středa 18. dubna 2018

České léto

Je tu nový vzor! Jmenuje se České léto a vzniknul z pár květin, které budou součástí větší kolekce rostlin, jež bude čítat asi 30 kusů. Měly by být podle mých propočtů hotové na konci dubna, ale zatím to trochu vypadá, že to jakoby uplně nestihnu. S kolekcí mám různé plány a těším se, až to bude hotové a já sednu k počítači a budu vymýšlet z těch kytek produkty. Potom už bych definitivně měla začít pracovat na kalendáři 2019, protože nejpozději v červnu musím začít, aby se to stihlo.

České léto obsahuje kytky milované. Následující symbolika je moje osobní, nemusí s ní třeba někdo souznět. Vlčí mák (symbol křehkosti), chrpu (symbol léta), krvavec (symbol pomíjivosti, rostlina, bez které by nemohli existovat modrásci) a jitrocel (symbol léčivek, protože nám jako dětem hojil rozmlácená kolena). Jsou to takové moje ikony prázdnin v Čechách. A věřím že v tom nejsem sama.

S tímhle vzorem se můžete těšit například na látku. Šárka už motiv poslala do tiskárny k otestování na zkušební vzorek. Ve výrobě jsou balicí papíry, na ty se obzvlášť těším. Nechybí blahopřání, magnetky, špendlíky a dokonce se už vyrábí i sešity. Měly by být někdy v květnu.

Což mi připomíná, že už mám oficiálně přiklepnutý květnový Dyzajn market, takže poslední víkend v květnu budu opět s Šárkou stánkovat (ne stávkovat), tentokrát už venku, přímo na náměstí Václava Havla u Národního divadla. Moc si přeju, aby novinky s tímhle vzorem trůnily na vršku mé papírenské kupičky jako královny. Uvidíme. Chce to trpělivost.

Měly být i obálky potištěné Českým létem, přifrčely mi z Itálie přes Německo nádherné, z papíru Fedrigoni, ale moje domácí tiskárna si postavila hlavu, že tenhle rozměr a papír jí nevyhovují a že je rozhodně nepotiskne, leda že bych se smířila se špinavýma čmouhama. No tak to jsem se teda nesmířila... Tudíž obálky pofrčí na potisk k profíkům.

Na e-shopu je od pondělka díky mým velkým plánům slevový fičák (slovo akce je fakt strašný) (fičák je teda taky strašný slovo, ale aspoň mi nepřipomíná důchodce pádícího do Kauflandu; všem kdo chodí do Kaufáče se omlouvám, moje asociace nemá nic společného s objektivním hodnocením toho řetězce), hodně věcí je zlevněno a kdo mě už zná, tak ví, že ty věci se opakovat nebudou, protože málokdy objednávám v tiskárně něco opakovaně. Výjimku tvoří pouze vzor Od soumraku do úsvitu, to je takový můj signature pattern a ten tu se mnou ještě nějakou dobu bude.

Ulovte tedy, co je vám libo, není zaručeno, že to bude ještě k mání, až budu na Dyzajn marketu nebo v Olomouci na Veggie festu.

A teď jdu malovat zbylých 26 kytek. Ups. Jaru zdar.





pondělí 16. dubna 2018

Bordel doma = bordel v hlavě

Ten nadpis, to je moje soukromá rovnice. Tak to mám. Vždycky, když řeším něco důležitého a domov je zároveň zaflákaný nesmyslama, většinou se nedoberu žádného výsledku a ještě mám noční můry.

Teď taky řeším. Po devíti letech v nájmu se svým mužem se nám krapet začíná "rozpadat" domov, který není náš (je to novostavba, takže nejde o nic fatálního, ale přeci jen...), jenže stěhovat se nechceme, máme to tu moc rádi. V Praze nenajdete příliš míst, která jsou tak klidná a tichá, a přitom kousek od metra. No kousek... v zimě je těch 12 minut pěšky na metro sakra dlouhá doba, v létě mám zas pocit, že je to kousíček.
O hypotéce neuvažujeme a žádné nemovité dědictví nás nečeká, takže jsme teď na křižovatce, co dál? Uvidíme. Když budeme mít štěstí, podělí se s námi náš pan domácí o náklady na nutné úpravy a když mít štěstí nebudeme, bude potřeba pečlivě vybrat, do čeho peníze vložíme a co ještě nějakou dobu počká.

