sobota 22. září 2018

Kultura za sedm no.3

Nejkulturnější z celého uplynulého týdne bylo jednoznačně úterý. Dostala jsem pozvánku na otevření nového IKEA Pointu na Václaváku, tím pádem přijela Olív, tím pádem jsme zašly na výstavu a tím pádem i na dobré jídlo.

Místo

IKEA Point najdete v Praze ve spodní části Václaváku a je to zcela nový koncept, kterým se chce IKEA přiblížit ještě více lidem, případně oslovit ty, kteří dosud odolávali. Všech osm IKEA Pointů, které zatím po světě existují, stojí právě v centru měst a specializují se především na jednu místnost v bytě. Ten pražský se aktuálně zaměřuje na obývací pokoje (píšu "aktuálně", protože koncept je myšlen velmi variabilně, dočasně a s otevřenou myslí a vůlí pro případné změny a proměny v toku času). Kromě nepřeberného množství inspirace, je na Václaváku i krásná kavárna s dětským koutkem, kde si můžete koupit i nějaké ty tradiční švédské dobroty, které známe z obchoďáku. Kromě toho tam na vás čeká i team designerů, připravených vám pomoci se zařizováním bytu.

My obývák nemáme, ten padl za vlast kvůli mojí práci, ale až budu mít v příštím životě nějaký, tak bude velký a bude vypadat nějak podobně, jako ty z Václaváku.

Zdroj: oficiální fotografie IKEA
Na snídani s Olív jsme zašly do Pauseterie, která je kousek od Staromáku, ale na hony vzdálená turistickému stylu okolních podniků. Navíc mají v nabídce matcha latté, které miluju a mnoho dalších dobrot, o tom, že je to vizuálně atraktivní místo není pochyb, což nám potvrdila i obsluha, se kterou jsme zapředly rozhovor na téma bláznivé focení jídla na Instagram. (Zatím, co jsme si bláznivě fotily jídlo na Instagram.)

Zdroj fb stránky Pauseterie

Objevení Ber.lin baru kousíček od metra na Pavláku bylo taky velmi radostné, neb tam vaří, vypadá to krásně a mám to asi tak minutu na metro. Paráda, to mi přesně v tomhle místě chybělo. Sice bylo trošku divný, že v době, kdy jsem tam s Bárou byla, tam nebyl z hostů jedinej chlap (a to tam bylo plno!), ale snad to není pravidlo. Ne, že bych měla nějaký úmysl, ale bar/restaurace plná ženskejch je pro mne strašidelná věc.

Zdroj restu.cz

Výstavy

S Olív jsme zavítaly i na výstavu do Umprum muzea, kde aktuálně (mimo jiné) najdete Hanu Podolskou, resp. šaty, které za první republiky šil její proslulý módní dům ve Vodičkově ulici. Jako dobrý, ale možná jsme měly jít spíš na výstavu Krásná jizba, to bysme asi prožívaly víc. Rozhodně na ní musím zajít dodatečně.

Pro zajímavost, Módní dům Hanna Podolská například kompletně obléknul Adinu Mandlovou pro film Kristián.
No a jak jsem se dočetla, v tehdejší době bylo naprosto běžné, že herečky nosily ve filmech své vlastní róby, takže tahle zakázka pro Hanu Podolskou byla velmi netradiční.

Zdroj revue.idnes.cz

Olív odfrčela a já večer ještě musela absolvovat první z přednášek dějin umění, které jsem si v srpnu zaplatila u Národní galerie. Začali jsme na rozsáhlé retrospektivní výstavě Františka Kupky ve Valdštejnské jízdárně a nutno dodat, že tuhle výstavu jen tak neuvidíte, slovy kunsthistoričky Moniky Sybolové, tohle se podaří sesbírat tak jednou za dvacet let. Tak to moc doporučuju, na výstavě je zastoupené všechno, nechybí slavná Fuga, ani ilustrace nebo tajemné obrazy se sfingami, tolik typické pro Kupkovo symbolistní období.

Zdroj lidovky.cz, František Kupka, Cesta ticha II
Film

Z filmové tvorby aktuálně s Martinem jíždíme už poměrně starý seriál HBO Go Terapie, v hlavní roli s Karlem Rodenem coby terapeutem a čím víc dílů jsem viděla, tím víc žasnu, jak je to výborný. Roden je tradiční, ten nikdy nezklame, ale i výběr ostatních herců, kteří představují převážně jeho pacienty, je vybraný opravdu na jedničku. Sandru bych nejradši zaškrtila a u manželských terapií s Janou a Michalem se výborně bavíme, duo Gaislerová-Hofmann je famózní.

Zdroj www.csfd.cz
A připomenutím pondělního MINT marketu na brněnském Zelňáku udělám tečku za kulturní rubrikou a jdu připravovat zboží do Brna. Bude to premiéra a vůbec nevím, co mám čekat. Jediné, co vím je, že mám v Brně spoustu zákaznic. Tak doufám, že přijdete, těším se!

středa 19. září 2018

MINT Brno

Už příští pondělí v Brně!

Frčím na MINT: Fashion Market na Zelňák, který se bude konat v pondělí 24. 9. v rámci rozsáhlých brněnských slavností k příležitosti zahájení nové divadelní sezóny Národního divadla.

Budu uvnitř budovy tržnice, od 10 do 21 hod.

Tak brněnští dorazte, těšim se!

https://www.facebook.com/events/2059876314268792/

Přitáhnu s sebou, co půjde, ale pokud chce mít někdo jistotu, je možné udělat objednávku na e-shopu a oproti platbě předem si zboží nechat přivézt přímo do Brna a vyzvednout si ho na marketu osobně, poštovné vrátím na místě, stačí do poznámky k objednávce napsat heslo: MINT.

Beru i vánoční balicí papíry a jestli všechno dobře dopadne, tak v pátek vyzvednu v tiskárně nové velké sešity a ty přivezu taky.

Tak hezký den!

pondělí 17. září 2018

Díky za víkend

Díky všem, co se o víkendu stavili na Dyzajn marketu. (Jsem ráda, že jsem pánovi, který vždycky poptává pexeso s kameny, mohla konečně s radostí vyhovět a pexeso pro něj měla.) Příští Dyzajn market budou až dva víkendy v prosinci, jsem nahlášená na druhý termín, tj. 15.-16. 12., tak doufejme, že to klapne.

