sobota 29. prosince 2018

Kultura za sedm no. 8

Zdravím z Valencie! Od 23. do 27. prosince jsem prakticky jenom spala a trochu aktivnější se cítím až poslední dva dny, nevím proč, neměla jsem pocit, že jsem nějaká strašně vyčerpaná, ale asi jsem si toho jenom nevšimla. Dávám si tedy od všeho dlouhý oddych, ale toto vám sepsat musím, než to zapomenu.

Mám tu filmy, dva seriály a jednu knihu. S vyloženě vánoční tématikou. Ehm...

Film

Bird Box. Za tenhle film jsem Martinovi vynadala, neboť jeho konec jsem si "vychutnávala" už jen zpovzdálí, případně radši myla nádobí a pak se ptala, co se děje. Bylo to tak strašidelný, že jsem to prostě nedávala. Nicméně, snímek je to podle mě hodně dobrý, přirovnala bych jej k výbornému Tichému místu, o kterém jsem tu už psala. Bubáci, co nejsou vidět a vy nevíte, jenom se strašně bojíte. Já tak nesnášim, když se ve filmech děje něco zvířátům a dětem! (Vzpomeňme například nebohého Gora, bílého psa a už mi naskakuje husí kůže.) A tady jsou děti rovnou dvě. Ale víte co, já vám to klidně povim, dětem se nic nestane. Tak.

Zajímavost: jeden z tvůrců hudby je Trent Reznor z kultovních Nine Inch Nails.




Zdroj www.csfd.cz

TO, zásadní kniha Stephena Kinga, jednoho z nejoblíbenějších autorů mého muže, byla nově zfilmována a dle Martinových slov, velmi zdařile. Já to nečetla, Kinga jsem v podstatě vlastně vždycky viděla jenom zfilmovaného, můj oblíbený je Dům v růžích a samozřejmě The Shining.
TO je strašidelné, fakt že jo a hrozně pěkně udělané. Je to příjemně kultivované "bání se", jak mám ráda. Mrkněte a vemte si k tomu popcoooorn, bububu.

Zdroj www.csfd.cz

Seriál

Ostré předměty mě natolik zaujaly, že jsem si po shlédnutí koupila i e-knihu a za dva dny ji přečetla. Osmidílný krimi seriál z prostředí jižanského venkova ve státě Missouri, ve kterém skvěle zahrála hlavní roli Amy Adams (mám ji čím dál raději), je přesně ten typ seriálu, který vás nutí nezůstat jen u jednoho dílu na dobrou noc, ale chcete vidět další a další, až do úplného konce.
Vybrala jsem si ho jen kvůli obsazení, názvu a úvodní fotce. Nic víc jsem o něm nevěděla a byla jsem hodně příjemně překvapená. A ten viktoriánský dům!
Je to krimoška, tak nejspojleruju, ale je to super. Věřte mi.


Zdroj www.csfd.cz
 Čtvrtá řada seriálu Most už mě upřímně nechávala trochu na pochybách, jestli to není zbytečné rozmatlávání něčeho skvělého, co by se mělo nechat v klidu být. Ale není. První řada byla sice top, protože to byl takový malý šok, celý to bylo zvláštní, něčím nový, s neuvěřitelnou atmosférou, ale čtyřka taky není marná, a Saga, co si budem povídat, je bezvadně zahranou postavou úžasnou Sofií Helin, která je kupodovu v civilním životě naprosto normální. Mrkněte třeba na youtube, tam jsou s ní nějaké rozhovory, je velmi sympatická.

Čtvrtou řadu Mostu doporučuju a u posledního dílu jsem měla docela na krajíčku.

Zdroj www.csfd.cz

Kniha

Ještě jednou Ostré předměty, tentokrát v knižní verzi. Párkrát už jsem tu psala, že jsem literární snob, na čemž trvám, ale občas udělám výjimku. Chvíli jsem měla problém se začíst, protože mě rušil ten způsob vyprávění, ale brzy to přešlo a já se krásně začetla. Poměrně tenká kniha (asi 250 stran) autorky Gillian Flynn vás zavede na horký jižanský venkov, do malého města Wind Gap, kde se během necelého roku staly dvě otřesné vraždy. Kromě vyšetřujících policistů přijíždí na místo i reportérka, která ve Wind Gap kdysi vyrůstala. Otevírají se staré rány a přichází nejedno šokující odhalení.







pondělí 17. prosince 2018

Týden před

Je týden před tím, než se letos poprvé probudím ve Valencii. Chodím po bytě, trochu nekoncepčně a unavená, plním pračku, počítám zboží, které po Dyzajn marketu zbylo, balím objednávky, a hlavně, hlavně hledám, co bych snědla sladkýho. Curk, potřebuju cukr!

Nic moc tu nemáme, až půjdu do Zásilkovny stavím se u našeho Vieta a koupím si Ritter Sport. (On se ten Vietnamec fakt jmenuje Viet.) Možná dva Ritter Sporty. A sním je v autě po cestě do Teplic, kam vezu na otočku dvě naše kytky, které potřebují stálou péči.

Martin šel do své letošní práce, kde si ho na jaře najmuli téměř na celý rok, odevzdat kartičku zaměstance. Končí. Těší se na odpočinek, bylo to pro něj náročné. Pro nás oba to byl zlomový rok, ale bilancovat budu až ze Španěl, s čistější hlavou.

Dyzajn market byl báječný, zastavilo se tolik lidí! I domácí perníčky jsem dostala, před chvílí padly za vlast, děkuju Peťo. Ještě mne čeká poprvé v životě Lemarket v Mánesu, jsem zvědavá, je to krásný místo a těším se. Užiju si to. Najdete mne tam od čtvrtka 20. 12. odpoledne do soboty 22. 12. večer, budu nahoře v galerii.

E-shop zavírám ve středu večer, už je maximálně ořezaný, platit lze pouze kartou a zasílat jen přes Zásilkovnu (pošta už mi zase hraje na nervy). Ale jako kompenzaci za tyhle nehezké restrikce jsem udělala ještě poštovné na Zásilkovnu zdarma. Platí pro objednávky od 300 Kč.
Vánoční zboží je výrazně zlevněné.

A až se přestanu stydět, začnu se s vámi, mými milými zákazníky, na těch marketech fotit. Fakt. Mám z vás takovou radost.

