neděle 31. prosince 2017

Viděla jsem... vol. LXXVII - Velký dar

Hurá, hurá, už jsem viděla něco, čemu můžu věnovat samostatný post.

Ale nejdřív k těm filmům, které mě až tak nenadchly, což vás samozřejmě nemusí odradit od toho, abyste se na ně mrkli.

Válka o planetu opic, zatím poslední z nekonečného opičího příběhu, z něhož jsem byla nadšená snad jen u historicky prvního snímku z šedesátých let. Ten poslední jsem ani nedokoukala. Ptákovina na entou a rozplývat se nad perfektníma maskama mi opravdu nestačí.
The Incredible Jessica James, nebylo to zas tak špatný, docela oddechovka a sem tam jsem se i zasmála. Jessica je vtipná, bydlí v New Yorku, píše (zatím neúspěšně) divadelní hry a právě se rozešla se svým přítelem. Její nový objev hraje (poměrně humorně) stará známá tvář z Ajťáků. Ale jo, to doporučuju, je to fajn k vínu nebo kakau.
Mindhorn, to je něco neuvěřitelného. Pro mě už naprosto zvrácený typ humoru, peklo, uplně přes čáru, prostě konečná. Nicméně, narozdíl od Opic, jsem tohle aspoň dokoukala, protože mě upřímně zajímalo, jak to s tím idiotem skončí. Retro hvězda béčkové detektivky znovu v akci. Nechápu, proč se takové filmy vůbec točí.

A teď... Gifted. Páni, to jsem si zase po dlouhé době zabulela...

Šuplík "drama", oddíl "škola", kolonka "to dítě je génius".

Mery je malá, krásná, geniální a ještě má takovýho strýčka! Abych byla přesná, geniální je celá rodina, ale jenom strejda je ten správňák úžasňák, co rozpozná, o čem život je a tak se rozhodne své osiřelé neteři zařídit normální dětství.

Jenže... je tu ještě značně ambiciózní babička.

Připravte si kapesníčky, tahle dvojka vás dostane. Miluju Mary! (A strejdu.)

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz




pátek 29. prosince 2017

Unawatuna

Dnes jenom pár ušmudlaných fotek z mobilu, ale je toho aspoň vidět víc, než minule. Unawatuna je něco jako Hurghada v Egyptě, Cancún v Mexiku nebo Koh Chang v Thajsku. Máte počasí, máte moře, ale nemáte ani náhodou tu zem tak, jak byste ji poznali při návštěvě míst, která jsou turistům hůře dostupná, skrytá, dál od moře. Přijali jsme tento fakt s vědomím, že chceme, aby o nás bylo dobře postáráno a abychom se naopak my nemuseli starat o nic. V únoru nás čeká velká cesta s batohama na zádech, tak jsme byli trošku leniví to absolvovat dvakrát za sebou v krátkém časovém úseku.

Unawatuna je na místní poměry jistě velmi drahá, no pořád je to tu levnější než v Praze. Skromné jídelny místních jsou pak cenově mnohem přijatelnější, než restaurace na pláži. Samozřejmě. Jídlo je vynikající všude, nejvíc pak to, jejichž kořenící směsi jsou připravované doma. Zdejší kuchyně je postavená na rýži, rybách a lokálním bohatství v podobě chilli, pepřů, skořice a já nevím, čeho ještě. Udělá se z toho jemně mletá směs, kterou pak přidávají do všech pokrmů. My tuhle kořenící směsku známe hlavně v její nejznámější formě, v podobě žlutě fosforeskujícího kari. Jenže tady má curry strašně mnoho podob. (Kdo si myslel, že kari je jedna konkrétní složka, ať se přihlásí, já se přidávám a hlásím se taky. Není to tak dávno, co jsem zjistila, že je to kořenící směs!)

