pondělí 29. ledna 2018

13 let

Tak si představte, že teprve po roce mi došlo, že pexeso s ptákama z našich krmítek je nesmysl, protože jsem tam zařadila výra a datla. Viděl je snad někdy někdo mezi sýkorkama v krmítku? Asi těžko, že jo...

A nikdo v sobě nenašel ani drobek krutosti, aby mi to napsal. Mám velké štěstí.

A mám velké štěstí i v životě. Stejně jako jsem komplikovaný člověk, tak komplikovaný jsem měla život a je zajímavé, že se začal usazovat a méně komplikovat až tady v Praze. Je to přesně třináct let, co jsem se sem přistěhovala a doposud jsem toho nikdy nelitovala. Byla jsem zvyklá se stěhovat, ať už za prací nebo za partnery (jo jo...), nikdy jsem neměla problém opouštět stará místa pro nová, lepší.

Praha mi přirostla k srdci. Je dravá a nebere si servítky. Je krutě upřímná, je jako náročná milenka. Umí vysát, ale umí i nabít. Každý, kdo sem přijede žít, má stejné šance a já si vážím její otevřené náruče, se kterou mě přijala (hned po té, co mě neuvěřitelně drsně půl roku koupala v mém vlastním potu a slzách, když jsem se motala metrem, pletla si stanice a narážela do lidí, protože jich bylo moc). A vážím si i jejích možností. Nežije se v ní lehce a očekává se, že budete pracovat opravdu tvrdě, protože je tu obrovská konkurence. Také se očekává, že na sobě budete makat. Nikdy jsem si ani slůvkem neposteskla, že tu nechci být. Našla jsem tu přátele, takový ty, kterým můžete dát klíče od bytu a odjet, u kterých můžete přespat, když nedokážete dojít domů, ty, kterým zavoláte, že je vám ouvej a oni jsou připravení vás vyslyšet. Většina z nich jsou rodilí Pražáci.

Potkala jsem v Praze i lásku svého života. Narodil se tu. Nemá řidičák, protože se dá všude dojet metrem a mimo Prahu vlakem. Je neuvěřitelně sečtělý, protože po cestě tím metrem čte. Ne, on nečte, on skenuje. Chtěla bych umět číst tak rychle jako on, nebe nade mnou je mi svědkem, že bych opravdu moc chtěla. Od té doby, co opustil střední, tak má svou vlastní úspěšnou firmu, což už je sakra dlouho a je to nejpracovitější člověk, jakého znám. Dokonce je takový, že když uvidí někoho, kdo má prdel na hlavě a oči na polobotkách, nebude se divit, jenom lehce zvedne obočí. Protože místa tu je dost pro všechny, i pro ty, co maj místo hlavy prdel. A takhle v klidu je naprostá většina Pražáků, které jsem tu za těch třináct let potkala. (No dobře, občas si s mimopražskýma holkama, co maj Pražáky, děláme legraci, že Pražáci maj na všechno odpověď. Víte, jak to myslím, že jo...) Svého muže si vážím tak jako nikoho, protože mě ještě nikdy nezklamal. (Jestli si to přečte, tak se po*eru...)

Jakkoliv jsem roztržitá a omezená, až zapomínám, že výři a datli nám nelétají do krmítek, v jednom mám jasno. Uráží mě, když se mi někdo snaží namluvit, že tady v Praze nevíme nic o životě "venku". Že si tu jenom plujeme na kulturním obláčku, počítáme prachy a chrastíme klíčema, když je potřeba. Velký kulový...

Troufám si tvrdit, že tady žijou lidi ve stejně tvrdý realitě jako jinde. Dokonce si troufám říct i to, že každý, kdo na Prahu plive, jako na semeniště fantastů a povalečů, by se měl sebrat a zkusit si to tu. Jen pojďte... Můžem pak hodit řeč, jaký to je.

A věřte, že po volbách si vážím obyvatelů Prahy zase o něco víc. A taky si moc vážím všech těch 2 701 206 srdcí, co mají ten žebříček hodnot ještě v pořádku. Ale to je jen na okraj.

Přeju krásný pondělí!





37 komentářů:

  1. Ano, vystihla jsi to přesně. Díky.... a mimochodem, datel nevím, ale strakapoud je u rodičů na krmítku skoro pořád a je fakt, že sýkory se ho bojí... tak se střídají...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně?! Zachraňuješ mi čest! Jestli strakapoud létá do krmítka, může i datel, no ne? Jenom s tím výrem to bude horší. Leda, že by mu tam někdo podstrkával mrtvý hraboše :)))).

      Vymazat
    2. třeba chodí v noci, aby ho nikdo neviděl a tajně se směje pod křídlo....