Zároveň se omlouvám za svojí huhlavost a usoplenost, v sobotu mi bylo hodně blbě, neděle už byla o něco lepší, i když počet posmrkaných kapesníků neklesl.

Bylo super, že jsem celý víkend mohla sdílet stánek s Gábinou a jejím barevným světem panenek, pyžamožroutů, tašek a taštiček, měla na Dyzajn marketu premiéru a myslím, že byla dost příjemně překvapená, protože v neděli večer byla téměř vyprodaná a to toho nevezla vůbec málo. Prudila jsem do ní celé léto, ať toho nadělá hodně. Domů jela vyčerpaná, ale šťastná.

Zároveň jsem pochopila, že pro mne už není možné zboží rozložit na jeden metr a že je to šetření spíš kontraproduktivní. Příště tedy větší prostor a uvidíme, kam se to vyvine.

Nejbližší prodejní akce je už za týden v Brně. Ve městě, kde jsem žila šest let (1999-2005). Bylo jedno z nějtěžších a nesložitějších období, co jsem kdy měla. Tak snad to tentokrát složité a těžké nebude. Těším se! Dokonce je šance, že uvidím pár svých starých přátel a to by mne moc potěšilo.
Takže, Brníčkováci, 24. 9. mne najedete na MINT marketu na Zelňáku, uvnitř budovy tržnice. Tentokrát budu stánek sdílet s Janou a jede tam i Šárka, jejíž látky neustále vzbuzují pozornost.

Pro fanoušky kroužkových bloků Od soumraku do úsvitu malé echo, v shopu je posledních pár kousků, které zbyly po Dyzajn marketu, víc jich nemám a co hůř, víc jich letos ani nebude. A protože obchod po prosincové zavíračce otevřu znovu až v první půlce března a to ještě jenom na chvíli a pak ho zas zavřu a otevřu naplno až v dubnu, tak tento blok minimálně do začátku léta nebude.
Ale! Nahradí ho snad už brzy jiný, i když menší a jeden podobný, i když větší. Tak se nechte překvapit.

Takže ještě jednou díky za dyzajmarketí smršť a já se jdu prohrábnout víkendovými objednávkami na e-shopu.

středa 12. září 2018

Myyna na Dyzajn marketu podzim

Moc zdravím při krásné letní středě! Teď o víkendu budu v sobotu i v neděli od desíti do sedmi večer prodávat na Dyzajn marketu, který už se pro mne stal (snad) stálicí a postupně, jak jsem odhodila ostych, těším se na tuhle akci čím dál víc. Je to perfektně zorganizované, o tom žádná, já si ale užívám nejvíc ty lidi, bohatý program v tom frmolu až tak neocením. Užívám si ty, které vidím poprvé a užívám si ty, kteří se evidetně vracejí, protože je i já, věčně roztržitá, poznávám.

Takže opáčko: Dyzajn market 15.-16. 9., Národní divadlo, 10-19 hod.

Tentorát budu stánek sdílet s mojí kamarádkou Gábinou, která šije, a šije nádherně, mrknout na její tvorbu můžete tady (KLIK).

Není většího štěstí než po půl roce onemocnět těsně před Dyzajn marketem, ale doufám, že je to jenom nachlazení z víkendového posedávání venku do pozdních hodin a tak do sebe liju ajurvédskou meducínu ze Srí Lanky a doufám, že se mi udělá do víkendu dobře.

Proběhla schůzka s ornitology, bylo to milé, paní ornitologová byla strašně fajn, zápisky si dělala do poznámkového bloku By Myyna, který si koupila na Dyzajn marketu, aniž bych tušila o koho jde, ale nakonec jsem se spolupráce po dlouhém víkendovém přemýšlení vzdala. (Možná z toho jsem se roznemohla, haha.) Logicky totiž hrozilo, že si budu muset "přistřihnout křidýlka" a být v zakázce přesná a to jsem si nedokázala představit. Anatomicky přesná u svých ptáčků nejsem (protože ani nechci), ruka si často dělá co chce, bylo by to trápění na obou stranách. Tak jsem uznala, že pro mne bude spíš lepší stát se členkou ČSO a učinila jsem registraci.
Vřele doporučuju, plyne z toho spousta výhod!

Děkuju za slova podpory u předešlého článku, zatím jsem ve fázi objevování výhod a nevýhod nadcházejícího stavu, který mne od listopadu čeká. (Pro ty, co článek nečetli, ne nejsem těhotná, je to mnohem méně romantické, spadla jsem totiž do dph.) Přiznávám, že nemám ještě uplně ve všem jasno, pořád odkrývám nové vrstvy, je to jak cibule. Včera jsem četla zajímavou poučku, která zní zhruba takto: "Pokud je pro vás dph výhodné do té míry, že vám stát ještě vrací pravidelně peníze, něco děláte ve svém byznysu špatně." Haha. Takže výhoda to být rozhodně nemá, nicméně jsou tam úseky, které mi snad usnadní aspoň spolupráci s tiskárnami. A to je pro mne klíčové, tam teče nejvíc peněz.

K tomu, co je nového v mém e-shopu...

Jsou to krásné deníčky, které jsem stejně jako loni nechala udělat ručně u Knihařky. Je to zase taková malá předvánoční radost, nic podobného hromadně v tiskárně vyrábět nebudu, deníčků bylo dvacet, teď už je jich o něco méně, pár se jich už prodalo, ohlasy od nakupujících jsou zatím spokojené, tak doufám, že se i ten zbytek budoucích majitelů do svých deníků zamiluje.
Je to oslava klasického knihařského řemesla, mají otevřenou vazbu, hravou předsádku, něžkou kulatou gumičku a tři různé dekory.

Deníčky a další fotky k nim najdete tu (KLIK).