Tak příště, jo?




 

pátek 14. prosince 2018

Víkend na Dyzajn marketu

Rychlé zprávy...

O víkendu mne najdete na Dyzajn marketu u Národního divadla, uvnitř provozní budovy. Viz plánek.

Na e-shopu vypínám platbu převodem v neděli večer, odesíláme s Martinem až do čtvrtka 20. 12., samotný e-shop s platbou přes bránu pojede až do středy 19. 12., ale nečekejte, že se to stihne do Ježíška doručit.

Mám novou hlavu, byla jsem se včera nechat ostříhat. Původní plán byl na krátko, ale vyměkla jsem a mám jen zkrácený vlasy prostříhaný do rozvernýho rozcuchu a k tomu nezbytnou patku, vrásky už tudíž nemají šanci, normálně je zakreju.

V neděli 23. 12. odlétáme, Valencie volá, sleduju počasí a na krásných 18 stupňů se neskutečně těším. Postupem času bude méně, až 13 stupňů, ale řekla bych, že níž už to nepůjde, slunce je příliš silné a svítí každý den. Alespoň taková je moje zkušenost ze dvou zim ve Španělsku.

Potřebuju si koupit novou bundu, ale nechám to asi až na povánoční slevy. Sice je období slev ve Špáňu neskutečný masakr, Španělky se toho fakt nebojej a jedou to hlava nehlava, ale už mám tu svojí zelenou santusku, co jí furt tahám, docela takovou použitou. Nicméně, chci další zelenou santusku. Pro mne ideál.

Mám chuť na vaječňák! Jestli někdo děláte domácí a chystáte se na Dyzajn market, přineste, zaplatím!

Dostala jsem od svých dvou dvorních tiskáren jako pozornost vánoční tašky s dárkama, to se mi nikdy nestalo. Asi už jsem tam utratila fakt hodně peněz. Miluju ty dva pány, co se o mě staraj, jsou nejlepší.

Tak zatím pa a kždytak na Dyzajn marketu naviděnou!




úterý 11. prosince 2018

Jsem tu

Jestli měl někdo obavu, že na blog po festivalu mini nepíšu proto, protože se někde po Praze potácím v hluboké depresi, tak tomu tak naštěstí není a děkuju za ty případné obavy. Mini bylo fajn, katastrofa z Blavy se naštěstí neopakovala, jenom jsem dva dny po mini zasvětila kompletování objednávek, které se mi nashromáždily na e-shopu během festivalu a na sdílení pocitů nebyl moc čas.

Ale teď jsem tu a před sebou mám poslední dvě akce, které mi z těch šesti ještě zbývají. O víkendu budu na Dyzajn marketu, na piazzetě u Národního divadla, uvnitř provozní budovy. Znáte mne, pokud se můžu alespoň trochu vyhnout zimě, udělám to. I když ze zkušenosti vím, že i v té budově dokáže být pěkná kosa, ovšem zdaleka ne taková, jako venku, to dá rozum.
Při té příležitosti jsem vytvořila na fb událost, kam sázím ty extra buřty, které mám pro Dyzajn market připravené a které už třeba ani nejsou na e-shopu, protože jsou tam vyprodané. Plus ty hrníčky, které se tak líbily a kde kdo se na ně ptal, tak pevně doufám, že naživo zájem neopadne a hrníčky půjdou do dobrých rukou (třeba krále Miroslava).



Když se ještě vrátím k mini, tak je to opravdu hezká akce. Vrchní patra obchodního domu Kotva jsou fakt zajímavá, má to svůj šarm a mně se to líbilo. Protože jsem předem měla zvolené místo u Utukutu, pár lidí se mi divilo, proč to dělám, protože hrací koutek s houpacími prkny je vždy plný vřeštících dětí. Já jsem si o to místo řekla proto, protože Utukutu jsou moji přátelé a mám je ráda, na hlasité děti jsem ani nepomyslela, ale zpětně musím říct, že pokud byly děti hlasitější, tak jsem to ani nevnímala. Děti mi a priori vůbec nevadí (překvapení, co?), je sice fakt, že se bojím brát do rukou miminka, ale to je tak všechno, většinou mi vadí spíš někteří rodiče. Víte, co myslím... že?
Nakonec jsme s utukutí Zoe byly v sobotu i prima parťačky, nakreslila mi krásné přání a pak jsme posílaly utukutí mamce legrační fotky s ksichtama. To já zas umím, dělat ptákoviny.

Když to shrnu, jsem ráda za zkušenost na festivalu mini a za to, že ačkoliv jsem neměla moc dětských věcí, maminky si u mne našly důvod nakoupit třeba i pro sebe nebo pro větší děti. A tak to má být.

Nejsem si jistá, jestli do konce týdne ještě něco na blog vyplodím, takže rovnou přidávám k dobru, že jsem dala na e-shop dopisní dárkový set, že je kalendář ve slevě, protože co si budem vykládat, konec roku se blíží a já se vracím až posledního března, tak co pak s kalendářema, žeano, no a co ještě....? Jo, že nejspíš využiju kouzlo platební brány a e-shop nechám otevřený až do středy 19. 12. (tedy s možností platby pouze přes platební bránu, jejíž uskutečnění vidím hned), ale nečekejte zázraky, jako že se to stihne doručit do Ježíška, to asi ne. Já to rozhodně negarantuju a to, že to některé e-shopy dělají, tak to jsou docela střelci. Na to já jsem moc malej punkáč a nebo málo marketingově vyčůraná. Stát se totiž může cokoliv a já za dopravce ručit nemůžu.

A to je v rychlosti asi všechno, na Dyzajn marketu budu v sobotu a v neděli od 10 do 19 hodin. Tak kdyžtak přijďte a ne, abyste byli tak hodní a nosili mi zas svařáky, víte, jak to dopadlo loni (já vim, že jsem si o ně říkala, ale pssst). Málem jsem tam k večeru tancovala na stole. Pa!

pátek 7. prosince 2018

Hrnéčky

Jestli si pamatujete, každý rok se snažím vytvořit něco společně se spřátelenou keramickou dílnou Ema Mamisu. Před dvěma lety to byly hrnky a talířky s lištičkami, loni zjara misky s Českým středohořím a letos jsem na poslední chvíli stihla pomalovat emomisí hrníčky květinami Od soumraku do úsvitu a opět dekorem s českými kopečky, které najdete po cestě z Prahy do Teplic. Žádné konkrétní kopce to nejsou, i když se pokaždé snažím namalovat alespoň jeden špičatější a ten představuje Milešovku, nejvyšší bod Českého středohoří.

