středa 27. prosince 2017

Svatá země

Málem mě skalpovala hotelová sprcha v Colombu! Jestli mě někdy potkáte a bude se vám zdát, že mám po obličeji důlky, bude to nejspíš pozůstatek po první sprše na Srí Lance. Kdo by to byl řekl, že tady dokážou vyrobit takovej tlak... Nicméně, země, kde zastaví dopravu na dálnici kvůli přecházejícímu leguánovi, a to pro jistotu v obou směrech, kdyby si to náhodou rozmyslel a chtěl se vrátit, taková země mi je sympatická i s důlkama v obličeji.

Jsme tu. Horko jak v peci, Indický oceán je teplý a v téhle části klidný jako vřelá náruč (třeba srílanských babiček). Barva pleti místních mužů, posedávajících po skalách na pobřeží, splývá s barvou kamene a ženy se cudně koupají oblečené. Všichni se při očním kontaktu smějí tak, jako by nás opravdu rádi viděli. A to jsme v té nejturističtější části Srí Lanky.

Unawatuna. Cestovatelé si budou právem rvát vlasy na hlavě, kam že jsme se to vydali. To přece není Srí Lanka! To není autentické! No není, to uznávám. Jenže my chtěli dovolenou, pravou, nefalšovanou. A teplo.
Po pravdě, je tu horko a to pravé tropické vlhko, kdy vám nic neuschne, a jak moc je to mokrý poznáte, až když to doma vybalíte k vyprání. Knížky se kroutí, skicák už mám taky jak hadřík a vlasy se pokoušejí (naštěstí marně) o afro. Nasbírané listy v herbáři mi jistojistě vyschnou až v Praze.

Množství budhistických chrámů je sympatické, a i tak nám místní upřímně a s radostí přejí veselé Vánoce (vždycky mi připomenou nezapomenutelného Hrundi V. Bakshi v podání excelentního Petera Sellerse ve filmu The Party, vřele doporučuju). Na dotaz, jak zrovna Vánoce slavíme, přijímají naši informaci o tom, že Vánoce neslavíme, s absolutním zmatkem v očích, ale vždy s úsměvem na tváři. Jsou roztomilí.

Nejlepší je to tu ráno. Ačkoliv ani v noci neutichá různé pípání, cvrkání a kvákání, tak ráno je to úplný koncert. Špatně v tom horku spím a ráda poslouchám ty zvuky z "džungle". Mimochodem, až donedávna jsem si myslela, že pávi nikde ve volné přírodě nežijí, možná jsem měla pocit, že se nějak záhadně líhnou v zámeckých zahradách a není to tak dlouho, co jsem zjistila, že volně žijí například tady, na Srí Lance. A opravdu. Žijí. Není většího kýče, než páv na palmě, to mi věřte.

Moje první obrázky jsou spíš detail, než celek. Časem se pokusím o nějaké fotky s menším zoomem, slibuju. Zatím jsem okouzlená místní přírodou tak, že jsem toužila spíš po tom detailu.

Ranní koupačka u nás na zahradě.






Kaučuková plantáž

Skořice. Stromek se podetne, kůra oloupe a nechá se na sluníčku uschnout. Místní čaj z čerstvé skořice je vynikající záležitost.

Čajové květy

Bílý panenský čaj

Sušení čaje
A kdo by rád fotek víc, a především nálož denodenních příběhů, přihlaste se mi klíďo na soukromý Instagram @jinoschka. Soukromý ho mám především kvůli reklamám, aby mne neotravovaly.
Přeju vám krásný zbytek svátků vánočních!

4 komentáře:

  1. Ty ptáčci jsou kouzelný, ty bych asi vydržela pozorovat dlooouho... Mějte se, zdravím. Kl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však já si taky ráno čupnu před krmítko a koukám a koukám a koukám.... :)
      Ahooooj, mávám!

      Vymazat
  2. Kláro, napadlo mne totéž. Já jsem rozněžnělá i ze sýkory babky na chalupě na krmítku ��. Krásný zbytek roku, Lea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, je to lepší, než televize. Krásný zbytek roku i Vám! :)

      Vymazat

Díky za všechny komentáře!