K tomu mi Knihařka vyrobila i fotoalba. Krásná fotoalba, ručně lepená, v klasickém provedení, velká 30x30 cm. A protože už zbývá poslední ze čtyř, objednala jsem u ní ještě čtyři kousky, které by do měsíce mohly být hotové. Chtěla jsem nechat udělat ještě štoček na horkou zlatou ražbu, kterou by se na nová fotoalba vyrazil nějaký nápis, ale zaboha nemůžu přijít na nic inteligentního. Nápis by měl být univerzální, abych štoček mohla používat třeba i na sešity a podobně, takže nápisy fotoalbum, svatba, nebo naše rodina jsou moc úzce zaměřené. Ještě budu chvíli přemýšlet a pak to vzdám.

Fotoalba najdete tu (KLIK).




Knihařka má shop Goldenkat, najedte ho tu (KLIK).

Jdu balit balíky, mějte se krásně a doufám, že s mnohými o víkendu naviděnou!

P. S. K tématu cenotvorby a podnikání obecně jsem si koupila knihu Magdaleny Čevelové Kouzlo ceny. Vřele doporučuju, i malým tvůrcům (drobným ponikatelům) je velmi k užitku.

pondělí 10. září 2018

Úspěšně melancholická

Přepadá mě melancholie i v tak úžasně teplém babím létě. To dělá to nízké světlo a to, že mám proti domu výhled na první zlátnoucí strom. Nedá se nic dělat, uznávám, byť nerada, že léto končí.

Zlevnila jsem v shopu trhací bloček České léto a před časem nechala udělat krásné nové cedulky na dárky, o kterých jsem ještě vůbec nestihla napsat. Jsou parádní, mám z nich radost.
Rozšířil se počet kamenných prodejen, které u mne nakupují zboží, kompletní seznam najdete v Kontaktech. Všechny majitelky těch prodejen jsou skvělý a odvážný ženský, i když se známe většinou jen po mailu. Moc jim děkuju!


A teď něco velmi osobního...

Dostala jsem předčasný dárek k narozeninám. Od listopadu budu muset začít platit dph (daň z přidané hodnoty). Dph se vám přihodí tak, že se vám hezky daří (podnikatelsky) 12 kalendářních měsíců po sobě. Šup a je to. Stát z toho chce taky něco mít a ze všech vašich úžasných věcí, který produkujete, si chce najednou vzít 21 %. Napořád. (Jako takovej zlej pan král.) Neznamená to ale, že jsem do teď neplatila daně. Platila jsem poměrně velkou daň z příjmu. Ta se platí jednou ročně najednou. Teď budu platit tuhle daň samozřejmě dál a k tomu ještě budu odvádět každý měsíc daň z přidané hodnoty, která bude 21 % ze všeho, co si lidi u mne nakoupí.

Takže budu muset od listopadu 2018 zdražit o 25 %, abych to měla tomu státu z čeho dát. Ty 4 % navíc pokryjou výdaje na účetní, která se teď o mne bude muset každý měsíc starat a je v tom i čas, který si budu muset na veškeré papírování vyhradit.

To jsou věci, co? Ušetřím vám hledání po internetu, co znamená ten obrat "hezky se daří". Znamená to, že jsem za posledních 12 měsíců měla v e-shopu obrat jeden milion korun. Ano, celý meloun. Ale já ten milion samozřejmě nemám, neboť je to obrat, ne výdělek a to je obrovský rozdíl. Do obratu se počítá třeba i poštovný (v mém případě skoro sto tisíc ročně) (psycho, co?). Většinu z toho melounu, co se v shopu protočil mám na skladě (tenhle rok jsem investovala v podstatě vše, co jsem vydělala), něco jsem utratila za život a zbytek je na účtě jako finanční rezerva na podnikání.

Jak se cítím? Mám smíšené pocity. Na jednu stranu si říkám, že jsem fakt dobrá (bez pardonu) a že je to mazec. Kdo by to byl řekl, když jsem si před rokem v červnu dělala živnosťák, žeo. Pro větší obchody budu teď vyrovnanější parťák, když budu na stejné lodi jako oni, plátci dph. Bude pro ně výhodnější se mnou "obchodovat". A to je fajn.
Ani o e-shop se vlastně nebojím. Při mých cenách není 25% zdražení zas takový nářez, představte si, že bych třeba prodávala boty nebo něco podobného, u čeho je cena v řádech tisíců.
Trochu se ale bojím o sebe. Přečetla jsem, co se dalo, abych se dovzdělala a připravila. Věděla jsem už během prázdnin, že se to stane, vedu si účetnictví fakt poctivě a důsledně. Ale stejně se o sebe bojim, aby mne to nesemlelo. Bude o mnoho papírování víc. Víc starostí. Už teď jich je dost. A já nejsem žádný matematický, účetní ani právní génius.

Jinak si myslím, že pro nepodnikatele je asi zajímavé si uvědomit, že ta magická zkratka dph znamená, že ze všeho, co si kde koupíme, si stát bere (většinou) 21 %. U knih je to myslím o něco méně a určitě jsou i další drobné výjimky. Jdu si koupit rohlík, pic ho, 21 % 15 % procent musí obchodník z toho mýho rohlíku dát pěkně státu. Jdu si koupit tričko, tak tumáš, 21 % jde do státní pokladny. Tedy nikoliv obchodníkovi.
Dřív jsem si například myslela, že neplátce dph neplatí žádné daně. A říkala jsem si, jak je to super, že někdo nemusí platit daně a vlastně všechno, co vydělá, je jenom jeho. Paráda! Pak jsem si udělala živnosťák a v březnu následujícího roku poznala daň z příjmu. Haha. To jsem čuměla. Jako něco jsem tušila, ale stejně jsem ve finále čuměla.

Jo a už vím, proč můj muž přemýšlí v cenách bez dhp. Vždycky mě to vytáčelo. A teď už mu rozumim.

Takže tak. Čímž vám chci i interně trochu nenápadně naznačit, že od listopadu zdražuju o 25 %. Třeba tuhle informaci někdo ocení.

Tak já myslim, že pro dnešek to stačilo. Teda mě rozhodně.