Příští rok v únoru tu budu deset let, co tu bydlím. Deset let je strašně dlouhá doba. Nikdy jsem nikde nebydlela tak dlouho. A to ani v dětství. Rekord zatím držel byt, kde jsme bydleli od mojí čtvrté třídy do mých devatenácti let. Pak jsem se postavila na vlastní nohy a odstěhovala se. Vychází mi to na devět let, takže za rok budu mít rekord co se týče života na jedné adrese. Neuvěřitelné.

No a By Myyna bude mít teď v květnu pět let. Tu teď taky řeším. Co dál a jestli to má cenu. Jestli jsem dost zralá na to, to všechno ustát, protože to není sranda. Řeším, jestli umím unést neúspěch a jestli mám dost energie zvládnout úspěch, taky jestli opravdu dokážu pracovat s penězi, protože faktury za tiskárny začínají mít povážlivě nul. Chce to balanc a já, jakožto levák, mám s balancem velké problémy, protože pravoruký svět s námi leváky moc nepočítá. Ale já jsem krom malování a psaní obouručák, na počítači dělám pravou rukou, v grafických programech taky dělám pravou rukou, takže to třeba zvládnu vyvážit.

Oklikou se vracím k tomu úklidu... Logicky jsem se tedy uchýlila k prošmejdění domácnosti, hlavně svého pracovního místa. Věnovala jsem tomu celý víkend, všechno vyklidila, umyla, vytřídila. Zboží dala k sobě, věci na výrobu dala k sobě, potřeby na balení objednávek jsem dala do kupy na jedno místo... je to mnohem lepší. Líp se mi teď u práce dýchá. Navíc jsem zrušila jednu stěnu, kde jsme měli "galerii" a celé místo věnuju nějaké almaře z bazaru, kam uložím věci, které zůstaly bezprizorně ležet na zemi po mojí organizační změně.
V sobotu jsme se byli podívat do proslulého antiku ve Spomyšli, nemohla jsem si vybrat a měli jsme na to jenom dvě hodiny. Je to tam tak obrovský! Takže dnes jsem jela znova. Tentokrát už s metrem a pečlivýma poznámka o rozměrech míst, která můžu doma zaplnit.
A konečně jsem byla úspěšná. Ve čtvrtek by mi měl brácha dovézt dva kousky nábytku, které jsem koupila.

V neděli jsem ale ve Spomyšli přeci jen něco ulovila. Starou dřevěnou truhličku s rozkošnou tapetou uvnitř. Dala jsem do ní barvy.

Ta prázdná stěna je divná. Zatmelila jsem ještě včera všechny díry po hřebících a v pátek tam už bude stát nová almara. Těším se!


A ne, vůbec mi nevadí, že se ta tapeta k té truhle nehodí. Je to vlastně docela vtipný a nečekaný.

A tady už jsou výsledky mého snažení a víkendového posilování.




Místo po uraženém závěsném kalíšku z Ikea, kde zůstal trčet šroub, jsem vyřešila zavěšením košíku s milovanými stoletými medvědy a jednom nestoletém, kterého mám taky moc ráda.

Už aby bylo zase hezky! Na to víkendové počasí se tak lehce zvyká...

P.S. Na e-shopu proběhlo velké zlevňování, protože během měsíce čekám mega zásilku nových sešitů.

sobota 14. dubna 2018

Viděla jsem... vol. XC - Home Again

Dneska nejspíš zasáhnu přímo na solar všechny filmové intelektuály, kteří se pak budou svíjet bolestí, protože tohle je přátelé taková oddychovka, že už ani větší být nemůže. Aneb další z řádky letadlových filmů z trasy Singapur - Praha.

No a už zbývá jen deset víkendů a filmových tipů bude 100! Stovkou jsem skončila hudební tipy, stovkou skončím i filmové. Další se logicky nabízí knihy, nicméně, nejsem si jistá, zda by někoho bavil můj literární vkus. Jak jsem benevolentní u kinematografie, tak jsem náročná, ba přímo konzervativní, v knížkách.

Ale šup k filmu Home Again! Je to romantika! Milá, kalifornská romantika, s teplem a krásným domem a ještě krásnějšími lidmi. Mám ráda Reese Whiterspoon. Kdysi o sobě řekla, že je praktická jako propínací svetr, což mi dost utkvělo v paměti, neboť takováhle, svým způsobem ostrá, sebereflexe je opravdu vtipná.

