Malé vánoční drama a jiné příběhy

Vánoční balicí papíry

Když se na ty papíry podívám, jsou to nejhezčí papíry, jaké jsem kdy měla. Bylo za nimi ale nemalé drama.

Nejdřív jsem se totiž rozhodla strašlivým způsobem potrestat svého stávajícího dodavatele, který se k hotovým zakázkám nechoval pěkně, a vyměnila jsem ho za stovky kilometrů vzdálené studio na Moravě. (Samozřejmě pochybuju, že si toho "starý" dodavatel vůbec všimnul, že je "chudší" o moje zakázky.)

Pak jsem zásilku s hotovou zakázkou asi čtrnáct dní naháněla a skoro se s tou mnohatisícovou investicí loučila, střídavě jsem psala e-maily dopravci a střídavě tam, většinou marně, volala.

Nakonec jsem vzala auto a jela hledat svojí zásilku na depo za Prahou.

A co myslíte? Byla tam!

A s ní i věčný problém s naší adresou, kterou je bezpodmínečně nutné zadat kompletní i s číslem ulice za lomítkem, protože jinak náš barák nikdo nenajde.

Inu, všechno dobře dopadlo, ostatně jako obvykle, ačkoliv moje dramatická duše šílí.

Papíry jsou věru krásné, dotištěné do krajů, lesklé, slavnostní, pevné. Jsem z nich nadšená. Stejně jako u ostatních mých papírů je potisk perfektní.

A ještě jsem k nim připravila lepíky, které mě osobně dost pomáhají v balení. Mám je rozhodně radši, než izolepu. Kdo umí balit bez podpůrných prostředků, tak to samozřejmě nepotřebuje, ale já rozhodně mezi tyhle šťastlivce nepatřím. Možná, nás bude víc. Tak jestli se vám budou hodit, budu ráda.

Vánoční blahopřání

Nebyla bych to já, kdybych to nevyladila. Každý rok je vánoční kolekce jiná, na to si obzvlášť potrpím a bez milosti odmítám tisknout blahopřání loňská, předloňská, daleká... Proč taky, když přítomný okamžik je zrovna úplně jiný? V mé hlavě je to letos právě takhle modročervené, zelenožluté, větvičkové, bobulovité. Nechci se vracet.

Blahopřání je šest, 3+3 druhy ve stejných barvách a různě poskladáných motivech.

Vánoční jmenovky

Letos jsou vánoční cedulky na dárky jiné, než obvykle. Čtyři roky za sebou byly otevírací, letos jsou stejné, jako zbytek mých visaček, které jsem začala na jaře ručně vyrábět. Kousek po kousku je vyražený raznicí, co vypadá jako Barbie auto, každou cedulku procvaknu, vlepím kolem dírky papírové očko a protáhnu jím provázek z juty. Nevěřili byste, jak ta juta vysušuje kůži, musela jsem začít nosit při práci s provázkem chirurgické rukavice. Vtipný, co?

Tak takové budou Vánoce 2017 s Myynou. Letošní kolekce je obohacená o balicí papír, který jsem dřív v nabídce neměla.

Nevytahuju se. Rostu!

P.S. Vánoční pohlednice nebudou. Vím, poptávali jste je, ale musela bych jich nechat udělat opravdu hodně, aby byla cena příčetná a bojím se, že bych to do Vánoc neprodala.

Přírodní

Už příliš dlouho jsem nepsala o nových přírůstcích kosmetiky. Je to skoro podezřelé. Ale pravda je, že jsem v poslední době s ničím neexperimentovala, používala jen Hauschku a nic nového si nekoupila.

I když, přeci jen bych něco měla.

Na radu Olív jsem si koupila přírodní deodorant od RaE, krásně balený, s hodně příjemnou vůní santalového dřeva, která kupodivu vydrží. Už ho používám několik měsíců a můžu ho doporučit. Zvládá dokonce i moje cvičení s trenérkou a to už je co říct. Běda, jak na něj před cvičící hodinou zapomenu. Chudák trenérka.