Doplnění: jak správně kdosi poznamenal v komentáři, budu si jako plátce dph moci za celý rok odečíst dph, které jsem zaplatila při placení faktur mým dodavatelům. Což je fajn. Konečně. Do teď mi nikdo nic nevracel. Ale v článku jsem to nezmínila jenom proto, že je to zatím nejasné, neboť jako OSVČ budu mít na výběr, buď budu uplatňovat paušální odečet jako dosud a nebo budu uplatňovat náklady na základě posbíraných faktur. Kdo ví, jak to bude. Ukáže až prosincová bilance.

neděle 9. září 2018

Kultura za sedm no.2

Uplynulý týden nebyl tak kulturně bohatý, ale něco se přece jen dělo.

Filmy

Dokoukali jsme druhou řadu seriály 13 důvodů proč, která je ještě lepší než řada první. Jde víc do hloubky, je napínavější, naléhavější. Je vidět, že si tvůrci uvědomili, jaký dopad mělo odvysílání první řady a s celým seriálem je spojený odkaz na odbornou pomoc po skončení každého dílu.
Všechny hlavní postavy už jsou v druhé řadě starší, dospělejší, pochopíte spoustu netušených vazeb a ledasco se vám z první řady objasní. Já jsem nabyla dojmu, že si nutně musím znovu pustit řadu první, aby se mi to ještě líp pospojovalo.

A zase jsem milovala Claye...

Zdroj www.csfd.cz

Snímek Equalizer má něco do sebe. Líbila se mi postava Denzel Washingtona, jeho rozvážné jednání, vztahy s kolegy na pracovišti, osobnost, která je tak klidná a mírná a přitom přitahuje jako magnet. Nicméně, je to střílečka, tak se na to připravte. Ale dobrá střílečka, s příběhem, co dával smysl.

Zdroj www.csfd.cz

Hudba

Na fesťáku ve Vroutku jsem objevila české Noisy Pots a v týdnu si je konečně pustila (v linku je ukázka). Oni fakt hrají mimo jiné i na hrnce a kýble! Jsou báječní, i když toho zatím moc nemají. Sleduju je a doufám, že se dostanu na nějaký jejich koncert. (Bohužel ten nejbližší v Praze mají s Mydy Rabycad, kterou nemůžu vystát, takže smolík.)

Zdroj www.noisypots.com


Koncerty... lístky mám na Netzky a High Contrast (říjen, Roxy) - milovaný d'n'b, Sexy Dancers (listopad, Lucerna)- no, nebyli oni roztomilý před těma dvaceti lety a Skyline (prosinec, Lucerna) - moje dlouholetá láska.

Ano, já a elektronika se máme opravdu rády. A přiznám se vám k jedné věci. Nesnášim poslouchat Zrní. To mě zabíjí.

Užijte si zbytek víkendu a vyražte za kulturou!

středa 5. září 2018

Přiznávám

Přiznávám, že nějak nejsem schopná teď psát souvislé články a proto se opět uchýlím k bodovité a vpravdě nesouvislé glose posledních dní...

Jsem ráda, že se vrátilo léto. Bože, jak já jsem ráda! Je to proto, že jsem si v pátek koupila vlněný svetro-šaty. Poděkujte mi.

S úterkem večer jsme ukončili náš psí bootcamp a odevzdali posledního "nebožáka", který nedostával deset dní nic od stolu, jakožto ani žádné jiné lidské jídlo. Krásně se vyrýsoval a splasknul. Čím to asi bude?

Dostala jsem amok a na konci září odjíždíme na prodloužený víkend do Berlína. Někdy prostě nemůžu jinak, než si zabalit batůžek a koupit lístky na vlak.

Zjistila jsem, že lidi nechápou správně pojem "doprava zdarma". Shodou náhod a okolností jsem narazila hned na několik osob, které si myslely, že doprava zdarma znamená, že je opravdu zdarma. I pro e-shop! Jako že se dopravce rozhodne, že si zahraje na Ježíška a všem svým nasmlouvaným eshopařům napíše: "Helejte, lidičky, udělejte na svym e-shopu dopravu zdarma, my to rozvezeme zadarmo a nic vám nenaúčtujeme." Takže takhle to neni. Pokud je mi známo, žádný dopravce nikdy žádnou dopravu zdarma provozovatelům e-shopů neposkytl. Pokud je pro nakupující doprava zdarma, znamená to, že provozovatel e-shopu dopravu hradí ze svýho. Jak to udělá je už na něm. Je hned několik způsobů.

Když jsme u toho obchodu, do e-shopu se vrátily zpět pexesa s rostlinama a ptáčkama, a z mrtvých jsem vzkřísila i pexeso s minerály a sukulenty, která považuju za svá vrcholná díla. Smutný je, že jsou asi tři roky starý a tím pádem neoficiálně přiznávám, že to se mnou jde z kopce.

Mám nadbytek rozvrhů. Krutě jsem přecenila jejich potřebu. Co s tím? Na zátop asi dobrý.

Od půlky září budu chodit na přednášky z dějin výtvarného umění. Mám pocit, že blbnu a potřebuju se něco učit. Všechny jazyky, které jsem ještě před pěti lety slušně ovládala jdou do kopru. Zato mám (téměř) v malíčku cenotvorbu, fakturace a nejvíce zabalených balíčků v naprosto rekordních časech. Z intelektuála se stává dělník-podnikatel. Balicí linku si instaluju rovnou z ložnice.

Ohó, kdepak, já si nestěžuju! Je to báječné a plní se mi sen! Ale nemohl by mě, prosím, někdo naklonovat?

Pokud byste neměli co dělat a chtěli si přečíst něco o Myyně (jak vzrušující!), jeden článek vyšel na začátku léta v žurnálu City-dog.cz a je o našem bydlení na konci pražského světa a jeden článek teď čerstvě na blogu Kaš-mi-daš papírnictví a je o práci. Zapomněla jsem jim k tomu poslat fotky a tak si je chudáci museli sami stáhnout z instagramu. Ach jo, omlouvám se.

Když musím při józe zavřít oči, okamžitě upadám do mikrospánku. Bohužel, jóga je docela často o zavřených očích.