Šuplíček "komedie", oddíl "romantika", kolonka "dokonale americké".

Čtyřicetiletá Alice je zaopatřená, krásná, chytrá, má dvě děti, jenže je momentálně sama. Rozhodla se dát si oddych od svého lehce výstředního manžela a tak se s dcerami nastěhovala do domu svého dětství. Do domu přímo v Hollywoodu. A co čert nechtěl, do cesty se jí připletou tři velmi mladí nadějní scénaristé, kteří jako z udělání nutně potřebují někde bydlet. A ona má parádní zahradní domek pro hosty... Hm, cítíte to vzrůstající napětí? Kdo jí svede a kdo bude za slušného chlapce, který jen potajmu touží?

Nebo se snad vrátí k manželovi, kterého začala akutně zlobit chlapská ješitnost?

No, uvidíte...

Je to zábavný a líbilo se mi to.

Zdroj www.csfd.cz



Zdroj www.csfd.cz


středa 11. dubna 2018

Nová svatební blahopřání

Protože se započala svatební sezóna, vypustila jsem do světa nová svatební blahopřání. Tradičně s věnečkem z květin a textem na přání, přičemž není samozřejmě povinné, aby šlo o svatební blahopřání, může jít klidně o narozeniny, výročí, prostě cokoliv. Celý výběr najdete tu (KLIK).

Všechna blahopřání mají obálku se slepotiskem lišky a kvítí je malované akvarelem.

Ráda bych znovu upozornila, že text opravdu nepíšu ručně, ale na počítači. Což je v mém případě docela štěstí, v psaní mám pořád velké mezery, i když na tom pracuju.

A ještě malá technická, od 9. do 18. května přesunujeme s Martinem svojí práci do roubenky v Rychlebech, já přesouvám i sklad svého eshopu, abych odtud mohla expedovat zboží, ale nebudu s sebou brát svojí velkou grafickou tiskárnu, tím pádem v té době nebudu schopná tisknout texty na blahopřání. To je jen malé avízo pro ty, co mají v plánu nechat objednávku blahopřání na míru na poslední chvíli.

Užívejte krásné dny, to sluníčko je paráda!

 





pondělí 9. dubna 2018

Sociální sítě lžou!

Za posledních pár dní se mi stalo několik zajímavých věcí. Za prvé jsem si naplno uvědomila, jak sociální sítě lžou a to napříč celým spektrem internetových možností. Neříkám vůbec, že lžou nějaké konkrétní osoby nebo že dokonce lžu vědomě já. Jsou to ty sociální sítě, instagramy, blogy, facebooky a já nevím co ještě (čti: nic dalšího nepoužívám), kdo tady lže. Dělají o lidech a místech naprosto nesmyslné obrázky.

Například, pokud si na sockách dostatečně nestěžujete, vypadá to, že žádné problémy nemáte. Ale kdo by si chtěl pořád stěžovat, pokud jste na tom vyloženě nepostavili svůj profil? Každý si při budování svého feedu dává většinou záležet na tom, aby to jeho malé internetové imperium bylo hezké. Je to přirozené, neustále se do svého účtu vracíme, tak kdo by tam chtěl číst nebo vidět nějaký katastrofy, slzy a smutky? Já si například zpětně promázávám soukromý instagramový feed tak, aby mi fotky k sobě ladily barvou a náladou. Baví mě to. Nepromazávám si ho proto, že jsem někdy bez rozmyslu postla něco, co jsem zveřejňovat neměla, na to už si dávám sakra pozor, ale mám jenom ráda určitou estetiku a když můžu, tak se jí držim.

Nebo facebook, každoročně na svém osobním profilu promažu všechno za celý rok a nechám tam jenom péefko. Nemám totiž ráda, když mi vyskakují při každém otevření facebookového účtu staré fotky ve snaze mi připomínat lovely memories, jako tvl, na to mám svojí hlavu, abych v ní měla lovely memories a nepotřebuju k tomu facebook.

Tímhle stylem vedení facebooku jsem už dokonce přišla o jednu kamarádku, která měla pocit, že když u mě nevidí staré události, tak že před ní něco skrývám a nemám ji za takovou kámošku, jak si myslela. To bylo tak hloupý!

Suma sumárum chci napsat, že problémy máme všichni, ale ne všichni je chtějí sdílet.

