středa 27. června 2018

Na kole

Teda ona nejede na kole, ale vede si ho a čichá ke květině, zatímco ji v košíku osychá bageta. Ale to už je úděl nás, kteří máme hlavu v oblacích. Mně zas občas ujede tramvaj na cvičení, protože mám po cestě příliš mnoho rozkvetlých zahrad... Inu, o čem že je řeč? O nových sešitech.

Přece.

To vám takhle napíšou z tiskárny, že počet listů v sešitech, které jste si navymýšleli je moc vysoký a že ten sešit teď vypadá jak buchta (to mi fakt napsali) a hele, koukej na fotku, tady jsme ti to vyfotili a ono vážně, opravdu to vypadá jako buchta. Tak co teď, můžeme tam těch listů dát míň, ale to pak nějaký zbydou navíc, už máme všechny vnitřky vytištěný, co budeme dělat? Tak já chvíli přemýšlím a protože jsem Střelec, tak se rozhoduju rychle, strašně rychle, až to lidi kolem mě občas děsí, ale já to tak mám.

Prostě.

Tak píšu, no jasně, udělejte ať už to není buchta a zbylé papíry využiju na něco jinýho. A o pár týdnů později dělám návrh na titulní stranu nového časopisu, ale nějak se nesejdem s redakcí v představách a ta titulka padne a tak mám jeden plonkový akvarel, co s ním, tak hele šup, udělám z něj obálku k těm zbylým papírům.

A je to.

Takhle přesně vznikly nové sešity, které jsem pojmenovala Cestou z nákupu a které jsou komplet z recyklovaného papíru. Jsou tenčí než sešity, co byly původně buchty, to jsou ty prošívané nití, a tenhle sešit je ještě místo nitě v klasické sponkové vazbě. Chtěla jsem mít levnější variantu sešitu, což se zadařilo, protože sponková vazba je fakt mnohem levnější, než ta niťová, protože tu niťovou musí vzít nějaký člověk do ruky a pěkně sešit po sešitu prošít na šicím stroji. Proto mají ty sešity tak vysokou hodnotu. A proto mají sponkové sešity tak nízkou hodnotu.

Když už jsme u toho rychlého rozhodování, musím říct, že já se nejen rychle rozhoduju, ale taky poměrně často pálim názory, které mají kadenci kulometu, takže to vypadá, že jsem hned strašlivě se vším hotová, ale to není vůbec pravda. Já akorát ten proces, kdy nad něčím přemýšlím, neventiluju nahlas. Nějak si to v kebuli srovnám a pak za tím už stojím a jak jsem zvyklá reagovat hned, protože Střelec, protože prostě sakra Střelec, tak pak vytvářím obraz někoho, kdo má ve všem až nepříjemně jasno.

No tak to teda nemám.

Jenom jakoby víc mlčim. A pak najednou něco řeknu a sekne to jak břitva. To není uplně ideální, pokud chcete s lidma dobře vycházet. Učím se být jemná a tichá a rozvážná a moudrá a nekonečně laskavá.

Akorát mi to většinou nejde.

A sešit najdete tu (KLIK).







pondělí 25. června 2018

Za pět minut dvanáct

Na poslední chvíli, ale přeci jen, vás chci informovat o soutěži, která probíhá u mne na facebooku. Vymyslely jsme ji (ano, samé ženy) s nakladatelstvím Smart Press, protože pečem takovou příjemnou spolupráci (ne, knížku vydávat nebudu) a tak jsme se rozhodly ze samé radosti uspořádat soutěž a Smart Press věnovalo 3x2 knihy, jsou to tři Květinové kuchařky a tři Notesy Květinové kuchařky, vše od autorky Jany Vlkové, o které se soutěží právě na facebooku a co je nejdůležitější, soutěží se už jen do dnešní půlnoci. V úterý se budou losovat tři výherci.