Dala jsem na sociální sítě hlasování, jaký dekor má mít nový velký sešit A4. Na výběr byl Soumrak nebo Bylinky. Na všech kanálech dohromady odhlasoval opravdu slušný počet lidí (pro zajímavost vyhrál Soumrak), ale samozřejmě se našli i tací, co psali, že mám nechat udělat oboje. Já vím, že to myslí dobře a že je to kompliment (díky za něj!), ale mě tyhlety odpovědi vždycky tak trochu zhořknou, neboť kdybych měla neomezený rozpočet, jistě bych neváhala ani minutu a nechala udělat oboje, ale já ten kompletní náklad všech sešitů, kterých už není 50 ani 100 jako dřív, a vlastně uplně všeho, co mám v e-shopu, musím kompletně tiskárně zaplatit ještě před tím, než zjistím, jestli je o to doopravdy vůbec zájem. V tuhle chvíli mám na skladě zboží za několik stovek tisíc, takže opravdu to není uplně taková legrace, jak se z těch kytiček může zdát. Ale! Nikomu nic nedlužím a na to jsem patřičně hrdá. To je taková ta strana podnikání, kterou si nepodnikatelé asi neuvědomují a proč by taky měli, to je můj problém a je to tak v pořádku. Ale přijde mi to zajímavé.

Končím! A mávám!

A tady jsou ta staronová pexesa. Strašně se mi líbí ty kameny. Všechno se mi líbí, ale ty kameny, ty snad nejvíc.


neděle 2. září 2018

Kultura za sedm no.1

Ha! Tak dlouho píšete filmové články o víkendu, až se ucho utrhne. Ne, jinak. Až nemůžete přestat.

No však se mi po té mojí kulturní rubrice stýskalo tak, až jsem alibisticky vymyslela novou, abych mohla zase dělat chytrou.

Tentokrát jsem to ale vymyslela tak, že nová víkendová rubrika, které jsem dala název Kultura za sedm, bude mixem všeho zajímavého, co mě z kulturní scény cvrnklo do nosu od pondělí do neděle.
Může se tedy stát, že vám budu doporučovat nejen shlédnuté filmy a seriály, ale třeba i muziku, knihu, výstavu a bůhvíco ještě.

Jste rádi? Já jo!

Konečně mám důvod zase poučovat, jupí!

Začnu filmem, budu pokračovat výstavou a zakončím to muzikou. Byl to výživný týden!

FILM

Za mne hned dvakrát palec nahoru. Sicario a Escobar jsou snímky s mojí oblíbenou mafiánsko-drogovou tématikou. V Sicariu hraje vynikající Emily Blunt, která mě v krátké době příjemně překvapila už podruhé, sekunduje jí ďábelský Benicio Del Toro. (Beniciovi fandím už od naprosto úžasnýho snímku Traffic - Nadvláda gangů.)

Sicario

Sicario, to je terminus technicus pro kluky z nejchudých poměrů, kteří se za vidinou peněz dávají k mafii a jsou oddaní tak, že jsou kdykoliv připraveni umřít a kdykoliv připraveni zabít. Naprosto bez mozku a tím pádem uplně nejvíc nebezpeční.
Emily Blunt je ve filmu za idealistickou agentku FBI, která na hranicích USA s Mexikem, kde neplatí žádné zákony, o svoje ideály velmi rychle přijde.
Masakr film, mimochodem, od vynikajícího Denise Villeneuve, který má na svědomí i parádní Blade Runner 2049.



Escobar

Další filmové zpracování života nejmasovějšího vraha historie. Tentokrát se v roli Pabla Escobara objevuje Javier Bardem a jde z něj opravdu hrůza, mnohem víc, než v jinak dokonalém seriálu Narcos, kde se Escobar podobá trochu plyšovému medvídkovi. Pořádně nebezpečnému medvídkovi, ale stále plyšovému.
Četla jsem, že aby se nelezlo do zelí relativně čerstvému a naprosto parádnímu seriálu Narcos, tvůrci Escobara vsadili na jinou dějovou linku. Na milostný poměr Escobara s novinářkou Virginií Vallejo, kterýžto byl v seriálu rozvedený pouze okrajově. Novinářku hraje Javierova manželka, krásná Penelope Cruz.
A jako novinářka přijde o iluze, jak jinak.


VÝSTAVA

Na poslední chvíli, ale přece. Dneska končí v Paláci Kinských výstava Jiřího Koláře Úšklebek století, podle mého názoru nejlepšího kolážisty, jakého naše umělecká scéna kdy měla. Retrospektivní výstava je velmi rozsáhlá a mimo jiné klade velký důraz na palčivé téma sovětské okupace, ke které se Kolář svým dílem velmi ostře vyjadřoval, což mu přineslo zákaz a on sám skončil v emigraci.

Zdroj ngprague.cz


Po Josefu Koudelkovi, který je ještě stále k vidění v UMPRUM museu se skvělou výstavou Návraty, je to další, kdo by se měl na školách povinně vyučovat.

HUDBA

Po hudebním festivalu ve Vroutku jsem v pondělí zasedla ke Spotify a našla si několik interpretů, kteří mě o víkendu zaujali.

Byla to především Katarzia, kterou jsem znala jenom velmi okrajově z Rádia 1 (jediný rádio, který jsem ochotná poslouchat, pokud se nejedná o dopravní zpravodajství) a musím říct, že Katarína Kubošiová aka Katarzia má svoje poslední album Agnostika podle mého názoru opravdu fantastický. Už jsem ho slyšela několikrát.

Zdroj woodmanproduction.cz

Pak jsem si přehrála kompletně Lamb, ale tak jako naživo, mě z přehrávače tolik nezaujali a pravděpodobně si je asi pravidelně pouštět nebudu, usínám u toho. Ne, že bych Lamb neznala, ale už ten křehký název mě vždycky trochu odpuzoval. Naživo to byla ale skvělá podívaná a byl to božácký elektronářez.

Zdroj paulmcbride.me


Pro dnešek vše a jestli se vám nová kulturní rubrika líbí, napište mi koment, ať vim, neasi.

Hezkou neděli!


 





čtvrtek 30. srpna 2018

Rychlé zprávy

Jsou týdny, kdy nemám chuť psát, nemám chuť ani ten blog otevřít. Celý mě to nějak stresuje. Přitom píšu tak ráda.

