pondělí 26. února 2018

Soustroví Rinca a Komodo

Varan komodský je potvorák plazovitý nevídaných rozměrů a když už jsme tu, tak jsme ho chtěli vidět ve volné přírodě. Najdete ho v Komodském národním parku, na východě Indonésie a je to největší ještěr na světě. Je chráněný a dokonce i vody obklopující Komodský národní park jsou prohlášené za světové dědictví UNESCO. A tak jsme přeletěli z Bali na východ Indonésie na ostrov Flores (už jenom kvůli tomu názvu bych sem letěla, to dá rozum), abychom tu nádheru viděli na vlastní oči.

Romaticky jsem si zase představovala, jak varany uvidíme zevlovat tak různě po parku na stráních a tak, ale opět jsem se nechala unést, téměř všichni, které jsme potkali, byli nalezlí u domku strážců parku a ačkoliv průvodce trvdil, že varani tam chodí okounět jenom proto, že cítí jídlo z kuchyně, ale nikdo je nekrmí, protože se to nesmí, tak si nejsem uplně jistá, jestli mu věřím.

Jsou to nebezpečná zvířata, ale bezdůvodně neútočí. Byli jsme od té povalující se smečky tak čtyři metry. Celá procházka po parku byla příjemná, ale pak už jsme viděli jenom jednu samičku, co se ládovala v lese v roští bažantími vejci. Nakonec to ale bylo super, protože tam bylo ticho a to po třech týdnech strávených v hluku motorek oceníte.

Z ostrova Flores je to na soustroví obyčejnou lodí dvě hodiny cesty. Zvažovali jsme rychloloď, abychom se dostali až přímo na ostrov Komodo, který je vzdálený čtyři hodiny, ale bylo to strašně drahý (asi třináct tisíc, což mi vyrazilo dech). Nakonec jsme tedy zvolili výlet na sousední ostrov Rinca (Rinča), který je o dvě hodiny cesty blíž.

Dvě hodiny naprosto fascinující scenérie plné ostrovů a ostrůvků.

A tady už je komodský drak důstojně kráčející nedaleko svojí smečky.

Vzadu ve stínu je vidět zbytek partičky.

Je tam v roští, frajerka, ale vidět teda koukám není...

Varani jsou schopní sníst buvola nebo třeba jelena. Když tak učiní, odeberou se do stínu svojí večeři několik týdnů trávit. Tady, uprostřed lesa jsou relikvie po jejich hostinách. Trochu morbidní, ale rozhodně to na mne udělalo dojem.


Už jenom ti dinosauři zase chybí... Byl to i tak trochu adrenalin. My dva, mladý průvodce a absolutně nic na obranu kromě jedné hole. Kdyby se varani rozhodli, že nás proženou, tak by to bylo asi dost zajímavý.


No a pak nás vzal pan kapitán šnorchlovat (jak jsme si zaplatili, ne že by byl takový lidumil). A musím říct, že to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu, protože jsem poprvé v životě viděla tak barevné korály v tak velkém množství a tolik pestrobarevnných ryb, že se mi až chtělo křičet radostí, ale nešlo to, protože jsem měla v hubě hadici.

Škoda, že nemám podvodní foťák, tak ráda bych vám to ukázala... Jasně, ti co se potápějí to dobře znají a určitě viděli jinačí divy a mnohem krásnější, třeba. Kdybych mohla, dala bych se po tomhle zážitku na potápění taky, jenže moje uši, v dětství mnohokrát píchané, mi dávají zabrat i při jízdě metrem, když mají svoje období. Pod vodu můžu tak maximálně dva metry, pak to strašně bolí. Takže tenhle šnorcheling byl naprosté labůžo, voda krystralicky čistá, tyrkysová, korály téměř na dosah a těch barev! A třpytivé, duhové a pruhované rybky, zvědavé jak opice, plavaly neohroženě až ke mně a vůbec se nebály. Celá hejna! 






Místní si přijeli udělat na ostrůvek piknik. A myslíte, že si odpadky z pikniku po hodování naložili na loď a odjeli i s odpadkama zpět někam, kde by je mohli vyhodit do popelnice? Ani náhodou, přátelé... ani náhodou. Jsem tak ráda za to, že se u nás tohle běžně nedělá...



Happy jak dva grepy. Někdy je to cestování dost náročný, jste unavení, doprava je příšerná, neteče teplá voda, nemůžete v noci spát, protože je buď děsný horko nebo vedle vás je mešita a tam se zpívá od tří od rána, udělá se vám blbě z jídla, vidíte všude poházený plasty, místní si myslí, že jste chodící peněženka... Ale tyhle chvíle jsou přesně ten důvod, proč cestujeme. Pak to do sebe všechno pěkně zapadne a dává to smysl.
Nevim proč, ale Martin mi zakázal vzít si tuhle mušličku domu. Je strašně přísnej...

12 komentářů:

  1. ...Markétko, píšete tak živě, je to jako bych cestovala s vámi...máte krásnou češtinu a nádherné fotky, radost číst....užijte si to ve zdraví :-)
    jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, moc děkuju! Mám češtinu ráda, snažím se jí moc neprznit :))).

      Vymazat
  2. Krása, ty barvy, balzám pro oči i pro duši :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Barvy jsou tu nádherný! Už se těším i na ty jarní, český... :)

      Vymazat
  3. Ahoj, to jsou parádní fotky, díky za ně. Poslal bych ti jednu z Prahy ze včerejšího rána, bylo nádherné čisté modro a sluníčko, jen těch -10 stupňů by z nich nebylo moc poznat :-)

    Užívejte, pozdravuj Martina
    Honza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aspoň, že máte to sluníčko! Na únor raritka.
      Máváme a stříháme metr! :)

      Vymazat
  4. Ježiš to je krása! ty zelený kopečky! užívej tepla a akumuluj, budeš to tady potřebovat :-D

    ps. krásný lebky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hahaha, dík, ty lebky jsou dost dětinský, ale tady to zapadne, v té vlně animismu, co na Floresu jedou. Zeleno je úžasný!
      Těším se na tebe a na ostatní děučatá! Paaaa

      Vymazat
  5. Krasa a zase krasa. Ja se potkala s varanem v Lovine, kdy nam presel pres cestu a zmizel v zeleni, bohuzel, bylo slyset jak mu praskaji plastove lahve pod nohama. Nez jsem stacila zareagovat a vyfotit ho byl, pryc. Zazitek na cely zivot. Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joooo, Lovina, tam těch plastů bylo... v horách už nic neni, ani v těch vesnicích většinou. Ještě k nim asi plasty nedošly :))).

      Vymazat
  6. Úžasný! Já už se taak těším na léto! Užívejte.

    OdpovědětVymazat

Díky za všechny komentáře!