pondělí 16. října 2017

Kočár do Vídně

Jsme na pár dní ve Vídni, kam jsem si bohužel přivezla i silné nachlazení z Prahy, takže se snažím užívat město co to jde, i když v rámci možností, který jsou značně omezený, a co se týče energie, jsem na tom čím dál tím hůř, v neděli odpoledne jsem si i musela jít na chvíli lehnout do hotelu, prostě se to nedalo vydržet. A to víte, já do huby ani paralen nevezmu, i kdybych měla lézt po čtyřech, takže si to náležitě užívám.



Nicméně, první dojmy z Vídně jsou pozitivní, hlavně je to neuvěřitelně čisté město, na stupnici od jedné do deseti má jasnou jedničku. Měřeno podle počtu psích výkalů na sto metrech, při čemž desítka je Žižkov. Jsem tím překvapená, velmi nezvyklé.

Vídeň je placka, trochu jí tedy chybí šarm kopcovitých velkoměst, jako je Praha nebo Budapešť, ale výrazně to dohání pohodou a příjemnou atmosférou. O víkendu jsme bydleli přes Airbnb nedaleko Naschmarketu, v neděli odpoledne jsme se přesunuli do hotelu v centru, kde se ubytovali všichni organizátoři konference, kterou Martin spolupořádá (a kvůli které tu jsme). Takže od pondělka budu po dobu konference zanechána na pospas Vídni, sama samotinká, na celé dva dny. A to já mám ráda, vždycky si to užiju.

První byt byl kousíček za historickým centrem, můžu ho doporučit, kdo jste přihlášení v aplikaci Airbnb, můžete mrknout tady. Je maličký, ale čistý a moc dobře situovaný, co by kamenem dohodil od zmíněného Naschmarketu a nebo Mariahilfer Straße, kde najdete nepřeberné množství obchodů.
Teď už jsme v historickém centru, kde to mám kousek k turistickým atrakcím, jako jsou muzea a galerie.

Sobotní dopoledne jsme strávili na vyhlášeném Naschmarketu, takový trh s ovocem, oříšky a kořením, jaký jsem tam viděla, bych si nechala líbit i v Praze. Jsem ráda aspoň za pana Alžířana ve Spálené ulici a do nebe velebím jeho krámek po strop nacpaný zbožím z Východu.


Na jídlo jsme zašli do doporučené blízkovýchodní restaurace NENI, neskrývám z jejich jídla nadšení, protože tak dobrý hummus už jsem dlouho nejedla a udělali mi, hádejte co, no přece Chai latté. Cha!





Odpoledne nás pak vytáhli kousek za město kamarádi, co tu bydlí a pracujou, a tak jsme se ocitli na vídeňských vinicích na kopci Kahlenberg, kde je turistická trasa s krásnými výhledy na město a občerstvovnami s aktuálním sturmem, tedy burčákem. Navíc to počasí, no řekněte, není to zázrak? Já myslím, že jo.




  Ještě, než jsem v neděli odpadla, stihla jsem Naturhistorisches Museum, kde jsem si pořídila pár "awkward" fotografií. No uznejte, že už fakt potřebuju tu selfie tyč...




Kamenné oddělení mě bavilo asi nejvíc. A brouci.



Vycpaní ptáci na mě působí příliš staticky, možná mě i trochu děsí. Dávám přednost živé formě.

Večer jsem ještě na chvíli vstala z mrtvých a tak jsme mohli s Martinem obejít aspoň katedrálu.


Přeju krásný pondělí, mne dneska čeká obrazárna, Hundertwasser a procházka u Dunaje.

7 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Ještě jednou bez překlepů:
    Nádhera:-) Ve Vídni jsem byla letos v létě poprvé, a určitě ne naposledy, jsem z ní také nadšená. Dokonce si myslím, že je to (mimo Prahy) jediné město, kde si dovedu představit život. Užívej, a hlavně ať je ti líp!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tu byla akorát jednou, když mi bylo sedmnáct, se školou, takže si prd pamatuju :). Ale musím říct, že třeba Budapešť mi připadá mnohem zajímavější. I když ta čistota tady je teda mazec, to se mi líbí.

      Vymazat
  3. Drž se, užívej, odpočívej, uzdrav se!! Mrzí mě, že jsi nemocná. :-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! :* Jednou za dva roky se to dá vydržet :). I tak si to užívám.

      Vymazat
  4. Máme stejný pohled na tato dvě krásná města. Obě jsou hezká, okouzlující, ale Budapešť má ducha. A mám na obě místa nádherné vzpomínky. V Budapešti jsem byla pořádána o ruku a ve Vídni jsem zjistila, že jsem těhotná. Krásná místa!

    OdpovědětVymazat