sobota 31. března 2018

Viděla jsem... vol. LXXXVIII - A Little Something for Your Birthday

Božská Sharon Stone. Hodně dlouho jsem si jí nevšimla v ničem zajímavém a ani A Little Something for Your Birthday není uplně ztrhující, film který by vešel do dějin, ale přeci jenom na něm něco je. Přesněji řečeno, něco je na tý ženský blonďatý. Miluju jí hlavně za Scorseseho Casino, kde byla báječná a neméně skvělá byla i v nezávislém snímku Kdyby zdi mohly mluvit 2. Na ten se mrkněte, je to fakt pěkný.

Šuplíček "romantika", oddíl "komedie", kolonka "femme fatale".

Snímek A Little Something for Your Birthday se odehrává během (asi) pěti let, vždy na narozeninový den Senny, neúspěšné módní návrhářky, roztržité umělkyně a kreativní duše, která ne a ne najít toho pravého. Je to vtipný a milý film.

Vzhledem k tomu, že Sharon vypadá na svůj věk úžasně, neobešel se děj bez výstředních kostýmů. Samozřejmě. Ale to je prostě Sharon, k té to patří a moc jí to sluší.

P. S. Všimněte si pětaosmdesátileté Ellen Burstyn v roli Senniny maminky. Je boží.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 28. března 2018

Nový balicí papír

Minulý pátek dorazila nová várka balicího papíru Od soumraku do úsvitu. Letošní verze je trochu jiná, a pokud jste ode mne kupovali vánoční papír, je to přesně ten krásně lesklý, luxusní papír, do jakého jste balili dárky. Dělala ho stejná tiskárna, potisk je do krajů, barvy svěží, velikost tradiční A1.

U velikosti A1 (594x841 mm) musím zůstat, neb na balicí papír v roli, jak jsme všichni zvyklí z papírnictví, množstevně nedosáhnu. Ale aspoň je pozitivní, že už dosáhnu na lepší cenu a tak je letošní baličák levnější, než loňský.

Z loňské matné verze zbývá poslední arch. S novým papírem nepůjde "tapetovat" nábytek, jak to spousta z vás minulý rok udělala (krásný nápad!), takže na tuhle činnost můžete u mne v shopu ulovit už jen ten poslední kousek.

Na baličák se mi víc líbí ta lesklá verze, proto už papír matný nebude. Navíc mám pocit, že tu matnou verzi papíru nová tiskárna ani nenabízí.

A protože bych ráda novou kolekci sešitů a bloků, je většina loňských zlevněná. Najdete je tu (KLIK). Sešitu s liškou zbývají poslední dva kousky! Neříkám, že už nikdy nebudou, ale v téhle podobě už se možná nebudou opakovat. Naopak beskydských chaloupek je pořád ještě dost.






A letos budou i úplně nové balicí papíry. Jenom zatím nemůžu slíbit, kdy přesně.

pondělí 26. března 2018

My čekali jaro...

... a ono na Dyzajn market jaro jaksi nepřišlo. Ale nevadí, hlavně, že jste přišli vy. Zatím, co do sebe po teplotně náročném víkendu hážu tuky ve všech možných formách (avokádo, oříšky, bazalkové pesto, prostě, hlavně se obalit), přemýšlím, co tak ještě k Dyzajn marketu napsat, co jste o něm ode mne dosud nečetli.

Je to bezpochyby hodně organizačně náročná akce pro všechny. Pro prodávající, pořadatele, kupující, děti, psy, kolemjdoucí, pro dopravu. Pro každého trochu jinak, ale suma sumárum mám pocit, že je to pro nás všechny dohromady radost, zábava, poučení (v jakékoliv formě) a událost. První Dyzajn market jsem absolvovala před čtyřmi lety, snad se nepletu, nezúčastňuju se pokaždé, ale čím dál častěji, a protože už za mnou chodí pěkná řádka lidí, kteří mě, respektive moje výrobky, během těch let nějakým způsobem objevili a výrobky se jim zalíbily natolik, že ke mne chodí pravidelně, tak mě tahle akce baví čím dál tím víc. Nehledě na to, že mě během víkendu navštíví i celá řada přátel, které v Praze mám a nemám je možnost vidět tak často, jak bych si přála. A najednou je vidím skoro všechny během jediného víkendu a mám z toho radost.