Všichni někdy brečíme, trápíme se, není nám dobře, jsme nemocní, něco nás bolí, chodíme k doktorům, vypadáme po ránu blbě, nedaří se nám, většina z nás má špeky, kruhy pod očima, vítr na účtě, doma bordel, tři měsíce nevyžehlený prádlo (to se stalo třeba mě, ale včera jsem to napravila), nestíháme práci, děláme po nocích, špatně spíme...
A to nemluvim o dětech, protože je nemám. Vážně se všechny děti pořád tak krásně smějou, jsou načančané a čisťoučké...? Já vím, že ne, já taková samozřejmě byla (mojí mamce se právě zatmělo před očima), ale mám tři mladší sourozence, takže si nedělám žádné iluze (teď by se zatmělo před očima dvoum klukům a jedné holce, kdyby to ti kluci četli).

Většina z nás všechno tohle hnusný s celým světem nesdílí, protože se nám nechce a je to tak v pořádku.

I proto bych si chtěla dát do budoucna pozor, abych se vždycky všech svých milovaných zeptala, jak se mají a popovídala si s nima, ačkoliv na jejich blozích, fejsbucích a instáčích vidím, jak se mají báječně, strašně dobře vypadaj, jsou štíhlí, namalovaní, cvičí, dávají si masky na obličej, vůbec nechodí do práce, jsou samá párty a večírek, a evidentně se topí v penězích.

Prostě nevěřte sociálním sítím, je to jenom hra. Tak to berte. Ta hra nás tolik baví i kvůli tomu, jak jednoduše si můžeme vybírat, co lidem sdělíme a co si necháme pro sebe. To, že si z toho pak někdo udělá naprosto mylný obrázek a je skálopevně přesvědčený o tom, že tak to je, je úroveň čtenáře Blesku nebo diváka zpráv na Nově. Tam si taky pečlivě vybíraj, co lidem sdělí, aby to odpovídalo jejich "estetice".

Ne, že bych to nevěděla dávno, ale nejvíc jsem si to uvědomila na Bali, když jsem objevila instagramový účet bistra, kam jsme chodili na snídaně. To bistro je teď v Canggu velmi populární, chodí se do něj fotit všechny australské plážové celebrity a velmi často pro svoje focení volí jedno místo u zdi, kde je oblíbený motivační nápis. Tenhle nápis zní "You will see it when you believe it." Vtipné na celé té komedii je, že ačkoliv to na těch fotkách tak nevypadá, tak to místo s tím nápisem je přímo u silnice, metr před stolem jsou zaparkované motorky a dva metry od vaší krásné (a samozřejmě zdravé) snídaně jezdí auta a chodí lidi. Můžete si samozřejmě vybrat na jídlo hezké místo uvnitř bistra, ale tohle prostě na fotkách vypadá líp...

A to je přesně to kouzlo sociálních sítí. Nikdy nevíte, co je za "rámečkem". Pobavit se na účtu (nebo spíš na účet) Loftu stylem osvíceného pozorovatele můžete tady.

Chtěla jsem napsat ještě o dalších věcech, které se mě v poslední době přihodily, ale už tak je to dost dlouhý, takže končim. Jenom jedna věc, za měsíc budu mít stánek v Olomouci na Veggie festu, tak se stavte, pokud jste z těch končin. Událost můžete sledovat tu (KLIK). Za pozvání moc děkuju Janě Grešákové a už se těším!

Nemám žádnou fotku k tématu, tak posílám jednu vzpomínkovou z Bali.






sobota 7. dubna 2018

Viděla jsem... vol. LXXXIX - Wonder

Sladkobolný Wonder. S vynikajícím hodnocením na obecně kritickém serveru Čsfd. No upřímně, mne zas až tak nedostal, i když musím uznat, že jedenáctiletý Jacob Trambley zahrál postiženého Auggiho hodně dobře.

No... vzpomínám si, že jsem na konci vlastně docela štkala. Ale snažila jsem se dělat jakoby nic, protože jsem byla v letadle.

Šuplíček "rodinné", kolonka "drama", oddíl "malý outsider".

Příběh postiženého Auggiho, který se narodil s obličejovou vadou a celý život, až do své páté třídy, byl pod ochranou milující rodiny. Dřív nebo později k tomu muselo dojít, a tak se chlapec v podstatě dobrovolně zapojuje do oficiálního školského systému a jde s kůží na trh. Mezi děti. A děti jsou těmi nejkrutějšími soudci, známe to myslím všichni.

