nedělám, těstoviny nijak zvlášť nemusím, jenom tu rýži jsem si nemohla odpustit. Teď ji teda zatím můžu jenom dvakrát týdně a pouze basmati nebo neloupanou. Ale jedu pořád zeleninu a abych nemusela jíst často hovězí nebo drůbeží (asi vás nepřekvapí, že vepřík je ze své podstaty zcela nevhodná potravina), jíme doma ryby, ryby, ryby a naštěstí nám to chutná, to už máme zažité. Já si obecně myslím, že jíst často maso (krom ryb) není dobré, jednou týdně to bohatě stačí, ono to zatěžuje trávicí systém, je z toho spousta zbytků ve střevech a to jim nedělá vůbec dobře, naopak rybí maso je ideál. Pro vegetariány je vhodný třeba Šmakoun, tempeh nebo soju bych moc nedoporučovala (i když tempeh mi tak strašně chutná), soja váže těžké kovy v půdě, dokáže to opravdu mocně nasát do sebe a nepustit. Tak na to pozor. Zeleniny jím co hrdlo ráčí a velikost masa by měla odpovídat velikosti dlaně, v případě ryby je to dlaň i s prstama (hurá!). Pokud si udělám jídlo s přílohou, což už smím dvakrát týdně, je to rýže nebo čočka nebo pohanka, vždycky jenom maximálně 4 polévkové lžíce před vařením a žádné maso k tomu. Pěkně se zeleninou. Dávám tělu oddych.

Na začátku jsem měla nakázáno jíst hodně jogurtů a tvarohu (v podstatě třikrát denně), ale ukázalo se, že mi to moc nesvědčí, takže tvaroh jím jenom k snídani (půlka vaničky odtučněného) a jinak na to prdím, vápník je i v určitých druzích zeleniny, takže tělo dostane, co potřebuje.

Vajíčka? No, bílky kolik hrdlo ráčí a celé vejce tak maximálně jednou týdně. Jedno. Žloutek je čistý tuk a v hubnoucí fázi by nepotěšil.

Tvaroh, hummus, bio pomazánky ze zeleniny, uzený losos...., vždycky maximálně 100 g. Bože, ty malé porce, to mě naučilo jíst každé dvě hodiny v podstatě hned! A v mezičase, pokud mám hlad, tak jím zeleninu. Mám neuvěřitelnou spotřebu cherry rajčat a paprik.

Až se vám to začne hýbat, váha, míry, u někoho to přijde třeba dřív, u někoho později, já čekala 6 týdnů, tak to jednak oslavte a druhak se držte. Když budete od začátku cvičit nějaké kardio, budete odměněni ještě dobrým pocitem. A taky skvělou kondicí.

A dál? Co bude dál? No až se dostanu do toho oblečení, do kterého jsem se chtěla dostat, tak je vyhráno. Tělo se naučilo normálně fungovat, nezadržovat vodu, budu jíst v malých porcích a často, budu si umět vyvážit příjem bílkoviny a sacharidů, inu, teď už budu moct jíst, co budu chtít, ale stále s vědomím, že všeho s mírou. Budu vědět přesně kolik a čeho a kdy můžu sníst a taky budu vědět, když mi něco nesedne. Budu to cítit. Tělo si řekne, protože jsem ho několik měsíců hýčkala a ono se na to docela dobře zvyká. Pokud spadnu do špatné stravy znovu, dostaví se velmi nepříjemný stav a tomu stavu říkám časová smyčka. Najednou budu zase na začátku. To chci? Ne. Ale dám si za půl roku (můj odhad) tiramisu, s chutí a ne večer. A dám si ho jenom trochu, protože to bude stačit.

Akorát, že teď si musím pořád připomínat, že můj problém nejsou nahromaděné tuky, ale uplně zblblej metabolismus. Vrátím mu řád.

Tak takhle to mám. A s tímhle přístupem na jojo efekt nevěřím.

Já pořád říkám, že jsem životní optimistka!