Proč zrovna Květinová kuchařka a Notes Květinové kuchařky je asi jasné, ale raději pro ty, co pochybují, že mám něco společného s vařením (a pochybují správně) vysvětlím, že to spojení jsem si vymyslela já a tím hlavním důvodem jsou květiny, kterým se už druhým rokem nadšeně věnuju. Přišly mi ty tituly tedy maximálně kompatibilní s mými zájmy, tak proto jsou v soutěži zrovna tyhle dvě velmi krásné věci.

Každý ze tří výherců dostane jednu Kuchařku a jeden Notes, plus ode mne Bylinkové zrcátko (novinka!) a Bylinkový sešit. Více informací u soutěžního postu na fb.

Doufám, že jste si užili víkend, já jsem pracovala a po večerech pařila na Metronom festivalu, který se konal v Praze, a přiznám se, že kdyby se všechny fesťáky odehrávaly tady, bylo by to hrozně příjemný, protože není nad to se po celé noci urousaná vrátit domů, dát si horkou sprchu a spát ve svojí posteli a do areálu znovu dorazit až ve chvíli, kdy se pro mne děje něco zajímavého.
Já vím, já vím, nemůže být všechno v Praze, byla to jenom taková kacířská myšlenka, zapomeňte na to. Další festival mne čeká docela určitě na konci srpna ve Vroutku a mezi tím možná zavítám na nějaký nečekaný, protože stát se může ledasco a léto je k tomu jako stvořené.

Byli jste někdo na Metronomu? Já jsem si báječně užila Massive Attack, mojí dlouholetou lásku, poslouchám je už 25 let, pokud počítám dobře. No spíš 27, abych byla přesná. Bylo mi 14, když na MTV začali pořád dokola dávat nadčasový song Unfinished Sympathy, který mě dostal a dostává do kolen i v roce 2018. Jenom škoda, že ho Massive Attack zařadili až uplně na konec, když jsem začala zoufale hledat záchody (pít půllitrový limošky opravdu nebyl nejlepší nápad, to na festivalu fakt nedělejte, jestli nechcete prostát akci ve frontách na záchod). No a druhý den jsem si dala neuvěřitelný Chemical Brothers, byla to jízda a fakt jsem si to užila na maximum.

Když jsme u té hudby, kdo máte aplikaci Spotify, bez které už nedám ani ránu, neb za drobný měsíční poplatek můžu sjíždět veškerou hudbu, co si zamanu (i českou a slovenskou), dělat si vlastní playlisty, sledovat, co poslouchají moji oblíbení hudebníci a každé pondělí mám naservírovaný nový playlist s vybranou hudbou přímo pro mne podle toho, co sleduju, tak kdo tuhle aplikaci máte a chcete se na mne napojit a sledovat tak moje výběry, tak mne najdete pod uživatelským jménem jinoschka (tenhle odkaz se vám objeví až ve chvíli, kdy budete mít účet v aplikaci). Playlisty mám zatím dva, moje a dance dance dance (ten zatím trochu pokulhává, asi jako můj dance). Tak koho to zajímá, tak si mne přidejte a jestli máte vy nějaký vlastní veřejný playlist na Spotify, sem s ním do komentáře, ať se můžu inspirovat!

A teď vzhůru do posledního červnového týdne! Ať se vám daří!




sobota 23. června 2018

Viděla jsem... vol. XCVI - Dokonce i déšť

V tomhle filmovém bezčasí, kdy nepravidelně sleduju jenom seriál West World II (už jsem doporučovala jedničku a doporučuju i pokračování, jsem nadšená a to včetně hudby, která je úžasná) a sem tam na Netflixu Grace and Frankie (akorát tomu stále nemůžu přijít uplně na chuť, byť jsou výkony těch skvělých staroušků úžasný, ale něco mi na tom vadí a nevim co to je), jsem si vzpomněla na film También la lluvia.

Šuplíček "drama", oddíl "historie", kolonka "politika".

