pondělí 9. dubna 2018

Sociální sítě lžou!

Za posledních pár dní se mi stalo několik zajímavých věcí. Za prvé jsem si naplno uvědomila, jak sociální sítě lžou a to napříč celým spektrem internetových možností. Neříkám vůbec, že lžou nějaké konkrétní osoby nebo že dokonce lžu vědomě já. Jsou to ty sociální sítě, instagramy, blogy, facebooky a já nevím co ještě (čti: nic dalšího nepoužívám), kdo tady lže. Dělají o lidech a místech naprosto nesmyslné obrázky.

Například, pokud si na sockách dostatečně nestěžujete, vypadá to, že žádné problémy nemáte. Ale kdo by si chtěl pořád stěžovat, pokud jste na tom vyloženě nepostavili svůj profil? Každý si při budování svého feedu dává většinou záležet na tom, aby to jeho malé internetové imperium bylo hezké. Je to přirozené, neustále se do svého účtu vracíme, tak kdo by tam chtěl číst nebo vidět nějaký katastrofy, slzy a smutky? Já si například zpětně promázávám soukromý instagramový feed tak, aby mi fotky k sobě ladily barvou a náladou. Baví mě to. Nepromazávám si ho proto, že jsem někdy bez rozmyslu postla něco, co jsem zveřejňovat neměla, na to už si dávám sakra pozor, ale mám jenom ráda určitou estetiku a když můžu, tak se jí držim.

Nebo facebook, každoročně na svém osobním profilu promažu všechno za celý rok a nechám tam jenom péefko. Nemám totiž ráda, když mi vyskakují při každém otevření facebookového účtu staré fotky ve snaze mi připomínat lovely memories, jako tvl, na to mám svojí hlavu, abych v ní měla lovely memories a nepotřebuju k tomu facebook.

Tímhle stylem vedení facebooku jsem už dokonce přišla o jednu kamarádku, která měla pocit, že když u mě nevidí staré události, tak že před ní něco skrývám a nemám ji za takovou kámošku, jak si myslela. To bylo tak hloupý!

Suma sumárum chci napsat, že problémy máme všichni, ale ne všichni je chtějí sdílet.

Všichni někdy brečíme, trápíme se, není nám dobře, jsme nemocní, něco nás bolí, chodíme k doktorům, vypadáme po ránu blbě, nedaří se nám, většina z nás má špeky, kruhy pod očima, vítr na účtě, doma bordel, tři měsíce nevyžehlený prádlo (to se stalo třeba mě, ale včera jsem to napravila), nestíháme práci, děláme po nocích, špatně spíme...
A to nemluvim o dětech, protože je nemám. Vážně se všechny děti pořád tak krásně smějou, jsou načančané a čisťoučké...? Já vím, že ne, já taková samozřejmě byla (mojí mamce se právě zatmělo před očima), ale mám tři mladší sourozence, takže si nedělám žádné iluze (teď by se zatmělo před očima dvoum klukům a jedné holce, kdyby to ti kluci četli).

Většina z nás všechno tohle hnusný s celým světem nesdílí, protože se nám nechce a je to tak v pořádku.

I proto bych si chtěla dát do budoucna pozor, abych se vždycky všech svých milovaných zeptala, jak se mají a popovídala si s nima, ačkoliv na jejich blozích, fejsbucích a instáčích vidím, jak se mají báječně, strašně dobře vypadaj, jsou štíhlí, namalovaní, cvičí, dávají si masky na obličej, vůbec nechodí do práce, jsou samá párty a večírek, a evidentně se topí v penězích.

Prostě nevěřte sociálním sítím, je to jenom hra. Tak to berte. Ta hra nás tolik baví i kvůli tomu, jak jednoduše si můžeme vybírat, co lidem sdělíme a co si necháme pro sebe. To, že si z toho pak někdo udělá naprosto mylný obrázek a je skálopevně přesvědčený o tom, že tak to je, je úroveň čtenáře Blesku nebo diváka zpráv na Nově. Tam si taky pečlivě vybíraj, co lidem sdělí, aby to odpovídalo jejich "estetice".

Ne, že bych to nevěděla dávno, ale nejvíc jsem si to uvědomila na Bali, když jsem objevila instagramový účet bistra, kam jsme chodili na snídaně. To bistro je teď v Canggu velmi populární, chodí se do něj fotit všechny australské plážové celebrity a velmi často pro svoje focení volí jedno místo u zdi, kde je oblíbený motivační nápis. Tenhle nápis zní "You will see it when you believe it." Vtipné na celé té komedii je, že ačkoliv to na těch fotkách tak nevypadá, tak to místo s tím nápisem je přímo u silnice, metr před stolem jsou zaparkované motorky a dva metry od vaší krásné (a samozřejmě zdravé) snídaně jezdí auta a chodí lidi. Můžete si samozřejmě vybrat na jídlo hezké místo uvnitř bistra, ale tohle prostě na fotkách vypadá líp...

A to je přesně to kouzlo sociálních sítí. Nikdy nevíte, co je za "rámečkem". Pobavit se na účtu (nebo spíš na účet) Loftu stylem osvíceného pozorovatele můžete tady.

Chtěla jsem napsat ještě o dalších věcech, které se mě v poslední době přihodily, ale už tak je to dost dlouhý, takže končim. Jenom jedna věc, za měsíc budu mít stánek v Olomouci na Veggie festu, tak se stavte, pokud jste z těch končin. Událost můžete sledovat tu (KLIK). Za pozvání moc děkuju Janě Grešákové a už se těším!

Nemám žádnou fotku k tématu, tak posílám jednu vzpomínkovou z Bali.