A děje se toho tolik a vlastně nic... během srpna se u nás vystřídali na prázdninách tři psi, jejichž majitelé odfrčeli k moříčku. Tajně jim závidím, těm majitelům, my jsme po zimě po zbytek roku prakticky bez dovolený, pravda, byli jsme na pět dní u Plzně na začátku července, ale to je všechno. Moře si užiju zase v zimě, akorát bude studený. Jinak furt makáme. Bývali jsme větší cestovatelé.

Martin má letos strašně přísný pracovní kontrakt a já se taky nezastavim. Mohla bych psát denně články o práci, pořád se něco děje, ale vim, že to zajímá málokoho. Každý si radši přečte, jak hubnu. Jo, už mám 6 cm dole přes břicho. Ale upřímně, potřebovala bych to spíš přes zadek. Ale břicho taky dobrý.

Ozvala se mi Česká společnost ornitologická, měla jsem co dělat, abych neodpsala na jejich mail hned v první vteřině, když jsem ho dočetla. Měla jsem takovou radost! Příští týden máme schůzku, tak jsem zvědavá, co vymyslíme. Normálně už touhle dobou neberu žádné zakázky, protože se soustředím na vánoční motivy, ale uznejte, že jsou spolupráce, které se neodmítají.

O víkendu jsem byla se svojí kamarádkou Gábinou, která má úžasnou značku dřevěných dětských hraček a pomůcek Utukutu, na hudebním festivalu ve Vroutku. Už podruhé. Vroutek je díra, ale Rock for Churchill je skvělá akce, pořád dostatečně malá, aby neměl člověk pocit jakési komerční masové záležitosti a přitom tam jezdí kvalitní kapely. Pokaždé si strašně užiju Skyline, letos jsem viděla poprvé naživo Lamb a proskákala střevíce v dýdžejském šapitó. Za rok jedem rozhodně zas!




Koupila jsem si knihu Vemi osobní kniha o zdraví od Margit Slimákové a ačkoliv nejsem nijak zainteresovaná do toho kultu osobnosti, který se kolem ní vytvořil, kniha mě příjemně překvapila. Dává mi spoustu informací o výživě do souvislostí a protože se o to (velmi povrchně) zajímám už přes deset let, jsou tohle vítané informace.



Začala jsem pracovat na vánočních motivech a jde mi to jak psovi pastva, potřebovala bych, aby měl den tak o pět hodin víc. Ale letos jsem se rozhodla pro velmi tradiční motivy, zpracované hodně precizně, žádné rozpíjené srandičky, hodně mě teď baví detailní věci, tečičky, linky... nos mám pomalu nalepený na čtvrtce, když to maluju a kdybych u toho vyplazovala jazyk, tak si ho určitě překousnu.

Uvažuju o tom, že se ostříhám na krátko, protože jsem zrovna v té děsivé fázi, kdy je délka neurčitá, šimrá na ramenech (ne uplně příjemně), nedá se to dát do culíku, aniž bych musela kolem hlavy rozmístit tisíc sponek a celý se mi to zdá takový urousaný. Takže vydržet? Nevím.

Ve Vroutku jsme si s Gábinou koupily super trička kapely Phatlip, takoví mladí kluci tvrdí, a na tom tričku je napsáno HUCKING FELL, to nás hrozně pobavilo, o víkendu mi přišlo strašně vtipný, že bych si to tričko třeba oblíkla na zářijovej Dyzajn market, ale doma už mi to zas tak vtipný nepřišlo. Vůbec si nemyslim, že by DM byl hucking fell, to ani náhodou, ale ne všichni to asi budou vědět, žeano. No nevim, ještě to promyslim.

V baráku nám nejede výtah, bydlíme v pátém patře a já tahám furt něco těžkýho, teď včetně desetikilovýho psa z venčení, protože odmítá chodit nahoru po svejch, myslim, že má artrózu nebo tak něco, takže se mu ani nedivim. Oprava bude trvat asi měsíc (WTF?), takže nejen, že budu mít zadek konečně jak ze žurnálu, ale budu mít výpadek v sérii výtahových selfíček, kterými zaplavuju moje stories na soukromém instagramu.

Ad můj soukromý instagram, vůbec nechápu, proč se mi tam hlásej cizí lidi, i když to je na požádání a mám v biu jasně napsaný, ať si jdou prohlížet radši mojí práci. Co čekaj, že uviděj? No nic. (Doslova.) Možná lidem připadá "zajímavý" (že by negativní fascinace?), že je to jeden z mála českých civilních instagramů, kde se nepíšou moudra o tom, jak jsou děti nejvíc na světě. Pardon, pro mě děti nejsou nejvíc na světě, když žádný nemám. Jo, ale 1. července se mi narodil čtvrtý synovec, tak ten je teda boží, to uznávám. Krev neni voda, víme.

(Ano, mám chuť si trochu zarebelovat a zaprovokovat. Ještě mám v hlavě samohejtovací článek. Na ten taky dojde.)

Jo, a už mám naskladněný nový kalendář na rok 2019. Nástěnný, jednoduchý, na záznamy a plány. Bez jmen. A kroužkový blok Od soumraku do úsvitu je lehce zlevněný.

Tak to je asi všechno, co mě teď hned napadlo. Užijte si čtvrtek a něco napište, ráda čtu komentáře. Čus!


středa 22. srpna 2018

Rodinný plánovač

Nové Rodinné plánovače... Kdybych nebyla z velké rodiny, prevděpodobně bych tímhle směrem vůbec nepřemýšlela, ale jsem a tak má tenhle plánovač ne pět, ale rovnou sedm kolonek na jména, aby se tam vešli fakt všichni včetně pomocníků. Ať už jsou to prarodiče nebo holky a kluci na hlídání. A nebo máte třeba pět velkých dětí a tohle se vám opravdu hodí, co já vím. Hlavně spokojenost.


Plánovač je od pondělka do neděle, původně měl být od pondělka do pátku, jenže mě pár dam na sockách "nakoplo", abych to udělala celotýdenní, že plánují i víkendy. No dobře, proč ne...
A každý den je rozdělený na čtyři časové úseky (ráno, dopo, odpo, večer). Když si pak projedete prstem celý den, krásně vidíte, kdo má kdy čas. To byl můj grafický záměr.