Poněkud náročnější stránkou je pro mne nájem za místo na Dyzajn marketu, začíná to být pro cenovou hladinu mého zboží poněkud nevyvážené. Snad nikoho neurazím, když upřímně přiznám, že Dyzajn market je nejen o setkávání, ale i o výdělku. Tuším, že si na prodejní akci chceme všichni něco vydělat, pokrýt nejen náklady za nájem a dopravu, ale i náklady za volný víkendový čas, který bychom jinam trávili uplně jinak. Je fér ale přiznat, že se mi vložené investice na Dyzajn market zatím vždycky z prodejů vrátily.
A navíc to má řešení, můžu stánek sdílet, také proto jsem pozvala na Dyzajn market Šárku s jejími látkami a pevně doufám, že mě v neděli po cestě domů, na večerní Dé jedničce neproklela do pátého kolene.
Nicméně, co do velikosti a počtu návštěvníků a prodávajících, je Dyzajn market největší akcí tohoto druhu v Praze, evidentně nemá konkurenci a tak jej můžu doporučit nejen těm, co začínají, ale i těm, co už nějakou dobu svůj rukodělný byznys vedou. Začátky jsou těžké, ale kde jinde zaklíčit svoje drobné handmade semínko, než tady. I já jsem tak začala.

Děkuju, tisíckrát a ze srdce všem známým i neznámým, kdo se za mnou zastavili. Taky jsem moc ráda, že jsem osobně mohla konečně poklábosit s Anetou z Biorytme a Pavlínou z Malé ilustrace. Velká inspirace, tyhlety dvě mladé dámy! Děkuju pořadatelům Dyzajn marketu, že něco tak obrovského mají z mého pohledu tak zkušeně zmáknuté. Nikdy jsem neměla problém s místem, informacemi, zaparkováním, instalací. Vůbec nikdy. Navíc, když se jede včas, minimalizují se problémy.

Svoje nedostatky znám, musím něco udělat se svým prodejním místem, aby bylo hezčí, i když bude nejspíš vždycky maličké. Už nad tím přemýšlím. Mám nápad, ale chybí mi truhlář. Viděla jsem na podobné akci v Londýně, u jednoho děvčete s ilustracemi, šikovnou roztahovací poličku na blahopřání a bloky. Tak tu bych přesně potřebovala. Jen nevím, koho znásilnit. (Rozumějte, donutit k výrobě.)


A co vy a Dyzajn market? Chcete mi k tomu něco napsat? Pište. Negativní věci prosím do mailu, pozitivní do veřejných komentářů. Ale to byl vtip, samozřejmě. Pište si veřejně, co chcete, přečetla jsem dvě knihy o budhismu, zvládnu to. (Samozřejmě, že opět dělám fórky.) No nic, já radši končím a jdu makat. Pa a hezké pondělí přeju!

P.S. Moje nákupy připomínaly pretěky. Zalítla jsem k úžasným Loris, Biorythme a Nikko b. Toť vše. Odkazy na jejich shopy jsou pod obrázky.

Náušnice od éterické Loris.

Výborný deoš od Biorythme, luxusně voňavé mýdlo od nejmilejší Nikko b.





sobota 24. března 2018

Viděla jsem... vol. LXXXVII - The Glass Castle

Woody Harrelson je jeden z mých nejoblíbenějších herců, i když nesnášim jeho jižanský akcent, vždycky mu začnu rozumět tak v půlce filmu. Nicméně, je prostě dobrej. Ve snímku The Glass Castle si neuvěřitelně iritujícím způsobem zahrál alkoholika a zahrál ho tak dobře, až mě rozčiloval.

Šuplíček "drama", oddíl "rodina", kolonka "alkohol".

Film je příběhem rodiny, která se odmítla podřídit systému. Společně se stěhují z místa na místo, žijí v otřesných podmínkách, získávají peníze jak se dá a přežívají. Matka umělkyně, otec s hlavou v oblacích a se silným vztahem k pití, plus čtyři děti. Bohužel, kreativní alkoholik je pořád jenom alkoholik, i když je za střízliva zábavný a srší nápady.