23 komentářů:

  1. To je hezky napsané, Markéto! A klidně bych zvládla i pokračování...
    No tak já jdu postnout na insta nějaký vymazlený selfíčko :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji a jsem moc ráda, že jste to napsala Vy, tááák mladá ! Přeji hezké, prý budou jen sluníčkové, dny ! Šá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mladá čtyřicítka, to čtu ráda! :D
      Paní Šárko, moc děkuju a přeji i Vám krásné jarní dny! :)

      Vymazat
  3. Já bych taky chtěla, aby to tvé povídání bylo delší!!! Je to skvěle, trefně a výstižně napsané a nejvíc se mi líbí to přirovnání "úroveň čtenáře Blesku nebo diváka zpráv na Nově". <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo no, já těm příliš dlouhým článkům nedávám moc šanci. :D
      Navíc jsem už musela jít pracovat.
      Mávám, Olív!

      Vymazat
  4. Pěkně jste to shrnula. Já jsem zrovna před chvilkou napsala článek o tom, jak mě ničí příliš mnoho inspirace (právě na těch blogískách), mám pocit, že jsou všichni ohromně výkonní a že to, co dělají oni, já bych měla taky. (Ale teda jak mi FB hází vzpomínkový fotky, to ráda mám, to mi přijde od něj takový milý :) a já sama bych si asi čas nenašla, nebo ne tak často, probírat se starýma fotkama.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenczo, to je nesmysl. Nikdo není super výkonný, všichni jsme jenom lidi. Srovnávat se s kýmkoliv vede vždycky do pekla, tím spíš, když má člověk tendenci srovnávat se s někým, jehož život sleduje přes sociální sítě. Co všechny ty dokonalý ženský mají za svým "rámečkem" ví jen ony samotné. Možná byste se kolikrát divila, jak moc ten svůj život filtrují. ;)

      Vymazat
    2. Ten článek bych si ráda od Vás přečetla- jdu si Vás najít..:o)))
      Já právě na blog, který mám už spousty let - vkládám většinou výtvory, pro inspiraci...nějak jsem k tomu postupem let dospěla...byl to takový blogový vývoj...i vlatně kvůli mému soukromí...
      Já zase někdy mám pocit, že vůbec nikam necestuji!!! protože poslední dobou jsou příspěvky blogů, které sleduji hlavně o cestování k památkám... ( amyslela jsem si, že cestuji tak nějak normálně :o)))
      Mějte se hezky J.

      Vymazat
    3. Já nějak vím, že je to nesmysl, ale stejně někde v podvědomí mám zasunutý pocit, že bych měla to, ono a ještě támhleto, jako ostatní matky, ženy, bloggerky :D
      Redneval, já jsem usoudila, že některé blogy (aktivity s dětmi, pletení, vaření) budu používat cíleně, když budu hledat inspiraci, a ne je sledovat vyloženě průběžně, protože pak mám pocit, že chci dělat všechno a i pak začnu a nic nedělám pořádně.

      Vymazat
  5. Mám teď opačný ,,problém". Jsem ukrutně šťastná, ale nemůžu o tom moc psát, protože by to lidi asi sralo:). Ale máš naprostou pravdu, že když jsem nemocná nebo mi propadá dítě ve škole, tak se mi o tom nechce psát ne proto,abych si nepokazila image, ale protože prostě mě nebaví si stěžovat.Lidi chodí ke mě odpočívat a tak to i zůstane. I když dnešní zmíňka o demostraci někoho ze židle rozhodně nadzdvihne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta druhá věta,Soňo,ta je o naší národní povaze... Když chci někoho fakt naštvat, říkám: Mám se skvěle!:-) Ivca

      Vymazat
    2. Soňo, zrovna u tebe mám pocit, že dokážeš s lehkostí napsat na blog cokoliv, aniž by měl člověk pocit, že potřebuješ politovat. Prostě na sebe práskneš všechno. To, že jsi teď šťastná je navíc docela dost znát a moc ti to přeju. ;)
      A demonstrace? My jsme tam dneska byli taky a pokud to někoho zvedlo ze židle, tak je to jeho problém.

      Vymazat
  6. Cokoli vidíme je jenom úhel pohledu, nikoli pravda...

    OdpovědětVymazat
  7. Krásně napsáno. Znám několik blogů, kde je vše jen sluníčkové a negativní komentáře autorky nezveřejňují nebo mažou. Zřejmně chtějí mít ten nejlepší blog bez negativních článků či komentářů. Také fotky jsou jen z určitého místa v bytě či domě. Další již nezveřejňují neb se za ně stydí. Mají třeba super obývací pokoj či kuchyni a tu neutále fotí. Další místnosti jako by nebyly. Čtenáři si pak můžou myslet, jak si žijí super, jak mají spousty peněz a nádherný žívot, ale ono to tak není. Jen to blogeka či bloger neukážou, že jsou také lidi s problémy a bolístkami. Takže čteřnářka či čtenář pak propadá depresi, že oni jsou nuly a nemůžou mít takový život jako jejich oblíbaná blogerka či bloger. A přitom možná si žijí lépe a mají lepší bydlení. Jen to neumějí prodat.
    L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, jestli jsem oblíbená blogerka, ale byla by docela sranda, kdybych sem někdy dala fotky jak to u nás aktuálně vypadá, muhehe. :))))

      Vymazat
  8. Markét, já mám naopak ráda, když z někoho vypadne upřímny post o tom, že není všechno tak růžové jak to vypadá :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, to já taky, spíš jsem to myslela tak, že není těžké se tvářit na sockách vesele, i když je člověku nevesele, a nikdo nic nepozná.

      Vymazat
  9. Pěkně ty! mask.

    OdpovědětVymazat

Díky za všechny komentáře!