čtvrtek 15. listopadu 2018

Dizajntrh Olomouc

Už dneska odpoledne vyrážím spolu s Andreou Tachezy na zítřejší Dizajntrh v Olomouci, který bude pokračovat až do sobotního večera v Uměleckém centru Univerzity Palackého, tzv. Konviktu.

Těším se na spoustu známých lidí, některé z nich konečně poznám i osobně. Dizajntrh posbíral opravdu luxusní tvůrce a všichni budeme pro návštěvníky připraveni v pátek i v sobotu od 10.00 do 19.00 hodin.

O jedno z nejhezčích grafických zpracování pozvánky na trhy, jakou jsem kdy viděla, se postarala Jana Kloučková z lesa. Na tu se těším obzvlášť.

Tak zítra ahoj v Olomouci!

P. S. Je to trapné, ale vánoční balicí papír se jmelím znovu dochází, a třetí várku už neobjednám, je měsíc do uzavření e-shopu a na trzích už bych zřejmě několik stovek archů těžko prodala. Berte ho tedy, dokud je. Do Olomouce ho ještě vezu, avšak jeho přítomnost na dalších předvánočních trzích je v oblacích.

Pa!

pondělí 12. listopadu 2018

Jaká je cena duševního vlastnictví?

Tak jsem si všimla, že na facebooku proběhly mezi tvůrci a grafiky dva obrázkové virály. Na jednom jsou jednoduchým stylem nakreslené dvě návštěvnice trhu, jak si povídají o tom, že prodejkyně je drahá a že by to uměly taky a zadarmo, na druhém je obrázek koně, nejdřív precizně nakresleného, potom už méně přecizně, až přechází hlava koně do jednoduché stylizované, až dětské, kresby. U toho komentář "Když se zákazník zeptá, jestli by to šlo udělat levněji". U obrázků je většinou rozjetá diskuze autorů o tom, že si za svojí práci nikdy nemůžou říct skutečnou cenu.

Když tedy pominu paradox, že oba obrázky už dávno "ztratily" jméno člověka, který je vymyslel a namaloval (a co je obzvlášť vtipné, kopírují a sdílí to na svojí zeď především autoři, a ti by tohle měli ctít), tak je to téma k zamyšlení. A nejspíš to moje zamyšlení nebude vůbec krátké, protože to z podstaty věci ani nejde.

I když, long story short...

Jeden z obrázků (ten z trhu) cílí na trable řemeslníků, druhý na problémy grafiků. V obou případech se mě to týká. Vezmu to postupně, problém po problému, neboť je v těch dvou naprosto perfektních dílech nabaleno takových trablů, až to není hezký.

Problém č. 1 - hlas lidu

Vox populi, vox Dei? Ne tak docela.


Co je větší problém? Že si drobní řemeslníci a výtvarníci neumějí/nechtějí/bojí se spočítat správnou cenu za svojí práci nebo pár lidí, kteří hejtují s nevhodným komentářem?

Podle mě je problém spíš to první.

Vím, že jeden nepříjemný komentář většinou přebije tisíc pozitivních. Naprosto spolehlivě. Nicméně, pořád mám na paměti, že hejtři moje účty nezaplatí a že hejtři absolutně netuší nic o mých nákladech. Kritizovat je náš národní sport a vychází z nízkého sebevědomí. Já nic neumím, takže nikdo nic neumí, to znamená, že ty se tváříš, že něco umíš a ještě za to chceš peníze, ale ve skutečnosti je to jenom trik nebo práce, kterou si udělám sám doma, když budu chtít, takže co to tady na mě zkoušíš?

Co z toho vychází? My sami nejlíp víme, kolik úsilí nás náš výrobek stál, kolik práce za ním je a nejspíš naprosto přesně víme, kolik budeme za to všechno ještě platit na fakturách, daních, pojištění. Suma sumárum, kašlu na kritiku. Tečka.

Problém č. 2 - Fler

Hodně z nás si prošlo začátkem na Fleru (tisíceré díky za něj!) a prodávali jsme za nesmysl, protože ta euforie z toho, že to lidi kupují překonala naprosto všechno. Láska hory přenáší, láska k práci přenáší celá pohoří.
Pokud jsme se tím začli na plný úvazek živit, logicky muselo dojít ke zdražení. Kdo je na Fleru a nezdražil jenom kvůli tomu, že má pocit, že se tam s vyšší cenou nedá konkurovat lidem, kteří dělají podobné věci za zlomek ceny, protože je dělají ve svém volném čase jako koníček, tak je dost mimo.
Pokud jsou výrobky kvalitní, hezky nafocené a jsou použity všechny nástroje, jaké Fler nabízí, není důvod neobstát i s vyšší cenou.
Nestačí jenom výrobky vystavit a čekat, na Fleru je potřeba se snažit a něco pro to udělat. Pak to funguje. Vím to, protože jsem si tím sama prošla.

