úterý 6. února 2018

Za sedmero horami a sedmero časovými pásmy...

"Poletíme Airbusem A380!" výskal Martin, když nám dělal on-line check-in na let do Indonésie.
"Asi nějaký zaklínadlo..." pomyslela jsem si.

Trvalo to šestnáct hodin čistého letu, dvě noci na cestě, prošli jsme čtyřmi letišti a poznali posádky třech letadel.
Někdy v pětatřiceti jsem sebevědomě prohlásila, že až mi bude čtyřicet, dám si ke kulatinám výlet na Bora Bora. (Někde jsem viděla obrázek a strašně se mi to líbilo.) V tomhle bludu jsem žila až do minulého podzimu, kdy jsem zjistila, že týden na Bora Bora (případně si doplňte jakýkoliv jiný tichomořský ostrov) nás bude stát asi tolik, co měsíc v Indonésii. Praktická Myyna se hluboce zamyslela a navrhla, co kdybychom v té Indonésii těch týdnů zůstali pět a na Bora Bora se vyprdli?

Tak se i stalo. V podstatě je to vlastně dárek k mým čtyřicátinám, ale i kdybych je neměla, stejně bychom byli v zimě někde v trapu, ono je to jedno.

To letadlo, ta átřistaosmdesátka, to je vám hodně velká obluda. Má to dvě patra, vejde se tam neuvěřitelné množství lidí (na našem letu konkrétně 526) a co je hlavní, mají tam super obrazovky na sedačkách, takže mi třináctihodinový let z Frankfurtu do Singapuru utekl jako voda, abych byla přesná, utekl jako pět filmů a jeden díl seriálu Two Broke Girls.
Nevím, jestli to děláte na cestách taky, ale občas se přistihnu, jak před odletem skenuju stewardy, jestli náááhodou nejsou z něčeho nervózní. Co já vím z čeho, třeba, že neletěj se zkušeným pilotem, nebo že to v letadle divně chrastí, případně může vzniknout nervozita i z nějakých jiných závad. To je pěkná blbost, to po mně fakt nedělejte.
Případně se zeptám Martina, kolik že lidí je v letadle (proto vím ten počet míst u lufthansovské A380) a pak si v hlavě formuju titulek článku v novinách "Letadlo na trase z Frankfurtu do Singapuru s 526 pasažéry na palubě..." (tady je prostor pro fantazii habaděj, doplňte si sami). Tak to prosím vás taky nedělejte. Ale jinak jsem docela normální.

A pak se nám stalo, že jsme úplně v pořádku doletěli, a já si řekla, že se tentokrát nenecháme na letišti okrást taxikářem, protože víme zcela přesně, kolik to má stát do našeho ubytování, takže jsme hrozně hustě odmítli jednu slečnu, co nám nabízela taxíka od nějaké společnosti a byl o celých 33 Kč dražší, než jsme měli zaznamenané, a tak jsme šli dál a našli pána, teda spíš si pán našel nás, a ten řekl, že 800 000 rupií je cajk a že jedem. A tak to mělo být správně. No a měli jsme blbě opsanou adresu na guest house, takže s námi pán kroužil celou Yogyakartou, několikrát nás málem vysadil jinde, než jsme chtěli, pořád se nám omlouval (!), že máme blbě tu adresu, až jsme to místo konečně našli, a tak jsme mu samozřejmě dali těch 100 000 rupií, co jsme hodinu před tím tak světácky odmítli dát té slečně a stanuli na recepci hotelu.

Kde o nás nic nevěděli. Protože to taky nebyl ten náš hotel.

Nakonec si pro nás přišli ti správní a odvedli si nás, naštěstí to bylo pár rohů vedle.

A tím skončil první den v Indonésii na Jávě, protože jsme pak vytuhli a já spala jak šípková Růženka a odpoledne jsem pak už jen zkoušela kreslit, neb nás tu obklopuje kouzelná zahrada. Je velmi půvabná. Zatím, co klepu do počítače, tak se setmělo a začal koncert všech možných kobylek, sarančat a cikád, k tomu mlaskaj gekoni a poletujou tu netopýři. A je horko.









6 komentářů:

  1. Jééé, tam je krááásně! Zahrada, ta zelená barva, to je taková paráda! Tak si to hlavně moc užijte, už se těším na další článek!
    Jinak já A380 miluju, už kvůli ní (a obecně výtečnému servisu na palubě) létáme výhradně s Emirates. Víc než filmy v letadle oceňuju, že v té A380 je prostě víc místa, než v jiných letadlech, hlavně když máš okénko.
    Jo a na tu nervozitu - doporučuju knížku Veronika v Dubaji od Veroniky Klesnilové, která pracuje jako letuška. Mimo jiného tam píše, jak jí na jeden pracovní let navazoval soukromý let z Dubaje do Prahy, měla jet na dovču domů. No a kvůli různým menším problémům odlétali s velkým zpožděním a ona stresovala, že ten let domů nestihne a byla nervózní až hrůza, zatímco ostatní personál logicky v pohodě. Takže bacha, může to být zavádějící :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Emirates mám taky ráda. Ale už se nám dlouho nezadařilo s nima letět.

      Vymazat
  2. Jupííí, gratuluju k doletu, zdravím Martina a užívejte! Těším se na další reporty:)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahooooj! Taky pozdravuj a děkujeme! :*

      Vymazat

Díky za všechny komentáře!