středa 27. září 2017

Festival ilustrace LUSTR

Dneska nic nového z mého stolu (aha, slepé středy už jsou tu!), zato však o výtvarnu jiných. Mladých, talentovaných. Byla jsem se totiž mrknout na festival ilustrace LUSTR a našla jsem pár moc zajímavých výtvarníků (to je samozřejmě hodně subjektivní, možná byste byli paf z uplně někoho jiného). Když už se vydáte na tuhle výtvarnou slavnost, užijte si spolu s ní i krásný prostor, v kterém se akce koná. Palác v Hybernské 4 je opuštěný a v nepěkném stavu, ale na to jsme v Praze tak nějak zvyklí. Je to zřejmě už takový náš folklór, nechávat zajímavé prostory chátrat. Aspoň, že ho pronajímají pro podobné příležitosti.









Na moje city výrazně zahráli 4 výtvarníci...

Alica Kucharovič





Vyšívané ilustrace Veroniky Holíkovic.


Můj absolutní favorit Aneta F. Holasová. Hádejte proč...




A jeden mužský zástupce, Filip Pošivač a jeho podzimní houbové vyprávění.


V přilehlé kavárně pak najdete knihkupectví Page Five s krásnými knihami a kavárnu s na pohled epesními dorty, ale ani jeden jsem si nedala, tak za ně neručím.

Byl jste někdo na LUSTRu? Co vás nejvíc zaujalo? Kdo je váš favorit?

pondělí 25. září 2017

Nohy v teple

Byli jste někdo o víkendu na Dyzajn marketu? Pokud ano, doufám, že jste si to užili. Já rozhodně, akorát, že na druhé straně stolu a moje nákupy dosahovaly maximálně dva metry vlevo a dva metry vpravo. I tak jsem domu přitáhla hned troje ponožky a dvě čepice pro synovce. Přesněji řečeno bagrové čepice se stavebními stroji od Zizi (klučičí must have) a liščí ponožky od slovenských Rebeliot (Myyny must have). Samozřejmě obě varianty...

Díky všem známým i neznámým, kteří se zastavili. Bylo to moc milé, i když tuším, že v neděli už jsem se chvílema tvářila neúmyslně dost kysele, měla jsem holt dost, to přiznávám. Navíc, počásko prověřilo mojí houževnatost. Ale zdá se, že imunita to zvládla. S pomocí svařáků.

Další nejbližší předvánoční akce, kdy se můžeme osobně setkat, je Meat Design Ostrava.


Ze samotného prodeje žádné fotky nemám, neboť jsem stála na stánku sama. (Občas přiběhl Martin a něco mi donesl k jídlu, či počkal u stánku, když jsem musela "na dámy".)

Takže jen rychlá mobilní fotka, co prosvištěla filtrem, protože ráno to světlo nebylo zrovna příznivý.



A čím se odměním za víkendovou dřinu? Nebudete tomu věřit, ale mám v merku takové pěkné akvarelové štětce... ;)

Krásný pondělí přeju!

sobota 23. září 2017

Viděla jsem... vol. LXVIII - Narcos

Seriál, a pěkně vostrej. Před nedávnem jsem tu měla tip na výborný film s podobnou tématikou, kde se i vteřinově mihnul hlavní hrdina první série Narcos. Jedná se o Pabla Escobara, jednoho z nejnechutnějších zločinců novodobé historie. Množství nevinných lidí, které nechal zmasakrovat, bylo nejvíc od druhé světové války. Ačkoliv zemřel ve svých 44 letech, stihl nadělat ve své domovině, a potažmo celé Americe, pěknou paseku. Vešel do dějin. Pamatuju si, když v roce 1993 hlásili ve zprávách, že je mrtvej. Hodně se o tom mluvilo. V době jeho největších "obchodních" úspěchů nebylo na Zemi bohatšího člověka. Spoustu lidí fascinoval.

Šuplíček "krimi", oddíl "drogy", kolonka "masakr".