Další možností je z Fleru odejít a jít si svojí vlastní cestou. Tuhle možnost jsem zvolila já, protože jsem solitér a vyhovuje mi to víc. Už nepotřebuji být něčím chráněná a hlavně mě nebaví cizí pravidla.

Občas slyším, že Fler k*rví ceny rukodělných výrobků. Myslím, že jsou to sami tvůrci, kdo si ceny k*rví, Fler je naprosto férová platforma, kde může zkusit štěstí úplně každý. Taky je to dobrý selektor.

Problém č. 3 - cenotvorba

Když už máme za sebou tu etapu, kdy jsme svoje výrobky prodávali za nesmysl, začneme do ceny počítat: náklady, licence, energie, nájmy, vybavení, daně, zdravotní, sociální, náklady na život, volné dny, auto, pohonné hmoty, telefon, pomocníky/brigádníky/zaměstnance. A duševní vlastnictví. (K tomu se ještě vrátim samostatně.)

Přichází tedy na řadu matematika. (Teď by se hodil takovej ten zvuk strašidla bu-hu-hůůůůů). 

Já, protože jsem radikál a nekompromisní Střelec, mám za to, že máme každý možnost prodávat svoje výrobky za skutečnou cenu a že autorům jejich strach škodí, mnohdy opravdu fatálně.

"Co vyzařuješ, to přitahuješ."

Teď mne napadlo, jak si asi hodnotu svých výrobků určují ti, co brousí po cizích instagramech, flerech a fajsbukách a "inspirují se" u ostatních... No nic.

Pro vyčíslení hodinové sazby za práci, kterou děláme, existují tabulky a business kalkulačky. Není to úplně jenoduché a funguje to pouze v případě, že máme přehled o svých účtech a čase. A znovu zde platí moje domněnka, že pokud svojí práci myslíme opravdu vážně, tyhle hodnoty známe, vedeme si tabulky a máme přehled. V opačném případě jde o cucání si ceny z prstu, což dřív nebo později vede k průšvihu.

Taky doporučuji knihu Magdaleny Čevelové Kouzlo ceny. 

Problém č. 4 - duševní vlastnictví

Spočítat si konečnou cenu z jasně daných čísel je čistá matematika, ale určení ceny za duševní vlastnictví je něco jako věštění z křišťálové koule, kdy musíme přistoupit na hru, že máme nějakou cenu. Já vím, že většina z nás má tendenci si o sobě myslet to nejhorší. Nějak nás blbě vychovali nebo nevím, kde se to v nás Češích bere, ale pojďme se na to vykašlat. Protože hodnota našeho nápadu má také cenu. A velkou.

Duševní vlastnictví je náš nápad, naše znalosti, naše roky trávené tréninkem (čehokoliv), naše umění udělat něco výborně, naše kreativita, náš pohled na svět. Duševní vlastnictví je naprosto geniální pojem, ta dvě slova už ani nemůžou být víc individuální. Znamená to logicky mimo jiné i to, že zkušený autor bude mít nejspíš uplně jinou cenu, než autor nezkušený, protože jeho cena na trhu obstojí právě na základě jeho znalostí a zkušeností.

Víc, než kdy jindy tady platí pravidlo "Když dva dělají totéž, není to totéž."

Jsou "dobré duše", které přijdou a celý náš nápad nám klidně ukradnou, ale já se pak podívám na ten jejich konečný výstup a mávnu nad tím rukou. Ty oddřený roky mi nikdo nesebere. Nicméně, ta drzost je opravdu zarážející.

Jak se stanovuje cena za duševní vlastnictví?

Cena našeho duševního vlastnictví se rovná našemu sebevědomí a zkušenostem.

Blbý co? Já to říkám pořád.

Tak co si o tom myslíte? Pojďte do mne! Určitě není problém č. 4 tím posledním... Jenom je pondělí a já už musím zase pokračovat v práci a ne psát romány. Paaaaa

Update: Dohledala jsem, že autorem obrázku z trhu je Tereza Pešková, na insta ji najdete jako @terezap.




čtvrtek 8. listopadu 2018

Jako Fénix

Něco vám povim. Neušetřila jsem letos ani floka, všechno jsem investovala do podnikání (rozumějte, skladu) a za zbytek jsem žila (teda vůbec ne špatně, to uznávam). Tak jsem si říkala, že v říjnu už fakt opravdu doopravdy nebudu VŮBEC NIC kupovat, objednávat, tisknout, prostě šlus, jde se šetřit. A jak to dopadlo? Uplně stejně, jako to probíhalo po celý rok.