      Vymazat
    3. A to by mu bylo podobný! :D

      Vymazat
    4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    5. U nás dva strakapoudi! A strakapoud je vlastně jenom zmalovanej datel :-D

      Vymazat
  2. Jo. ♥
    Já jsem Liberečák a byť už v Praze (za Prahou) žiju přes dvacet let, mám pořád silnou vazbu k pohraničí. Ale Prahu mám ráda, mám tady přátele a musela jsem (musím) se sakra snažit, abych tady uspěla. To si nestěžuju, mně to přijde docela normální, že se o sebe a svoji rodinu postarám, a ani tím nechci v žádném případě říct, že jinde by se lidi snažit nemuseli. Jen mi přijde, že tohle vyvolávání nenávisti vůči Pražákům je strašně krátkozraký.
    A když pak slyším staronového pana prezidenta, jak s úsměškem říká, že Drahoše volila pražská kavárna, což jsou lidi, kteří toho v životě moc nedokázali, a že má pro ně na příštích pět let vzkaz: "Shut up!", tak odpovídám: "Výsledky voleb respektuju, ale držet hubu nebudu."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to pohraničí! Je to jak magnet, prostě tam patřím a jak nejedu dlouho do Teplic, jsem nesvá, cosi mi chybí...
      Já respektuju každýho volbu, zatím nemáme žádnou diktaturu, abychom museli zase volit jednu stranu, ale nemůžu, prostě nedokážu pochopit, že si někdo zvolí tak pokroucené hodnoty a že mají lidi radost z toho, že se někdo chová nenávistně a zastrašuje. Co radost, oni toho člověka následují! To je neuvěřitelné... A že to vyhrál na plný čáře kvůli hrozbě uprchlíků? Kolik z těch lidí vidělo uprchlíka na vlastní oči? A čeho se teda bojí, když je nikdy neviděli? A to bych mohla pokračovat do nekonečna... A ržet hubu taky nebudu. To už tu jednou bylo. Díky, nechci.

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Martino, to není vůbec zač! Prostě to takhle mám ;).

      Vymazat
  4. Čtu a souhlasně kývám hlavou, protože jsi to napsala přesně. Hezký den :)

    OdpovědětVymazat
  5. Mám co dělat, abych zatlačila slzy.
    Narodila jsem se v Praze, ale na okraji a vyrůstala jsem v domě se zahradou. Měli jsme slepice, králíky a zeleninovou zahrádku, pomáhala jsem. Necítím se proto jako typická "pražanda". Bohužel kdykoliv jsem se ocitla mimo Prahu a hlavně především na vejšce na Moravě, jsem na TO dojížděla. Začala jsem se za to vlastně asi i stydět a několikrát jsem informaci o svém "původu" zatajila. Stačilo říci, že jsem ze sousední vesnice a byl klid.

    Teď jsem za to ale ráda a mám dobrý pocit z toho, že moje děti budou vyrůstat v prostředí, kde většina lidi kolem nás smýšlí stejně jako my. Dnešní ráno bylo totiž jiný, na lidech který jsem míjela bylo znát, že se stalo něco velkýho. Můžeme se upínat na klišé typu neděje umírá poslední a podobně, jenže pět let může být krátká doba, ale zároveň i dost dlouhá doba. Kdy se tady to klima změní? Je smutný, že velká část lidí v naší zemi stále volí to nejjednodušší řešení a to najít nepřítele za každou cenu, je jedno jestli to jsou pražáci nebo imigranti.
    A víte co jsem to dnešní ráno dělala? Na ty smutné jsem se usmála a oni pak i na mě a věděli jsme. Tohle není o něm, to je o nás. O to víc se teď musíme snažit.
    Děkuju Myyně za její slova a pardon za mé vylití, kdyžtak mě smažte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč bych Vás mazala, tady na to blogu se k sobě lidi vždycky chovali slušně a vždycky tu byla diskuze otevřená. Nic nemažu, kromě nevyžádaných reklam ;).
      Jsem ráda, že se Pražáci ozývaj, že jim není jedno, co si zbytek národa myslí. Jsme všichni na stejné lodi, Praha je jen velkoměsto, nic víc. Ani já nechci, abychom tu byli jak v jiném vesmíru.
      Díky za hezký komentář a věřím, že bude líp!

      Vymazat
  6. krása....
    bohužiaľ v Prahe je veľa správnych sŕdc, ktoré ale nemôžu voliť(sú stále občanmi SR - napríklad). To by tie výsledky boli asi odlišné... :) česi v zahraničí mali jasno...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach Jane <3... A Češi v zahraničí potěšili! Myslím, že to vidí z toho správného nadhledu.