Ačkoliv je seriál obecně hodnocený hodně vysoko, musím přiznat, že mě tam celou dobu neskutečně štval ten blonďatej americkej agent DEA, co se nebyl za 4 roky v Kolumbii ani schopnej naučit španělsky. Co to je za nesmysl? Podle mě by ve skutečnosti neměl vůbec šanci v té době v Kolumbii přežít, natož tam pak něco řešit.

Až se na to budete dívat, uvědomte si, že se to opravdu stalo. Je to pak o to děsivější.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 20. září 2017

Přípravy vrcholí a navíc mám zas něco nového

Jako neni to záměr, že budu mít každou středu něco novýho, ale i tentokrát mám. Avšak tuším, že mi to nebude vycházet věčně. Než nastanou slepé středy, pojďme si říct, co je u mne new in da house.

Je to To-do blok, úkolovník, buzerlist, nebo si ho láskyplně nazvěte jak chcete, je tam na to i místečko. Jde o trhací blok s 52 listy o velikosti A4, svým dekorem se hodící k celoročnímu kalendáři. Takže perfektně vyladěná kancelář? Asi. Obzvlášť, když si k němu ještě pořídíte cedulky a záložku s týmž dekorem.

Jak je na fotkách patrné, úkolovník má čtyři různě barevná pozadí, šedé, béžové, růžové a modré. Ať to není nuda! (I když netuším, proč jsem vyfotila dvakrát béžové a modré vynechala.)








Taky už jsem dala do prodeje záložky, které jako dárek dělaly celé léto radost všem zákazníkům e-shopu. To znamená, že léto končí. A končí v pátek večer. Teplotně je ale fuč už pár týdnů, škoda.

Záložek je víc, ale tak pro ukázku alespoň tři dekory...





Vtíravě připomínám víkendový Dyzajn market, přípravy vrcholí, už jsem si doma improvizovaně na zemi připravila plochu 120x80 cm, přesně ve velikosti mého "stánku", a zjistila jsem, že se tam vejde docela hodně věcí. Což je dobře. Bohužel, v případě deště, a to je velmi pravděpodobný stav, s sebou na DM nebudu brát z pochopitelných důvodů balicí papíry. Čouhajíc zákazníkům z nákupní tašky by zmokly a byly by k ničemu. Ale když bude hezky, přitáhnu je, slibuju!

Joooo, a šmankote, uplně bych zapomněla! Na facebooku se soutěží o tři Mammadiáře od Dárky s nápadem. Odkaz na soutěž je tady (KLIK). Ten diář je moc krásnej, ani se nedivim, že způsobil takovej Saigon. Bude mi trvat, než zpracuju všechny odpovědi, ale neva, je to hrozně milé.


Diář je uvnitř skvěle vyladěný, víc fotek je ve fb soutěžním příspěvku.

A poslední zpráva, do e-shopu se uvolnily dva původně rezervované ptačí kalendáře. Dotisk zatím nezvažuju, tak jestli jste ho někdo moc chtěl, berte!

Přeju vám krásnou středu! 

pondělí 18. září 2017

Na statku

Museli jsme zase na tři dny zmizet z Prahy, abych mohla dodělat zakázku, aniž bych se vyrušovala čímkoliv jiným. A vyšlo to. Během dvou dnů jsem dokončila zadaný úkol, proložila to dvěma procházkama a hlazením domácí zvěře. Potřebovala jsem to jak sůl.

Pokud máte chuť na útěk z města, pak tohle je to pravé místo. Zdejší vzduch je jeden z nejčistších v České republice a není se čemu divit, je to na kilometry daleko od hlavních silnic. A přitom je to jen hodinu jízdy z Prahy. Objevuju Středočeský kraj a zase žasnu, jak krásná místa tu máme. V těch vesnicích jako by se čas zastavil. Mám ráda klasická venkovská stavení s obrovskými vraty a těch je tam požehnaně.