No ale výsledkem je, že po nepovedených bločcích s pivoňkami jsou tu "opravné" bloky Od soumraku do úsvitu, taková moje náplast na všechno. Nedokázala jsem si totiž představit, že nebudu mít před Vánoci žádný blok s kroužkovou vazbou, po pokažených pivoňkových se jen zaprášilo, ještě aby ne, za tu cenu, zbytek co mi zbyl vezu na trhy a proto jsem si řekla, že ten kroužkový blok mít musím, ať má dušička pokoj.

V tiskárně radost neměli, ale udělali maximum, teď je top sezóna, všichni jedou na plný obrátky, využívaj externí knihárny, je to prostě šílené období, kdy zkušený grafik už má padla a všem těm šílencům, co teď objednávají tisk, se jen směje.

Jsem zkušený grafik? Jsem.

Směju se? Teď už jo.

Ale měla jsem nahnáno, že se to nestihne.


Tentokrát je blok trochu jiný, než byl původní. Má mnohem menší vazbu, ještě navíc ve zlaté barvě, desky nejsou oblepené kolem dokola, ale uříznuté a je vidět přiznaný spodní karton, na kterém je nakašírovaný papír se vzorem. Líbí se mi, že je ten karton vidět.





Bloky najdete tu (KLIK). A teď už fakt nic neobjednávam a šetřim na příští rok, jo? 

pondělí 5. listopadu 2018

Kvalitní kosmetikou nepohrdneš

Za zvuků speciálního výběru hudby 90. let na Spotify (oni ví, jak mě skoro rozbrečet) (druhá půlka devadesátek pro mne byla jeden velkej průšvih a "zdárně" to pokračovalo až do roku 2005), přemýšlím, jak vlastně o kosmetice psát. Jak vlastně psát o čemkoliv.

A psát vůbec?

Řečnická otázka. V poslední době je blog převážně tichý. Nepsat ale neumím, tak co s tím?

Ježišku na křížku, chtěla jsem psát o kosmetice. Tak tedy, tento pátek a sobotu se v Praze koná už třetí ročník Green Beauty Marketu a kdo je z Prahy a okolí a ještě tam nebyl, rozhodně mu akci doporučuju, nejedná se totiž o žádný slet batikovaných ježibab (nebudu škatulkovat, díky Leo), ale o velmi výběrovou prodejní akci, na které můžete potkat známe značky přírodní kosmetiky, které u nás třeba ještě nejsou vůbec k sehnání.

No a při té příležitosti jsem si říkala, že jsem už dlouho nepsala kosmetické okénko. Z větší části je to tím, že jsem vesměs loajální ke značkám, o kterých jsem tu psala asi tisíckrát a z části je to tím, že jsem měla teď poměrně hluché období, kdy jsem do sebe, co se týče kosmetiky, investovala pramálo.

Nicméně, doneslo se k mým ouškům, že je tu nějaká skupinka nadšených čtenářek, které mají za to, že jinou, než přírodně čistou kosmetiku nepoužívám, což je pro mne záhadou, neboť jsem nikdy nic takového netvrdila. Nejednou jsem například doporučovala profesionální kosmetiku SynCare, která chemií opravdu nešetří. Nerada bych tedy vytvářela nějakou falešnou image, na lži a polopravdy já jsem hodně citlivá, takže bez zardění prohlašuji, že přírodní kosmetiku miluju, ale ráda si vypomůžu kvalitní kosmetikou chemickou, pokud mi to pomůže od toho, abych předčasně vypadala jak želva. Ano, jsem žena marnivá a vrásky klidně můžou ještě chvíli počkat.
To, že mám například už osm let vybělené zuby (a fakt nejsou vybělený kokosem) jsem nikdy neskrývala a řekla to každému, kdo začal fascinovaně zírat na můj chrup a pak se zeptal. Já fakt nevím, proč bych se za to měla stydět.

A co jsem objevila zajímavého kosmetického tentokrát?

Havlíkovo famózní Hraběnčino sérum s avokádovým olejem, jsem z něj tak nadšená, že si ho dávám ve dvojitých dávkách. Vyhlazuje, hojí. To chcete.



Pleťový olej Whamisa s arganovým olejem a olejem z čajovníku (tahle značka bude zastoupena i o víkendu na GBM). Přírodní korejská kosmetika v krásném balení za trochu strašidelné peníze, ale oleje vždycky vydrží tak dlouho, že mi ta cena vůbec nevadí. Voní, vyživuje, nebudete po něm šupinaté ani trochu a po aplikaci se budete cítit jako princezny, I swear.