Snímek je zasazený do Bolívie a děj se prolíná mezi současností a historií. V současnosti se odehrává příběh španělských filmařů, kteří přijeli do Bolívie natáčet film o Kryštofu Kolumbovi (nikdy jsem nepochopila, proč jsme si v češtině vymysleli Kryštofa Kolumba, když se ve skutečnosti jmenoval Cristóbal Colón a je to pro mě stejná záhada, jako proč jsme přejmenovali Beijing na Peking a pak se divíme, že nám nikdo nerozumí...), ale připletou se náhodou do tamního sporu vesničanů kvůli privatizaci vodovodního systému.

Historická část filmu je zasazena do období španělské kolonizace. Obě linie se vzájemně propojují a můžete tak nahlédnout do nelehké historie latinské Ameriky. Jenže se klidně přiznám, že jsem to chtěla vidět hlavně kvůli Gaelu García Bernalovi, kterýho "žeru" už od Amores perros, což můžu taky vřele doporučit. Nakonec mě ale film chytnul natolik, že na něj vzpomínám i po letech jako na silný příběh, který reflektuje povrchní současnost a historické nespravedlnosti, které nebudou nikdy zcela smazány, a to nejen pro svojí brutalitu. Spojení se současnou politikou, která je postavená především na prospěchu jednotlivců a absolutně ji nezajímá společnost, a už vůbec ne její blaho, je hořkou pravdou, i když je tahle záležitost natočená v roce 2010.

Mrkněte na to a užijte si Bernala!

Zdroj www.csfd.cz


středa 20. června 2018

Jak jí to mám říct?

Můj rozhovor s potencionální dcerou na tabuizované téma (první) menstruace by mohl probíhat různými způsoby. Mohly bychom si udělat holčičí večer a společně si o samotě popovídat. Nebo bychom mohly hrát hru na otázky a odpovědi. Kdybychom s Martinem měli bláznivou rodinu s otevřenou hlavou a srdcem, zapojili bychom se třeba všichni. Těžko říct, jak by to probíhalo, protože žádnou dceru nemám, ale jedno je jisté, měla bych to teď mnohem jednodušší.

Měla bych to jednodušší díky dvěma odvážným holkám, co boří společenské standardy a které během loňského roku vypiplaly jeden úžasný projekt, který spatřil světlo světa minulý měsíc. Ty holky znám a vím, že na tom poctivě makaly, daly do toho všechno, udělaly maximum pro publicitu svého projektu, přizvaly odbornice na dané téma a teď už je na lidech, jestli budou mít otevřenou mysl a jejich projekt podpoří.

Jsem si jistá, že jde o skvělou věc.

Vymyslely totiž Sadu Menarche - Sadu pro první menstruaci.

Zavírají se vám hrůzou oči, jenom to slovo čtete? Nejste v tom sami. Ač je to neuvěřitelné, menstruace je i v 21. století stále tabu. Kdybych byla malou holkou, ledasco bych se dozvěděla od kamarádek, ale přeci jenom, to nejtěžší břímě osvěty leží na matkách, a upřímně, asi nelze moc očekávat, že děvče, co "to" poprvé dostalo přijde samo od sebe za mámou a řekne si jen tak v pohodě a v klídku o informace. Svět dospělých je skvělý v tom, že už máme ledasco za sebou a můžeme předávat zkušenosti, navíc matky můžou použít vůči svojí dceři jemnocit, který je vlastní jen matkám. Komunikace je strašně důležitá za všech okolností, první menstruaci nevyjímaje. Nenechte v tom svoje dcery plácat.

Aby to bylo maminkám příjemnější, je tu právě tahle krásná a vkusná záležitost, Sada Menarche (menarche = z řečtiny "první menstruace"). Jana s Jitkou rozkošnou bílou krabičku nacpaly informacemi, vzorky, nechybí cyklický kalendář a deníček nebo třeba sada na tvorbu DIY šperku. Vytvořily samozřejmě speciální webové stránky, přizvaly ke spolupráci šikovnou ilustrátorku a všechno prokonzultovaly se zkušenými ženami. Sadu můžete koupit tu (KLIK). Webové stránky Sady Menarche najdete tady (KLIK), facebooková stránka je zde (KLIK).