Závěr pro mě byl trochu šokující. Jeanettina volba mě jednoduše překvapila.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

čtvrtek 22. března 2018

O plastech a papíru

In paper I trust. Včera jsem byla na dost poučném workshopu v tiskárně HRG v Litomyšli. Workshop pořádala Soffa, a já jí a tiskárně chci moc poděkovat, není zcela běžné, aby se obchodník z tiskárny rozhovořil o jejich know-how a provedl vás všemi halami s výrobou. Byl to magic! Nevím proč, ale fascinují mě výrobní haly a stroje, obzvlášť, když je to voňavý a čistý. Ne, vlastně i ty špinavý se mi moc líbí, ale tady to bylo čisťoučký.

Věděli jste, že veškerou světovou buničinu, která je potřeba k výrobě papíru, dlouhodobě skupuje Čína? A že papírny už léta improvizují? Smutné. Kvalita papíru se mění, ale neznamená to, že je teď papír špatný. Jenom musíte hledat. Já hledám od minulého roku díky paní Daně H., která v Čechách zastupuje rodinnou italskou papírnu Fedrigoni. Nakopla mě nesmírně a já se těším, že společně něco vymyslíme. Moc bych o to stála.

Ale to, co jsem chtěla dneska zmínit a popsat, je můj vztah nejen k papíru, který používám na svoje výrobky, ale i k balení. Jímá mě hrůza, když vidím balíky několikrát omotané plastovou strečovkou a nechci, strašně nechci, abych k tomu jednou dospěla také. Kdo si ode mne kupuje zboží, tak si asi všimnul, že nejsem zrovna přeborník na krásné vnější úpravy zabalení, ale fakt se snažím. Balíky balím do recykl hnědého papíru a jednotlivé věci většinou do celofánu, který není tím strašlivým plastem, jako například mikroten, igelit nebo polyethylen.

Celofán je přes sto let starý "plast", vyrobený chemickou úpravou celulózy, tedy látkou, která je vlastní rostlinám a tvoří jejich buněčné stěny. Díky tomu je celofán plně degradovatelný, v přírodě se rozkládá (jenom nemůžu pořád dohledat za jak dlouho). Mimochodem, četli jste na začátku roku článek, jak čeští vědci zjistili, že se všemi milované bioplasty v přírodě vlastně nerozkládají? Myslela jsem, že mě klepne. Přečíst si ho můžete tu. Takže pro mne je celofán stále velkým pomocníkem, kterého využívám proti zašpinění svého zboží.

Celofán je drahý. A ještě víc drahý je, když ho nakupujete po stovkách kusů, než po tisících nebo kilometrech. Kdybych měla započítat kompletní balné do poštovného, byla by to dost darda. Proto jsou tyhle pro mne nezbytné věci citlivě rozpuštěné do cen zboží.

A pozor, není celofán jako celofán. Například polyethylen se umí tvářit velmi celofánově, rozdíl poznáte podle ceny. Polyethylenové sáčky jsou v řádech haléřů, celofánové jdou do korun.

Nicméně, rozhodla jsem se, že přírodě ještě trochu víc ulevím a nakoupila jsem 20 kilo papírových sáčků (to je fakt hodně sáčků) (mimochodem, hádejte, kam si je nechala poslat... do Uloženky! 20 kilo! blbka...), do kterých budu balit vše, co jen půjde. Místo celofánových obalů. Hnědý papírový sáček A4 (velké bílé jsem nesehnala, a beztak je to bělené chemicky a to taky není zrovna výhra) není žádný krasavec, co si budem povídat. I když, mě se líbí. Fakt. Je takovej rustikální a dá se dost hezky doupravit nálepkou nebo razítkem.

Ale zašla jsem ještě dál, protože mě trápilo množství izolepy, které spotřebuju na balíky při balení objednávek. Zpravidla balíky zuřivě omotávám kolem dokola. Tou izolepou. Koupila jsem zkušebně dvě role papírové lepicí pásky (nemyslím tu, jak se máčí vodou, aby lepila, to bych se zbláznila, než bych něco zabalila) a můžu po prvním použití říct, že je naprosto skvělá a lepí moc dobře. Průser je její cena. Zatím co za širokou izolepu dám 11 Kč, za širokou papírovku utratím 59 Kč. Dost rozdíl, co?

Taky se postupně zbavím bublinkových obálek, které jsou ještě tak "fajnové", že dá dost práce oddělit bublinky od papíru, aby to šlo aspoň zrecyklovat. Dlouhodobě používám kartonové Progresspacky a jsem s nimi maximálně spokojená. Vypadají pěkně a jsou spolehlivé.