Po letech jsem si koupila řasenku Bourjois (tuhle) a vůbec nechápu, proč jsem kdy zkoušela koupit jiné řasenky, které mě stejně nakonec vždycky z různých důvodů začaly brzy prudit. Asi to znáte, pro každou z nás nejspíš existuje řasenka, která je ta nej. Tak tohle je ta moje.

Vlasové sérum z Čarovného mlýna je malý zázrak a já jsem ho kvůli blížící se expiraci začala používat dost intenzivně, abych byla přesná, poliju si jím vlasy kompletně, promasíruju, stáhnu do drdolu a chodím s tou mastnou hlavou klidně celý den, což se ukázalo jako to nejlepší, co můžu svým vlasům způsobit. Zkuste a uvidíte. I kdybyste se měly takhle kompletně zmastit jenom na dvě tři hodinky večer před sprchou. Vymývá se naprosto v pohodě.


Až minulý týden jsem, shame on me, objevila e-shop Econea. Nebijte mne, opravdu jsem o něm nevěděla. Způsobilo mi to menší nákup všeho možného a já si díky tomu nákupu oblíbila jednak další značku bambusových kartáčků - EcoHeart, podle mne zatím nejpříjemnější jaké jsme měli (například co se týče tvrdosti a přitom jemnosti štětinek je tahle značka pro mne top) a také ústní vodu s černuchou od Eco Cosmetics. No more chemické ústní vody, určitě máte spoustu receptů, jak si takovou vodu vyrobit i doma, ale znáte mne, já to asi vyrábět nebudu, takže mi nezbývá, než nakupovat. Budiž mi ke cti, že podpořím aspoň příjemný český e-shop.

Proč vlastně bambu kartáčky? Protože ty plastové se nedají po dosloužení nijak zužitkovat. Jsou z tvrdého plastu, který se nedá recyklovat, takže si představte, že někde na světě leží na smetišti nebo v zemi všechny vaše zubní kartáčky, které jste kdy použili. Strašidelná představa, ne?


Chystáte se někdo na Green Beauty? A máte nějakou značku, na kterou se těšíte obzvlášť? 

neděle 4. listopadu 2018

Kultura za sedm no. 6

Tak jsme se přehoupli do listopadu... z nějakého neznámého důvodu jsem si po sto letech nalakovala nehty velmi laciným, ale krásně červeným lakem. Vypadám jak Ferrari.
V půlce listopadu jedu na svůj první předvánoční trh a takto budu bez volna pokračovat každý víkend až do odletu na zimní byt.

Koupila jsem si na to surové kakaové boby. Prý dodávají energii.

Film

Viděla jsem Fantastického pana Lišáka od Wes Andersona. Musím říct, že podle mne je lepší letošní Andersonův animák Psí ostrov, o kterém jsem už psala, ale tohle je taky krásné, ostatně jako všechny filmy tohohle týpka z Texasu.

Fantastický pan Lišák je snímek půvabný, vtipný, chytrý. Mrkněte.



Seriál

Začala jsem sledovat Sedmilhářky produkce HBO GO (my jsme se k tomuhle kanálu dostali tak, že jsme nakoupili na czc.cz a dostali zdarma kupón na tři měsíce na sledování HBO GO). Nejdřív jsem to sledovala jen tak na půl ucha u řezání milníkových kartiček, pak jsem si k tomu ale i sedla, protože mne to dost vtáhlo. Obsazení hvězdné, i když umělohotnou Nicole Kidman bych si odpustila, ta už vypadá jako z toho vtipu o příliš stažený gumičce ve vlasech a ráda jsem ji vlastně neměla nikdy (ano, jsem zaujatá), velká pecka jsou ty baráky ve kterých většina paniček v hlavní roli žije, Pacific Coast Highway v plné kráse hned od začátku filmu, velmi vybraný soudtrack a jedinou záhadou mi zůstává, proč je většina partnerů těch žen tak o dvacet let mladší s výjimkou Zoe Krawitz, ta by musela mít čerstvého prvňáčka, aby splnil kvótu výrazně mladšího muže. (Samozřejmě, že to zase strašně přehánim, probuďte svůj smysl pro humor a čtěte dál.) Za mne super, budu sledovat.