Jak to vlastně máte vy, matky dcer, které čtete můj blog? Je tenhle úkol teprve před vámi, už to máte úspěšně za sebou nebo máte pocit, že jste to tehdá nezvládly a teď vás to třeba mrzí? Jak se k menstruaci doma stavíte? Pojďte mi to napsat, upřímně mě to zajímá. Díky!

Moc se mi líbí, jak to holky pojaly. Je to prostě hezký a vkusný. Není to trapas ani nic, za co by se mělo děvče ve svém pokojíčku stydět.



A tady už jsou hrdinky, které se nebojí. Jana s Jitkou. Jsem na ně pyšná.

středa 13. června 2018

Pivoňky

Pivoňky mají rádi asi všichni. Jsou tak dekorativní! A ta jejich vůně...

Na obálkách a svatebním přání.




A ještě svatba bylinková. Taky nová.




pondělí 11. června 2018

Rok se s rokem sešel

Tak jsem rok oficiální podnikatelka. Uteklo to jako voda a z bezpečného hnízda rodinné firmy jsem se vykopla takovým fofrem, že jsem ani nevěděla jak. I když to rozhodnutí, vyjít ze své komfortní zóny, bylo velmi zásadní, ničeho nelituju.
 
Po roce nejsem ostřílená byznysmenka, ale pár postřehů už mám.

  • E-shop potřebuje denodenní péči. (O víkendu jsem krutě překopala design, můžete to omrknout, jestli máte odvahu.) Zatím jsem na to stále sama, ale nebude to takhle trvat věčně, už je toho tolik, že začínám dělat hloupé chyby a jsem z toho pak nešťastná. Ještě, že mám tak skvělé zákaznice (a pár zákazníků), nakonec jsme se na nápravě vždycky v klidu domluvili.
  • Jako e-shopař musím sledovat i aktuální trendy v designu a marketingu. Můj anděl strážný ví, že přes design mě celkem užije, ale co opravdu nemusím, je hlubší marketing. Tím navážu na aktuální šílenství kolem nového evropského nařízení GDPR (to způsobilo všechny ty více či méně hysterické e-maily ohledně bezpečnosti a uchovávání soukromých dat, kterými jsme všichni bombardováni). Všimla jsem si, že to někteří pojali opravdu kulantně a v mailu se snažili lidem nakecat, že mají nový web a že se musí všichni znovu přihlásit, jinak už si u nich nikdy nic nenakoupí. ČSA dokonce svou nepochopitelnou zprávou (ne)oficiálně přiznalo, že má takový bordel v datech, že prostě s mailing listem zákazníkům musí skončit. Někteří byli i vtipní, jiní struční.

Já jsem nemusela posílat zákazníkům nic, protože soukromá data (rozumějte adresu a telefon) používám jenom na to, abych odeslala objednávku. Co se týče IP adresy (vaše počítačová stopa), ani tu nijak nepoužívám, nedělám analýzy pro marketing a nemám to do budoucna v plánu.
Jediné, na co se chystám, je newsletter, ale na ten se bude muset každý přihlásit sám, určitě s tím nebudu otravovat nikoho, kdo o to nemá zájem.

Tím pro mě tedy skončila kauza GDPR, o které se vedou nekonečné debaty na všech možných diskuzních fórech a konec konců, můžete si dokonce zaplatit i neuvěřitelně drahá školení na tohle téma. No nic, někdy se prostě vyplatí být na všechno sama. Nemáte pak čas na tanečky.

  • Dalším postřehem je, jak inspirativní můžu pro některé být. Někdy až moc inspirativní. Člověk by si skoro myslel, že ho snad někdo vykrádá... ale to snad ne, že ne? Jenže ti, co nemají vlastních nápadů dost, by si měli uvědomit, že budu vždycky o několik kroků napřed (protože čerpám z nápadů ze své hlavy, kterých je až až). A nakonec to vzdají, protože to není jejich cesta. 

Je to moje cesta.