Já jsem si dala do nového roku předsevzetí, že přestanu jíst maso, kromě masa rybího a ostatních vodních živočichů. (A pro jistotu jsem s tím začala už teď.) K čemu je tahle póza dobrá? Nejspíš k ničemu, ale já se při konzumaci masa už delší dobu nemůžu zbavit představy toho zvířete a je mi jich hlavně líto. Tady je tenhle způsob stravování naprosto v pohodě, ale u nás to bude trochu boj, hlavně tam, kam chodíme na obědy, když nejsem schopná vařit, je polední meníčko až na výjimky téměř pořád masové. Připadá mi to dost brutální a nezdravý, maso zatěžuje trávicí systém, někoho míň, někoho víc, ale pořád zatěžuje, a ne nadarmo ho naši předci jedli jenom o svátcích a o nedělích. Tenhle moudrý přístup bych si ráda osvojila, ulevila tělu a zkonzumovala míň těch nebohých zvířat. Jestli si klepete na čelo, jako že asi leckdo, budiž, ale ať si přece každý dělá co chce.

Koupání! Unawatuna je hlavně koupání. Kvůli tomu sem lidé jezdí a já se jim nedivím. Oceán je průzračně čistý, někde má až smaragdovou barvu a úžasnou teplotu. Proto miluju Indický oceán, nikdy nezklame. (Zatímco ze Středozemního moře jsem většinou dost na rozpacích. Ale asi jsem byla na blbých místech.) Tady nejradši chodíme na malou Jungle Beach, která je asi 20 minut cesty z domečku, kde bydlíme.




Lokálové milujou koupání.
Vesnice je malá a nacpaná lidmi, restauracemi, vývařovnami a tuk tuky. Měli by začít dělat nějakou elektrickou verzi, protože je to ten nejhlučnější stroj, jaký znám. Turisté se tuk tuky po vesnici přepravují z bodu A do bodu B, podle mého názoru, mnohdy zcela nesmyslně. Jako kdyby nemohli ujít ten kousek pěšky...


tuk tuk
Pohodička na hlavní pláži Unawatuny je daná především konzumací. Kdo konzumuje, dostane slunečník a lehátko. Kdo nekonzumuje, musí si potupně hledat stín v nějaké části, kterou nezabraly restaurace a je to sakra těžké. Proto většinu koupacího času trávíme na Jungle Beach, která je stíněná a není nutné tam každý den utratit nehoráznou částku za koktejly. I když koktejly... nejsou zas tak šptné... no nic.



To čerstvé ovoce! Nejdřív jsem si říkala, že na sebe budu přísná a ovoce si dám jen dopoledne, abych nepřijela do Prahy v podobě valícího se knedlíčku, jako se mi to podařilo v Thajsku, ale vydržela jsem to necelý týden. To se fakt nedá. Není nic lahodnějšího, než na slunci dozrálé mango a papája. 



A domek, kde bydlíme. Stíní ho malá zahrada, je ohrazený vysokou zdí a není nijak označený. Málokdo sem zavítá, aby se zeptal na ubytování. Našli jsme ho na Airbnb a pokud bude dalších 14 dní v pohodě, ráda se o kontakt podělím. Jsou tu tři skromné pokoje s vlastníma koupelnama a bydlí tu majitelé, Švýcaři. Buď Floriane a nebo její bratr Florencio (nedělám si prdel, fakt se takhle podobně jmenujou). Na nás připadl Florencio, sestra přijede až na konci ledna.


Vedle domku je malý krámek. Máme štěstí, ačkoliv na alkohol tu musí být licence, majitelé nás už znají a nebojí se nám prodat pivo. Samozřejmě, řádně zabalené... Na tajnačku.


A ještě nevídaný výlet, ve čtvrtek jsme si vyšli na poštu (!) a protože je kousek od téhle instituce i nádraží, mrkli jsme i tam. Roztomilé džunglovaté nádražíčko má jedinou chybu. A tou jsem odpadky kolem dokola. Je to všude stejný.