P.S. Jako, jo, přiznávám, že to teď není žádná hitparáda, o víkendu jsem na mamčiných narozeninách musela vynechat dort, nedám si zmrzlinu, jarní závitky nebo jakýkoliv milovaný vietnamský jídlo, ale je to jenom na chvíli, půlrok uteče jako voda a já myslím, že to za to stojí. A taky si nechci stěžovat, furt mám dost příjemných možností.


sobota 11. srpna 2018

Viděla jsem... vol. C - Dívka ve vlaku

Svoje filmové okénko nekončím zrovna velkou peckou, ale myslím si, že Emily Blunt předvedla opravdu slušný výkon a proto vám Dívku ve vlaku doporučím. Na nekompromisním serveru csfd.cz se sice snímek nedostal ani do červených, ale to je jedno.

Šuplíček "krimi", "oddíl "psychologické", kolonka "jak pít víno ve vlaku tak, aby si toho nikdo nevšiml".

Máme tu pár dvojic. Ukázkovou rodinku, depresivní nymfomanku, pruďase, zhrzenou alkoholičku, fešného doktora (navíc původem z Venezuely, uuuuuuu). No a jeden s druhým (třetím, čtvrtým...) mají tak trochu co do činění. A pak jedna postava zmizí a alkoholička, ačkoliv se fakt snaží, má hroznou smůlu. Ty výpadky paměti jsou děsně nebezpečný.

Kdo to udělal?

Pokud jsem se někdy s počítáním nesekla (jako že nejspíš jo), doporučila jsem vám tu 100 filmů a seriálů v rozmezí necelých tří let. Tímto tedy moje rubrika končí, stejně jako kdysi skončila na stovce rubrika hudební. Co bude dál nevím, uvidím.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 8. srpna 2018

Týdenní plánovač

A je po roce zase tu. Zítra to bude přesně rok, co jsem dala do e-shopu první verzi Týdenního plánovače s magnetkama.
Letošní je skoro stejný, možná má hravější design. Digitální font jsem vyměnila za moje vlastní písmenka, štětcem psaná a i letos má 4 magnetky v ceně. Změna je v balení, plánovače už nebudu balit dárkově do krabic jako loni, protože ne všechny krabice dorazily od dopravců v reprezentativním stavu (narozdíl od plánovačů, těm se nic nestalo, ale krabice byly pomuchlaný). Což je výhoda, protože letošní plánovače jsou tím pádem levnější.

Plánovač má zase různé dekory na listech, tentokrát jsou to japonské azalky s okrasným pryskyřníkem, pivoňky, bylinky a sléz pyžmový s eukalyptem (tomuhle dekoru říkám pyžamkový, vždycky, když se na něj podívám, tak se mi vybaví, nevím proč, babiččina noční košile).

Plánovače najdete tu (KLIK).






Další věc, kterou bych vám chtěla napsat je ta, že jsem se pustila už konečně do newsletteru. K odběru novinek se můžete přihlásit v patičce e-shopu, kam zadáte jenom svojí mailovou adresu a pak vám přijde potvrzení do mailu, že jste se registrovali. Newsletter bude nepravidlený, ale o to víc si ho budu užívat a snažit se, aby byl hezky udělaný. Bohužel, služba, kterou jsem pro newsletter vybrala, je gmailem vyhodnocována jako spam (ačkoliv je to nejpoužívanější nástroj na tvorbu newsletterů), takže pokud vám po přihlášení potvrzení do mailu nepřijde, podívejte se do spamů, jestli není tam.

Patička e-shopu a jednoduché přihlášení k odběru bájmíních novinek.
Ještě čekám, až bude hotový Rodinný týdenní plánovač, což by mělo trvat zhruba týden, a pak odešlu historicky první mail s novinkami všem registrovaným zákazníkům.

Krásný den přeji!

pondělí 6. srpna 2018

Jak se hubne po čtyřicítce?

Blbě.

Že se všechno tak nějak zpomaluje, a už nestačí týden nevečeřet a je to zase pořádku, jsem si všimla tak dva roky zpátky. A začalo mi to dělat starosti, protože strašně ráda jím a piju a jsem veskrze požitkář. Na druhou stranu nepatřím k těm šťastlivcům, co dokážou mávnout rukou a říct, že v jejich věku už nějaký to kilo navíc neřeší, jsem přesný opak, dost mi záleží na tom, jak vypadám a vždycky to tak bylo. Prostě to tak mám a je to nejspíš proto, že mám hrozně ráda pohyb a každý kilo navíc mi v tom pohybu pak překáží.

K tomu všemu máme po přeslici takové rodinné zlato.

A tím je náš zadek.

Když se podíváte na ženy našeho rodu, bude vám to naprosto jasné, kam naše kila navíc kráčí ("Quo vadis, kila má?" "Do zadku, do zadku, princezno..."). Na jednu stranu je to výhoda, mohlo by být mnohem hůř, na druhou stranu ale dochází logicky k tomu, že se vám od štíhlého pasu dolů (od střední mám kolem pasu prakticky furt stejně) zhoršuje lymfatický oběh a zadržujete vodu. A když to necháte dojít příliš daleko, pak je ta cesta zpět dost náročná.

A tím si právě procházím. Už měsíc a půl jsem pod kontrolou výživové poradkyně, už měsíc a půl mám řízenou dietu na míru a ačkoliv si všichni, kdo mě osobně znají, klepou na čelo, já vím svý a vím, že dělám správně. Bohužel, vzhledem k mojí netrpělivosti jsem si prošla už i mocnou krizí, kdy jsem měla chuť se vším praštit, protože se měsíc naprosto nic nedělo, chápejte, měsíc, to je strašně dlouhá doba, má to odsejpat, dít se něco hned... jedem, jedem, jedem! Ech, Střelec v ohni, prostě.

Takže, jestli si něčím takovým procházíte a je vám kolem čtyřiceti, nevzdávejte to, dejte svému tělu čas, ono to zvládne, ale je už prostě kapku pomalejší, než bývalo.
Já jsem ke všemu objevila báječné cvičení H.E.A.T., což je hodinová chůze do rytmu hudby, řízená lektorkou, a můžu vám říct, že jsem nikdy z žádného cvičení neodcházela tak durch mokrá, jako pokaždé odcházím z tělocvičny po heatu (ten češtin!). A teď si všichni ti uplně přirození a přírodní pohodáři, co mají ve všem tak strašně jasno, klepou na čelo podruhý a říkají si, že to se radši projdou v lese. Ano, jděte. A já jdu do tělocvičny, protože v lese já se nikdy takhle nerozjedu.

Ale varuju předem, H.E.A.T. je pro lidi, co milujou pohyb. Garantuju vám tryskání endorfinů i ušima a báječnou náladu. Pohyb miluju, potřebuju ho k životu jako vodu, takže jsem fakt spoko. Ke všemu jsem začala jíst víc bílkovin, protože musím, a minimum sacharidů, protože nesmim, čímž jsem si zajistila opravdu téměř nekonečný příval energie, pokud se tedy zrovna nevztekám, že mi to hubnutí, potažmo zbavování se zadržené vody, nejde.

Čímž přecházím rafinovaným oslím můstem k jedné věci, kterou bych vám chtěla představit, pokud vám záleží na energii. I když tentokrát se to týká energie místa, kde žijeme, tedy domova. Moje výtvarnická kolegyně Bára z Nikolajky ilustrovala knížku Olgy Buškové Domov jako talíř, která právě sbírá na Hithitu peníze, aby mohla vyjít. Dostala jsem k pročtení rukopis, protože my výtvarnice si většinou pomáháme a já tímto holkám moc děkuju za důvěru, čtení to bylo zajímavé, ledasco by se u nás doma ještě dalo změnit, aby energie našeho domova mohla lépe dýchat. Bylo to poučné čtení. Olga, která knihu napsala, se zabývá Feng Shui, ilustrátorka Bára je pak specifická svojí měkkou linkou, rozpoznatelným letteringem a střídností barev. Pokud projekt podpoříte, pomůžete vzniknout příjemné knize, která vás provede správným zařízením bytu tak, abyste se v něm cítili co nejlépe. Poradí, dá tipy, bude vám laskavým pomocníkem a rádcem. Jestli knihu na Hithitu podpořím i já? Jistě, právě jdu na to!

https://www.hithit.com/cs/project/5106/domov-jako-talir-kniha-plna-radosti-na-domaci-pohodu