  • Opravdu užitečné bylo začít myslet hodně dopředu. V tuhle chvíli už mám promyšlené produkty na následujícího půl roku a kdy přesně musí odejít do výroby. Vzhledem k obrovským nákladům je nutné to mít rozplánované s předstihem.
  • Finační rezerva na účtě? Cha. Povinnost! Dřív jsem tohle vůbec neřešila a teď si bez rezervy nedovolím koupit ani nový boty. Důležitější je zaplatit faktury včas. 
  • Hýčkání kvalitních dodavatelů. Asi jsem trochu fajnšmekr, ale když najdu někoho, kdo svojí práci umí, už se od něj nehnu, byť to nemusí být zrovna nejlevnější možnost. A to se netýká jen tiskáren, ale i dodavatelů na papíry a nebo obalový materiál. Držte se těch nejlepších a oni vás nenechají ve štychu.
  • Bez telefonu to nejde. Věděli jste o mně, že mám fobii z telefonování? Nenávidim telefonování, je to pro mě peklo, ale už dělám v rámci zachování dobrých podnikatelských vztahů kompromisy. S tím telefonováním je to opravdu složité, týká se to i rodiny a přátel, jenže ti to už ví a netelefonují mi, když už, tak výjimečně a stejně nemají zaručeno, že to vezmu, ale takoví dodavatelé a řidiči dopravních služeb, ti to neví. A já to vzít musim. (Nejvtipnější jsou kamarádky, když jim výjimečně kvůli něčemu zavolám... "Markéto???... Ty mi voláš???") 
A jedna dobrá rada na závěr. Když dáte poštovné zdarma, mějte připravený dostatek obálek.

A stejně jsem dál forever fracek. Tričko by City Folklore.

Užijte si další krásný den!

středa 6. června 2018

Zrcátka a nálepky

Jak správně poznamenala jedna paní na Dyzajn marketu, buldočky je třeba na zrcátku chvíli hledat. Inu, měla pravdu, jsou zapadlí v kvítí jak Šípkové růženky.
Jinak je to ale nesmírně praktická věc, sama mám tak různě po etujích a v kapsičkách tahle zrcátka, protože od té doby, co mám přírodní řasenku Dr. Hauschka, je potřeba neustále kontrolovat, jestli nejsem panda. A ano, hádáte správně, tuhle řasenku už si nekoupím, ale hrdě s ní dojdu až na dno.
(Jinak teda stále zůstávám velkou Hauschka fanynkou, krémy, mléka a vody nemají konkurenci. Alespoň v mém případě.)

Zrcátka s buldočky, létem a soumračnými květinami najdete tutady (KLIK).











Nálepky jsou velkou radostí především co se týče zpracování. Zase o krok dál, pěkně tvarované, vylupovací. A mám jich tolik, že bych s nima mohla dláždit Staromák, ale kvůli udržení ceny byl ten počet nutný (ne ne, na eshopu nenajdete, kolik jich mám, tam to dávám průběžně). Už jenom čekám, až se dostanu do bodu, kdy u nás budou brzdit kamiony (zabrzdit musí tak jako tak, jsme ve slepé ulici) a řidiči na mne budou z okna povykovat "Tak kam to mám složit, paninko?!" a já budu bezradně krčit rameny.

Nálepky najdete tu (KLIK) a už chystám i další archy. Nenechte se zmást velikostí, vypadají malinký, ale jsou na archu A4.




Přeju krásnou středu!

pondělí 4. června 2018

Výlet do Ostravy

Ve středu jsem si po intenzivní víkendové šichtě na Dyzajn marketu udělala zasloužené volno a spojila příjemné s užitečným. Odvezla jsem Lenku do Ostravy na natáčení v televizi, dělala ji podporu mezi živými vstupy v Dobrém ránu a pak jsme se odměnily couráním po městě a návštěvou příjemných míst.

Lenka to zvládla na jedničku, je to profík. Já bych se tam po první minutě před kamerou rozsypala jak Lego.


Jestli máte pocit, že tu čelenku od Jany Grešákové nesundavám, tak to máte správný pocit. Už jsem si objednala další kousky.