Kdybyste se někdy ocitli uprostřed Vídně a měli neodolatelnou touhu utratit nesmysl peněz za mýdla, pak se mrkněte do obchodu Wiener Seife v ulici Herrengasse. Koupila jsem si tam mýdlo na světlé vlasy, voní silně po heřmánku a to, co mi provádí s vlasama, je opravdu neuvěřitelné. Hned po prvním umytí se z nich stala divoženčina palice, různě se kroutí, nabyly na objemu, vypadám, že jich mám tak dvakrát tolik a mám pocit, jako by byly hrubší. A to mi přesně sedí, pro můj účes, typ vlasů, pro můj celkový vzhled. Vypadám prostě, jako bych vylezla z jeskyně. A to mě baví. Žádné hladké, jemné kadeře. Nic takovýho.
Pořídila jsem tam i mýdlo s vůní pačuli a jedno s ylang ylang a orchideí. Oboje tak provonělo koupelnu, že pochybuju o tom, že je to přírodní vůně, ale jsem ochotná nad tím přivřít oči. Kvůli té vůni.

A to nejdůležitější, v listopadu, o víkendu 10.-11. 11. se koná v Praze druhý ročník Green Beauty Marketu. Minulý rok jsem byla a půjdu znova, protože tolik značek přírodní kosmetiky na jednom místě těžko někde objevím, prozkoumám a seženu. Loni jsem na Green Beauty našla ajurvédskou kosmetiku Khadi, letos se těším zase na něco nového. Skvělá akce. Tak doražte!

Co jsem loni ulovila na Green Beauty najdete tady (KLIK).

Viděla jsem... vol. LXXII - To the Bone

V neděli večer jsem si listovala Netflixem a hledala, co si pustím, když jsem narazila na film To the Bone, překvapivě mizerně hodnocený na csfd.cz. Mně nepřipadal vůbec špatnej a vlastně jsem si ho pustila hlavně proto, že mě na obrázku zaujal obličej Lily Collins.

Šuplíček "drama", oddíl "rodina", kolonka "psychika".

Lily má ve filmu hlavní roli, tématem je porucha příjmu potravy a já myslím, že to zahrála výborně. Dokonce se mi líbil i dost podivný doktor v podání Keanu Reevese, i když, mezi námi, Keanu už dávno nevypadá tak dobře, jako dřív. Myslím, že u něj zdaleka neplatí, že zraje jak víno.
A postava anglického pacienta je hrozně milej kluk.

Jestli vás zajímá tohle téma, doporučuji i parádní snímek OUTsideři. (Proč jsem ten článek vlastně nenapsala o tomhle filmu především? Hm...) Hrozně moc se mi líbil, je velmi vtipný a skvěle zahraný.

Takže tak. A tady je Lily.

Zdroj csfd.cz

Zdroj csfd.cz

Zapiš si to do keřů, zaznamenej do květin

No prosím vás, středeční post v pátek! Kdo to kdy viděl? Ale to nic, já vás jenom udržuju ve střehu...

Pravda je, že jsem čekala, až si přivezu domů novou várku bloků a bločků.

Tyhle trhací bloky jsou ve velikosti A4 a A5, a jsou od začátku až do konce krásně potištěné. Pro menší formát jsem zvolila osm dekorů ve formě keřů, které znám z našich českých zahrad, pro větší blok (pro který zároveň chystám dopisní set s potištěnými obálkami), jsem vybrala čtyři různé květiny, které mám ráda. Dekory jdou vždycky pravidelně za sebou.

Začnu prckem, blokem A5, který je ale docela cvalík, má 104 listů (proto je za stejnou cenu, jako velikost A4 s 52 listy) a vaše zápisky budou lemovat akvarely hlohu, arónie (černého jeřábu), šípků, mahónie (to je ta pichlavá potvora s modrými bobulemi), dřišťálu, prudce jedovatého tisu, brslenu (rozkošné růžové kvítky) a rakytníku. Originály akvarelů jsou na fotkách, abyste věděli, že nekecám. (Já vim, že to víte.)

Tužky jsem koupila v Kaš-mi-daš.