Pokud se rozhodnete vyrazit do Divišovic teď na podzim, počítejte s mnohem nižšími teplotami, než jsou ve městě a vemte si s sebou holínky. Statek je to pravý, nefalšovaný, a slepičince ani nemusíte moc hledat. Za otevřenou mysl se vám to místo odvděčí kokrháním, kdákáním, štěkáním, husím kejháním a štěbetáním vrabců. Pro mne zvuky jako z ráje. A pozorování daňků z okna kuchyně je taky moc příjemné.

Ale nebylo to zas tak úplně růžový, jak by se zdálo.

Letos je ten podzim hrozně rychlý a tak mě v sobotu dopoledne uprostřed lesa chytnul takový splín, že jsem myslela, že už ani nohama hnout nemůžu, jak moc mě drásalo, že už zase na dlouho nebude teplo a slunce se nám ukáže jen vzácně. Nakonec jsem samozřejmě vstala z pařezu a šla. Ten den jsme ušli přes dvacet kilometrů, dali jsme si úžasnou kulajdu v nejzapadlejší vesnici ever, pak v Sedleckém pivovaru polívku s drůbkama a čaj s rumem, a bylo zase dobře. Ale chvíli to hrozně bolelo. (A ano, myslím to vážně, neb do prosince, tj. odjezdu, je daleko.)






Během týdne jsem si ještě udělala tradiční podzimní radost a koupila si nové výtisky Šaškových knih To je... Letos přišly na řadu Izrael a Řecko. (Taky je sbíráte?) A jako fanynka Jindry Janíčka jsem si do košíku ještě přihodila dětskou knihu Řeka, která teče pozpátku, s půvabnými sítotiskovými ilustracemi. Od Jindřicha Janíčka máme doma jeden velikánský originální tisk z předloňských klauzur na UMPRUM a musím říct, že pokaždé, když se na něj podívám, mám radost, že jsem ho tenkrát ukořistila.




 Kdo jste z Prahy a okolí, stavte se o víkendu na Dyzajn marketu. Budu tam mít malý stánek a už se těším na všechna setkání. Náhodná, i plánovaná. Vytvořila jsem k té příležitosti i na facebooku událost, tady, případně celou akci lze sledovat tu.

Přeju krásný den a co nejmíň pitomý pondělí!

sobota 16. září 2017

Viděla jsem... vol. LXVII - Twin Peaks (všechno)

Protože se kultovní seriál Twin Peaks rozrostl po pětadvaceti letech o další řadu, dali jsme si s Martinem od brzkého jara do konce prázdnin všechny jeho díly. To znamená 29 dílů starých a 18 dílů nových. Ze starých jsem si nepamatovala téměř nic, kromě Laury Palmer a červených závěsů v podivné místnosti, a taky pocit, že jsem tomu kdysi ani za mák nerozuměla.

Rozdíl po pětadvaceti letech? Obrovský! Jednak jsme se s Martinem poměrně často smáli, protože už dávno nejsme vyjevení pubescenti, co všechno, včetně sebe, berou příliš vážně. To nám otevřelo další rozměr Twin Peaks, a najednou jsme pochopili, že David Lynch je velký šprýmař.

Šuplíček "drama", oddíl "mysteriózní", kolonka "art".

A nové díly? Jsou mnohem lepší! Alespoň z mého pohledu. Je velmi kuriózní vidět téměř všechny herce, jak vypadají po pětadvaceti letech. Agent Cooper vyzrál jak víno, Big Ed je pořád stejný, z Shelly je krásná ženská, jako třešnička na dortu pak sám velký David Lynch v podání Cooperova šéfa z FBI a konečně se objevila i legendární Diane, která byla v původním seriálu pouze jako neurčitá postava, kterou Coop oslovoval, když hlásil denní záznamy do svého diktafonu. (Vždycky jsem si myslela, že Diane se jmenuje ten diktafon...). A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna, ale spíš se na to podívejte sami.

