středa 18. července 2018

Pexeso s květinami

Celý dlouhý rok uběhl od posledního nového pexesa! Uzrál čas na další, které jsem chtěla udělat už dávno. S květinama. Je to takový mix od květin, přes byliny až po stromy.

Tehle rok jsem už nechala dělat pexesa v tiskárně a přešla na úplně jiný papír (ten papír voní, ale ne jako normální papír, to je uplně jiná vůně, nechápu to). Ten papír má gramáž 320 g/m3 a vysoký volumen, takže je to opravdu pořádný kus hmoty. U poslední vytištěné várky jsem byla jednou zákaznicí mile upozorněná, že na pexesu nedrží laminace a pak jsem si toho začala všímat i já. Ono to není na první pohled patrné, musíte po zalaminování pexeso lehce prohnout, abyste si všimli, že se to odlupuje.

Takže jsem zrušila laminaci na přání, protože kvůli plastovému potahu měnit papír nebudu. A upřímně, stejně mi přišlo líto, že tak krásný papír musím čas od času hodit do laminovačky a tím tu jeho krásu uplně zabít.

Všechny pexesa, kromě valencijských domečků mají stejnou zadní stranu. Takže je můžete vzájemně kombinovat. Časem nechám udělat na nový papír i pexeso s kameny a sukulenty, které je z toho důvodu momentálně v e-shopu nedostupné. Nedá se to udělat všechno najednou, protožeby to bylo drahý.

K pexesu jsem udělala ještě tisk na A4.

Pexesa najedete tu (KLIK) a tisk tady (KLIK).









pondělí 16. července 2018

Kosmetické okénko, tralala

Chci se s vámi po delší době opět podělit o úlovky z vod přírodní kosmetiky a o jeden přešlap. A jako obvykle podotýkám, že nejsem odborník na kosmetiku, ale jsem zmlsaná jak koza a moje pleť je kvůli mnoha letům na kortikoidových mastích (ekzem) tak citlivá, až hanba, a musím pečlivě vybírat, co si na svůj ctěný ksichtík natřu. Takže když se stane, že mému obličeji něco vyhovuje, je to svátek a ráda se o to podělím s ostatními.

Lovím kosmetiku ve značkách, které se honosí názvem přírodní. Za roky experimentů se mi tenhle druh kosmetiky osvědčil nejvíc. Určitě mezi ní nepatří krémy dělané doma na koleni, na to můžu rovnou zapomenout, ale citlivý výběr ingrediencí, bylinkové extrakty a kvalitní konzervanty, to je to, oč v mém případě běží.

Jo a trvám na tom, že to musí krásně vonět.

Tak tady máme ty poklady.

Čarovný mlýn

 
Mýdla od čarodějky Karolinky z Čarovného mlýna používám roky. Myslím, že to byla první značka přírodních mýdel, která si získala mojí důvěru. Začala jsem mýdlem Tajemný orient a časem výběr rozšířila a přidala ještě mýdla na vlasy. Ty používám rok, respektive v září to bude rok, kdy jsem si začala vlasy umývat mýdlem k tomu určeným a už bych neměnila. Po letech mám zpátky svoje vlasy a když jsem si na jaře nechala u kadeřnice umýt hlavu běžnou chemickou srajdou, nemohla jsem pak uvěřit tomu rozdílu. Pocit, že mám na hlavě poletující cosi, co vůbec nic neváží, mi neudělal vůbec dobře.

Vřele doporučuju i Karolinky instagramový účet, kde se erudovaně rozepisuje o kosmetice, kterou vyrábí a taky o jídle, protože ho miluje. A já miluju jí.

Natura Siberica 


Před měsícem jsem v Krumlově koupila kosmetiku Natura Siberica, kterou jsem statečně bojkotovala dlouhá léta, poněvadž mi přišlo hrozně pitomý, jak české kosmetické "influencerky" jak na povel všechny ve stejnou dobu začaly chválit tuhle přírodní kosmetiku, protože se Natura Siberica rozhodla spolupracovat s blogerkami. Podle mě moc tlačili (oni i ony) na pilu a já z toho byla otrávená jak káva od Maryšky.
Tlačení na pilu polevilo a já jsem konečně byla schopná zkrotit svojí vzpurnou povahu a něco si od téhle značky koupit. Strašně moc chválím balení, mají to fakt pěkný a strašně moc chválím i obsah. Mám pleťové sérum a sérum na oči ze série Caviar, obě nejen parádně voní, ale i příjemně vyhlazují a zpěvňují.
K tomu jsem pořídila i antiage masku, je klasická hutná krémová, budete po ní mít pleť jak dětskou prdelku. Za mě palec nahoru.