Tento článek není o nejlevnějším balení, to je vám asi jasné...

Něco ale přírodě dlužím. Mám díky poletování po planetě uhlíkovou stopu jako blázen a taky ráda řídím. Někde to prostě musím vyvážit.


Moji pomocníci. Papírová páska, papírový sáček, kartonová obálka, papírové washi pásky (ptáčková ze Světa pásek, květinové ze Zahrady na niti).

Můj "krásně" zabalený balíček (uvnitř kartonový tubus, v kartonovém tubusu nástěnný kalendář).

Nová kamarádka, papírová páska. Seznamte se!

pondělí 19. března 2018

Back in Business

Týden v Praze uběhl jako voda, možná jste si všimli, že krapet nasněžilo, za což bych se vám chtěla omluvit, je to kvůli nám, protože jsme si sněhu letos moc neužili. Zřejmě se něco nahoře rozhodlo nám to vynahradit.

Stihla jsem pár velikonočních blahopřání! Není jich tolik jako obvykle, ale víc času nebylo, práce je nad hlavu. Snad se vám budou líbit.




Než jsme odjeli, zadala jsem do tiskárny grafické podklady pro novinky do e-shopu, abych si je mohla hned po příjezdu vyzvednout a byla tak připravená na víkendový Dyzajn market, a aby bylo moje malé papírnictví zase o něco pestřejší.

Oživila jsem ptáčky z vyprodaného kalendáře 2018, zatím na pohlednice, ale chystám se i na obrázky k zarámování. Ráda bych nějaký hezký papír, ale ten musím nejdřív pečlivě vybrat, aby to byl ten pravý a jedinečný. Akorát, jak už jsem psala na facebooku a instagramu jsem pako, protože jsem si odsouhlasila na pohlednice jiný papír, než jsem chtěla. Takže mají poměrně nízkou gramáž, nicméně, tisk je hezký a jako záložka nebo do rámečku se rozhodně hodí a ostudu neudělají. Posílat se samozřejmě dají také. Na druhou stranu, díky tomu stojí podstatně méně než předchozí pohlednice vytištěné na pohlednicový karton. To je fér, ne?

 












 Taky už jsou na skladě znovu desky na dokumenty s mým oblíbeným dekorem Od soumraku do úsvitu, ale tentokrát jsou z jiného papíru, chtěla jsem, aby byl matný a jemně strukturovaný a musím říct, že to vypadá opravdu krásně, jen ten luxusní papír desky trochu prodražil. Proto je rozdíl mezi cenou desek s bylinkami a těmi květinovými. Rozhodně to ale stojí za to.


Jemná struktura papíru je na první pohled patrná.

Do série k dekoru jsem vyrobila ještě magnetky a placky, a hlavně, připravila jsem nový kroužkový blok! Jestli tohle nepřivolá jaro, tak už fakt nevím. Uvnitř je potištěný a desky jsou tvrdé, kašírované. Mám z něj radost.






Aby toho nebylo málo, připravila jsem i pohlednici ze Srí Lanského deníku a pohlednici Od soumraku do úsvitu...



A na závěr... Milníkové kartičky! Mnohé nadšenkyně mi psaly až za oceán, kdy že zase budou na skladě. Tak už jsou, také na novém papíře, s o fous menší gramáží než byly ty přechozí kartičky. Cena zůstala stejná a papír je moc fajn.



Přeji krásné a báječné pondělí, já ho budu mít uplně super, protože jdu na pojišťovnu a k zubaři, to fakt při pondělku chcete. Cha!

sobota 17. března 2018

Viděla jsem... vol. LXXXVI - Tři billboardy kousek za Ebbingem

Film s bizarním názvem Three Billboards Outside Ebbing, Missouri je velká pecka. Běžte na něj, pokud je v kinech nebo si ho někde sežeňte, prostě se na něj rozhodně podívejte. Já jsem ho viděla v letadle po cestě ze Singapuru do Frankfurtu.

Šuplíček "drama", oddíl "krimi", kolonka "psychopati z Horní Dolní".