A4 blok má stránky lemované krásenkou, kuklíkem, orlíčkem a verbenou. Všechnu tu květenu potkávám v okolí našeho domu, tak asi proto jsem si je vybrala a jsou mi tak milé. Dopisní set bude snad brzo, musím zapracovat na obálkách. Kdyby mi několik lidí nenapsalo, ať udělám dopisní papíry, nikdy by mne to nenapadlo. Myslela jsem, že už se dopisy dávno nepíšou.

A všechny ty papíry, zápisky, záznamy a vzkazy můžete přichytit na tabuli, nebo cokoliv kovového, díky květinovým magnetkům.

Užijte si víkend, po kterém se snad neprobudím s myšlenkou na emigraci.

Kočár do Vídně

Jsme na pár dní ve Vídni, kam jsem si bohužel přivezla i silné nachlazení z Prahy, takže se snažím užívat město co to jde, i když v rámci možností, který jsou značně omezený, a co se týče energie, jsem na tom čím dál tím hůř, v neděli odpoledne jsem si i musela jít na chvíli lehnout do hotelu, prostě se to nedalo vydržet. A to víte, já do huby ani paralen nevezmu, i kdybych měla lézt po čtyřech, takže si to náležitě užívám.

Nicméně, první dojmy z Vídně jsou pozitivní, hlavně je to neuvěřitelně čisté město, na stupnici od jedné do deseti má jasnou jedničku. Měřeno podle počtu psích výkalů na sto metrech, při čemž desítka je Žižkov. Jsem tím překvapená, velmi nezvyklé.

Vídeň je placka, trochu jí tedy chybí šarm kopcovitých velkoměst, jako je Praha nebo Budapešť, ale výrazně to dohání pohodou a příjemnou atmosférou. O víkendu jsme bydleli přes Airbnb nedaleko Naschmarketu, v neděli odpoledne jsme se přesunuli do hotelu v centru, kde se ubytovali všichni organizátoři konference, kterou Martin spolupořádá (a kvůli které tu jsme). Takže od pondělka budu po dobu konference zanechána na pospas Vídni, sama samotinká, na celé dva dny. A to já mám ráda, vždycky si to užiju.

První byt byl kousíček za historickým centrem, můžu ho doporučit, kdo jste přihlášení v aplikaci Airbnb, můžete mrknout tady. Je maličký, ale čistý a moc dobře situovaný, co by kamenem dohodil od zmíněného Naschmarketu a nebo Mariahilfer Straße, kde najdete nepřeberné množství obchodů.
Teď už jsme v historickém centru, kde to mám kousek k turistickým atrakcím, jako jsou muzea a galerie.

Sobotní dopoledne jsme strávili na vyhlášeném Naschmarketu, takový trh s ovocem, oříšky a kořením, jaký jsem tam viděla, bych si nechala líbit i v Praze. Jsem ráda aspoň za pana Alžířana ve Spálené ulici a do nebe velebím jeho krámek po strop nacpaný zbožím z Východu.

Na jídlo jsme zašli do doporučené blízkovýchodní restaurace NENI, neskrývám z jejich jídla nadšení, protože tak dobrý hummus už jsem dlouho nejedla a udělali mi, hádejte co, no přece Chai latté. Cha!

Odpoledne nás pak vytáhli kousek za město kamarádi, co tu bydlí a pracujou, a tak jsme se ocitli na vídeňských vinicích na kopci Kahlenberg, kde je turistická trasa s krásnými výhledy na město a občerstvovnami s aktuálním sturmem, tedy burčákem. Navíc to počasí, no řekněte, není to zázrak? Já myslím, že jo.

  Ještě, než jsem v neděli odpadla, stihla jsem Naturhistorisches Museum, kde jsem si pořídila pár "awkward" fotografií. No uznejte, že už fakt potřebuju tu selfie tyč...

Kamenné oddělení mě bavilo asi nejvíc. A brouci.

Vycpaní ptáci na mě působí příliš staticky, možná mě i trochu děsí. Dávám přednost živé formě.

Večer jsem ještě na chvíli vstala z mrtvých a tak jsme mohli s Martinem obejít aspoň katedrálu.

Přeju krásný pondělí, mne dneska čeká obrazárna, Hundertwasser a procházka u Dunaje.