Soap. 


Pokud milujete mýdla, pak nemůžu nevzpomenout luxusně voňavé klenoty od kamarádky Heleny Heinz, která založila značku Soap. Zbožňuju je!

Biorythme 


Co zachraňuje hyperaktivní osobu v letních vedrech? Přírodní deodorant od Biorythme. Přestaňte už prosím vás na sebe patlat tu hrůzu, co vám ucpe kde co, obsahuje hliník a je zdraví nebezpečná, když můžete sáhnout bez obav po téhle bombě. Udělejte to pro sebe, prosím.
Já jsem opravdu hyperaktivní, nevydržím v klidu a patnáct hodin denně dělám čtyři věci najednou. Taky hodně sportuju. A tenhle deoš je můj denodenní přítel, co mě nenechá ve štychu, ani když ze mě crčí pot po lekci H.E.A.T. (btw. moje nová vášeň). Mám ráda jemnou vůni Růžové zahrady, ale u Anety, která kosmetiku vyrábí a sakra ví, co dělá, si můžete vybrat i z jiných vůní.

A dnes večer sledujte bájmíní facebook, protože spustím jednu super letní soutěž právě o přírodně kosmetické produkty, tak zůstaňte naladěni!

A ten přešlap? Jste zvědaví? Tak já vám ušetřím krásných asi tisíc třista korun, chcete? To jsem si totiž takhle na letišti v březnu, cestou z Indonésie, koupila zase něco na řasy. Ano, na řasy, kterých mám všehovšudy na jednom oku pět a na druhém sedm. A protože kosmetiku Elizabeth Arden mám docela ráda, pořídila jsem si za nesmyslný peníz gel Prevage na řasy.

Uplně zbytečně.

Kdybyste měli (nebo spíš měly) trable s řasama, buďte od tý dobroty, kupte si radši ricinový olej, jo?





neděle 15. července 2018

Viděla jsem... vol. XCVII - Neposlušnost

Rachel Weisz nestárne, zajímalo by mne, jak to dělá. Naposledy jsem ji viděla ve skvělém Světle mezi oceány a ani teď nezklamala.

Šuplíček "drama", oddíl "víra", kolonka "ženy".

Nesposlušnost vás nechá nepatrně nahlédnout do složitých pravidel ortodoxní židovské komunity, kde se jakékoliv vymykání normálu zavrhuje bez pardonu. Je uplně jedno, co cítíte a že každý je individualita, víra je vždy na prvním místě.
A do toho všeho přijíždí po letech zpět úspěšná fotografka, aby vyřídila pozůstalost svého otce rabína. Potkává svojí dávnou lásku a je z toho průser, protože ta láska je vdaná žena.

Vkusně natočený příběh se zvláštním koncem.

Zdroj www.csfd.cz
Zdroj www.csfd.cz

středa 11. července 2018

Co jsem všechno zapomněla

Každou středu se snažím informovat, co je u mne v shopu nového a když nic není, což se stává zřídka, alespoň vás oblažuju tím, co se chystá. Inu, stalo se mi, že jsem zapomněla odprezentovat hned několik nových a poměrně zásadních věcí...

Například trhací bločky. Je to něco nového, nikdy jsem takový formát trhacího bloku nedělala a hrozně dobře se mi používá. Mám ho u ruky na krátkodobé to-do úkoly a rychlozápisky.

V shopu ho najdete tu (KLIK), má 104 stran a je s vlčími máky a chrpou.



Nechce se mi tomu snad ani věřit, ale nepředstavila jsem ještě ani desky na dokumenty s týmž dekorem, jen na zeleném podkladu. Tentokrát jsou desky jenom překlápěcí a nemají zašupovací ocásek jako ty Od soumraku do úsvitu. V shopu tady (KLIK).
(Kdybych tak mohla zprostředkovat vůni toho papíru, to by bylo! Je fakt úžasná. Ten papír je teda mimochodem strašně drahej, nevim, jestli ho nevyměnim, ale nějak se ho nemůžu nabažit.)