Koncert

Na začátku prázdnin jsem na Metronom Festivalu s nadšením přivítala navrátivší se kapelu Sexy Dancers, kteří se rozhodli oprášit své jediné album a po dvaceti letech znovu vystoupit. Protože se jedná o vynikající, ne-li nejlepší muzikanty, co v našem českém šoubyznysovém rybníčku máme, o kvalitní zábavu bylo postaráno. Takže, když se na konci léta objevily v prodeji lístky na listopadový koncert v Lucerně, neváhala jsem ani minutu. A dobře jsem udělala.
Novou desku už sice nejspíš nikdy nevydají, ale ta, co natočili před dvaceti lety je nadčasová jak sviň a vlastně uplně stačí. Velmi mne pobavilo složení návštěvníků koncertu, v podstatě nám tam všem bylo zhruba 40-45, takže přesně titíž lidé, kteří Sexy Dancers poslouchali před dvaceti lety. Cítila jsem se jako doma.

Darinka je standardní kočka (ano, už možná vypadá trošku jako kačer, ale já jí fandim, je to dříč), ta Bártova patka je.... strašlivá, prostě strašlivá, Roman Holý vypadá furt stejně odpudivě a Vrtulník zabil. Totálně. Když se tam na poslední kousek zjevil, bylo to jako příchod velkého kmotra. Pobavili a hráli zatraceně dobře. I můj Martin si dupnul do rytmu a to už je co říct.

Nejvíc smutná jsem ovšem byla, když jsem zjistila, že nejsou na Spotify. Budu muset zalovit na Uložto a stáhnout si je do pavučinami opleteného iTunes.

Zdroj ireport.cz
Výstava

V Císařské konírně právě probíhá výstava Tož to kupte!. Je to sbírka umění, kterou založil TGM a až do měnové reformy díky speciálnímu fondu k tomu vyhrazenému ji rozšiřovali všichni prezidenti, kteří nastoupili do své funkce po Masarykovi. Doporučuju komentovanou prohlídku, u umění je dobré znát souvislosti a u umění s politickým podtextem to platí dvojnásob.

Výstavu jsem viděla (s komentářem kunsthistoričky Jitky Šosové), je tam pár opravdových skvostů, jako třeba legendární portrét Boženy Němcové od Josefa V. Hellicha, který visel v pracovně TGM nebo Preislerovo Černé jezero, na tom můžu oči nechat. A mnoho dalších, velmi významných obrazů, které známe z učebnic.

Jan Preisler, Černé jezero, zdroj ngprague.cz
Takže jsem všechny zdrbla jak vypadají příšerně, zatímco já vypadám samozřejmě nejlíp a jdu zase makat. Pa!

čtvrtek 1. listopadu 2018

Už je čas?

Už smím psát o vánočním zboží?

Kompletní kolekce mých letošních motivů je už nějakou dobu v e-shopu, ale já si moc netroufala s tím prudit příliš s předstihem. Motivy jsou dva, vánoční hvězdy a jmelí.

Letos jsem udělala výjimku a poprvé místo blahopřání s obálkou připravila pohlednice. Loni je poměrně dost lidí postrádalo, tak jsem to letos zkusila. Připravila jsem i vánoční obálky na placaté papírové dárky. Ať už to znamená cokoliv, já mám na mysli dárky ve formě voucherů, letenek, peněz, předplatného, kupónků, prostě čehokoli, co je malé a vejde se do obálky.

Balicí papíry jsou parádní a mám z nich radost.

A cedulky! Nakonec jsem zjistila, že se dají použít i jako ozdoby. Třeba na větvičky jehličnanů do vázy. I když primárně jsou myšlené jako visačky na dárky.

Kompletní vánoční kolekci najdete tu (KLIK).




 









Jak se vám letošní kolekce líbí? A máte nějakou mojí vánoční kolekci extra oblíbenou?
Možná by bylo jedny Vánovce vtipné udělat takovou celkovou reedici všech vánočních motivů, jaké jsem kdy vytvořila.

Fotky jsou šíleně tmavý, fotila jsem je myslím o víkendu. Teď už zas nemám kdy to znovu nastajlovat a přefotit to. Ach jo.

sobota 27. října 2018

Kultura za sedm no. 5

Blog má šesté nározeniny! Teda měl už před deseti dny, ale to je jedno. Hurá, hurá, happy birthday a teď k něčemu kulturnímu.

Film

Viděla jsem Matka!, další z Aronofskeho ulítlých, hluboce niterných a naprosto šílených alegorií. U mne zatím vede jeho Fontána, Wrestler a komerčně velmi úspěšná Černá labuť, ale ani Matka! není vůbec špatná, má to atmosféru, Jennifer Lawrence je vynikající a je to hodně švihlý, museli jsme googlit, co to bylo za podobenství a výsledek mi téměř vyrazil dech, ale nebudu spojlerovat.

Myslím, že Michelle Pfeiffer je stejně nejlepší v záporných rolích, už v pohádkovém Hvězdném prachu (a to je opravdu přenádherný film) dokázala, že tahle poloha jí sedí naprosto dokonale.

