pondělí 14. května 2018

Zlaté hory!

Zkusila jsem si zrealizovat takový kamikadze nápad... Jestli dokážu zabalit svojí práci a odjet do hor, které jsem nutně potřebovala, aniž bych stopla prodej na e-shopu.

No tak skoro to vyšlo. Až do Rejvízu, kde jsem zjistila, že jsem zapomněla zabalit část sešitů.

Tři Ikea tašky pojaly veškeré skladové zásoby (až na ty sešity), stačilo ještě vyklikat komplet sklad, aby v něm bylo přesně tolik kusů, kolik jsem vezla a kdybych neměla hlavu děravou, vlastně by se takto dalo s menším nepohodlím odjíždět mimo Prahu libovolně často.

Teoreticky by to tedy mohlo fungovat.

Takže jsme zůstali aspoň týden.

V jesenické pobočce Zásilkovny jsem způsobila menší paniku, když jsem tam poprvé vpadla s náručí zásilek, ale nakonec jsme si na sebe zvykli.

Jeseníky jsou nám nějakým způsobem souzené, neustále se sem vracíme a taky tu máme přátele. Ačkoliv moje srdce bije pro České středohoří, projíždět takovou Brannou nebo přes Červenohorské sedlo, o Koutech, Šumperku a Velkých Losinách nemluvě, to mi vždycky zrychlí zaručeně tep v tom nejlepším slova smyslu.
A i když jsem tu byli pracovně, to znamená žádné výlety, maximálně tak do hospody vlevo a do hospody vpravo na oběd, tak mě to zase hodně zklidnilo. Akorát jsem si trochu myslela, že tu přestanu kašlat, protože už třetí týden jedu na vlně něčeho divnýho v krku a v dýchacím ústrojí, a tenhle plán mi teda nějak nevyšel.

Ale ten pohled na hory, to se nikdy neomrzí. Cítím takový štěstí, když čumím do lesů a luk, že to snad není ani možný. Jenom Martin je zřejmě trochu frustrovaný, protože za tři dny posekal veškeré dříví na obrovské hromadě za chalupou. Jako ptala jsem se ho, jestli ho třeba něco netrápí, ale říkal, že ne, že ho to sekání baví. No tak já se tomu snažim věřit.
Ale nechápejte to špatně, my jsme lidi z města, nikdy bychom se na chalupu u lesa natrvalo nepřestěhovali. To by nás asi zabilo, páč jsme naprosto nemožní. Jenom, když cítíme, že to potřebujem, tak padáme nabrat dech z Prahy. Jinak se dusíme kouřem při zatápění v kamnech, řidičák má jenom jeden z nás, na motorovou pilu bych svýho muže nikdy nenechala šáhnout... no vždyť my bychom tu zahynuli jak nejslabší mláďata. A hlavně, já mám ráda svoje bílý košile a tady bych si je fakt neužila. Nemluvě o zásobě vína, kterou si s sebou vždycky musíme přivézt.

Jenže... ty hory, to je magie. Čistá síla. Když do nich koukám, mám pocit, že je svět ještě v pořádku.







V sobotu jsem zajela prodávat do Olomouce na Veggie Fest, pozvala mě Jana Grešáková a bylo to prima. Zase po dlouhé době v plenéru, mezi lidma. Začínám to mít opravdu ráda a užívám si to. Kéž bych ještě uměla být výmluvnější.

A jak už jsem neúnavně spamovala na všech sociálních sítích, tohle je skvělá čelenka. Je prostě vtipná, říkám jí Uklízečka. Je od Jany a drží perfektně.


A kdo jste nadšenkyně nebo nadšenci (Honzo, Martine, Jeníčku, vim o vás, cha), co rád/a komunikuje, u mne na By Myyna facebooku právě probíhá anketa, jestli byste chtěli dostávat měsíční ilustrovaný newsletter o tom, co je v shopu nového, co zrovna maluju, kde budu prodávat a tak. Mám toho totiž asi málo, tak jsem si vymyslela další činnost. Na tom facebooku to není anonymní, i když mne nijak neuráží, pokud někdo zaškrtne, že by to nechtěl, sama spoustu newslettrů buď rovnou bez otevření vyhazuju nebo, když nejsem líná, tak se z nich odhlašuju. Nechávám si v podstatě jenom pár, které mě opravdu baví a zajímají. Kdo by chtěl hlasovat anonymně, může se té samé ankety zúčastnit u mne na e-shopu, najdete ji v patičce, vpravo uplně dole na stránkách.

Mávám ze Zlatých Hor, ze kterých dnes po úklidu chalupy odjíždíme zpátky do Matičky!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky za všechny komentáře!