Pamatuju si, když jsem byla malá, jak jsme si s tátou a bráchou udělali výlet na Milešovku a byli jsme totálně nepřipravení, pila jsem po cestě vodu z potůčku, protože jsem měla žízeň a nahoře jsem byla zpruzená, protože tam nebyla žádná hospoda, jenom meteorologická stanice. Přitom jsem se tak těšila do hospody na Coca Colu!

Hrníčky vezu na Dyzajn market, letos je nikam nerozesílám, ani jedna z nás (ni Bára, ni já) na to nemáme čas. Pro Báru to je administrativní zátěž navíc a já pro změnu nemám potřebné vybavení pro posílání keramiky a kvůli sedmi hrníčkům to věru nakupovat nebudu. Inu, jsem krutá, nejkrutější.

Na hrníčky nedělám tím pádem ani rezervace, kdo dřív přijde, ten ho uloví. Na Dyzajn marketu budu příští víkend, 15.-16. 12. Najdete mne tradičně v tento čas uvnitř provozní budovy.

A už dnes mne můžete navštívit na prodejním dětském festivalu mini v obchodním domě Kotva. Jsem v 5. patře, hned u hracího koutku mých přátel Utukutu. Budu tam až do sobotního večera. A víte co ještě? Příští rok na jaře si už musím najít parťáka nebo parťačku. Jednoduše už to nedávám, dostávám záchvaty sebelítosti a vzteku, jsem nevyspalá, podrážděná a vzhledem k počtu členů naší domácnosti to odnáší člověk, který je pro mne nejdůležitější na celém světě.

Jenže, kdo to vydrží s takovou puntičkářkou, jako jsem já? To bude muset být svatá osoba.

Tady je malá ochutnávka hrníčků a třeba brzy naviděnou!







neděle 2. prosince 2018

Padá hvězda, něco si přej

Když jsem v pátek v noci po cestě z Bratislavy do Prahy přemýšlela, jak bych popsala právě ukončenou akci, přišlo mi mnohem snažší a zajímavější vylíčit pocity z magicky se plazících sněhových jazyků a kosmických sněhových vloček, které se proti mně řítily. Ve svitu dálkových reflektorů vypadaly jako milióny hvězd a já si připadala jak ve vesmírné lodi.

Bylo by to všechno ještě krásnější, kdybych zrovna neřídila, nebyla v tom autě sama, za sebou neměla dva úmorné dny v průvanu a nebyla unavená.

Ale napadlo mě to na tý dálnici jako první. Že mnohem snažší by bylo napsat, jak krásně nebezpečná byla čerstvě zasněžená krajina, kolem které jsem uháněla.

Lyrickým úvodem jsem se tedy připravila na sdělení nepříjemné pravdy, kterou bych si mohla klidně nechat pro sebe a dál se tvářit, jaká jsem hvězda, případně to celé přetavit do "jsem nejlepší, ale na Slovensku na to ještě nepřišli a budou litovat", ale znáte mě. Já se umím vyzdvihnout i shodit.

Mám za sebou totiž svůj největší fuck up za posledních pár let. Nedokázala jsem návštěvnice Kid. festivalu zaujmout, nedokázala jsem je oslovit. Jestliže jsem se v Ostravě mohla vymluvit na nízkou návštěvnost, pak v Bratislavě kolem mě doslova proudily davy.

A nic. Prostě nic.

Ale abych ze sebe nedělala totální chudinku, pár lidí u mne nakoupilo, jenže na takhle daleké akci, která se nákladově suvérenně vyšplhala na nejvyšší příčku ever, to prostě nestačilo.

Samozřejmě, že je mi to líto. Přemýšlím, kde jsem udělala chybu. Jestli to bylo cílovkou, která šla jen po dětských věcech nebo jestli jsem pro Slovensko prostě nezajímavá a zbytečná. Tohle všechno člověku jde hlavou, když si tak jede uprostřed noci po dálnici a pozoruje odkousané kilometry na informačních tabulích. Ještě 320 km domů, ještě 280, ještě 130... už jsem skoro doma...
Když prodáváte svojí tvorbu a živíte se tím, berete všechno extrémně osobně. Je to normální, setkávám se s tím pořád v různých diskuzních skupinách, na sociálních sítích. Nechcete být neúspěšní a když se to jednou rozjede, pak je takovýhle náraz dvojnásob tvrdý.

Nebudu se tady litovat, to nesnáším, i když upřímně, každý potřebujem občas pohladit. Každý, i ti, co se tváří, že ne.

Musím ale Kid. pochválit, je to moc krásná akce, vizuálně do puntíku zmáknutá. I ti chlapi-nosiči tam byli (teda, já to všechno tahala sama, nevím proč), jídlo skvělé, hudba příjemná, místo dokonale fotogenické, prodejci zajímaví. Ale asi tušíte, že už tam nikdy nepojedu, haha. Inu... shit happens.




O tom, co se bude dít na obdobné akci, která mě teď čeká v pátek a v sobotu, radši ani nemyslím. Jsem optimistka, moji Pražané mi rozumějí a mám nové krásné stoly, oklepu se a budu se na festival mini těšit. Jsem jak pes, pokaždý mám radost, děj se co děj.

Což mi připomíná, že jsem udělala nová zrcátka s medvědy. Když tu byl v Praze chvíli ten sníh. A že je až do odvolání poštovné v Zásilkovně zdarma. Platí to u objednávek od 300 Kč. Dobírka už je ale pro tento rok vypnutá, e-shop bude otevřený už jen 14 dní a já musím eliminovat potencionální vratky, které bych ze Španěl řešila velmi komplikovaně. Co si budem vykládat, dobírky jsou trošičku nebezpečná záležitost.


A protože jsem si všimla, že mám teď ke každému ročnímu období tématicky vhodný dekor,  připravila jsem dárkové balení zrcátek Jaro, léto, podzim, zima za zvýhodněnou cenu.


A teď, teď se jdu dívat na třetí řadu seriálu Bron (Most).

úterý 27. listopadu 2018

Hurá do Bratislavy!