Zdroj www.csfd.cz

Seriál 

Marně přemýšlím, jestli je lepší první řada Terapie nebo ta druhá, kterou máme rozkoukanou. Nemůžu se prostě rozhodnout, strašně mě to baví, výběr herců aka Markových pacientů je opět výborný, Tereza Voříšková je královna, která mě tu už několikrát rozbrečela a Tereza Brodská je královna taky (můžou být dvě, ne?), padá mi z těch dvou čelist. Na každý díl se těším.

Taky mě baví, jak můžete díky tomuhle seriálu zprostředkovaně rozklíčovat nejedno ze svých traumat. Protože bolesti se opakují a jelikož jsme jenom lidi, zrcadlíme v podstatě neustále dokola ty samé chyby, které jsme si buď způsobili sami nebo se je na nás dopustili druzí.

Zdroj www.csfd.cz

Knihy

Máte malou značku a podnikáte? Podnikáte dokonce v handmade oblasti? Tak vítejte v klubu a přečtěte si knihu Magdaleny Čevelové Kouzlo ceny. Vřele doporučuji, velmi inspirativní čtení a mně se na tom líbí hlavně to, že nejde o žádné americké motivační kecy, ale že rady jsou psané na míru českému prostředí a českým podmínkám. Palec nahoru a Magdaleně díky. K dostání jako e-kniha.

Časopisy 

Pokud se zajímáte o politiku a chybí vám objektivní informace nezávislých novinářů, kteří ještě umí pracovat s informacemi a jsou schopni psát kvalitně a bez lhaní, vřele doporučuju časopis novinářky Sabiny Slonkové Neovlivní. Martin ho předplatil (a tím finančně investigativní novinařinu podpořil), není to snadné čtení, ale přesně takovéhle informace jsou myslím potřeba. Když už nefunguje objektivně a nezávisle televize ani rozhlas, pak je nutné posílit pravou investigativní žurnalistiku a informace si začít hledat třeba právě tím, že si začneme kupovat časopis, který nikomu nepatří. Víte, jak to myslím, ne?

Výstavy

Tenhle týden tu máme Designblok! Těšila jsem se na známé tváře a některé jsem i našla! Nová kolekce Janji Prokić Homa nebo Komety Nastassiy Aleinikavy jsou naprosto úchvatný a už jenom kvůli těmhle dvoum hvězdám stálo zato na Výstaviště zavítat. Ovšem největší radost bylo setkání s Ivanou aka Bro., vypravěčkou příběhů pomocí jehly a nitě, pokecaly jsme o všem možném a já se do NY teď těším ještě víc, mluvila o něm s neskrývaným nadšením. Prolétla jsem to na Designbloku ale příliš rychle, takže dnes musím znovu a lépe. Co si ale neodpustím je dotaz, zda jste někdo pochopil stánek časopisu Elle, protože něco tak hrozného jsem už dlouho neviděla. Ráda si to nechám vysvětlit.

V rámci DB nezapomeňte na palác Colloredo-Mansfeld, to je myslím highlight celé akce, alespoň co se místa týče.

Zdroj www.by-bro.com

V Galerii u Betlémské kaple probíhá výstava fotografií Emily Medkové a protože nám jedna její fotografie visí v .... eh, co to vlastně je... nevim, dál, prostě v místnosti, kde pracuju a protože miluju její surrealistický pohled na svět a smysl pro humor a taky protože velmi, velmi obdivuju dílo i jejího muže Mikuláše Medka, tak se tam jdu podívat a moc se těším.

Zdroj www.galerieubetlemskekaple.cz, Emila Medková z cyklu Inkvizitoři, 1951

čtvrtek 25. října 2018

Milníkové kartičky pro těhotné

Stav Milníkových kartiček v e-shopu doplněn a ještě jsem zhmotnila milníkovky pro nastávající maminky. Teď už můžou přijít na řadu Milníkové kartičky pro nepřizpůsobivé matky (pracovní název). Takový můj punkový vedlejší projekt. Zatím v hlavě.

S nápisy na kartičkách mi samozřejmě pomáhaly zkušené matky. I když si ledasco dokážu vydedukovat, v tomhle případě je zkušenost nad zlato.




pondělí 22. října 2018

Bloky s příběhem

A tuhle pohádku znáte?

Příběh tlustých pivoňkových bločků se zdál být zpočátku malicherný... Na bločky (mají velikost A6) jsem objednala zlatou spirálu "v hlavě" bloku, v tiskárně ji ale udělali po straně. A já na oplátku trochu přepískla počet listů.