Jak se s tím popere a čím vynikne? Mrkněte na film a nezapomeňte si kapesníčky.

Julia Roberts v roli maminky a Owen Wilson v roli otce jsou třešničkou na dortu.

Ó, kéž by všechny školy měly tak osvícené ředitele, jako byl ten filmový!

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz


středa 4. dubna 2018

Omalovánkové pexeso

Myšlenku na omalovánkové pexeso mi vnukla Šárka během Dyzajn marketu, když jsme se bavily o všem možném. A tak jsem se po nutričně náročném víkendu u rodičů na severu (já nevim, proč se tam vždycky musím přežrat; máte to taky tak?) hecla, a pexeso v pondělí promyslela, namalovala a vyrobila. V úterý jsem ho vymalovala a nafotila.

Stejně mám báječnou práci, když si v pracovní době musím dvě hodiny vymalovávat...

Pexeso najdete tu (KLIK). Tisknu ho na čtvrtku, takže se na něj dá kreslit i vodovkama nebo fixama.





sobota 31. března 2018

Viděla jsem... vol. LXXXVIII - A Little Something for Your Birthday

Božská Sharon Stone. Hodně dlouho jsem si jí nevšimla v ničem zajímavém a ani A Little Something for Your Birthday není uplně ztrhující, film který by vešel do dějin, ale přeci jenom na něm něco je. Přesněji řečeno, něco je na tý ženský blonďatý. Miluju jí hlavně za Scorseseho Casino, kde byla báječná a neméně skvělá byla i v nezávislém snímku Kdyby zdi mohly mluvit 2. Na ten se mrkněte, je to fakt pěkný.

Šuplíček "romantika", oddíl "komedie", kolonka "femme fatale".

Snímek A Little Something for Your Birthday se odehrává během (asi) pěti let, vždy na narozeninový den Senny, neúspěšné módní návrhářky, roztržité umělkyně a kreativní duše, která ne a ne najít toho pravého. Je to vtipný a milý film.

Vzhledem k tomu, že Sharon vypadá na svůj věk úžasně, neobešel se děj bez výstředních kostýmů. Samozřejmě. Ale to je prostě Sharon, k té to patří a moc jí to sluší.

P. S. Všimněte si pětaosmdesátileté Ellen Burstyn v roli Senniny maminky. Je boží.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 28. března 2018

Nový balicí papír

Minulý pátek dorazila nová várka balicího papíru Od soumraku do úsvitu. Letošní verze je trochu jiná, a pokud jste ode mne kupovali vánoční papír, je to přesně ten krásně lesklý, luxusní papír, do jakého jste balili dárky. Dělala ho stejná tiskárna, potisk je do krajů, barvy svěží, velikost tradiční A1.

U velikosti A1 (594x841 mm) musím zůstat, neb na balicí papír v roli, jak jsme všichni zvyklí z papírnictví, množstevně nedosáhnu. Ale aspoň je pozitivní, že už dosáhnu na lepší cenu a tak je letošní baličák levnější, než loňský.

Z loňské matné verze zbývá poslední arch. S novým papírem nepůjde "tapetovat" nábytek, jak to spousta z vás minulý rok udělala (krásný nápad!), takže na tuhle činnost můžete u mne v shopu ulovit už jen ten poslední kousek.

Na baličák se mi víc líbí ta lesklá verze, proto už papír matný nebude. Navíc mám pocit, že tu matnou verzi papíru nová tiskárna ani nenabízí.

A protože bych ráda novou kolekci sešitů a bloků, je většina loňských zlevněná. Najdete je tu (KLIK). Sešitu s liškou zbývají poslední dva kousky! Neříkám, že už nikdy nebudou, ale v téhle podobě už se možná nebudou opakovat. Naopak beskydských chaloupek je pořád ještě dost.






A letos budou i úplně nové balicí papíry. Jenom zatím nemůžu slíbit, kdy přesně.

pondělí 26. března 2018

My čekali jaro...

... a ono na Dyzajn market jaro jaksi nepřišlo. Ale nevadí, hlavně, že jste přišli vy. Zatím, co do sebe po teplotně náročném víkendu hážu tuky ve všech možných formách (avokádo, oříšky, bazalkové pesto, prostě, hlavně se obalit), přemýšlím, co tak ještě k Dyzajn marketu napsat, co jste o něm ode mne dosud nečetli.