Pak se také nedostalo prostoru novým nálepkám. Jsou hned dvoje, jedny s ptáčky a jedny bylinkový.
Jsou vylupovací a velké, i když to na fotkách nevypadá, tak arch je velký jako A4. K nim tudy (KLIK).
Několik holek mi psalo, že si bylinkovýma nálepkama ozdobí kořenky nebo nádobky s usušenými bylinkami, které si nasbíraly. Podle mě je to super nápad! (To samé se nedá aplikovat na nálepky s ptáčky, pochybuju, že je někdo sbírá a strká do lahviček. Teda doufám, že ne!)



No a poslední položkou je výrazné rozšíření kolekce Lípa. A to hned o několik papírových kulišáren. Udělala jsem obálky, blahopřání a tisk na zeď.
Aktuálně jsem si opět plácla, a na to se fakt těším, s Knihařkou, která stejně jako minulý rok vytvoří limitovanou sérii dvaceti ručně šitých deníčků. Letos budou vypadat malinko jinak, vybrala jsem opravdu krásnou a nápaditou vazbu, a jeden ze tří deníčkových motivů bude právě lipový.
Blahopřání je klasické, jak ode mne znáte a A4 obrázek na zeď tisknu na eňo ňůňo papír, který bohužel nedokážu žádným způsobem zachytit na foťák. Tak mi musíte věřit, že je nádherný, hebký a takový živý.
Celou kolekci můžete obhlédnout tu (KLIK).




Přeji příjemnou, nejpříjemnější středu! Jo a chtěla jsem ještě napsat, že mi přestaly chodit do mailu komentáře z blogu, takže pokud někomu neodpovím, není to schválně, prostě jsem si toho jenom nevšimla, protože to si to teď musím sama kontrolovat. Tak pardon!

pondělí 9. července 2018

Na samotě u lesa

Kdybyste chtěli na samotu u lesa, mám pro vás tip. Rovnou dva, abych byla přesná. Jedno je samota samotinká, kde jsme teď strávili týden dovolené, a to druhé 100% samota není, ale velký pozemek zajišťuje dostatečné soukromí. (Odkaz najdete na konci článku.)
Vzhledem k tomu, že jsem slepičí prdel a interiér chalupy, kde jsme teď byli, i zahradu a okolí, jsem poměrně aktivně posílala na svoje instagramové stories, spousta z vás se mě ptala, kde to je, protože to tam je opravdu krásné.

Takže tady je můj tip, jen počítejte s tím, že cena není uplně nízká, což byl také asi hlavní důvod, proč byla chalupa týden před prodlouženým víkendem ještě volná. Pro dovolenou jsme se rozhodli na poslední chvíli a prolezla jsem neúspěšně kde co, až jsem narazila na Airbnb na tohle ubytování, které patří Holanďanům. V podstatě bylo rozhodnuto hned, protože prostorný loft na půdě staré chalupy mě vzal okamžitě za srdce, nehledě na to, že pro holandský a belgický styl zařizování interiérů mám výraznou slabost už z dob, kdy jsme jezdili do Belgie a já jsem po večerech mohla šmírovat ty přenádherný byty s velkými okny bez záclon.

Jediné mínus, které nás ale nerozhodilo, byla absence vařeček a hodně špatné osvětlení kuchyně. Sporák s troubou tam není, vařila jsem na indukční dvojplotýnce, pro notorické ohřívače tam je k dispozici i mikrovlnka. Jinak to fakt nemělo chybu.

Hrozí, že majitelé budou v chalupě přítomni, ale mají vlastní vchod k vlastnímu bytu v přízemí chalupy a není to ani pod loftem, je to v druhé půlce chalupy, takže si nedupete a vzájemně se nerušíte. My jsme tam byli samy, majitelé přijeli až v den našeho odjezdu. Zahrada je velká a rozdělená na dvě sekce, takže když budete chtít být sami, jsem si jistá, že to nebude problém. Je to opravdu příjemně vymyšlené.