Potud dobrý, vlastně skoro žádný drama.

Při bližším ohledání bločků jsem ale zjistila, že mají navíc tiskovou chybu. Nejdřív to vypadalo, že "jen" dvě třetiny, pak se ukázalo, že je to náklad celý. Nakonec vyšlo najevo, že si v knihárně (část tiskárny, kde se dělá vazba) urychlili práci a místo, aby obchodnímu zástupci, který mne má na starosti dali vědět, že potřebujou trochu upravit grafické podklady, tak si ty podklady upravili sami.

Blbě, samozřejmě.

To jsou chvíle, kdy bych brečela. Stačil jeden telefon a já mohla do hodiny poslat profesionálně upravenou grafiku.

Když tohle píšu, jsem si vědoma, že nejde o život a chyba je opravdu nepatrná a bločky stále krásné, byť trochu macaté. Jenže jde o princip, o mojí vizitku, o to, že jako autor a malovýrobce potřebuju mít věci udělané dobře, abych mohla zdárně bojovat o své místo na slunci. Pak se někdo prostě rozhodně, že je zbytečný se zdržovat, hlavně, ať je práce hotová, protože je jí moc, a celou vaši snahu o dokonalý a konkurenceschopný výrobek smete ze stolu.

Myslím, že jsem poprvé napsala tiskárně reklamaci.

Celé to dopadlo tak, že na bločky jsem dostala slevu a tak je prodávám za jinou cenu, než byla původně nasazená. Za cenu poloviční. Chybu tisku poznáte, když se pozorně zadíváte na vzor na deskách, někdy je to vidět na horní části, někdy na spodní (většinou), někdy je to zezadu a někdy zepředu. Jsou to ty podivně zrcadlené pivoňky, které vypadají jako odraz ve vodě. Tam si bez mého vědomí v tiskárně nastavili grafiku, aby to trochu zvětšili a lépe jim to pasovalo do vázacího stroje. Proto i ta spirála po straně. Celý formát bločku totiž nevyhovoval vázacímu stroji tak, aby mohla být spirála v hlavě bloku.

To jsou věci, co? Ale jak říkám, nejde o život a já to vím. Jenom si strašně přeju dělat věci pořádně a když jsem na někom závislá, přeju si, aby i on dělal ty moje věci pořádně. Přijde mi to normální.

Cena je tedy stažená a já udělala maximum, co bylo v mých silách. Tyhle perličky jsou spíš pro všechny, kdo rádi sledují mojí práci i v zákulisí a zajímají je moje fuckupy. Protože ty zajímají asi všechny, koření života, vědomí, že nejsme nikdo perfektní.

A teď o bločcích víc pozitivně. Jsou roztomilé, to za prvé. Jsou linkovné, to za druhé. A za třetí, je to taková raritka. Tiskárna jich v potu tváře udělala půlku, jak to nepasovalo do stroje, dělalo se to blbě. Je jich tedy jen pár, v tuhle chvíli jich je v e-shopu 65 kusů.
Jako obvykle je linka dělaná tečkami a na listech jsou malé pivoňky. Spirála je víc mosazná než zlatá, to ale nevadí.

Bločky najdete tady (KLIK).


Na téhle fotce je bloček s chybou na přední straně, na dalších fotkách už je bloček, kde je chyba na zadní straně. Dole po celé délce vidíte tu nastavenou grafiku.





Tady chyba grafiky pro změnu nahoře.
Přeji krásný den a dělejme všichni svojí práci správně a se zapojenou hlavou. Hodně se o to snažím, dá se říct, neustále.


čtvrtek 18. října 2018

Podzimní obálky

Trochu toho podzimu i na obálky... Ladí s Podzimním pexesem.

S kým se uvidím za měsíc na Dizajntrhu Olomouc?





pondělí 15. října 2018

Už nehubnu, dala jsem se na drogy

Jak já bych popsala minulý týden....? Možná jako lehkou halucinaci, která chutná chvílemi až hořce. To kvůli tomu codeinu, co jsem do sebe na noc cpala, abych mohla spát a nedusila se. Došla bída na sedláky a já jsem po čtyřech letech šla jak zpráskanej pes k obvoďačce, protože už se ten stav, ve kterém jsem se nacházela, nedal vydržet. Což dotorku nejen vyděsilo, ale "za trest" mne pak poslala všude, kam se dalo. Na rentgen, na krev... no fuj, prostě.

Jestli se něčemu opravdu systematicky vyhýbám, pak jsou to léky a lékaři. Chodím z nutnosti jenom k těm, ke kterým musím chodit na prevenci.

No ale týden na chemikáliích mám za sebou a světe div se, je mi líp. Ehm, kdo by to byl čekal, že?