Je to bezpochyby hodně organizačně náročná akce pro všechny. Pro prodávající, pořadatele, kupující, děti, psy, kolemjdoucí, pro dopravu. Pro každého trochu jinak, ale suma sumárum mám pocit, že je to pro nás všechny dohromady radost, zábava, poučení (v jakékoliv formě) a událost. První Dyzajn market jsem absolvovala před čtyřmi lety, snad se nepletu, nezúčastňuju se pokaždé, ale čím dál častěji, a protože už za mnou chodí pěkná řádka lidí, kteří mě, respektive moje výrobky, během těch let nějakým způsobem objevili a výrobky se jim zalíbily natolik, že ke mne chodí pravidelně, tak mě tahle akce baví čím dál tím víc. Nehledě na to, že mě během víkendu navštíví i celá řada přátel, které v Praze mám a nemám je možnost vidět tak často, jak bych si přála. A najednou je vidím skoro všechny během jediného víkendu a mám z toho radost.

Poněkud náročnější stránkou je pro mne nájem za místo na Dyzajn marketu, začíná to být pro cenovou hladinu mého zboží poněkud nevyvážené. Snad nikoho neurazím, když upřímně přiznám, že Dyzajn market je nejen o setkávání, ale i o výdělku. Tuším, že si na prodejní akci chceme všichni něco vydělat, pokrýt nejen náklady za nájem a dopravu, ale i náklady za volný víkendový čas, který bychom jinam trávili uplně jinak. Je fér ale přiznat, že se mi vložené investice na Dyzajn market zatím vždycky z prodejů vrátily.
A navíc to má řešení, můžu stánek sdílet, také proto jsem pozvala na Dyzajn market Šárku s jejími látkami a pevně doufám, že mě v neděli po cestě domů, na večerní Dé jedničce neproklela do pátého kolene.
Nicméně, co do velikosti a počtu návštěvníků a prodávajících, je Dyzajn market největší akcí tohoto druhu v Praze, evidentně nemá konkurenci a tak jej můžu doporučit nejen těm, co začínají, ale i těm, co už nějakou dobu svůj rukodělný byznys vedou. Začátky jsou těžké, ale kde jinde zaklíčit svoje drobné handmade semínko, než tady. I já jsem tak začala.

Děkuju, tisíckrát a ze srdce všem známým i neznámým, kdo se za mnou zastavili. Taky jsem moc ráda, že jsem osobně mohla konečně poklábosit s Anetou z Biorytme a Pavlínou z Malé ilustrace. Velká inspirace, tyhlety dvě mladé dámy! Děkuju pořadatelům Dyzajn marketu, že něco tak obrovského mají z mého pohledu tak zkušeně zmáknuté. Nikdy jsem neměla problém s místem, informacemi, zaparkováním, instalací. Vůbec nikdy. Navíc, když se jede včas, minimalizují se problémy.

Svoje nedostatky znám, musím něco udělat se svým prodejním místem, aby bylo hezčí, i když bude nejspíš vždycky maličké. Už nad tím přemýšlím. Mám nápad, ale chybí mi truhlář. Viděla jsem na podobné akci v Londýně, u jednoho děvčete s ilustracemi, šikovnou roztahovací poličku na blahopřání a bloky. Tak tu bych přesně potřebovala. Jen nevím, koho znásilnit. (Rozumějte, donutit k výrobě.)


A co vy a Dyzajn market? Chcete mi k tomu něco napsat? Pište. Negativní věci prosím do mailu, pozitivní do veřejných komentářů. Ale to byl vtip, samozřejmě. Pište si veřejně, co chcete, přečetla jsem dvě knihy o budhismu, zvládnu to. (Samozřejmě, že opět dělám fórky.) No nic, já radši končím a jdu makat. Pa a hezké pondělí přeju!

P.S. Moje nákupy připomínaly pretěky. Zalítla jsem k úžasným Loris, Biorythme a Nikko b. Toť vše. Odkazy na jejich shopy jsou pod obrázky.

Náušnice od éterické Loris.

Výborný deoš od Biorythme, luxusně voňavé mýdlo od nejmilejší Nikko b.





sobota 24. března 2018

Viděla jsem... vol. LXXXVII - The Glass Castle

Woody Harrelson je jeden z mých nejoblíbenějších herců, i když nesnášim jeho jižanský akcent, vždycky mu začnu rozumět tak v půlce filmu. Nicméně, je prostě dobrej. Ve snímku The Glass Castle si neuvěřitelně iritujícím způsobem zahrál alkoholika a zahrál ho tak dobře, až mě rozčiloval.