No a jak se k pronájmu dostanete? Napadlo mě vám poskytnout kredit, který Airbnb nabízí nově příchozím. Kredit můžete uplatnit opravdu pouze v případě, že se registrujete nově a je v hodnotě 725 Kč, pokud si budete rezervovat něco za minimální celkovou částku 1800 Kč (pokud tomu systému rozumím dobře). A je to win-win, já v případě vaší rezervace přes můj kredit dostanu 375 Kč.
Registrovat se na Airbnb přes můj účet můžete tady (KLIK). Chalupu pak najdete tady (KLIK).

Chalupa je kousek za Plzní u obce Kokašice. Přímo od chalupy vede hned několik turistických stezek, dole pod chalupou je statek se zvířátky a malým bistrem, nakupovat jsme jezdili do Lidlu (velmi příjemné překvapení!) v nedalekém Stříbře. Spaní pro děti je vtipně oddělené dřevěnými dvířky, které vypadají jak od chlívku. Přímo v loftu je houpačka pro děti i pro dospělé, dětský koutek, válecí kout u televize. V docházkové vzdálenosti jsou nádherné Konstantinovy lázně a nedaleký soukromý lom s koupalištěm. No prostě paráda. Pokud máte nějaké dotazy, klidně pište.

Nic za to nemám, kromě toho případného kreditu 375 Kč, jenom mě napadlo, že když se na to taková spousta lidí na Instagramu ptala, že mě ruka neupadne, když o tom napíšu něco víc a potěším tím třeba někoho, kdo stejně jako my nevlastní žádnou nemovitost se zahradou v přírodě a stejně jako my si dovolenková místa pronajímá. Tož tak.

(Zjistila jsem, že nemám vyfocenou samotnou chalupu, ale ta je kdyžtak zdokumentovaná na fotkách přímo v Airbnb.)

Prostorná jídelna, vpravo je válecí kout s telkou, vlevo je prázdný kout třeba na hraní nebo jógu.

Věřím, že Bruno v zimě zajistí dostatečné teplo, je to velký sympaťák. Nahoře je vidět plot, který ohraničuje místnost s dvěma oddělenýma postelema a dětskou postýlkou.


Dospělácká houpačka je nejvíc!

Kuchyňka

Schody do spacího patra a dveře k velkému záchodu a koupelně s dvěma umyvadly a velkým sprchovým koutem.

Vlevo oddělené spaní pro děti, vpravo manželská postel.


Příroda okolo je dechberoucí. nejbližsí velké město je Plzeň, asi 25 km daleko, takže vzduch je parádní a místo je nádherně klidné.

Výhled z hlavní terasy před chalupou.

Zahrádka u kůlny, za zdí je velké ohniště a grilovací koutek se stolem.


Soukromý lom s veřejným koupalištěm kousíček za Konstantinkama.
A ještě tip na druhé ubytování. To najdete tady (platí to samé s kredity jako u předchozího ubytka, to zn., že pokud nejste ještě na Airbnb přihlášení, můžete vstupem přes můj účet dostat slevu 725 Kč na první vaší rezervaci, která bude v hodnotě minimálně 1800 Kč, já pak dostanu na oplátku 375 Kč.)

Ubytko je v nádherné, plně vybavené dvoupatrové chatičce kousek od Krumlova (kuchyň je v tomhle případě dokonalá). Majitelé bydlí na přilehlém pozemku, ale soukromí je zajištěné dostatečnou vzdáleností a navíc, paní Kristýna je moc milá. Velké plus celého pobytu byla velká vana s teplou vodou, která má přes 3000 litrů a supluje bazén. Jako můžu říct, že bazén je proti tomu velká nuda. Moc jsme si to tam s holkama užily, Krumlov je v docházkové vzdálenosti a okolí je přenádherné. Vřele doporučuju!

Prostě vana. Pod kterou se topí a voda dokáže být pěkně horká. Majitelé v ní tráví třeba Silvestr.
Přeju krásné letní pondělí a výletům zdar!

sobota 7. července 2018

Viděla jsem... vol. XCVII - Psí ostrov

Čerstvý letošní animák Isle of Dogs jsem okamžitě pasovala na svůj nejoblíbenější animák ever. Neuvěřitelně vtipný, s nádherným příběhem, chytrými dialogy, navíc animovaný klasickou metodou stop motion, kterou u nás používal například geniální Jiří Trnka.

