pondělí 19. února 2018

Jak nás hory nepřijaly

Týden cestování po východní Jávě byl maličko zpestřený lehkou otravou jídlem. Už jsme sjezdili kde co a od bláznivého Mexika, přes přežraný břicha ve Vietnamu, až po ušmudlanou Nikaraguu se nám nikdy nestalo, aby nám bylo z lokálního jídla blbě. Nikdy. Ale všechno musí být jednou poprvé a tak to máme za sebou. Zhruba dvacet čtyři hodin jsem měla pocit, že bude po mně a slibovala hory doly za teleport domů (..."do Prahy, do Troji, do lékárny, do prdele, mně je smutno!"), ale je to pryč. Bylo to rychlé a intenzivní. Pro nás oba.

Tuším, že to bylo tak trochu intenzivní i pro naše hostitele, protože se viditelně snažili, aby nám bylo lépe. Jednak zřejmě proto, že měli prostě lidskou účast s naším utrpením a pak, řekněmě si to na rovinu, jistě netoužili mít ve svém hotýlku dva "polomrtvé" turisty.

Tak jako tak bych všechny rodinné příslušníky ráda ujistila, že už jsme opravdu zcela v pořádku a nic nám není. Máme vás rádi a máváme vám.

A teď k té východní Jávě... je vskutku kouzelná! Rýžová pole kam se podíváš a vůbec tak nějak všude pole a políčka, každý metr kopcovitého terénu na úpatí vulkánů je využitý k obživě. Inu, nejlidnatější ostrov světa musí nějak nakrmit své hladové krky, i když je to za cenu toho, že zde téměř vymizela divoká zvířata.

Než jsme definitivně zaujali čestné místo u záchodové mísy, učinili jsme pokus o návštěvu Národního parku Bromo-Tengger-Semeru, jehož hlavní atrakcí je obrovský kráter, v něm několik sopečných kuželů a údajně krásné sopečné jezírko. Do kráteru jsme ještě sešli, ale dál putovat v jeho útrobách už bylo nad naše síly, v tu chvíli nám totiž začalo být jasné, že budem rádi, když se vyškrábem nahoru. A taky že jo. I přesto můžu návštěvu Broma doporučit, je to opravdu impozantní podívaná a to jsem viděla jen zlomek.

Pro cestovatele, kteří se rozhodují, kde složit hlavu a ušetřit tak co nejvíc času, neboť vzdálenosti tu jsou velké a doprava pomalá, doporučuji ubytování spíš přímo v poslední vesničce Cemoro Lawang u kráteru, je velmi malebná. My jsme si našli ubytování dole v městečku Probolinggo (můžu doporučit, odkaz zde, organizují výlety do Národního parku), ale bylo by mnohem chytřejší si dát po výstupu z vlaku (Yogyakarta-Probolinggo) tu práci a dokodrcat se s najmutým řidičem rovnou až nahoru. Ubytování je tam jak máku, ale doporučuji Lava hotel, má krásný výhled na kráter.

Kráter Bromo



Voňavé mimózy podél cesty jsem si moc neužila...

 Z Probolingga jsme ještě v mizerné kondici, ale s vcelku utišenými střevy, vyrazili vlakem dál na východ (Probolinggo-Karangasen), abychom navštívili sopku Ijen, kterou obklopuje nádherný východojávský venkov. To je teprve pastva pro oči, mnohem lepší, než města! Zdejší vesnice mají něco do sebe. Ubytování jsme bookli ve vesničce Licin a nechali se majiteli ubytování (tady) vyzvednout na nádraží (naprosto běžná zdejší služba, nabízejí to všichni, nemusíte se bát, že se ztratíte). Bungalow ve stylu tradičního jávského domečku předčil naše očekávání a stejně tak celá kouzelná zahrada okolo, včetně majitelů, francouzsko-jávského páru, kteří se k nám chovali, jako bychom patřili do rodiny a pečovali o naše zmožená těla naprosto ukázkově. Ono na nás totiž bylo dost vidět, že ještě nejsme zcela fit. Já se oklepala poměrně rychle, ale Martin v sobě toho bubáka, co nás tak potrápil, držel o dva dny déle. Museli jsme kvůli naší nekondici ubytování prodloužit o jednu noc (jak rádi!), abychom uskutečnili to, proč tu jsme, tedy výstup na Ijen.