Aby to bylo přehledné.

Plánovač se jmenuje Náš týden.

A má čtyři magnetky, pochopitelně. Třeba ještě někdo domá má nezabudovanou lednici. A nebo magnetickou tabuli. Blok má celkem 52 listů takže by měl vydržet na celý rok.

Rodinný plánovač Náš týden najdete tu (KLIK).





pondělí 20. srpna 2018

V tom boji

Trochu pro odlehčení v tom "boji" za ideální postavu... (Můžu vám říct, že jsem opět překvapená tím, kolik lidí si článek z minulého týdne četlo nebo minimálně aspoň otevřelo. Moc to nechápu, žádný kouzelný recept fakt neznám a ne, přesný jídelníček zveřejňovat nebudu, nejsem výživová poradkyně a navíc ho mám dělaný na míru podle svého denního režimu a sportovních aktivit, při čemž oboje se dost vymyká běžnému průměru.)

No a jestli jste u mne za posledních 14 dní něco nakoupili a přišlo vám v balíčku nečekaně i pár psích chlupů navíc, tak se omlouvám, od začátku srpna se u nás střídají psí kamarádi, jejichž rodinky odjely k móři. Naposledy to byl Kevin, kterýho si vyzvedl "táta" v neděli, tady na obrázku zrovna žebrá kus flákoty.

Vypadá, jako kdyby tři dny nejedl, ale nevěřte mu to. My se o ty psy staráme, jak o vlastní.

Ale chci hlavně napsat pár řádků o tom, jak jsem vzala do ruky štětec a namalovala  pár obrázků se zvířátky, k čemuž mě "nakopla" jedna moje milá zákaznice, protože jsem to sice měla v plánu, ale nějak jsem to pořád odsouvala na neurčito.

Asi je vám jasné, který z obrázků je nejoblíbenější, alespoň co se počtu objednávek a lajků na fb týče. Medvědi prostě táhnou a ta modrá barva je tak chladivá... Při procesu vzniklo i video, které jsem dávala na bájmíní soc. sítě, sem se mi ho postnout prostě nedaří, nevím proč.

Originální akvarel

Medvědi byli první, další jsem namalovala zajíce a lenochoda. Všechno je to klasický akvarel (doplněný tužkou) na ručním papíře z Velkých Losin a zároveň jsem k digitálním tiskům dala do prodeje i originály, z nichž zbyl už jenom lenochod.




Originální akvarel



Originální akvarel
Přeji krásné pondělí, žádný podzim ve vzduchu necítím a léto bude ještě měsíc, takže ani to se nám nekrátí. Tolik k (pro mne panicky nepříjemným) poznámkám na internetech. (Já mám léto prostě ráda.) Pa!

středa 15. srpna 2018

Rozvrh hodin a samolepky na zavařeniny

Uf. No je to tak, za chvíli je po prázdninách. Tak já nevim, ačkoliv do školy nechodím, stejně mě chytá nějaká nostalgie. Tak jsem pro hladký průběh a barevnější dny v tom zářijovém chaosu udělala rozvrhy hodin. Jak je u mne zvykem, je univerzální, nejen pro školáky.

Je na něm celý týden a časové rozpětí od 7.00 do 19.00. Já v něm mám vypsané svoje oblíbené cvičební lekce, abych to nemusela hledat pořád na netu a měla přehled, co se kdy cvičí, když mám čas.

Velikost je to A4 a vejdou se do něj snad všechny aktivity, školní výuka, kroužky...





A další praktickou věcí jsou samolepky na zavařeniny, sklenice, kořenky, šťávy, likéry...
Jsou papírové, dají se krásně popsat tužkou, lihovou fixou, gelovým perem, čímkoliv myslím a je jich na archu A4 třináct. Jenom pozor, ať si to nerozmáznete, doporučuju nejdřív napsat, nechat zaschnout a pak lepit. Opatrně, ať to nemá bublinky, nálepky jsou tvarované.




Kdo máte zájem o newsletter s nepravidelnými novinkami, můžete se zaregistrovat v patičce e-shopu. Dá se pak i jednoduše odhlásit, kdyby vás to přestalo bavit.

pondělí 13. srpna 2018

Jak se hubne po čtyřicítce? Část II.

Evidentně vás to zaujalo. Jak se hubne po čtyřicítce.

Aji jste mi psaly a ptaly se. Článek je třetí druhý nejčtenější v celé šestileté historii mého blogu. Možná jste čekaly, že uvidíte fotky před a po, já nevím, ale tipla bych si, že vás to spíš asi taky trápí. I pochvalu jsem dostala, že se nebojím přiznat, že mi záleží na tom, jak vypadám. Inu, ale mě to připadá normální.

To neva.

Ale chtěla jsem napsat, že s tím vnitřně třeba taky bojujete, možná proto se spousta holek na ten článek vrhla a chtěla se dozvědět co s tím, jak to prolomit. A moc se toho nedozvěděly, nevěděla jsem, že to někoho bude tak zajímat.

A tak píšu pokračování.

Nechci, aby to byly nějaký rady nebo moudra. Každá jsme jiná, jedinečná. Můžu vám jenom zprostředkovat skrz blog moje vlastní zkušenosti, to, co jsem si zatím odžila a vypozorovala sama na sobě.

Základ je pořád stejný. Cvičení je jenom 20 % procent úspěchu, zbytek (bohužel) leží ve stravě. Takže i ženská pohybově zdatná, pokud blbě jí, nemusí na ní ten pohyb být vůbec vidět. Vezměte si třeba chudáky pošťačky, nevím, jak u vás, ale u nás to žádné modelky nejsou a to denně nachodí spousty kilometrů se zátěží, ale mají nepravidelnou stravu a málo pijou, takže je jejich metabolismus "odměňuje" stagnací a ukládáním. Tak to byl jenom ilustrační příklad toho, že strava je základ. A ačkoliv jsem o tom kdysi načetla spoustu literatury, stejně jsem tu chybu udělala a přestala tenhle základ vnímat. A proto jsem se dostala k výživové poradkyni.

Co je teda potřeba?