Hurá vlak!

středa 27. prosince 2017

Svatá země

Málem mě skalpovala hotelová sprcha v Colombu! Jestli mě někdy potkáte a bude se vám zdát, že mám po obličeji důlky, bude to nejspíš pozůstatek po první sprše na Srí Lance. Kdo by to byl řekl, že tady dokážou vyrobit takovej tlak... Nicméně, země, kde zastaví dopravu na dálnici kvůli přecházejícímu leguánovi, a to pro jistotu v obou směrech, kdyby si to náhodou rozmyslel a chtěl se vrátit, taková země mi je sympatická i s důlkama v obličeji.

Jsme tu. Horko jak v peci, Indický oceán je teplý a v téhle části klidný jako vřelá náruč (třeba srílanských babiček). Barva pleti místních mužů, posedávajících po skalách na pobřeží, splývá s barvou kamene a ženy se cudně koupají oblečené. Všichni se při očním kontaktu smějí tak, jako by nás opravdu rádi viděli. A to jsme v té nejturističtější části Srí Lanky.

Unawatuna. Cestovatelé si budou právem rvát vlasy na hlavě, kam že jsme se to vydali. To přece není Srí Lanka! To není autentické! No není, to uznávám. Jenže my chtěli dovolenou, pravou, nefalšovanou. A teplo.
Po pravdě, je tu horko a to pravé tropické vlhko, kdy vám nic neuschne, a jak moc je to mokrý poznáte, až když to doma vybalíte k vyprání. Knížky se kroutí, skicák už mám taky jak hadřík a vlasy se pokoušejí (naštěstí marně) o afro. Nasbírané listy v herbáři mi jistojistě vyschnou až v Praze.

Množství budhistických chrámů je sympatické, a i tak nám místní upřímně a s radostí přejí veselé Vánoce (vždycky mi připomenou nezapomenutelného Hrundi V. Bakshi v podání excelentního Petera Sellerse ve filmu The Party, vřele doporučuju). Na dotaz, jak zrovna Vánoce slavíme, přijímají naši informaci o tom, že Vánoce neslavíme, s absolutním zmatkem v očích, ale vždy s úsměvem na tváři. Jsou roztomilí.

Nejlepší je to tu ráno. Ačkoliv ani v noci neutichá různé pípání, cvrkání a kvákání, tak ráno je to úplný koncert. Špatně v tom horku spím a ráda poslouchám ty zvuky z "džungle". Mimochodem, až donedávna jsem si myslela, že pávi nikde ve volné přírodě nežijí, možná jsem měla pocit, že se nějak záhadně líhnou v zámeckých zahradách a není to tak dlouho, co jsem zjistila, že volně žijí například tady, na Srí Lance. A opravdu. Žijí. Není většího kýče, než páv na palmě, to mi věřte.

Moje první obrázky jsou spíš detail, než celek. Časem se pokusím o nějaké fotky s menším zoomem, slibuju. Zatím jsem okouzlená místní přírodou tak, že jsem toužila spíš po tom detailu.

Ranní koupačka u nás na zahradě.






Kaučuková plantáž

Skořice. Stromek se podetne, kůra oloupe a nechá se na sluníčku uschnout. Místní čaj z čerstvé skořice je vynikající záležitost.

Čajové květy

Bílý panenský čaj

Sušení čaje
A kdo by rád fotek víc, a především nálož denodenních příběhů, přihlaste se mi klíďo na soukromý Instagram @jinoschka. Soukromý ho mám především kvůli reklamám, aby mne neotravovaly.
Přeju vám krásný zbytek svátků vánočních!

středa 20. prosince 2017

Sbaleno

Mám sbaleno. Každým rokem jsem minimalističtější a letos už to dávám jen s příručním zavazadlem. I když, tak minimalistická, jako na fotce vážně nejsem.

A kam letos? Na Srí Lanku. Stejně už jsem to všude vyzvonila, takže nic nového pod sluncem.

Ze srdce vám přeji krásné svátky, pokud možno bílé. Hodně rodinného štěstí, pohádek a cukroví. Přála bych vám Vánoce, jaké jsem měla, když jsme byli s mými sourozenci malí. Aby se plnila přání a děly se vánoční zázraky.

Mně se splní další cestovatelský sen a to je zázrak sám o sobě.