Ericka a Marc mají čtyři psy, kočku Anabel a domácího mazlíčka housera. Jsou velcí milovníci zvířat a jejich zaměstnanci je s největší pravděpodobností považují za blázny.

Mangostan je nesmírně lahodné ovoce. Bohužel není sezóna mého milovaného manga, ale tohle teď mají naštěstí všude.

Kouzelná zahrada našich hostitelů. Rozprostírá se na opravdu velkém pozemku, kde Marc postavil nádherné bungalovy a na dalších pracuje. Jeho doménou je zachraňování zbytků starých jávských domů, které momentálně vyšly z módy (ať žije beton, plast a sklo!). Kusy vyhozeného dřevěného nábytku, okna, roubení a futra pak používá při stavbě svých bungalowů.



Třetí den v Licinu, hurá, mohlo se jít na výlet! Už bylo na čase. Naplánovali jsme si s pomocí majitelů dopolední výšlap na sopku a jelo se.

A co myslíte? Nestihl nás po kilometru v kopci slejvák? Stihl. Hory nás prostě nepřijaly.
Sběrači síry, kteří na vrcholku Ijen kutají sirné usazeniny a vozí je pak na dřevěných trakařích dolů, nás popoháněli zpět, že prý nemá vůbec cenu pro dnešek někam chodit. Takže sopky máme zatím nesplněné.

Zklamaná cestovatelská srdce jsme ukonejšili až po té, co nás Ericka, majitelka ubytování, vzala ke zdejším horkým pramenům Belawan Hot Springs. Pokud se v téhle končině ocitnete, vřele doporučuju, jenom nejezděte o víkendu, prý je tam trochu nacpáno. My to měli v týdnu pro sebe.




Zadní bazének, jehož voda je ohřívaná z vnitra sopky je prima horký, ale ten vepředu, tam se nedalo vůbec být, to bych se nejspíš uvařila.

P. S. A ve vlaku tu radši nic nejezte. Mám takové podezření, že to bylo odtud...

7 komentářů:

  1. Nádhera, oblažila jsem oko a inspirována po práci vyrazím pro mango. A slaninu :)
    Ať už vás žádné zažívací trable nepostihnou. A pošlete nám prosím trochu tepla ;) Hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já posílám trochu tepla, doufám, že to bude na tu dálku fungovat! ;)

      Vymazat
  2. Taky jsem to tam zažila, a ano bylo to smrtící. A to uz jsem si myslela, ze po 10 dnech jsem aklimatizovana.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No šílená zkušenost, viď? Bylo to jako nejhorší kocovina na světě násobená dvěma. Uf.
      Prosím Tě, co jsi mi to v Jogje doporučovala kolem té batiky? Nemůžu to dohledat. Byla to ta škola batiky u sultánského paláce?

      Vymazat
  3. Vypadá to překrásně! Do teplého bazénku bych se s radostí v tuto chvíli teleportovala!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Noooo, teplý bazénky jsou tu fakt super!

      Vymazat
  4. Probolinggo mame u nas v rodine spojene s nejhorsi strevni prihodou meho manzela, ja si svoji davku otravy vybrala na Bali/Gili, kde jsme neplanovane stravili asi 5 dni, nebyla jsem schopna ani sejit schody... ohuzel kvuli teto prihode jsme nestihli Komodo:( a ani nam nebylo nikde jinde po svete spatne, jen tady...

    OdpovědětVymazat

Díky za všechny komentáře!