Frances McDormand je bohyně, ale to ona vždycky byla, hraje krutě a úžasně, za tuhle roli získala právem Oscara a taky je vynikající Dixieho maminka, u který jsem nejdřív myslela, že je tatínek, a možná, že budete trošku plakat u Woodyho Harrelsona, protože ten je taky parádní, i když je dost možné, že nebudete vědět, jestli se máte dřív smát nebo utírat slzy dojetí.

Základ snímku je postavený na smutné události v jednom zapadlém městečku kdesi v Missouri, kde každý zná každého a nic se neutají. Božsky rozehrané postavy, vynikající dialogy a ten konec, přátelé, ten mě hodně pobavil.

Tak a protože nechci spojlerovat, tak musím skončit, jinak bych vám tu samým nadšením vyblula dočista všecko.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 14. března 2018

Dyzajn market jaro

Zdravím z Prahy, drahoušové! Dobro došli a už se máká. A protože dělám zrovna na velikonočních motivech a mám na to doslova jen pár dní, budu dnes pouze stručná, ale (snad) jasná. ---> Příští víkend se doufám s mnohými z vás zase po pár měsících pauzy setkám. Na Dyzajn marketu. Přijďte, i kdybyste si měli přijít jenom popovídat, moc ráda vás uvidím.

Stánek budu mít sdílený s Šárkou Klimánkovou la bum a budeme uvnitř provozní budovy, ne přímo venku. Přihláška se podávala v lednu a já nechtěla riskovat, že zmrznem na kost.

Joooo, a přivezu novinky! Juchů!

Více info přímo tu (KLIK).

A pozor, nejen Šárka, ale i moje výborná kamarádka Kačka aka maskrtka bude mít ten víkend svojí dyzajnmarketí premiéru (a to není nic jednoduchého, znám to moc dobře), tak ji přijďte podpořit, je to holka šikovná!

Zajíčkům a pomlázce zdar, jdu na to!

https://www.facebook.com/events/1291243394309096/

sobota 10. března 2018

Viděla jsem... vol. LXXXV - The End of the F***ing World

Nejdřív doporučím snímek Muž, který poznal nekonečno. Je věnovaný skutečnému matematickému talentu a kromě toho si užijete báječnou angličtinu. (Plus Jeremy Irons, to je také většinou jistota.)

Dnešní příspěvek chci ale věnovat především zábavnému seriálu (z produkce Netflix) s příjemnou dvacetiminutovou stopáží. Jmenuje se The End of the F***ing World, je velmi nekorektní, nebere si servítky a hrozně mě pobavil.

Šuplíček "komedie", kolonka "drama", oddíl "puberťáci".

Už jenom to, že se tenhle příběh neodehrává tradičně ve Státech, jak je u podobného žánru zvykem, je velmi sympatické. Opravdu bizarní situace vám nedovolí nudit se a krásná britská angličtina je jako bonus (zejména pak Alyssina dikce je hodně roztomilá). Tahle dvojice, která si neužila zrovna veselé dětství vás vezme za srdce a jeden díl před spaním vám možná nebude stačit.

Scéna na pumpě nemá chybu a konec seriálu je nečekaný. Pevně doufám, že nenatočí další díly, protože tím by se to dost zkazilo.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

pátek 9. března 2018

Zpátky na Bali, Canggu

Než jsme odjeli do Indonésie, dušovala jsem se na holý pupek, že na Bali nechci a i kdybych se tam náhodou ocitla, rozhodně nepojedeme na turistický jih. A šup, jsme tady.

Jak se to stalo?

Nevim. Ba ne, vim. Chtěli jsme posledních pár dní strávit na místě s nejlepším poměrem cena/výkon. Vyrazili jsme tedy do Canggu (čangu). Když chcete dovolenou, nemáte v plánu nikam moc jezdit a těšíte se, že si užijete moře, sluníčko, dobré jídlo a zdravé snídaně, jeďte na jih Bali. Po měsíci v Indonésii potvrzuju, že to tu není autentické, rozhodně ne ve smyslu ubytování a stravování, ale otázka je, jestli vůbec o autentickou Indonésii stojíte. Jestli máte v plánu čtrnáctidenní dovolenou u moře, tak si troufám tvrdit, že tu autenticitu si můžete klidně nechat ujít a na případné výlety do pralesů si pak lze půjčit motorku nebo pronajmout auto s řidičem. (Nějaký výlet vřele doporučuji, vnitrozemí Bali je úchvatné.)