Šuplíček "animovaný", oddíl "drama", kolonka "komedie, psi, věrnost".

Snímek je navíc od Wese Andersona, který podle mě natáčí nejpůvabnější filmy na světě. Znáte určitě Grandhotel Budapest. I zbytek Andersonovy tvorby je výrazný právě vtipně poetickým rukopisem autora.

Příběh se odehrává v budoucnosti v Japonsku, kde v jednom městě zavládne krutý diktátor, který se rozhodne zbavit všech psů s tím, že jsou na obtíž a navíc nakažení psí chřipkou, kterou nelze léčit. Postupně tak všechna psiska a čoklíci skončí na opuštěném obrovském ostrově, kam se sváží odpadky.
Jenže láska jednoho chlapce ke svému psu rozehraje dojemné a vtipné drama o přežití.

Film si užijou všichni. Od dětí (dobře to dopadne), přes milovníky psů, kteří mají svoje mazlíčky skrz nasrkz prokouknuté a myslím, že je stejně jako mne pobaví, jak bravurně dokázal Anderson vystihnout psí mimiku a typické psí chování.

To prostě musíte vidět! Fakt.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 4. července 2018

Házejte prasátka!

Pořídila jsem si v lednu plackovač. (Je to počertech drahá legrace. Vůbec nechápu, proč je to tak drahý.) A pořídila jsem si ho s matricí na placky veliké v průměru 25 mm. A před dvěma týdny jsem se hecla a koupila si matrici na 56 mm, což je ideální velikost pro kapesní zrcátko. Akorát jsem si zapomněla koupit řezačku na tenhle průměr, takže ta vytištěná kolečka (tomu neuvěříte) zatím vystřihuju nůžkama, to se mi náramně hodí, vůbec to nezdržuje. Ach jo. Tak řezačku příště, až budu dokupovat materiál na placky, no...

Pak jsem trochu řádila a kombinovala v počítači, až vznikla nová lipová a pivoňková a bylinková zrcátka.

Zrcátka najdete tutady (KLIK).




pondělí 2. července 2018

Síla rozhodnout se, vůle si zatím stát

Život je strašně krátký na špatná rozhodnutí, bohužel ale nikdo nemáme patent na rozum. Jak už jsem nakousla minule, dělám rozhodnutí rychlá a dělám je na základě svých vlastních zkušeností, pocitů a potřeb. Nejsem ten typ, co přemýšlí nad tím, jestli je jeho rozhodnutí správné pro blaho všech ostatních. Ostatní, ať si zajistí své blaho sami, nejsem Matka Tereza. Mám to o dost jednodušší, protože nejsem zodpovědná za žádné dítě ani čtyřnohého přítele. Na druhou stranu, bezdětný člověk má taky starosti a čas od času nervy v kýblu jako všichni ostatní.

Tímto chci velmi kulantně a nepatřičně filosoficky lazenou oklikou napsat, že kalendář na rok 2019 nebude. (Kdo jste čekal nějaký bombastický coming out, tak pardon.) (Teď se fakt směju, jak jsem strašně vážně začala a skončilo to tím, že nebude kalendář.) Rozhodla jsem se tak před pár dny, protože nemám ještě ani čárku, neb mě nepolíbila kalendářová múza. A protože podklady měly být hotové do konce července, tak to prostě ze svého to-do listu škrtám.

Svět se nezboří, nikdo z toho neonemocní a já mám o jednu noční můru méně. Chybí mi prostě ty tři měsíce, které jsem v zimě strávila cestováním. Loni jsem kalendář v klidu udělala během dvou měsíců ve Španělsku a letos jsem se od našeho příjezdu z cest prakticky nezastavila.

Slibuju ale na holý pupek, že budou plánovače a že budou rodinné plánovače. Na to se vyloženě těším. V hlavě mám i malý kapesní kalendářík, i když máme všichni kalendář v telefonu, tak nějak nostalgicky pořád toužím po tom papírovém.

A tak se na mne nezlobte.

