pondělí 12. února 2018

Yogyakarta aneb deset důvodů proč milovat gekony

Yogyakarta, říkejme jí familiérně Jogja (džogdža), je ideální pro přistání na Jávě místo příletu do horké, obrovské a chaotické Jakarty. Teda, nikdy jsem tam nebyla, ale má přes deset miliónů obyvatel, tak hádám, že se ve svém úsudku až tak moc nemýlím.

Jogja má údajně přes půl miliónu rezidentů, i když mám z jejích ulic pocit, že je jich tak desetkrát víc, než přiznali úřadům. Díky svojí poloze blízko moři a uprostřed zeleně není tak horká jako hlavní město, ale upřímně, horko vám tu bude tak jako tak. Je sympatická, milá, má nízkou kriminalitu, což platí o Indonésii obecně a je neobvykle čistá.

Tak chtěla jsem vám nafotit, jak je v Jogje strašně lidí... jenže já jsem mistr v zachycování nereálných okamžiků a tak na mých fotkách možná nabudete dojmu, že nejen strašně kecám, ale že je to město v podstatě vylidněný.



Ledové matcha latté doufám dorazí jednou i k nám... A nebo, že by u nás už bylo a mně to uniklo?



Sultánský palác




Malioboro plná obchodů a stánků s čímkoliv si zamanete.

Ve městě najdete sultánský palác v krásné villové čtvrti Kraton, Taman Sari (Vodní palác, ale nečekejte nic velkolepého), zajímavá muzea a samozřejmě indonéskou batiku. Neboť centrální Jáva, a speciálně Jogja, je kolébkou téhle úžasně precizní a náročné techniky a je zde bezpočet škol, ateliérů a míst, kam se můžete jít na batiku podívat, naučit se její základy a koupit si jí. My jsme tu strávili pouhých pět dní, z toho dva dny na výletech, takže čas na návštěvu kurzu batiky nebyl, ale prošla jsem aspoň zajímavé muzeum naproti sultánskému paláci a musím uznat, že je to velká nádhera.

Taman Sari

Do toho horka nezbylo nic jiného, než si pořídit klobouk.

Batika... velmi jemná technika spočívající v malování a tisku voskem a následném barvení (velmi, velmi, velmi zkráceně). Mimochodem, způsob výroby je hodně podobný strážnickému modrotisku. Muzeum Sonobudoyo.

Tohle je můj muzejní favorit!


Kožené a ručně malované loutky Wayang.

Dřevěné loutky



Překrásná dřevěná socha boha Vishnu.

A na tohle se dívám pořád dokola. Naprosto úchvatná panenka z banánových list (asi, odhaduju). Strašně mi to připomíná ilustrace Arnošta Karáska pro knihu Čaroděj ze země Oz.



Tradiční výroba Wayang

Návštěvy se během února v období dešťů bát nemusíte. V praxi to znamená krásné počasí po většinu dne, odpoledne trochu zataženo a v podvečer a v noci deště. Není to nic nepříjemného a teploty se ve stínu pohybují kolem 28 stupňů, v noci asi o pět stupňů méně.
V Jogje funguje Uber, který vřele doporučuju pro přesuny po městě, neboť kromě čtvrti Kraton není město příliš uzpůsobeno pro pěší chůzi. Všichni jezdí na motorkách, takže očekávejte v ulicích velký hluk a na úzkých chodnících většinou parkují vozíky s jídlem nebo ty motorky. Slalom pro pěší zaručen. Navíc, výhoda Uberu je i v ceně, protože řidič nemá šanci vás kvůli bezhotovostní platbě dle libosti natáhnout, platí stejně cizinci jako místní. A to je sympatické.

A ano,  i tak je to tu extrémně levné. Jídlo na ulici kolem čtyřiceti korun na osobu, přesuny Uberem nás stály vždycky asi dvacku. Vstupy na památky jsou rovněž levné. Indonésie je převážně muslimská, takže si můžete dát alkoholický detox, což právě činím a jsem za to ráda. Můj vztah k alkoholu je vřelý, je dobré ho občas poslat trochu spát. Vím, že je teď u nás velkou módou nesnášet muslimy, k čemuž bych řekla asi tolik, že kdo cítí jakoukoliv nenávist k jakémukoliv člověku, tím hůře, když je to něco tak bezdůvodného, jako náboženskému vyznání, měl by se nad sebou hluboce zamyslet.

Často si mě tu chtěj holky fotit. Jsem o hlavu vyšší než ostatní a navíc bílá. Taková exotika! A tak jsem si je začala fotit taky. Jsou o hlavu nižší a tmavé. Taková exotika!

Teď k těm gekonům... my je totiž zbožňujeme. Vždycky, když přijedem do tropů, jsou gekoni vítaní spolubydlící. Jsou nadmíru užiteční a vtipní, zrovna tady v Jogje máme v pokoji zřejmě jednoho, který pravidelně posílá ze stropu hovínko na to samé místo. A já aspoň vím, kam ráno zaručeně nemám šlapat. To je pro mého vnitřního autistu velmi uspokojivé.

A tady je mých deset důvodů, proč byste je měli mít rádi i vy:

1. mají růžovou barvu (ne všichni)
2. jsou rozkošní
3. chytaj mouchy, komáry a členovce
4. vtipně mlaskaj
5. kakaj malý bobky (někteří na ta stejná místa)
6. dívaj se na vás v koupelně zcela bez předsudků
7. jsou velmi plaší (víc, než já)
8. jsou neškodní
9. umí chodit po stropě (víc, než já)
10. maj roztomilý tlapičky

Pravidelná gekoní stolice. Spíš stolička.

Tak gekonkům zdar a když zavítáte do Yogyakarty, doporučujeme tohle nadmíru rozkošné ubytování.




Pokoj neukážu, je v něm bordel.

6 komentářů:

  1. Krásné ubytko ❤️ Už je přidaný v oblíbených 😉
    A ledové matcha latte mají v Momoichi - mimo letní sezónu není na lístku ale stačí si říct 😉

    OdpovědětVymazat
  2. 6. důvod je stejně nejlepší! :) Články máte úžasné, hned bych jela taky.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj,posílám pozdrav a mávám Milena

    OdpovědětVymazat