Takže jsme v sobě s radostí potlačili cestovatele (huš, potvoro, už jsi nás prohnala dost!), pronajali si na čtyři noci v "centru" Canggu domeček s bazeném a dala bych krk za to, že určitě nelitujeme. V téhle oblasti najdete nepřeberné množství domů k pronájmu za velmi zajímavé ceny. Ten náš bych moc nedoporučila, takže sem odkaz nedám. Bohužel nemá zrovna dobře vybavenou kuchyň, nad postelemi chybí nezbytné moskytiéry (tohle si vždycky ohlídejte) a teplá voda krapet (dost) smrdí, zřejmě se moc nestarají o potrubí. Na čtyři dny pohoda, při delším pobytu bych už spokojená nebyla. Bazén je ovšem parádní, bez něj by to byla dost nuda.

Vlevo ložnice, vpravo kuchyň a obývák. Uprostřed bazén tak na pět malých temp, to už je super velikost.


V docházkové vzdálenosti máme obrovský výběr stravovacích možností a protože sem jezdí nároční mladí Australané, je to tu plný zdravých bister s avokádovými toasty, smoothie bowls, quinoa salátů, chia pudinků, detoxikačních džusů a podobných taškařic, které si po měsíci na smažených nudlích a rýži opravdu užívám. Mají to krásně nazdobené, bistra jsou jak z Pinterestu, nic upatlanýho, všechno vhodné na Instagramu a rovnou bez filtru, I swear.

Doporučuji Loft, Koi, Motion Café, Moana Fish Eatery (nejlepší ryby!), Taco Casa.

Takhle bych chtěla začínat každý den. Jednou dvakrát mi to vyjde a pak stejně přejdu na osvědčený dvě míchaný vajíčka snězený u počítače. Tyjo, ale už bych se měla probrat, fakt že jo. Takže od pondělka! Jasná věc!

Koi

Smoothie bowl v Motion Café

Neskutečný chia pudink s mangem v Loft


Moana


Průser je akorát věkový průměr, ten jsme dost zvedli. Dress kód jsem obhlédla důkladně, bez krátkých odrbaných džínových šortek bych byla vyřízená (jako že TOTÁLNĚ), ale naštěstí je mám (stažené většinou do půlky stehen, aby nebyla vidět celulitida, ale to neva), dokud se nenajím můžu nosit i crop top (holý pupek má totiž bod navíc!), jenže to bych si zas neužila to jídlo, takže mám smolíka. Drdol na hlavě taky zvládnu (ještě, že jsme sem jeli až ke konci, když mám zas o trochu víc odrostlé vlasy), jupí! Nicméně, klobouk se tu nenosí, takže jsem si hned druhý den, když jsem pochopila pravidla, spálila čelo. Shit.

Jsme kousek od Echo Beach a přilehlých pláží, pokud byste se sem chystali s dětmi, tak na Echo prosím vás ne-e, to není pláž vhodná pro děti. Taky tu žádný děcka nejsou. Jsou tu surfaři a je velmi zábavné je pozorovat, surfing je krásný sport, ale já stejně stále toužím naučit se ovládat paddle board, protože mám ráda klidné vody, zejména od té doby, co mne v Mexiku jedna vlnička smetla pod hladinu a chvilku (měla jsem pocit, že to je celá věčnost) mě válela po dně. Nic, co bych si chtěla zopakovat.
Takže já jsem ráda za ten bazén co tu máme, na pláž si chodím tak maximálně máčet nohy a pít džus.

Souhlasim!

Poklady nasbírané v průběhu celé cesty.




No dobře, tak tady je jedno dítě, ale stejně ho, jak vidíte, do vody nepustěj.







Sousedovic dveře do soukromého chrámu. Hádám, že to asi není rodinka, co chodí každý den od osmi do pěti dřít na rýžové pole.

Kousek "naší" zahrádky. Rozkvetlé palmy jsou nádherné.
P.S. Končíme. V pondělí jsem doma jak na koni. Ještě sepíšu moje soukromé tipy pro hladké cestování po Indonésii a to bude všechno. Pokud by vás něco zajímalo, chystáte se do Indonésie, máte otazníky, něco vás trápí, napište mi, dokud si ještě všechno pamatuju. Pokud budu znát odpověď, ráda odpovím.

P.P.S. E-shop už je otevřený!

Mávám a přeju krásný předjarní víkend!