Tu je na usmířenou pár fotek z Třeboně. Je to krajina mého dětství, trávila jsem tam každé letní prázdniny. Pamatuju si na hodiny a hodiny strávené u rybníka Svět, na ježdění na tříkolce kolem baráku a na siesty u pískoviště, kam se sešly všechny ženský z domu, a přinesly čerstvě upečený koláče a buchty, a drbaly a kouřily a my děti jsme si hrály v břízách... Do Třeboně jsem zajela za rodinou, i když jenom na chvíli, ale i to se počítá. Alespoň pro mne.

To jsem já ve Světě. Nejšťastnější na světě. Voda mě hasí, mám ji ráda.

Pořád se divím, že tyhle prastaré garáže ještě stojí. Dům je sousední, tam jsem měla kamarádku Lenku a jednoho jakože kluka. Nevinnost sama, jenom jsme si vyměňovali dopisy.

A tady je legendární pískoviště v břízách.

Rybník Svět a můj synovec Matěj a jeho nejlepší kámoš Bonifác. Občas ho Matěj přejede kolem nebo mu šlápne na ocas, ale Bonifácovi to nevadí. Nebo možná vadí, ale nic neříká.




Užívejte prázdnin! My máme s Martinem od úterka dovolenou až do neděle a jedem za exotikou na Plzeňsko, heč!

středa 27. června 2018

Na kole

Teda ona nejede na kole, ale vede si ho a čichá ke květině, zatímco ji v košíku osychá bageta. Ale to už je úděl nás, kteří máme hlavu v oblacích. Mně zas občas ujede tramvaj na cvičení, protože mám po cestě příliš mnoho rozkvetlých zahrad... Inu, o čem že je řeč? O nových sešitech.

Přece.

To vám takhle napíšou z tiskárny, že počet listů v sešitech, které jste si navymýšleli je moc vysoký a že ten sešit teď vypadá jak buchta (to mi fakt napsali) a hele, koukej na fotku, tady jsme ti to vyfotili a ono vážně, opravdu to vypadá jako buchta. Tak co teď, můžeme tam těch listů dát míň, ale to pak nějaký zbydou navíc, už máme všechny vnitřky vytištěný, co budeme dělat? Tak já chvíli přemýšlím a protože jsem Střelec, tak se rozhoduju rychle, strašně rychle, až to lidi kolem mě občas děsí, ale já to tak mám.

Prostě.

Tak píšu, no jasně, udělejte ať už to není buchta a zbylé papíry využiju na něco jinýho. A o pár týdnů později dělám návrh na titulní stranu nového časopisu, ale nějak se nesejdem s redakcí v představách a ta titulka padne a tak mám jeden plonkový akvarel, co s ním, tak hele šup, udělám z něj obálku k těm zbylým papírům.

A je to.

Takhle přesně vznikly nové sešity, které jsem pojmenovala Cestou z nákupu a které jsou komplet z recyklovaného papíru. Jsou tenčí než sešity, co byly původně buchty, to jsou ty prošívané nití, a tenhle sešit je ještě místo nitě v klasické sponkové vazbě. Chtěla jsem mít levnější variantu sešitu, což se zadařilo, protože sponková vazba je fakt mnohem levnější, než ta niťová, protože tu niťovou musí vzít nějaký člověk do ruky a pěkně sešit po sešitu prošít na šicím stroji. Proto mají ty sešity tak vysokou hodnotu. A proto mají sponkové sešity tak nízkou hodnotu.

Když už jsme u toho rychlého rozhodování, musím říct, že já se nejen rychle rozhoduju, ale taky poměrně často pálim názory, které mají kadenci kulometu, takže to vypadá, že jsem hned strašlivě se vším hotová, ale to není vůbec pravda. Já akorát ten proces, kdy nad něčím přemýšlím, neventiluju nahlas. Nějak si to v kebuli srovnám a pak za tím už stojím a jak jsem zvyklá reagovat hned, protože Střelec, protože prostě sakra Střelec, tak pak vytvářím obraz někoho, kdo má ve všem až nepříjemně jasno.

No tak to teda nemám.

Jenom jakoby víc mlčim. A pak najednou něco řeknu a sekne to jak břitva. To není uplně ideální, pokud chcete s lidma dobře vycházet. Učím se být jemná a tichá a rozvážná a moudrá a nekonečně laskavá.

Akorát mi to většinou nejde.

A sešit najdete tu (KLIK).