Tak brzy on-line naviděnou, slepičí prdelka Myyna si ty slony jistě nenechá jen pro sebe... Pa!



pondělí 18. prosince 2017

Kosmetické vychytávky z Green Beauty Marketu

V listopadu proběhla v Praze akce Green Beauty Market a já se po dlouhé době rozhodla koupit na gezicht zase něco jiného, než je Hauschka. A tak po více než měsíci používání můžu napsat svoje neerudované, leč upřímné, dojmy.

Eco by Sonya

Pro mne je australská kosmetika Eco by Sonya objev roku, protože jsem neměla ani tušení, že je možné, aby byly samoopalovací přípravky v čisté, přírodní kvalitě. Koupila jsem si samoopalovací vodu na obličej a to jenom díky tomu, jak barvitě mi sympatická (samozřejmě krásně "opálená") prodejkyně líčila její vyhlazovací účinky. A nekecala! Po mnoha zimách mimo Čechy už nejsem tak typicky zeleno-bílá jako jsem bývala dřív, takže jsem primárně šla spíš po tom vyhlazujícím efektu, než po opáleném vzhledu. Je ale pravda, že vodička kromě příjemného liftingu opravdu velmi jemně tónuje a vypadá to přirozeně. Používám ji na noc.



Přírodní deodoranty

Opustit klasické antiperspiranty, které jsou nadopované hliníkem a jinými svinstvy, pro mne bylo trochu nelehké a přiznávám bez mučení, že jsem těm přírodním moc nevěřila. Ale hlavní je se odsrabit, tak jsem tak i učinila a dobře jsem udělala. Za mě rozhodně palec nahoru za deodorant Růžová zahrada od Biorythme a za deo od Naturalis. Testovala jsem oba v nelehkých podmínkám cvičení pod dozorem trenérky, která se se mnou opravdu nepáře. Oba deodoranty navíc krásně voní.





Probiotická kosmetika Pure Beginnings

Jihoafrická hvězda. Ultrajemná probiotická kosmetika určená především dětem. Já ji ovšem vyzkoušela na sobě, protože jsem byla zvědavá, co udělá s atopickou pokožkou a jak se potom budu cítit. Na můj věk je to opravdu až příliš jemňoučké (i když velmi příjemné!), přeci jenom nejsem miminko a potřebuju něco, co hodně vyživuje. Pro děti bude ovšem naprosto super. Pure Beginnings je bez parfemace s krémovou konzistencí. A ty obaly jsou top!




John Masters Organics

Americká organická kosmetika John Masters Organics je pro mne další novinkou v krásném balení. Tahle kosmetika v bio kvalitě se věnuje nejen pleti, ale i vlasům. Jsem zvyklá neustále zavlažovat (zevnitř i zvenku, vodou samozřejmě), tak jsem sáhla po pleťové vodě a koupila si Pleťovou mlhu Růže & aloe. Když pominu tu celkem strašidelnou cenu, tak jsem z vodičky docela nadšená, protože kapičky aloe způsobují na pleti jemný film a obličej pak vypadá zázračně svěže. (Jdu se natříkat, dnešní ráno je pro mne obzvlášť těžké.)





Maska Naveen

Tak dámy, za tuhle masku bych vraždila. Nicméně, dostala jsem jen jeden vzorek od zakladatelky a organizátorky Green Beauty Marketu, čímž mě namlsala, ale bohužel Naveen zatím není možné u nás sehnat. Tahle asijská značka zde totiž teprve hledá obchodní zastoupení a po mém usilovném pátrání jsem zjistila, že ji v Evropě snad opravdu ještě nikdo neprodává a tak je k sehnání jen na asijském trhu. Musím říct, že jsem tak skvělý výsledek po masce viděla jen párkrát v životě. Je teda pravda, že moje kosmetická guru Jarmila, majitelka Studia v zahradě, mě před tímhle typem kosmetiky varovala, akorát si teď zaboha nemůžu vzpomenout proč, ale mám dojem, že to má co dělat s konzervanty, které udržují masku dlouhou dobu vlhkou (jedná se totiž o ten typ masky, jak si ji přiložíte na obličej v podobě vlhkého "ubrousku" nasáklého aktivními látkami.) No ale stejně... ten výsledek byl omračující.