Šuplíček "drama", oddíl "rodina", kolonka "alkohol".

Film je příběhem rodiny, která se odmítla podřídit systému. Společně se stěhují z místa na místo, žijí v otřesných podmínkách, získávají peníze jak se dá a přežívají. Matka umělkyně, otec s hlavou v oblacích a se silným vztahem k pití, plus čtyři děti. Bohužel, kreativní alkoholik je pořád jenom alkoholik, i když je za střízliva zábavný a srší nápady.

Závěr pro mě byl trochu šokující. Jeanettina volba mě jednoduše překvapila.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

čtvrtek 22. března 2018

O plastech a papíru

In paper I trust. Včera jsem byla na dost poučném workshopu v tiskárně HRG v Litomyšli. Workshop pořádala Soffa, a já jí a tiskárně chci moc poděkovat, není zcela běžné, aby se obchodník z tiskárny rozhovořil o jejich know-how a provedl vás všemi halami s výrobou. Byl to magic! Nevím proč, ale fascinují mě výrobní haly a stroje, obzvlášť, když je to voňavý a čistý. Ne, vlastně i ty špinavý se mi moc líbí, ale tady to bylo čisťoučký.

Věděli jste, že veškerou světovou buničinu, která je potřeba k výrobě papíru, dlouhodobě skupuje Čína? A že papírny už léta improvizují? Smutné. Kvalita papíru se mění, ale neznamená to, že je teď papír špatný. Jenom musíte hledat. Já hledám od minulého roku díky paní Daně H., která v Čechách zastupuje rodinnou italskou papírnu Fedrigoni. Nakopla mě nesmírně a já se těším, že společně něco vymyslíme. Moc bych o to stála.

Ale to, co jsem chtěla dneska zmínit a popsat, je můj vztah nejen k papíru, který používám na svoje výrobky, ale i k balení. Jímá mě hrůza, když vidím balíky několikrát omotané plastovou strečovkou a nechci, strašně nechci, abych k tomu jednou dospěla také. Kdo si ode mne kupuje zboží, tak si asi všimnul, že nejsem zrovna přeborník na krásné vnější úpravy zabalení, ale fakt se snažím. Balíky balím do recykl hnědého papíru a jednotlivé věci většinou do celofánu, který není tím strašlivým plastem, jako například mikroten, igelit nebo polyethylen.

Celofán je přes sto let starý "plast", vyrobený chemickou úpravou celulózy, tedy látkou, která je vlastní rostlinám a tvoří jejich buněčné stěny. Díky tomu je celofán plně degradovatelný, v přírodě se rozkládá (jenom nemůžu pořád dohledat za jak dlouho). Mimochodem, četli jste na začátku roku článek, jak čeští vědci zjistili, že se všemi milované bioplasty v přírodě vlastně nerozkládají? Myslela jsem, že mě klepne. Přečíst si ho můžete tu. Takže pro mne je celofán stále velkým pomocníkem, kterého využívám proti zašpinění svého zboží.

Celofán je drahý. A ještě víc drahý je, když ho nakupujete po stovkách kusů, než po tisících nebo kilometrech. Kdybych měla započítat kompletní balné do poštovného, byla by to dost darda. Proto jsou tyhle pro mne nezbytné věci citlivě rozpuštěné do cen zboží.

A pozor, není celofán jako celofán. Například polyethylen se umí tvářit velmi celofánově, rozdíl poznáte podle ceny. Polyethylenové sáčky jsou v řádech haléřů, celofánové jdou do korun.

Nicméně, rozhodla jsem se, že přírodě ještě trochu víc ulevím a nakoupila jsem 20 kilo papírových sáčků (to je fakt hodně sáčků) (mimochodem, hádejte, kam si je nechala poslat... do Uloženky! 20 kilo! blbka...), do kterých budu balit vše, co jen půjde. Místo celofánových obalů. Hnědý papírový sáček A4 (velké bílé jsem nesehnala, a beztak je to bělené chemicky a to taky není zrovna výhra) není žádný krasavec, co si budem povídat. I když, mě se líbí. Fakt. Je takovej rustikální a dá se dost hezky doupravit nálepkou nebo razítkem.

