středa 30. srpna 2017

Uvidíme se?

Přišel čas vystrčit růžky z ulity a trošku počumákovat na veřejnosti. A tak se na vás těším na podzimním Dyzajn marketu u Národního divadla už brzy, o víkendu 23.-24. 9., a na Meat Design Ostrava, poslední listopadový víkend 24.-26. 11. Bude to těsně před mýma narozeninama, tak si se mnou přijďte ťuknout.

Pokud byste měli nějaké dotazy ohledně zmíněných prodejních akcí, například co tam budu mít a co nebudu, neváhejte mi napsat.

Zároveň je v jednání festival mini a pop-up v Hračkotéce, kde sice nebudu osobně celou dobu, ale kde si budete moci moje malé papírnictví osahat a okouknout (předběžně to vypadá, že celý listopad a prosinec).

Na všechny trhy se moc těším. Tak doufám, že se stejně jako já odsrabíte a řeknete mi ahoj, těpic, dobrý den.

S podzimem vždycky přichází něco nového. Taky to tak cítíte? Alespoň já to tak mám a je mi jasný, že mi to nastavila škola a zůstane to tak asi navždy. Proto plánuju další novinky do papírového bájmíního e-shopu, a taky méně populární věc a tou je mírné zdražení. Už od 1. září. Nemám v plánu to nějak ve velkém obhajovat, je to prostě nutnost, způsobilo to rozšíření produktů o novinky, které se tisknou v tiskárně, a protože nechávat tisknout v malém množství, to zn. pod tisíc kusů, není levné, tak se to musí na cenách zákonitě odrazit. Nedá se nic dělat. Jsem za svojí "dvorní" tiskárnu vděčná, už mě tam znají, ví co dělám a odvádějí svojí práci moc dobře. Zejména si vážím vzájemného respektu, i když nejsem žádný významný zákazník.

To znamená, že ještě do zítra se dá u mne v e-shopu nakupovat za "staré" ceny. A podzim prověří, zda dělám svojí práci správně a jestli v tom mám pokračovat.
Od září také zmizí z e-shopu některé starší produkty, ale protože mnohé z nich mám ještě v zásobě, budou určitě ke koupi na prodejních akcích.

A jak je dobrým středečním zvykem, ještě prezentuji něco nového... tentokrát podzimně laděné balicí papíry s lištičkou. Ačkoliv jsem ta poslední, kdo by chtěl, aby léto skončilo, je to nevyhnutelné plynutí času. A je to vlastně bezva, protože za měsíc se nám začne ovocný sad u domu barvit do čarokrásných odstínů a nad Vltavou bude ráno mlha. A to má taky něco do sebe.

Tak tady je. Balicí papír pro podzimní balení dárečků, skládání origami, vystřihování a nebo nalepování.


pondělí 28. srpna 2017

O bydlení

Dneska začnu poněkud ze široka, ale ono je občas potřeba trochu si počíst. Obzvlášť krkolomné, je pro mne zkracování životních příběhů. I tak je článek stylem "long story short"...



V životě jsem viděla hodně ošklivě zařízených bytů. Zvolila jsem si totiž žití v pronájmu a s mým mužem vlastníme akorát tak ojeté auto a vybavení našeho domova. A ne, na žádné dědictví opravdu nečekáme. Nečekáme na nic, prostě to tak máme.
Ale chtěla jsem hlavně napsat, že mám díky tomu opravdu bohaté zkušenosti se zařizováním. Z počátku, když jsem před dvaceti lety odešla z rodinného hnízda a velmi záhy opustila byt, který jsme si koupili s mým tehdejším přítelem (tenkrát stály na Teplicku vybydlené byty po Sovětské armádě asi 70 tisíc) (celkem oprávněně), a spolu s bytem opustila i toho přítele, musela jsem se spokojit s různými pronájmy, různě vybavenými. A věřte mi, že před dvaceti lety nebyl trend, aby i levný pronájem vypadal hezky, ale aby se do něj nacpalo cokoliv a nechalo se to tam napospas měnícím se nájemníkům.

Nebydlela jsem v té době vůbec hezky. A taky jsem měla jeden čas dvacet korun na den, takže nábytek mi byl upřímně jedno. Hlavně, že bylo na čem a kde spát.

Ale všechno se postupně zlepšovalo a já si do dneška pamatuju, jak jsem poznala to kouzlo zvané IKEA. Jak jsem před dvanácti lety stála na Zličíně konsternovaná uprostřed obchoďáku a nechápala, že nábytek může být tak vkusný. Co, nábytek, dokonce i krabice!