Jahody

A nakonec ještě něco do zobáčku. Nejedná se sice o kosmetiku, ale lyofilizované jahody, tedy jahody vysušené hlubokým mrazem, které jsem také koupila na Green Beauty. Protože mě naprosto dostala ta chuť čerstvých jahod. Zazásobovat se na zimu celou škálou 100% přírodního ovoce bez barviv a konzervantů můžete tady (KLIK). Jahody si buď přidávám do kaše nebo si z nich dělám drink rozpuštěním v rýžovém Zajíci.




Zrníčka jahod v ceně!

středa 13. prosince 2017

Posledních pár dní

Směju se všem všem, kdo se mě ptají, jak se připravuju na tradiční zimní odjezd. Moje příprava zatím skončila u koupeného průvodce (14 dní před odjezdem) a nákupem legín do letadla. Jo, a přidáním Galle do telefonu na seznam měst, u kterých sleduju počasí. Tím jsem skončila, protože se teď snažím hlavně včas zabalit objednávky a nepoplést adresní štítky. (Jo, to už se mi taky stalo.)

Proto bych taky chtěla poprosit, aby všichni, kdo chtěli do Vánoc něco z mého e-shopu, ať objednávku učiní do pátku 15. 12. V sekci Zlevněno jsou už i nástěnné kalendáře a vánoční papíry, nerada bych měla v lednu zásobu vánočních baličáků, které jsou k ničemu. Zásilkovna jede ještě pořád dobře a stíhá dodávat krásně, pošta se výrazně zpožďuje, ale zatím to snad dávají. Narozdíl od Zásilkovny nevidím tak přehledně, jestli všechno došlo. Nechávám si sice posílat na mail dodejky, ale lepší by bylo, kdyby byl někde seznam odeslaných zásilek a já se jenom mohla kouknout, jestli je to odškrtlý jako dodané.

O víkendu jsem si užila Dyzajn market, měla jsem parádní velké místo v Provozní budově, kde jsem mohla využít spoustu praktického prostoru. Velký zájem o moje zboží mi udělal obrovskou radost. Děkuju moc všem, kdo se stavili!





A krom balení a odesílání jsem stihla ještě první čtyři ilustrace pro knihu, která se chystá na příští rok. Bude od Kokozy a městští zahradníci a zahradnice se mají na co těšit. Tyhle čtyři ilustrace se musely stihnout rychle, protože půjdou na obálku. (Obálky se obvykle připravují ze všeho nejdřív.) Zbytek dodělám v lednu a moc se těším. Ze spolupráce s Kokozou mám obrovskou radost, ty ilustrace mě budou bavit a to je hrozně důležitý. A taky se mi moc líbí jejich poslání.



Jo a Galle je na Srí Lance. Bude to krásné, nikdy jsem tam nebyla a těším se jak malá. Tři týdny u moře, kde se dá i koupat, to se mi snad nikdy nestalo. Ve Španělsku se koupat nedalo. Na internetu budu, protože Martin musí pracovat (je neuvěřitelně pracovitý a zodpovědný), takže já se připravuju na cestovatelské blogování. A malování.

Užívejte si adventní dny, pečte, juchejte na vánočních besídkách a radujte se! Mávám a děkuju!

středa 6. prosince 2017

Strnad

Poslední letošní zakázka. Strnad, pro jednu zaběhnutou pražskou kavárnu. S paní majitelkou zatím ladíme poslední detaily, ale až bude všechno hotové, ráda dám na blog fotky přímo z místa činu.

Zatím jsem ve fázi těšení, jak to bude vypadat.

Původní akvarel.


Nakonec jsme ale zjistily, že pro potřeby kavárny bude lepší na větvi. Tak jsem domalovala větev a v počítači přesunula strnada ze země na strom.