Pít. Jakkoliv je to teď třeba zase téma, o kterém se mluví, že pití není až tak důležité, já tvrdím, že pít je fakt potřeba a rozdíly, kdy nepiju a piju, vidím naprosto zřetelně. Piju dva až tři litry vody denně po malých sklenicích. Kupte si hezkou karafu třeba, vymačkejte si do toho limetu nebo si do vody natrhejte lístky máty, meduňky, rýmovníku... Ať je to hezké na pohled, ať vás těší si tu voňavou vodu nalít a vypít ji.

Jím každé dvě až tři hodiny. Nevěřily byste, jaké krátkodobé panice jsem propadla, když jsem se před více než měsícem učila jíst takhle často. Já, zvyklá jíst dvakrát denně, já, která jsem prakticky téměř deset let nevečeřela (a stejně to nakonec nepomáhalo), jsem najednou musela začít přijímat dvakrát tolik jídla. A bála jsem se strašně moc, že budu tloustnout. Nestalo se. Děje se pravý opak. A je to přesně o tom, CO jím. Nekoukám třeba na minutu přesně, abych v tu a tu dobu něco snědla. Prostě jsou zhruba dvě až tři hodiny po posledním jídle, tak šup, něco (co smím) si dám. Když jsem ve městě, beru si na cestu jako svačinu smoothie pitíčka z Lidlu. A nebo ovoce. Porce vždycky jenom do hrsti (člověk by nevěřil, kolik se toho do tý hrsti dá kolikrát nacpat).

Naučila jsem se jíst bílkoviny. Naše strava je převapivě strašně chudá na kvalitní bílkoviny. Případně je utopíme v přílohách. Naučila jsem se dát si jako přílohu vždycky jenom zeleninu. Jde to, přílohy jako takové jsem vynechala už dávno, pečivo u nás nenajdete několik let, knedlíky nedělám, těstoviny nijak zvlášť nemusím, jenom tu rýži jsem si nemohla odpustit. Teď ji teda zatím můžu jenom dvakrát týdně a pouze basmati nebo neloupanou. Ale jedu pořád zeleninu a abych nemusela jíst často hovězí nebo drůbeží (asi vás nepřekvapí, že vepřík je ze své podstaty zcela nevhodná potravina), jíme doma ryby, ryby, ryby a naštěstí nám to chutná, to už máme zažité. Já si obecně myslím, že jíst často maso (krom ryb) není dobré, jednou týdně to bohatě stačí, ono to zatěžuje trávicí systém, je z toho spousta zbytků ve střevech a to jim nedělá vůbec dobře, naopak rybí maso je ideál. Pro vegetariány je vhodný třeba Šmakoun, tempeh nebo soju bych moc nedoporučovala (i když tempeh mi tak strašně chutná), soja váže těžké kovy v půdě, dokáže to opravdu mocně nasát do sebe a nepustit. Tak na to pozor. Zeleniny jím co hrdlo ráčí a velikost masa by měla odpovídat velikosti dlaně, v případě ryby je to dlaň i s prstama (hurá!). Pokud si udělám jídlo s přílohou, což už smím dvakrát týdně, je to rýže nebo čočka nebo pohanka, vždycky jenom maximálně 4 polévkové lžíce před vařením a žádné maso k tomu. Pěkně se zeleninou. Dávám tělu oddych.

Na začátku jsem měla nakázáno jíst hodně jogurtů a tvarohu (v podstatě třikrát denně), ale ukázalo se, že mi to moc nesvědčí, takže tvaroh jím jenom k snídani (půlka vaničky odtučněného) a jinak na to prdím, vápník je i v určitých druzích zeleniny, takže tělo dostane, co potřebuje.

Vajíčka? No, bílky kolik hrdlo ráčí a celé vejce tak maximálně jednou týdně. Jedno. Žloutek je čistý tuk a v hubnoucí fázi by nepotěšil.

Tvaroh, hummus, bio pomazánky ze zeleniny, uzený losos...., vždycky maximálně 100 g. Bože, ty malé porce, to mě naučilo jíst každé dvě hodiny v podstatě hned! A v mezičase, pokud mám hlad, tak jím zeleninu. Mám neuvěřitelnou spotřebu cherry rajčat a paprik.

Až se vám to začne hýbat, váha, míry, u někoho to přijde třeba dřív, u někoho později, já čekala 6 týdnů, tak to jednak oslavte a druhak se držte. Když budete od začátku cvičit nějaké kardio, budete odměněni ještě dobrým pocitem. A taky skvělou kondicí.

A dál? Co bude dál? No až se dostanu do toho oblečení, do kterého jsem se chtěla dostat, tak je vyhráno. Tělo se naučilo normálně fungovat, nezadržovat vodu, budu jíst v malých porcích a často, budu si umět vyvážit příjem bílkoviny a sacharidů, inu, teď už budu moct jíst, co budu chtít, ale stále s vědomím, že všeho s mírou. Budu vědět přesně kolik a čeho a kdy můžu sníst a taky budu vědět, když mi něco nesedne. Budu to cítit. Tělo si řekne, protože jsem ho několik měsíců hýčkala a ono se na to docela dobře zvyká. Pokud spadnu do špatné stravy znovu, dostaví se velmi nepříjemný stav a tomu stavu říkám časová smyčka. Najednou budu zase na začátku. To chci? Ne. Ale dám si za půl roku (můj odhad) tiramisu, s chutí a ne večer. A dám si ho jenom trochu, protože to bude stačit.

Akorát, že teď si musím pořád připomínat, že můj problém nejsou nahromaděné tuky, ale uplně zblblej metabolismus. Vrátím mu řád.

Tak takhle to mám. A s tímhle přístupem na jojo efekt nevěřím.

Já pořád říkám, že jsem životní optimistka!

P.S. Jako, jo, přiznávám, že to teď není žádná hitparáda, o víkendu jsem na mamčiných narozeninách musela vynechat dort, nedám si zmrzlinu, jarní závitky nebo jakýkoliv milovaný vietnamský jídlo, ale je to jenom na chvíli, půlrok uteče jako voda a já myslím, že to za to stojí. A taky si nechci stěžovat, furt mám dost příjemných možností.