Ale zašla jsem ještě dál, protože mě trápilo množství izolepy, které spotřebuju na balíky při balení objednávek. Zpravidla balíky zuřivě omotávám kolem dokola. Tou izolepou. Koupila jsem zkušebně dvě role papírové lepicí pásky (nemyslím tu, jak se máčí vodou, aby lepila, to bych se zbláznila, než bych něco zabalila) a můžu po prvním použití říct, že je naprosto skvělá a lepí moc dobře. Průser je její cena. Zatím co za širokou izolepu dám 11 Kč, za širokou papírovku utratím 59 Kč. Dost rozdíl, co?

Taky se postupně zbavím bublinkových obálek, které jsou ještě tak "fajnové", že dá dost práce oddělit bublinky od papíru, aby to šlo aspoň zrecyklovat. Dlouhodobě používám kartonové Progresspacky a jsem s nimi maximálně spokojená. Vypadají pěkně a jsou spolehlivé.

Tento článek není o nejlevnějším balení, to je vám asi jasné...

Něco ale přírodě dlužím. Mám díky poletování po planetě uhlíkovou stopu jako blázen a taky ráda řídím. Někde to prostě musím vyvážit.


Moji pomocníci. Papírová páska, papírový sáček, kartonová obálka, papírové washi pásky (ptáčková ze Světa pásek, květinové ze Zahrady na niti).

Můj "krásně" zabalený balíček (uvnitř kartonový tubus, v kartonovém tubusu nástěnný kalendář).

Nová kamarádka, papírová páska. Seznamte se!

pondělí 19. března 2018

Back in Business

Týden v Praze uběhl jako voda, možná jste si všimli, že krapet nasněžilo, za což bych se vám chtěla omluvit, je to kvůli nám, protože jsme si sněhu letos moc neužili. Zřejmě se něco nahoře rozhodlo nám to vynahradit.

Stihla jsem pár velikonočních blahopřání! Není jich tolik jako obvykle, ale víc času nebylo, práce je nad hlavu. Snad se vám budou líbit.




Než jsme odjeli, zadala jsem do tiskárny grafické podklady pro novinky do e-shopu, abych si je mohla hned po příjezdu vyzvednout a byla tak připravená na víkendový Dyzajn market, a aby bylo moje malé papírnictví zase o něco pestřejší.

Oživila jsem ptáčky z vyprodaného kalendáře 2018, zatím na pohlednice, ale chystám se i na obrázky k zarámování. Ráda bych nějaký hezký papír, ale ten musím nejdřív pečlivě vybrat, aby to byl ten pravý a jedinečný. Akorát, jak už jsem psala na facebooku a instagramu jsem pako, protože jsem si odsouhlasila na pohlednice jiný papír, než jsem chtěla. Takže mají poměrně nízkou gramáž, nicméně, tisk je hezký a jako záložka nebo do rámečku se rozhodně hodí a ostudu neudělají. Posílat se samozřejmě dají také. Na druhou stranu, díky tomu stojí podstatně méně než předchozí pohlednice vytištěné na pohlednicový karton. To je fér, ne?

 












 Taky už jsou na skladě znovu desky na dokumenty s mým oblíbeným dekorem Od soumraku do úsvitu, ale tentokrát jsou z jiného papíru, chtěla jsem, aby byl matný a jemně strukturovaný a musím říct, že to vypadá opravdu krásně, jen ten luxusní papír desky trochu prodražil. Proto je rozdíl mezi cenou desek s bylinkami a těmi květinovými. Rozhodně to ale stojí za to.


Jemná struktura papíru je na první pohled patrná.

Do série k dekoru jsem vyrobila ještě magnetky a placky, a hlavně, připravila jsem nový kroužkový blok! Jestli tohle nepřivolá jaro, tak už fakt nevím. Uvnitř je potištěný a desky jsou tvrdé, kašírované. Mám z něj radost.






Aby toho nebylo málo, připravila jsem i pohlednici ze Srí Lanského deníku a pohlednici Od soumraku do úsvitu...



A na závěr... Milníkové kartičky! Mnohé nadšenkyně mi psaly až za oceán, kdy že zase budou na skladě. Tak už jsou, také na novém papíře, s o fous menší gramáží než byly ty přechozí kartičky. Cena zůstala stejná a papír je moc fajn.



Přeji krásné a báječné pondělí, já ho budu mít uplně super, protože jdu na pojišťovnu a k zubaři, to fakt při pondělku chcete. Cha!