Byly v nové sérii ale i chvíle, kdy jsem myslela, že si ze zoufalství ukousnu ruku, jak moc to bylo divácky náročné. To byly ty momenty, kdy David Lynch naplno rozjel svoje fenomenální vize a fantazii, a nejednou se téměř celý díl odehrával v jakýchsi neurčitých černobílých záznamech, kterým rozumí snad jen pan režisér. Ale stálo to za to, nové díly Twin Peaks hodnotím deseti body z deseti. Jo a nemyslete si, že budete po 18. dílu moudřejší... Ani náhodou!

Tentokrát bez fotek ze seriálu, vypadá to, že ty vůbec neexistují.

Zdroj basedistanbul.com

středa 13. září 2017

Příští rok

 Už zase! Už zase!

Jestliže už máte mého kalendáře dost, doporučuji dneska raději přejít na jiný blog. Třeba to bude lepší.

Než jsem si ke kalendáři "došla", trochu to trvalo, ale připadá mi, že jsem udělala jedině dobře. A ještě lepší rozhodnutí bylo všechno namalovat v klidu během zimy ve Španělsku, takže všechny obrázky vznikly už letos v lednu a v únoru. Navíc jsem pojala zase výchovný nápad, že aby to nebylo jen pouhé bezúčelné pozorování ptačího obrázku, udělám kolem těch živočichů věnce z jejich přirozené potravy, takže celé malování bylo ještě spojené s průzkumem na internetu, co že ti ptáci vlastně jedí a jak to vypadá, protože pojmy jako "blanokřídlí", "dvoukřídlí" a "síťokřídlí", to už mi dávno nic neříkalo. Jediné, co si pamatuju ze školy je, že pavouci jsou členovci. Protože z členovců já mám trochu respekt. Ale jenom trochu, nakonec s nima dokážu žít, jinak by mne na našich cestách už dávno kleplo. (To si tak hopkáte v Nikaragui na jógu a hele, tarantule. No nic.) Ale důležité je, že vím, že to je členovec, žeano.

Nemůžu říct, že bych si ty potravinové informace po půl roce nějak do detailu pamatovala, ale tak snad to nevadí, hlavně, že dokážu identifikovat č-l-e-n-o-v-c-e...

Originály obrázků se od tisků příliš neliší, což je velmi dobrá zpráva. Pravda, indigo je vždycky nejhezčí "live", jenže indigo je barva barev. Alespoň pro mne.

Originální akvarely.

Březnový list s ledňáčkem, jehož stravovací návyky jsou mi velmi sympatické. Ryby, raci... až na ty žáby a vážky, to mě moc neláká.

Stehlíka mi bylo trochu líto, ten považuje za lahůdku především semínka bodláků...

Na titulce je hejno všech obrázků.






Ty, kdož si kalendář rezervovali, jsem obeslala, zbylých asi 8 kousků je k dispozici v e-shopu, ale ne všichni rezervéři na můj e-mail odpověděli, tak pokud tak neučiní do konce září, půjdou jejich kalendáře do prodeje, což je asi dalších 11 kusů. Řekla bych, že je to tak akorát.

Všechny kousky jsou v dárkovém balení, zlatá spona slouží místo vazby. Je pekelně pevná a drží.



Kalendář pořídíte tu (KLIK).

Ale myslím i na ty, kterým takový kalendář připadá jako zbytečnost, a tak jsem udělala ještě roční kalendář na velikost A2, kam se dají zapisovat poznámky. Koukejte...


Na ročním kalendáři jsem si mákla i na ručně psaných dnech a měsících. Na e-shopu máte možnost nechat si ho poslat v tubusu nebo složený do A4.



Je k mání tady (KLIK).

P.S. Původně jsem tady chtěla vystavit fotku té tarantule, co mi zatarasila cestu k jógamatce, ale pak jsem si to rozmyslela a ušetřím vás. To jsem hodná, co?

P.P.S. A ano, ačkoliv je členovec, tak jsem si ji vyfotila...