      Vymazat
  7. Hezky napsané! Žiju na Šluknovsku. S Pražákem :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro zdravím! A taky má odpověď na všechno? :)))

      Vymazat
  8. Ty ses rozjela takhle při pondělku. :-)) Nevím, jestli bych v Praze dokázala žít, vždy, když jsem tam byla na více dnů, těšila jsem se zpátky do našeho malého Brníčka. :-) Ale to není vůbec o tom, že bych měla něco proti lidem tam žijícím, jen je to tam na mě moc hektický. Určitě už jsem se nějakýmu vtipu na Pražáky zasmála, ale to je v rámci nějakého slušného štengrování. Protože si ale vtipy zásadně nepamatuju a nemůžu je tudíž přenášet dál, tak jsme vlastně nikdy nic špatnýho na adresu Pražanů neřekla. A věřím, že se chytit se tam (v jakémkoliv oboru) není snadný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, už dávno jsem si tu nestřihla žádný moudro, tak jsem měla asi přetlak :))). Já jsem si na Prahu zvykala půl roku, potom se to dost zásadně změnilo, ani netušíš, jak se mi ulevilo, když jsem zjistila, že z Karláku na Pavlák nemusím jezdit metrem... No nic.
      Joooo, dobrej vtip na Brno znám jeden. Ale protože jsem tam šest let žila, tak ho nemyslím nikdy vážně ;).

      Vymazat
    2. Potká se Pražák s Brňákem a ten mu říká: "Hele, víš co se o vás v Brně říká?"
      "Ne."
      "Že neumíte makat."
      A Pražák na to: "A víš, co se říká o Brňácích?"
      "Ne."
      "Vůbec nic."...

      Tak to je on, černého humoru šampión. Ale fakt ho nemyslim vážně, neni to pravda! ;)

      Vymazat
    3. Ten jsi mi říkala v Ostravě! Bóže, jak fakt na vtipy nemám paměť.

      Ale ja fakt dobrej. :-D

      Vymazat
    4. :D No však říkám, že znám jenom jeden!
      Akorát jsem zapomněla, že už jsem Ti ho říkala. :D

      Vymazat
  9. Myyno,já vás mám tak ráda:)
    Val

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Val! Děkuju!
      Ale myslím, že kdybyste mě měla doma, tak byste mě brzy vrátila. :))))

      Vymazat
  10. Najkrajší a najsmutnejší článok, aký som o situácii "po" čítala. Narodená v Československu (dávno), 5 rokov žijúca v Prahe (nedávno), teraz už v ďalekom zahraničí, Slovenka v ČR bez volebného práva, ktorú do toho vlastne "nič nie je"... Ale stále v srdci akoby "moja" krajina, aspoň trochu... verila so, dúfala som... smutno je a ťažko, sklamalo ma to tak, až som mala slzy na krajíčku (trápne, viem).
    Ale nedá sa (mi) uveriť, že toľkým ľuďom imponuje hulvátstvo, klamstvo, arogancia, klientelizmus... a ono sa to stalo.
    Tak ďakujem za článok. Akosi mi je aspoň o trochu lepšie, že nie som sama.
    M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sama nejste, jsou nás skoro tři milióny. Mimochodem, pořád mám Slovensko za součást, která k nám tak nějak patří. Nemůžu si pomoct, jsem asi stará škola.
      Mávám a děkuju!

      Vymazat
  11. Krásně napsané a moc za vaše slova děkuji! Jako rodilá Pražanda s manželem z jižní Moravy, synem v Brně a dcerou až kus za Brnem, opravdu moc děkuji... Jestli mi něco na současné situaci vadí nejvíce, pak je to rozeštvávání lidí. Mějte se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za milý komentář a mávám!

      Vymazat
  12. To je tak pěkně shrnuto. Mě stačilo být z Čech a taky jsem si pár cajzlů v Brně vyslechla. Naštěstí většina moravských blízkých blbé kecy neměla (A mě bylo těch pět let v Brně skvěle), ale být z Prahy je oproti Budějcům jiné kafe. Jsem moc ráda za tenhle pěkný článek. Bahno se ještě bude kydat, ale my se nesmíme dát...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držet hubu nebudem, že ne? <3
      Děkuju!

      Vymazat
  13. Markét, ze srdce díky za tenhle článek! Podepisuji vše (včetně života s Pražákem). Mám zkušenost s životem na vesnici i ve velkoměstě, a po 20 letech v Praze bych neměnila. A rozhodně to není proto, že by tu byl život snazší...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já si vždycky myslela, že jsi z Prahy! No tak vidíš to... :)))
      Díky a mávám!

      Vymazat
    2. Ne-e, přišla jsem sem z Krkonoš jako vykulené pískle na intr, a zapustila kořeny:-) Mávám!

      Vymazat
  14. To jsou asi první hezký slova který na adresu Pražáků od rodilého Nepražáka čtu (slyším). Dojala si mě. A došla mi slova. Děkuju.
    Výsledek voleb bolí, stačilo málo. A právě, že stačilo tak málo, je to vlastně vítězství. Těch lidí co se nechtějí smířit se současným stavem je hodně. A ať kdo chce říká co chce a snaží se to bagatelizovat či zesměšnit, je to jen pouhá snaha zakrýt realitu a urážením ostatních se udělat lepším.
    Krásná fotka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mončo, díky!Snaha bagatelizovat a zesměšňovat, aby se zakryly skutečný průsery, tady je už poměrně dlouho. Přemýšlím, kdy to konečně dojde tomu zbytku lidí...

      Vymazat

Díky za všechny komentáře!