Asi si málokdo dovede představit, jaký záhul je jet mimo domov na tři prodejní akce za sebou. Já si to taky zjevně nedokázala představit, ale teď vím, že už to nikdy neudělám. Fakt slibuju.

Zítra odjíždím na kid. detský shop up! do Bratislavy, čímž uzavřu výjezdní předvánoční markety, na které jsem se letos přihlásila a další tři mě čekají doma, v Praze. V sobotu budu mít za poslední tři týdny najeto tolik, co za celý rok, a i když tuze ráda řídím, tak toho mám plný kecky. Navíc s mojí chorobnou nespavostí, která mě přepadá hlavně tam, kde to neznám, mám už slušný spánkový deficit. Ale já si nestěžuju, je to další zkušenost a to se počítá.

Ostrava znovu okouzlila lokací a kdo sleduje By Myyna pracovní ig, tak jistě zaznamenal i můj výkřik o páteční zoufalé návštěvnosti na Meat Designu. Bylo to opravdu hrozné, celý den skoro nikdo nepřišel a teorií, proč se tak stalo, jsme my prodejci měli hned několik. Skutečný důvod, ale nikdy nezjistíme.
Sobota byla ovšem moc fajn a i v neděli bylo docela hodně lidí. Díky všem, kdo se zastavili!
Každopádně mě to donutilo přemýšlet o tom, jestli má smysl prodávat na takové akci každý rok a myslím, že asi nemá a že je dobré to zamíchat a jednou dvakrát třeba vynechat. Uvidím, jestli příští rok nevyměknu a nezasteskne se mi po těch impozantních vysokých pecích, ale teď si myslím, že si dám od Meat Design Ostrava pauzičku.

Tak tedy Blava. Počítám s tím, že je to víceméně reklamní výjezd, že se jedu představit a vůbec nic nečekám. Na Kid jsem slyšela samé chvály, od místa konání, přes bezchybnou organizaci, až po sličné nosiče, kteří prodejkyním pomáhají. Jestli jsou to jen legendy nebo snová zkušenost, to vám napíšu příští týden.



Teď jdu připravovat zboží, i když bych toho ráda napsala mnohem víc. Tak třeba ze Španěl, to budu mít dost času vypsat se ze všeho, co mám na srdci.

středa 21. listopadu 2018

Letem světem

Rychlé zprávy, hoří mi koudel za prdelí.
 
Možná, že už si někteří všimli, že nechodí žádný newsletter z e-shopu. (Pokud se tedy registrovali a byli natěšení na zprávy.) Tak se moc omlouvám, ale čas je proti mně a momentálně nejrychlejší je vyhlásit novinky na sociálních sítích, neboť s newsletterem, aby nějak vypadal, se musí hodně piplat a zabere mi to fůru času. Nejsou to výmluvy, teď toho času fakt není nazbyt, i to moje pravidelný cvičení se mi scvrklo z šesti týdně na jedno. A to už je fakt co říct. Inu, ale nefňukám, jedu dál.

Do pátku je na e-shopu sleva 15 % na objednávky od 500 Kč. Kupón zní Myyna15 a zadáte ho do košíku při objednávání. Slevy se nesčítají, ale kupón můžete použít opakovaně. Do pátku.

Platí pro sekci Papírnictví!

Inspirovala mě éterická Jagaia, která dala na svém e-shopu dopravu zdarma, aby si lidi nakoupili dárky teď a nešíleli těsně před Vánoci, protože ani jí, ani jim to nepřinese nic dobrého, jen stres. A má pravdu. Sleva 15 % od 500 Kč u mne na e-shopu vlastně pokryje poštovné, takže si můžete říkat, že máte poštovné zdarma a ještě jste pár korun navíc ušetřili, záleží na výši objednávky.

Staronový balicí papír s lištičkou je opět v shopu. Tolik se mě po něm lidé ptali, když Mydlinka Karolinka vyhlásila svojí podzimní limitku zabalenou právě do původních papírů s lištičkou, které mi vyprodala na jaře, že jsem je nechala ještě udělat. Poslední letošní investice (haha, teď mě uplně napadá, neříkej poslední investice, když letadlo ještě neodstartovalo, eh...).



Zítra těsně po O odjíždím s Andreou Tachezy do Ostravy na milovaný Meat Design Ostrava, kterého už se účastním potřetí. Těším se na známé tváře, i na ty neznámé, to je jasné. Doufám, paní Šá, že se uvidíme!
Jsem zvědavá, jestli jako každý rok v autě ve Vítkovicích zabloudím, než najdu cestu k místu akce. To už je taková moje tradice.



Myslím, že jsem toho chtěla napsat mnohem víc, ale z jedné strany mě straší nedodělaná zrcátka a z druhé objednávky, které je potřeba zabalit a k tomu všemu na mě hulákaj z Letný hrníčky, které si mám jít pomalovat, protože to jsem si vymyslela, abych toho neměla málo. Každý rok jsem s Ema Mamisu něco společně spáchala, letos to je fakt na knop, ale dneska už to jdu namalovat, tak když všechno dobře dopadne, budou hrníčky na trzích v Praze v prosinci nebo na jaře v e-shopu. A nebo třeba nebudou vůbec, když se to nepovede. Haha.


neděle 18. listopadu 2018

Kultura za sedm no. 7

Mám za sebou první předvánční trh ze šesti a začalo to bezvadně v krásné Olomouci na Dizajtrhu. Než vám dám tipy na kultůru, chtěla bych veřejně poděkovat organizátorům za pečlivost a za péči věnovanou nejen zákazníkům, ale i prodejcům. Musí být neuvěřitelně náročné to všechno zorganizovat a nechtěla bych to dělat ani za zlatý prase Evžena a když pak vidíte, jak moc se starají i v průběhu akce, jak mimo jiné obejdou stánek po stánku, zeptají se, jestli je vše v pořádku a půl hodiny před zavírací hodinou velmi slušně, ale důrazně informují zákazníky, že se končí, mám z toho dobrý pocit.

Proč je pro nás prodejce tak důležité, že se nám organizátoři věnují? Protože aspoň víme, že si nás váží, že nejsme jenom nějaká položka na seznamu. A proč je pro nás důležité, že zákazníky upozorňují na zavírací dobu? Protože jsme velmi, ale velmi unavení, máme už hlad a žízeň, chceme si odpočinout a nemáme ani v nejmenším zájem nechat svoje zboží jen tak bezprizorně nechat ležet a odejít. Tak proto.

Taky bych moc chtěla poděkovat za azyl, který nám s Andreou poskytla Jana Grešáková. Čím víc ji znám, tím ji mám raději. Nejen, že je krásná, ale je i srdečná a neuvěřitelně obětavá. A taky roztomile rychle mrká. S Andreou jsme se shodly, že Jana je živel a že bysme to do ní skrze její blog vůbec neřekly. A živel, to je kompliment. Pochopitelně.

Moje kulturní okénko bylo tenhle týden vzhledem k přípravě na Dizajntrh velmi střídmé, o to však intenzivnější.

Divadlo

Viděli jsme v divadle v Celetné hru Srpen v zemi indiánů. Asi jsem ještě nezažila nikdy nikoho hrát tak intenzivně a tak se do role ponořit, jako to udělala Milena Steinmasslová v roli ovdovělé ženy závislé na psychofarmacích a cigaretách. Musela jsem to chvíli zpracovávat, než jsem se dopracovala k tomu, že to považuju za divácky velmi náročné, ale vynikající představení.

Jenom mi prosím vás řekněte, jak to, že už jakub Špalek nevypadá jako v Jízdě...?  (Vtipkuju, samozřejmě. Ale byl to trochu šok. Od Jízdy jsem ho nikde neviděla.)

Zdroj Divadlo v Celetné.

Seriál

Seriál Mladý papež  od Sorrentina je nářez. Jude Law je můj oblíbenec (viděli jste A.I. umělá inteligence od Spielberga? To nemá chybu.) a tady hraje fantasticky, režie Paola Sorrentina, ke kterému mám poněkud ambivalentní vztah, zajišťuje velkou (vizuální) nádheru. Vytříbený soundtrack byl nahrán, považte, Českým národním symfonickým orchestrem. (Za toho Hendrixe by měli dostat vyznamenání.) Je to ďábelsky šokující seriál, pro oko velmi krásný, pro hlavu k zamyšlení, Diane Keaton je boží pani jeptiška a Silvio Orlando je neuvěřitelně vtipný. Zase se těším na každý další díl, protože se nebojí fakt ničeho. Nebo mám aspoň ten pocit.


Zdroj www.csfd.cz

To je všechno, co vám můžu momentálně doporučit. Lepší to asi nebude ani v příštích týdnech, naopak, obávám se, že se to bude zhoršovat. Ve čtvrtek mě čeká odjezd na Meat Design Ostrava a od pondělka do středy bych potřebovala, aby den měl ne dvacet čtyři, ale aspoň třicet hodin.

Užijte si krásně neděli!

P. S. Pevně doufám, že čerstvé politické události zlomí té mafiánské bestii krk. V tomhle případě jsem krvelačná a vůbec se za to nestydím, nic jiného si ten člověk totiž nezaslouží. Sabina Slonková je hrdinka a pokud ji máte taky rádi nebo jste si ji čerstvě oblíbili, doporučuji její Neovlivní.cz.

čtvrtek 15. listopadu 2018

Dizajntrh Olomouc

Už dneska odpoledne vyrážím spolu s Andreou Tachezy na zítřejší Dizajntrh v Olomouci, který bude pokračovat až do sobotního večera v Uměleckém centru Univerzity Palackého, tzv. Konviktu.

Těším se na spoustu známých lidí, některé z nich konečně poznám i osobně. Dizajntrh posbíral opravdu luxusní tvůrce a všichni budeme pro návštěvníky připraveni v pátek i v sobotu od 10.00 do 19.00 hodin.

O jedno z nejhezčích grafických zpracování pozvánky na trhy, jakou jsem kdy viděla, se postarala Jana Kloučková z lesa. Na tu se těším obzvlášť.

Tak zítra ahoj v Olomouci!

P. S. Je to trapné, ale vánoční balicí papír se jmelím znovu dochází, a třetí várku už neobjednám, je měsíc do uzavření e-shopu a na trzích už bych zřejmě několik stovek archů těžko prodala. Berte ho tedy, dokud je. Do Olomouce ho ještě vezu, avšak jeho přítomnost na dalších předvánočních trzích je v oblacích.

Pa!

pondělí 12. listopadu 2018

Jaká je cena duševního vlastnictví?

Tak jsem si všimla, že na facebooku proběhly mezi tvůrci a grafiky dva obrázkové virály. Na jednom jsou jednoduchým stylem nakreslené dvě návštěvnice trhu, jak si povídají o tom, že prodejkyně je drahá a že by to uměly taky a zadarmo, na druhém je obrázek koně, nejdřív precizně nakresleného, potom už méně přecizně, až přechází hlava koně do jednoduché stylizované, až dětské, kresby. U toho komentář "Když se zákazník zeptá, jestli by to šlo udělat levněji". U obrázků je většinou rozjetá diskuze autorů o tom, že si za svojí práci nikdy nemůžou říct skutečnou cenu.

Když tedy pominu paradox, že oba obrázky už dávno "ztratily" jméno člověka, který je vymyslel a namaloval (a co je obzvlášť vtipné, kopírují a sdílí to na svojí zeď především autoři, a ti by tohle měli ctít), tak je to téma k zamyšlení. A nejspíš to moje zamyšlení nebude vůbec krátké, protože to z podstaty věci ani nejde.

I když, long story short...

Jeden z obrázků (ten z trhu) cílí na trable řemeslníků, druhý na problémy grafiků. V obou případech se mě to týká. Vezmu to postupně, problém po problému, neboť je v těch dvou naprosto perfektních dílech nabaleno takových trablů, až to není hezký.

Problém č. 1 - hlas lidu

Vox populi, vox Dei? Ne tak docela.


Co je větší problém? Že si drobní řemeslníci a výtvarníci neumějí/nechtějí/bojí se spočítat správnou cenu za svojí práci nebo pár lidí, kteří hejtují s nevhodným komentářem?

Podle mě je problém spíš to první.

Vím, že jeden nepříjemný komentář většinou přebije tisíc pozitivních. Naprosto spolehlivě. Nicméně, pořád mám na paměti, že hejtři moje účty nezaplatí a že hejtři absolutně netuší nic o mých nákladech. Kritizovat je náš národní sport a vychází z nízkého sebevědomí. Já nic neumím, takže nikdo nic neumí, to znamená, že ty se tváříš, že něco umíš a ještě za to chceš peníze, ale ve skutečnosti je to jenom trik nebo práce, kterou si udělám sám doma, když budu chtít, takže co to tady na mě zkoušíš?

Co z toho vychází? My sami nejlíp víme, kolik úsilí nás náš výrobek stál, kolik práce za ním je a nejspíš naprosto přesně víme, kolik budeme za to všechno ještě platit na fakturách, daních, pojištění. Suma sumárum, kašlu na kritiku. Tečka.

Problém č. 2 - Fler

Hodně z nás si prošlo začátkem na Fleru (tisíceré díky za něj!) a prodávali jsme za nesmysl, protože ta euforie z toho, že to lidi kupují překonala naprosto všechno. Láska hory přenáší, láska k práci přenáší celá pohoří.
Pokud jsme se tím začli na plný úvazek živit, logicky muselo dojít ke zdražení. Kdo je na Fleru a nezdražil jenom kvůli tomu, že má pocit, že se tam s vyšší cenou nedá konkurovat lidem, kteří dělají podobné věci za zlomek ceny, protože je dělají ve svém volném čase jako koníček, tak je dost mimo.
Pokud jsou výrobky kvalitní, hezky nafocené a jsou použity všechny nástroje, jaké Fler nabízí, není důvod neobstát i s vyšší cenou.
Nestačí jenom výrobky vystavit a čekat, na Fleru je potřeba se snažit a něco pro to udělat. Pak to funguje. Vím to, protože jsem si tím sama prošla.

Další možností je z Fleru odejít a jít si svojí vlastní cestou. Tuhle možnost jsem zvolila já, protože jsem solitér a vyhovuje mi to víc. Už nepotřebuji být něčím chráněná a hlavně mě nebaví cizí pravidla.

Občas slyším, že Fler k*rví ceny rukodělných výrobků. Myslím, že jsou to sami tvůrci, kdo si ceny k*rví, Fler je naprosto férová platforma, kde může zkusit štěstí úplně každý. Taky je to dobrý selektor.

Problém č. 3 - cenotvorba

Když už máme za sebou tu etapu, kdy jsme svoje výrobky prodávali za nesmysl, začneme do ceny počítat: náklady, licence, energie, nájmy, vybavení, daně, zdravotní, sociální, náklady na život, volné dny, auto, pohonné hmoty, telefon, pomocníky/brigádníky/zaměstnance. A duševní vlastnictví. (K tomu se ještě vrátim samostatně.)

Přichází tedy na řadu matematika. (Teď by se hodil takovej ten zvuk strašidla bu-hu-hůůůůů). 

Já, protože jsem radikál a nekompromisní Střelec, mám za to, že máme každý možnost prodávat svoje výrobky za skutečnou cenu a že autorům jejich strach škodí, mnohdy opravdu fatálně.

"Co vyzařuješ, to přitahuješ."

Teď mne napadlo, jak si asi hodnotu svých výrobků určují ti, co brousí po cizích instagramech, flerech a fajsbukách a "inspirují se" u ostatních... No nic.

Pro vyčíslení hodinové sazby za práci, kterou děláme, existují tabulky a business kalkulačky. Není to úplně jenoduché a funguje to pouze v případě, že máme přehled o svých účtech a čase. A znovu zde platí moje domněnka, že pokud svojí práci myslíme opravdu vážně, tyhle hodnoty známe, vedeme si tabulky a máme přehled. V opačném případě jde o cucání si ceny z prstu, což dřív nebo později vede k průšvihu.

Taky doporučuji knihu Magdaleny Čevelové Kouzlo ceny. 

Problém č. 4 - duševní vlastnictví

Spočítat si konečnou cenu z jasně daných čísel je čistá matematika, ale určení ceny za duševní vlastnictví je něco jako věštění z křišťálové koule, kdy musíme přistoupit na hru, že máme nějakou cenu. Já vím, že většina z nás má tendenci si o sobě myslet to nejhorší. Nějak nás blbě vychovali nebo nevím, kde se to v nás Češích bere, ale pojďme se na to vykašlat. Protože hodnota našeho nápadu má také cenu. A velkou.

Duševní vlastnictví je náš nápad, naše znalosti, naše roky trávené tréninkem (čehokoliv), naše umění udělat něco výborně, naše kreativita, náš pohled na svět. Duševní vlastnictví je naprosto geniální pojem, ta dvě slova už ani nemůžou být víc individuální. Znamená to logicky mimo jiné i to, že zkušený autor bude mít nejspíš uplně jinou cenu, než autor nezkušený, protože jeho cena na trhu obstojí právě na základě jeho znalostí a zkušeností.

Víc, než kdy jindy tady platí pravidlo "Když dva dělají totéž, není to totéž."

Jsou "dobré duše", které přijdou a celý náš nápad nám klidně ukradnou, ale já se pak podívám na ten jejich konečný výstup a mávnu nad tím rukou. Ty oddřený roky mi nikdo nesebere. Nicméně, ta drzost je opravdu zarážející.

Jak se stanovuje cena za duševní vlastnictví?

Cena našeho duševního vlastnictví se rovná našemu sebevědomí a zkušenostem.

Blbý co? Já to říkám pořád.

Tak co si o tom myslíte? Pojďte do mne! Určitě není problém č. 4 tím posledním... Jenom je pondělí a já už musím zase pokračovat v práci a ne psát romány. Paaaaa

Update: Dohledala jsem, že autorem obrázku z trhu je Tereza Pešková, na insta ji najdete jako @terezap.




čtvrtek 8. listopadu 2018

Jako Fénix

Něco vám povim. Neušetřila jsem letos ani floka, všechno jsem investovala do podnikání (rozumějte, skladu) a za zbytek jsem žila (teda vůbec ne špatně, to uznávam). Tak jsem si říkala, že v říjnu už fakt opravdu doopravdy nebudu VŮBEC NIC kupovat, objednávat, tisknout, prostě šlus, jde se šetřit. A jak to dopadlo? Uplně stejně, jako to probíhalo po celý rok.

No ale výsledkem je, že po nepovedených bločcích s pivoňkami jsou tu "opravné" bloky Od soumraku do úsvitu, taková moje náplast na všechno. Nedokázala jsem si totiž představit, že nebudu mít před Vánoci žádný blok s kroužkovou vazbou, po pokažených pivoňkových se jen zaprášilo, ještě aby ne, za tu cenu, zbytek co mi zbyl vezu na trhy a proto jsem si řekla, že ten kroužkový blok mít musím, ať má dušička pokoj.

V tiskárně radost neměli, ale udělali maximum, teď je top sezóna, všichni jedou na plný obrátky, využívaj externí knihárny, je to prostě šílené období, kdy zkušený grafik už má padla a všem těm šílencům, co teď objednávají tisk, se jen směje.

Jsem zkušený grafik? Jsem.

Směju se? Teď už jo.

Ale měla jsem nahnáno, že se to nestihne.


Tentokrát je blok trochu jiný, než byl původní. Má mnohem menší vazbu, ještě navíc ve zlaté barvě, desky nejsou oblepené kolem dokola, ale uříznuté a je vidět přiznaný spodní karton, na kterém je nakašírovaný papír se vzorem. Líbí se mi, že je ten karton vidět.





Bloky najdete tu (KLIK). A teď už fakt nic neobjednávam a šetřim na příští rok, jo? 

pondělí 5. listopadu 2018

Kvalitní kosmetikou nepohrdneš

Za zvuků speciálního výběru hudby 90. let na Spotify (oni ví, jak mě skoro rozbrečet) (druhá půlka devadesátek pro mne byla jeden velkej průšvih a "zdárně" to pokračovalo až do roku 2005), přemýšlím, jak vlastně o kosmetice psát. Jak vlastně psát o čemkoliv.

A psát vůbec?

Řečnická otázka. V poslední době je blog převážně tichý. Nepsat ale neumím, tak co s tím?

Ježišku na křížku, chtěla jsem psát o kosmetice. Tak tedy, tento pátek a sobotu se v Praze koná už třetí ročník Green Beauty Marketu a kdo je z Prahy a okolí a ještě tam nebyl, rozhodně mu akci doporučuju, nejedná se totiž o žádný slet batikovaných ježibab (nebudu škatulkovat, díky Leo), ale o velmi výběrovou prodejní akci, na které můžete potkat známe značky přírodní kosmetiky, které u nás třeba ještě nejsou vůbec k sehnání.

No a při té příležitosti jsem si říkala, že jsem už dlouho nepsala kosmetické okénko. Z větší části je to tím, že jsem vesměs loajální ke značkám, o kterých jsem tu psala asi tisíckrát a z části je to tím, že jsem měla teď poměrně hluché období, kdy jsem do sebe, co se týče kosmetiky, investovala pramálo.

Nicméně, doneslo se k mým ouškům, že je tu nějaká skupinka nadšených čtenářek, které mají za to, že jinou, než přírodně čistou kosmetiku nepoužívám, což je pro mne záhadou, neboť jsem nikdy nic takového netvrdila. Nejednou jsem například doporučovala profesionální kosmetiku SynCare, která chemií opravdu nešetří. Nerada bych tedy vytvářela nějakou falešnou image, na lži a polopravdy já jsem hodně citlivá, takže bez zardění prohlašuji, že přírodní kosmetiku miluju, ale ráda si vypomůžu kvalitní kosmetikou chemickou, pokud mi to pomůže od toho, abych předčasně vypadala jak želva. Ano, jsem žena marnivá a vrásky klidně můžou ještě chvíli počkat.
To, že mám například už osm let vybělené zuby (a fakt nejsou vybělený kokosem) jsem nikdy neskrývala a řekla to každému, kdo začal fascinovaně zírat na můj chrup a pak se zeptal. Já fakt nevím, proč bych se za to měla stydět.

A co jsem objevila zajímavého kosmetického tentokrát?

Havlíkovo famózní Hraběnčino sérum s avokádovým olejem, jsem z něj tak nadšená, že si ho dávám ve dvojitých dávkách. Vyhlazuje, hojí. To chcete.



Pleťový olej Whamisa s arganovým olejem a olejem z čajovníku (tahle značka bude zastoupena i o víkendu na GBM). Přírodní korejská kosmetika v krásném balení za trochu strašidelné peníze, ale oleje vždycky vydrží tak dlouho, že mi ta cena vůbec nevadí. Voní, vyživuje, nebudete po něm šupinaté ani trochu a po aplikaci se budete cítit jako princezny, I swear.


Po letech jsem si koupila řasenku Bourjois (tuhle) a vůbec nechápu, proč jsem kdy zkoušela koupit jiné řasenky, které mě stejně nakonec vždycky z různých důvodů začaly brzy prudit. Asi to znáte, pro každou z nás nejspíš existuje řasenka, která je ta nej. Tak tohle je ta moje.

Vlasové sérum z Čarovného mlýna je malý zázrak a já jsem ho kvůli blížící se expiraci začala používat dost intenzivně, abych byla přesná, poliju si jím vlasy kompletně, promasíruju, stáhnu do drdolu a chodím s tou mastnou hlavou klidně celý den, což se ukázalo jako to nejlepší, co můžu svým vlasům způsobit. Zkuste a uvidíte. I kdybyste se měly takhle kompletně zmastit jenom na dvě tři hodinky večer před sprchou. Vymývá se naprosto v pohodě.


Až minulý týden jsem, shame on me, objevila e-shop Econea. Nebijte mne, opravdu jsem o něm nevěděla. Způsobilo mi to menší nákup všeho možného a já si díky tomu nákupu oblíbila jednak další značku bambusových kartáčků - EcoHeart, podle mne zatím nejpříjemnější jaké jsme měli (například co se týče tvrdosti a přitom jemnosti štětinek je tahle značka pro mne top) a také ústní vodu s černuchou od Eco Cosmetics. No more chemické ústní vody, určitě máte spoustu receptů, jak si takovou vodu vyrobit i doma, ale znáte mne, já to asi vyrábět nebudu, takže mi nezbývá, než nakupovat. Budiž mi ke cti, že podpořím aspoň příjemný český e-shop.

Proč vlastně bambu kartáčky? Protože ty plastové se nedají po dosloužení nijak zužitkovat. Jsou z tvrdého plastu, který se nedá recyklovat, takže si představte, že někde na světě leží na smetišti nebo v zemi všechny vaše zubní kartáčky, které jste kdy použili. Strašidelná představa, ne?


Chystáte se někdo na Green Beauty? A máte nějakou značku, na kterou se těšíte obzvlášť? 

neděle 4. listopadu 2018

Kultura za sedm no. 6

Tak jsme se přehoupli do listopadu... z nějakého neznámého důvodu jsem si po sto letech nalakovala nehty velmi laciným, ale krásně červeným lakem. Vypadám jak Ferrari.
V půlce listopadu jedu na svůj první předvánoční trh a takto budu bez volna pokračovat každý víkend až do odletu na zimní byt.

Koupila jsem si na to surové kakaové boby. Prý dodávají energii.

Film

Viděla jsem Fantastického pana Lišáka od Wes Andersona. Musím říct, že podle mne je lepší letošní Andersonův animák Psí ostrov, o kterém jsem už psala, ale tohle je taky krásné, ostatně jako všechny filmy tohohle týpka z Texasu.

Fantastický pan Lišák je snímek půvabný, vtipný, chytrý. Mrkněte.



Seriál

Začala jsem sledovat Sedmilhářky produkce HBO GO (my jsme se k tomuhle kanálu dostali tak, že jsme nakoupili na czc.cz a dostali zdarma kupón na tři měsíce na sledování HBO GO). Nejdřív jsem to sledovala jen tak na půl ucha u řezání milníkových kartiček, pak jsem si k tomu ale i sedla, protože mne to dost vtáhlo. Obsazení hvězdné, i když umělohotnou Nicole Kidman bych si odpustila, ta už vypadá jako z toho vtipu o příliš stažený gumičce ve vlasech a ráda jsem ji vlastně neměla nikdy (ano, jsem zaujatá), velká pecka jsou ty baráky ve kterých většina paniček v hlavní roli žije, Pacific Coast Highway v plné kráse hned od začátku filmu, velmi vybraný soudtrack a jedinou záhadou mi zůstává, proč je většina partnerů těch žen tak o dvacet let mladší s výjimkou Zoe Krawitz, ta by musela mít čerstvého prvňáčka, aby splnil kvótu výrazně mladšího muže. (Samozřejmě, že to zase strašně přehánim, probuďte svůj smysl pro humor a čtěte dál.) Za mne super, budu sledovat.



Koncert

Na začátku prázdnin jsem na Metronom Festivalu s nadšením přivítala navrátivší se kapelu Sexy Dancers, kteří se rozhodli oprášit své jediné album a po dvaceti letech znovu vystoupit. Protože se jedná o vynikající, ne-li nejlepší muzikanty, co v našem českém šoubyznysovém rybníčku máme, o kvalitní zábavu bylo postaráno. Takže, když se na konci léta objevily v prodeji lístky na listopadový koncert v Lucerně, neváhala jsem ani minutu. A dobře jsem udělala.
Novou desku už sice nejspíš nikdy nevydají, ale ta, co natočili před dvaceti lety je nadčasová jak sviň a vlastně uplně stačí. Velmi mne pobavilo složení návštěvníků koncertu, v podstatě nám tam všem bylo zhruba 40-45, takže přesně titíž lidé, kteří Sexy Dancers poslouchali před dvaceti lety. Cítila jsem se jako doma.

Darinka je standardní kočka (ano, už možná vypadá trošku jako kačer, ale já jí fandim, je to dříč), ta Bártova patka je.... strašlivá, prostě strašlivá, Roman Holý vypadá furt stejně odpudivě a Vrtulník zabil. Totálně. Když se tam na poslední kousek zjevil, bylo to jako příchod velkého kmotra. Pobavili a hráli zatraceně dobře. I můj Martin si dupnul do rytmu a to už je co říct.

Nejvíc smutná jsem ovšem byla, když jsem zjistila, že nejsou na Spotify. Budu muset zalovit na Uložto a stáhnout si je do pavučinami opleteného iTunes.

Zdroj ireport.cz
Výstava

V Císařské konírně právě probíhá výstava Tož to kupte!. Je to sbírka umění, kterou založil TGM a až do měnové reformy díky speciálnímu fondu k tomu vyhrazenému ji rozšiřovali všichni prezidenti, kteří nastoupili do své funkce po Masarykovi. Doporučuju komentovanou prohlídku, u umění je dobré znát souvislosti a u umění s politickým podtextem to platí dvojnásob.

Výstavu jsem viděla (s komentářem kunsthistoričky Jitky Šosové), je tam pár opravdových skvostů, jako třeba legendární portrét Boženy Němcové od Josefa V. Hellicha, který visel v pracovně TGM nebo Preislerovo Černé jezero, na tom můžu oči nechat. A mnoho dalších, velmi významných obrazů, které známe z učebnic.

Jan Preisler, Černé jezero, zdroj ngprague.cz
Takže jsem všechny zdrbla jak vypadají příšerně, zatímco já vypadám samozřejmě nejlíp a jdu zase makat. Pa!

čtvrtek 1. listopadu 2018

Už je čas?

Už smím psát o vánočním zboží?

Kompletní kolekce mých letošních motivů je už nějakou dobu v e-shopu, ale já si moc netroufala s tím prudit příliš s předstihem. Motivy jsou dva, vánoční hvězdy a jmelí.

Letos jsem udělala výjimku a poprvé místo blahopřání s obálkou připravila pohlednice. Loni je poměrně dost lidí postrádalo, tak jsem to letos zkusila. Připravila jsem i vánoční obálky na placaté papírové dárky. Ať už to znamená cokoliv, já mám na mysli dárky ve formě voucherů, letenek, peněz, předplatného, kupónků, prostě čehokoli, co je malé a vejde se do obálky.

Balicí papíry jsou parádní a mám z nich radost.

A cedulky! Nakonec jsem zjistila, že se dají použít i jako ozdoby. Třeba na větvičky jehličnanů do vázy. I když primárně jsou myšlené jako visačky na dárky.

Kompletní vánoční kolekci najdete tu (KLIK).




 









Jak se vám letošní kolekce líbí? A máte nějakou mojí vánoční kolekci extra oblíbenou?
Možná by bylo jedny Vánovce vtipné udělat takovou celkovou reedici všech vánočních motivů, jaké jsem kdy vytvořila.

Fotky jsou šíleně tmavý, fotila jsem je myslím o víkendu. Teď už zas nemám kdy to znovu nastajlovat a přefotit to. Ach jo.