A nakonec jednoduchá verze pro razítka. Strnad na kafi.



pondělí 4. prosince 2017

Tipy na dárky (nejen) z Ostravy

Konečně vysvitlo v pátek sluníčko natolik, že se dalo něco vyfotit. Tudíž se můžu podělit o úlovky z ostravského Meat Design Ostrava a třeba vás inspirovat k nákupu vánočního dárku. Pořád si totiž myslím, že podpora lokální produkce je strašně důležitá.
Samozřejmě to nesmí být na úkor kvality, ale já vám nekvalitní věci rozhodně představovat nebudu. Mám totiž štěstí na samé perly.

Jezuskote a Papidu, to jsou dvě krásky, kterých by si měli v Ostravě sakra vážit. Skoro vám je závidím, Ostraváci. Na Meat Design byly vedle sebe a já si pořídila krásný skicák (Papidu) a šampon na vlasy (Jezuskote).

Papidu se specializuje na papír, nápaditě recykluje zdánlivě nepotřebné zbytky, váže bločky, vyrábí přání, je prostě úžasná a hrozně se mi líbí, co dělá. Já jsem si od ní koupila malý vázaný skicák z jemně strukturovaného papíru.





Jezuskote, už z toho názvu jsem celá na měkko, stejně tak z jejího loga. Vyrábí přírodní kosmetiku. A parádně to má zabalený. Já si od října nemyju hlavu ničím jiným, než přírodním mýdlem na vlasy a tak jsem u ní pořídila bylinkově vonící mýdlo Lopuchový kořen pro sílu a růst.





Laskočas! Další talentované krásky, od kterých jsem nestihla koupit kytičku s eukalyptem, zato jsem dostala od holek z Dlouhé punčochy dáreček k narozeninám zabalený Láskočasem a přiznám se, že jsem měla dáreček celý týden na stole a těšila se tím balením, i když jsem byla napjatá, jak struna, co je uvnitř. Abych byla přesná, Láskočas je Lenka, ale u stánku ji vypomáhala Rožulka, jejíž nádherné fotky a díla sleduju už dlouho na Instagramu.




A tím přecházím plynule k Dlouhé punčoše, zatím putovnímu knihkupectví, s opravdu vytříbeným vkusem na knihy, především dětské. Holky mají našlápnuto i ke kamenné prodejně a to jim moc přeju, jsou to srdcařky a s výběrem knih si dávají sakra záležet. Dostala jsem od nich k narozeninám přenádherně ilustrovanou knížku Erik od výtvarníka a autora Shaun Tana, který patří mezi moje oblíbence. Děkuju Zuzko a Marcelo!






Autorské hračky Andrey Tachezy mají duši. A uši. Některé. Můj vlněný mini pipi má krásná křidýlka a ladí mi k opičce Matyldě, kterou jsem u Andrey ulovila loni. Miluju Andreiny hračky, její nápady, ruční zpracování, materiál. Co na tom, že jsem velká holka, z jejích hraček mám radost jako malá. Když bych jela na pustý ostrov, Matylda a Pipouš jedou se mnou.




Moje utrácení skončilo poslední den velkým temně modrým vlněným šáloplédem od Filipa Kubáka z tkalcovny Strmilov. Přísahám na holý pupek, že už týden nic jiného přes kabát a bundu nenosím! Hřeje to, ladí to, chumlá to. Díky za tyhle přírodní dary, vlna je nejvíc. (Kašlete na akryl, prosím vás, investovat do vlny se mnohonásobně vyplatí.) (A polyester jakbysmet, nekupujte to. Fujky.)




A ještě si neodpustím jeden tip na dárek a tím jsou utěrky z autorské látky mojí milované Ema Mamisu. Absolutně úžasný materiál, něžné emomisí vzory a precizní práce. Líbí se mi moc!



Tak to jsou moje letošní tipy (nejen) z Ostravy a ještě si příští týden dovolím pokračovat těmi kosmetickými, které jsem nakoupila na báječné akci Green Beauty Market, ozkoušela a díky tomu o nich teď můžu i něco napsat.