Tak jsem si postěžovala a můžu se vrhnout do dalších událostí...

Festival ilustrace LUSTR v Hybernské jsem nezvládla, protože nemoc. Docela mě to mrzí, ale co nadělám... Během týdne, kdy jsem se motala střídavě po doktorech a doma, jsem dotáhla spoustu odkládané práce, což finišovalo o víkendu, kdy jsem toho udělala nejvíc. Díky tomu jsou v e-shopu znovu pokračovací milníkové kartičky a nově i milníkovky pro těhotné.

To je spíš informace pro vás, kdo jste se na ně pořád ptal a já pořád odpovídala, že vyprodané milníkovky budou až příští rok, ale pak jsem se hecla a řekla si, že si na to prostě musím udělat čas.

Další novou položkou v e-shopu jsou Ušmudlánci. Ne, že bych se dala na charitu (mě ten název totiž připomíná nějakou dobročinnost), ale rozhodla jsem se dát do prodeje s výraznou slevou zboží, které přijelo z tiskárny s mírným defektem. Vždycky se to děje, není to vidět předem, prostě rozděláte balíky a občas se tam objeví něco, co není naprosto dokonalé. Vzhledem k tomu, že nemám čas ani prostory na to, abych každý balík z tiskárny hned po doručení zkoumala do detailu, sešit po sešitu, nikdy jsem to nereklamovala. Nejsem blbá, jenom znám cenu času, to jednak, a jednak z tiskárny zároveň přijde i pár věcí vytištěných nadnáklad, které můžou, ale taky nemusí, pokrýt případné vadné zboží.

Navíc, jakákoliv reklamace znamená obrovské zdržení. A to se bavíme třeba o měsíci.

Defekty jsou to malé, třeba ohnuté rohy nebo šmouha. Není to prostě dokonalé. Teď tyhle kousky najdete v Ušmudláncích. Mají aspoň příběh a dostanou druhou šanci. A možná si i dokážete představit, že můj limit sešitů, které používám pro vlastní potřebu, už je dávno překročený. 

Další, pro mne poměrně zásadní, událost minulého týdne, bylo koupení letenek do Států. Tak je to pravda. Fakt tam jedem a já tomu nemůžu pořád uvěřit. Odlétáme 6. března do New Yorku. Mám z toho husinu (jako v dobrym).

V úterý jsem ukončila po třech a půl měsících pravidelné každotýdenní docházení k výživové poradkyni. V návalu nemoci a tím pádem i stresu a vyčerpání, jsem to ukončila s tím, že si musím odlehčit od povinností, které pro mne nejsou nezbytně nutné. Sice jsem paní v. p. nepotěšila, ale slíbila jsem, že se přijdu za měsíc ukázat a že budu dodržovat ukončovací režim, který musí být plynulý, aby nedošlo k jo-jo efektu. Upřímně, jo-jo efekt by mě po té námaze dost nasral.
Protože námaha to nezpochyby byla, ale jsem ráda, že jsem do toho šla. Krom toho, že mám asi o 10 cm míň přes břicho, mám dole i cca 7 kilo, cítím se mnohem, mnohem líp a jako největší bonus vnímám to, že můžu jíst víc, než co jsem si dovolila v předhubnoucím obdobím. Ztižená stihomamem, že jestli budu jíst víc, budu tlustá, až nejtlustší na celém světě.

Kdo z vás o zhubnutím pod bičem otrokářky uvažuje, jděte do toho a buďte v tom (zejména k sobě) poctivé. Protože o tom to je. Ochcat výživovou poradkyni vždycky nějak jde, to je jasný, ale proč by to člověk dělal, když to chce udělat pro sebe...?

Dneska v poledne mne čeká schůzka s účetní. Moje první schůzka s účetní. Jsem z toho nervózní, jak z prvního rande. Furt tomu všemu nějak blbě rozumim.

Pa a hezký pondělí!

https://www.bymyyna.cz/usmudlanci-ii--jakost/




čtvrtek 11. října 2018

Velké sešity s kvítím

Nové velké sešity Od soumraku do úsvitu z komplet recyklovaného papíru. Mám ráda jeho jemně našedlou barvu.

Sešity jsou vyloženě užitkové, s tečkovanou lineaturou a neodpustila jsem si zase kvítí mezi řádky a obálku potištěnou i uvnitř. Čím dál tím víc mi vadí grafika bez nápadu. Když už má být něco autorské, mělo by to nést jasný rukopis.
Snažím se.

Mimochodem, viděli jste už tenhle literární diář od Papelote? Je nádherný.

Sešity najdete tu (KLIK).