Myslím, že jsme měly obrovské štěstí na počasí a taky, že se Dobré ráno vysílá tak brzy. Jinak bychom se tam asi upekly. Kameramani byli veselá kopa a celý natáčecí tým nesmírně milý a příjemný. Paní maskérka málem nalíčila i mne a byla zklamaná, že nebudeme před kamerou s Lenkou spolu. Já byla naopak ráda, co vám budu povídat.

Ostravu mám v oblibě, to už jsem tu psala několikrát a pořád to platí. To místo má esprit, severní poloha je mi blízká a rázná povaha místních milá. Cítím se tam dobře. (Těším se, že mi snad znovu vyjde Meat Design Ostrava.)
Našly jsme pár krásných bister, určitě se mi moc líbily Pelmeški a Pet Punk, vynikající jídlo a víno bylo v Loftu, nostalgicky příjemná atmosféra nás pak potkala ve Staré aréně na náměstí. Krásně jsme nakoupily v City Folklore (tričko Forever fracek byla jasná volba) a v Ty Identity. Nádherný obchod, mimochodem. Vřele doporučuji, výběr produktů od českých tvůrců je opravdu povedený.


Stará aréna. Až tam budete, dejte si drink Hugo a všimněte si houslové stěny od Čestmíra Kopeckého. Taky výběr hudby byl hodně podařený a celá atmosféra toho podniku mi byla příjemná. Určitě by se tam dalo strávit několik hodin, kdybychom ráno nemusely v pět vstávat.
 
Vegetariánské bistro Pet Punk nás po natáčení postavilo na nohy vydatnou snídaní a vynikající domácí limoškou z bylinek.

V Pelmeškách doporučuji všemi deseti meruňkový koláč! Krásný podnik, jenom škoda, že jsme neměly místo v žaludku na jejich specialitu, ručně dělané plněné knedlíčky.

A to nejlepší nakonec, cesta do Havířova (velmi příjemné překvapení) a návštěva sympatické Galerie Krystal, kterou vede krásná Soňa Malinová (jak to, že jsme se s ní nevyfotily???). Na obrazy Adély Janské, co tam teď visí, se jděte podívat, je to čistá krása.
Zastavili jsme se i na místní atrakci, havířovském vlakovém nádraží. Musím říct, že se vlastně místním vůbec nedivím, že to chtěj zbourat, na to, abyste tam našli tu krásu, musíte být hodně ostřílený pozorovatel architektury a nebo rovnou odborník. Já jsem ostřílený pozorovatel a ta budova je prostě úžasná. Je ovšem vidět, že je to tam všem naprosto jednou a oddychnou si, až to konečně spadne.

U Soni jsme nakoupily tisky od Bro., jejíž výšívané příběhy se mi moc líbí. Tím spíš, že jsem si prošla vyšívacím období, které by trvalo, kdybych na to měla čas. Třeba ale konečně letos dodělám svojí rozvyšívanou džísku z loňska. Ehm.

Výkop. Zatím bez rámu, ale co není, může být.

Havířovské nádraží a jeho výjimečně zajímavě řešený prostor.


Tenhle obraz od Adély Janské je prostě nejvíc. Mít prostor, který si takové dílo zaslouží, neváhám ani minutu a kupuju.

sobota 2. června 2018

Viděla jsem... vol. XCV - Tiché místo

Nevydáte během filmu Tiché místo ani hlásku, to vám zaručuju.

Šuplíček "horror", oddíl "drama", kolonka "bubáci".

Svět už není jako dřív a většina lidí je po smrti, protože na Zemi "úřadují" bubáci, co nemají rádi zvuky. Když budete ale dostatečně opatrní a vynálezaví, můžete přežít.

I když je to dost... drama.

Jeden z těch lepších filmů, který má za úkol vás postrašit. Jenom mi není pořád jasný, proč si hlavní dospěláci udělali do takových podmínek další dítě (jako já vim, že to pro příběh výborně posloužilo, porod a mimino, kterému nevysvětlíte, že nesmí dělat zvuky, ale stejně...). Starší dcera je ovšem vynikající, navíc je ve skutečném životě hluchá.
Film určitě stojí za zkouknutí.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz