sobota 23. června 2018

Viděla jsem... vol. XCVI - Dokonce i déšť

V tomhle filmovém bezčasí, kdy nepravidelně sleduju jenom seriál West World II (už jsem doporučovala jedničku a doporučuju i pokračování, jsem nadšená a to včetně hudby, která je úžasná) a sem tam na Netflixu Grace and Frankie (akorát tomu stále nemůžu přijít uplně na chuť, byť jsou výkony těch skvělých staroušků úžasný, ale něco mi na tom vadí a nevim co to je), jsem si vzpomněla na film También la lluvia.

Šuplíček "drama", oddíl "historie", kolonka "politika".

Snímek je zasazený do Bolívie a děj se prolíná mezi současností a historií. V současnosti se odehrává příběh španělských filmařů, kteří přijeli do Bolívie natáčet film o Kryštofu Kolumbovi (nikdy jsem nepochopila, proč jsme si v češtině vymysleli Kryštofa Kolumba, když se ve skutečnosti jmenoval Cristóbal Colón a je to pro mě stejná záhada, jako proč jsme přejmenovali Beijing na Peking a pak se divíme, že nám nikdo nerozumí...), ale připletou se náhodou do tamního sporu vesničanů kvůli privatizaci vodovodního systému.

Historická část filmu je zasazena do období španělské kolonizace. Obě linie se vzájemně propojují a můžete tak nahlédnout do nelehké historie latinské Ameriky. Jenže se klidně přiznám, že jsem to chtěla vidět hlavně kvůli Gaelu García Bernalovi, kterýho "žeru" už od Amores perros, což můžu taky vřele doporučit. Nakonec mě ale film chytnul natolik, že na něj vzpomínám i po letech jako na silný příběh, který reflektuje povrchní současnost a historické nespravedlnosti, které nebudou nikdy zcela smazány, a to nejen pro svojí brutalitu. Spojení se současnou politikou, která je postavená především na prospěchu jednotlivců a absolutně ji nezajímá společnost, a už vůbec ne její blaho, je hořkou pravdou, i když je tahle záležitost natočená v roce 2010.

Mrkněte na to a užijte si Bernala!

Zdroj www.csfd.cz


4 komentáře:

  1. Dík za tip. Bernala mám také moc ráda už od zmíněných Amores perros. Takže chápu ;-) Markéta

    OdpovědětVymazat
  2. Jen k tomu Pekingu, snažím se edukovat, kde mohu :) Beijing je přepis čínských znaků do pinyinu. Čínštiny psané naší latinkou. Nicméně zápis v pinyinu není úplně ke čtení tak, jak se píše, musíte znát zákonistosti, jak se daná písmena nebo skupiny písmen čtou. Samotný pinyin bychom v češtině, která umí zapsat více hlásek než mezinárodně používaný zápis, přepsali - říkáme transliterovali - jako pchin jin. Česky taky nečteme Mao Zedong, ale Mao Ce-tung. Nebo jméno Laozi čteme (a v češtině i píšeme) Lao-C´. Číňané tedy své hlavní město pojmenovali 北京, do latinky/pinyinu to přepisujeme jako Beijing, ale vyslovujeme Pejťing. Tak bychom Peking transliterovali do češtiny. No a kdysi dávno jsme se rozhodli, že se nám lépe vyslovuje Peking a ne Pejťing. To je celé. Stejně jako říkáme Řím, Londýn, Paříž. A ne Roma, Landn, Paris.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to, že angličtina Beijing začala číst jako Bejdžink, to už je věc úplně jiná. Těm už Číňané vůbec nerozumí :)

      Vymazat

Díky za všechny komentáře!