středa 29. listopadu 2017

Milá paní Daisy

Milá paní Daisy,

dovolte mi krátké psaní, neboť jste mi zůstala tak dlouho utajena... A teď když sbírám Vaše knihy a střípky Vašeho života, kousek po kousku dohromady, jsem překvapená, jak bylo vůbec možné Vás minout?
Včera jsem viděla Vaše ilustrace v reálu a byl to zážitek. Ty barvy, ta technika! To, že jste se nikdy nebála jít proti proudu a být jiná, je tak vzácné. Vrstvy barev, kouzelné tahy vším možným náčiním, vrypy a škrábance, které dávají Vašim ilustracím kompaktnost, černé linky tuší, věty a příběhy, co by mne nikdy nenapadly, to všechno obdivuji do posledního detailu. Není divu, že Vás děti tak milují.

Děkuji, milá paní Daisy! Jste mojí hrdinkou.

Už navždy vaše věrná Myyna.





















Výstava ilustrací a maleb Daisy Mrázkové je věru kouzelná. Ve Ville Pellé, až do 28. 1. 2018.

pondělí 27. listopadu 2017

Díky, Ostravo !!!

S jistým zpožděním, ale přece. Víkend strávený v ostravském Dole Hlubina byl stejně příjemný jako loni, i když tentokrát jsem tam neměla soulmates Báru s Lenkou, ale pro změnu mojí ilustrátorskou guru Andreu Tachezy, kterou mám tu čest nazývat kamarádkou. Taky jsem se konečně setkala se Zuzkou a Marcelou z Dlouhé punčochy, poznala realizační team pořadu České televize Bydlet jako... (díl Bydlet jako v továrně znám zpaměti, díky obrazovce, kterou jsem měla celý den na očích, hi hi) a báječné ženy z Verzone, které doufám ještě někdy potkám, protože byly moc fajn.

Díky za nákupy, moji milí! I když na vánoční papír nebyl ještě evidentně čas, zbytek zboží mi mizel před očima a z toho mám velkou radost.

Díky i partičce, která připravuje Meat Design Ostrava, neměla bych žádnou připomínku, kdyby bylo zajištěno trochu víc pohodlí pro prodejce, kteří se po skončení akce hladoví a unavení řítili do food zóny, aby vzápětí ostrouhali, buď díky nekompromisní ochrance, která nás nechtěla vpustit do budovy a nebo, když jsme se tam přece jen probojovali, téměř vyjedeným menu. Ale pravda je, že jsme se s Andreou probojovaly pokaždé a pokaždé něco ulovily, i když by to šlo určitě udělat důstojněji.

Nicméně, nemám ve zvyku si moc stěžovat, navíc tuším, že realizace celé akce musí být neuvěřitelně náročná, takže smekám a děkuju. Doufám, že příští rok se tam znovu ukážu.

Přemýšlela jsem, čím jsou zákazníci v Praze a Ostravě jiní a připadá mi, že se zas až tak neliší, až na jednu maličkost. V Ostravě jsou přeci jen méně uspěchaní. Ale je to jen můj osobní, a dost možná zkreslený, dojem. Též se mi moc líbí, jak chodíte pěkně v Ostravě oblékaní. Jste šik!

No a díky i milé paní Šá za šampíčko a bábovčičku. To bylo! Ta byla! Mňam!

A poslední děkovačka patří Soně Malinové, která nám poskytla ze čtvrtka na pátek azyl u sebe doma, neboť jsem špatně rezervovala ubytování a měly jsme s Andreou zařízený hotel až od pátku. Ehm. No, bez komentáře. Ale díky tomu jsem viděla opravdu krásný Sonin domeček, zařízený tak mile a lidsky, že jsem potichu zatoužila mít také takový, s almárkama z bazarů, dřevěnou podlahou a s grafikama mých přátel a známých po stěnách. Jo jo, to by se mi líbilo.

Přivezla jsem si pár špatných fotek z mobilu a něco malo krásných věcí nakoupila, ale to zas příště.


Dolní oblast Vítkovice je moje srdcovka.

První den, čerstvá, natěšená, plná energie. Jo jo, za tuhle fotku se mi odhlásilo pár lidí ze soukromého instagramu a já říkám: "Jo! Běžte a už se, prosím vás, nevracejte!"





Bella nebo možná Bela.



Když vás vyhazujou od baru, objednejte si toho co nejvíc najednou!

Alkoholová infúze. Jako, fuj plast, ale vypadá to stylově, ne?

Na gin&tonic příště raději do kavárny Maryčka... Ne, že by kluci na baru v Meat Food nebyli fajn, ale ten cenový rozdíl mě krapet naprdnul.

Kdybyste potřebovali poradit, jak se oblékat, tak tuhle knížku si rozhodně nekupujte. Ale musím říct, že nám po ránu v kavárně hodně zvedla náladu.

Nejlepší lenochodi on Andrey. Hebčí a sympatičtější parťáky nenajdete.

A tohle? Tohle bylo nejvíc. Naprosto jsem baštila francouzského šéfíka bistra La Petite Conversation a poslední den se téměř dojetím rozbrečela (ano, byla jsem unavená) nad tím neuvěřitelně vtipým vyřešením patové situace v levém dolním rohu tabule.

Bublinky a bábovka od báječné paní Šá.


Tak za 14 dní na Dyzajn marketu, jo? Akce je tady (KLIK).

P. S. Ach bože, úplně jsem zapomněla na setkání s Láskočas a Rožulkou! Holky, to bylo krásné! 

středa 22. listopadu 2017

Poslední novinky letošního roku

Bude toho dneska hodně. Všechno, co jsem ještě letos stihla, se sešlo téměř v jednu chvíli a protože za tři týdny zavírám e-shop, nacpu to do vás pod tlakem, děj se co děj, ať mi pak někdo nebrečí v mailu, že nestihl objednat, jako se mi to stalo už mnohokrát a ty maily jsem si přečetla kde? Na letišti.

Nevím, s čím začít jako první, ale asi s tou největší vzácností. A tou jsou kompletně ručně dělané deníčky, chcete-li, můžeme je nazývat i bloky nebo sešity. I když primárně jsou myšlené na zapisování krásných věcí, zažitků, na motivaci a vzpomínky. Proto deníčky.

Nedala jsem se na knihařské řemeslo, i když ho moc obdivuju, ale deníčky svýma rukama vyrobila Katka z Olomouce aka Knihařka. Je šikovná, přesná a deníčky jsou udělané krásně čistě.
Společně jsme zvolily vazbu V8, to znamená šitou vazbu a dohodly jsme se, že bude vidět. Deníčky tedy nemají přelepený hřbet, ale nitky v ladné formě ruční ho šití můžete pěkně pozorovat a obdivovat, aniž by byly skryty.

Motivy na deníčcích jsou mé, desky kartonové a pevné, deníky mají 160 stran. A uvnitř, to snad miluju uplně nejvíc, je potištěná předsádka. Nechápu, proč už se to běžně nedělá, je to tak krásný!
Listy jsou tečkované, zlatá střední cesta mezi prázdnými stránkami a jednotnou linkou.

Asi tušíte, že deníčků není mnoho. A máte pravdu. Od každého motivu jsem jich nechala udělat jen 5 kousků a samozřejmě, dekor Od soumraku do úsvitu už je téměř pryč, zbývá poslední kousek. Jsou to solitéry a opakovat se nebudou, tak neváhejte, je to úžasný vánoční dárek. Další spolupráci s Katkou mám v plánu, ale ta bude vypadat zase jinak.

Deníčky s jednotlivými motivy najdete tady: Od soumraku do úsvitu, Ptáci na šípkovém keři, Pro vílu, Bylinky. U každého deníčku je přibalená záložka s ladícím motivem.














Krása, což? Zatím jsem si nebyla schopná vybrat, který chci a jsem tím pádem dost v nebezpeční, že než se rozhodnu, budou tihle fešáci v trapu.

A jedeme dál... Oblíbené desky na dokumenty mají nový motiv. Bylinkový. Hodně jsem si tyhle akvarely oblíbila, asi tím, jak mi chybí venku zelená. Když se na ten obrázek dívám, tak mě to uklidňuje (aniž bych byla neklidná). Uplný medžik, jak by řekla maskrtka. Btw. už jste u ní soutěžili o obaly na knihu? Doporučuju, je to úžasně kreativní soutěž. Ještě na to máte dva dny.

Zpátky k deskám... jsou zase na papíry A4, desky jsou z 350g papíru, matná křída. Zůstala jsem u klopové varianty, připadá mi elegantní.





A posední letošní mega novinkou je kroužkový blok. A ten je! Měla jsem trochu strach. Z recese jsem v tiskárně vybrala asi druhou největší kroužkovou vazbu, kterou mi nabídli. Navíc červeně lakovanou. Pak jsem se měsíc hryzala pomyslně do nehtů a bála se, že to bude vypadat jak z cirkusu. A hele, nevypadá. Naopak, ty červený velký kroužky krásně ladí k zimnímu motivu s ptáčky a vypadá to vtipně. Ó, kéž bych byla takhle osvícená vždycky.

Kroužkové bloky jsou A5, mají pevné kašírované desky (stejně pevné, jako jsou u deníčků), uvnitř jsou potištěné stránky, považte, to se mi taky moc líbí, a linkování je zase tečkované, ale udělala jsem ty tečky tak nenápadné, že ti, co nosí brýle na blízko, je bez nich nejspíš neuvidí a ti, co je nenosí, je možná budou chvíli hledat. Ale jsou tam! Fakt. Ba ne, kecám, vidět jsou, ale mají opravdu velmi nenápadnou formu.

Stran je 150. Je to macíček.





A oblíbené sešity Od soumraku do úsvitu a S liškou už jsou zase na skladě!

Myslím, že to je všechno. O čem budu psát zbývající čtyři středy nevím, ale ono se něco najde.
Tak v pátek ahoj Ostravě a nebo ahoj on-line ve fejsbukových zprávách z místa činu. (Nevídaně lidí se mi na tu událost přihlásilo...)
A těším se!