Samozřejmě jsem měla i období, kdy jsem tvrdila, že Ikea je příliš uniformní a neoriginální, ale docela záhy jsem si všimla, že byty vybavené Ikeou, vypadají vždycky líp, jsou originálnější, vzdušnější a zajímavější, než cokoliv jiného. Obzvlášť, když se tu a tam ve vybavení objeví něco z bazaru (jako třeba moje stará skříň na výkresy) nebo něco ikonického, například String police nebo legendární židle Ton, a šikovně se to nakombinuje.
Takže se hrdě hlásím k tomu, že Ikeu mám ráda a je velké štěstí ji mít blízko, protože díky ní jsem doma vyřešila spoustu problémů s úložným prostorem. A moc mě baví vybavení domácnosti kombinovat s drobnými úlovky mimo tenhle obchodní dům.

Vy víte, a já si to taky uvědomuju, že nejsem blogerka, která by se věnovala bydlení, měla rozhled v trendech a ukázkový bejvák (to asi nevíte, tak vám to teď říkám). I přesto mi ale dovolte podělit se s vámi mýma očima o událost, k níž jsem se připletla díky kamarádce Olívce, která v Ikea pracuje a dostala jsem se tak na seznam hostí pozvaných na slavnostní představení trendů, které přišly s novým katalogem Ikea s podtitulem Udělejte si víc místa na život a zaměřením především na obývací pokoje. Musím se sklonit před organizátory, protože na události bylo vidět, že je za tím spousta drobné, mravenčí práce a na samotných lidech z Ikea jsem pozorovala i obrovské nadšení, s jakým tu práci dělají, i když musí být velmi náročná.

Ačkoliv jsem dostala tiskovou zprávu k události, bylo by velmi nepřirozené, až strojené, na mém blogu vypisovat jednotlivá fakta. Spíš jsem si říkala, že vás možná zaujme to, co bavilo nejvíc mě. I když, upřímně, nová pohovka VIMLE a její variabilita by se mi, mezi námi děvčaty a pár kluky, domů taky moc líbila, ale musím si nechat zajít chuť, protože obývák se nám před dvěma lety změnil na mojí pracovnu a tak máme pohovku jen velmi maličkou, skromnou. V kuchyňském koutě.

A co se mi tedy tak moc na Černém Mostě líbilo? (Kromě úžasného rautu a dárečků pro zúčastněné, samozřejmě.) Byl to nový koncept předvádění, jak pokoje zařídit přesně podle svých potřeb. Ikea obětovala spoustu místa a úsilí, aby pro nakupující vytvořila několik zcela nových ukázkových pokojů, které mají čtyři stěny a cítíte se v nich naprosto jako u někoho doma (u někoho, kdo si zapomněl sundat cedulky z nábytku). Strašně se mi líbila ta spousta možností, energie těch interiérů a nápady, které na vás číhají v každém koutě.

Za mne zvítězily ukázky Místo v přírodě a Místo pro knihy. Je jich ale mnohem víc a všechny jsou moc zajímavé. 

Ondřej Bystroň, ten pán vzadu s mikrofonem, pro mne byl naprosto neznámá osobnost, ale od tiskovky si ho už napořád budu pamatovat. Nadšenec a srdcař. A taky interiérový designér Ikea.

Geniální jedlé košíčky na jednohubky se prý dají sehnat v potravinách Ikea. Jsou strašně dobré!







Už jsem se ptala... ne, tuhle tapetu v Ikea sortimentu bohužel nenajdeme.






A ještě zelená teráska... to by se mi taky moc líbilo!

Děkuju moc za možnost se tiskovky zúčastnit, bylo to báječné a inspirativní!

neděle 27. srpna 2017

Viděla jsem... vol. LXV - Zootopia

Zootopia je ohromně vtipnej animák s výchovným přesahem. Krásná animace, vtipný detaily, parádní hlášky.

Šuplík "krimi", kolonka "komedie", oddíl "zvířátka".

Když se zvířata chovaj jako lidi, může to být průser přitažený za vlasy a nebo vtipná podívaná. Tohle je fakt nastavení zrcadla až do morku kostí a pointa příběhu je jasná. A trefná.
Bavila jsem se od začátku až do konce, ale nejvíc nejlepší jsou prostě lenochodi. Nechci spojlerovat, tak se na to radši podívejte sami a uznejte na vlastní oči, že jejich role je dokonalá.

Mávám z Vroutku!

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 23. srpna 2017

Mám jasno

Teda, abych byla přesná, rozhodně nemám jasno ve všem. V čem si ale na sto procent jistá jsem, je výběr papíru historicky prvního Myyna kalendáře. Fotky vzorových tisků přikládám... Tipnete si, který papír vyhrál? (Spiklenecky pomrkávám a mám přiblblý úsměv.)

Ono to není zas tak na fotce vidět, ale ve skutečnosti je ten rozdíl hodně velký. Nahoře je hladký, bělostný papír Conqueror, pod ním jemně strukturovaný, přírodně bílý Keaykolour.




Kalendář bude mít pouhých padesát výtisků.

Víc si nedovolím.

Víc si nedovolím, protože nevím. Možná je padesát kusů málo a nebo to bude třeba moc. Kdo ví... Koncept je takový, že půjde o kalendář bez vazby, listy budou samostatně vložené do hezké velké spony, která se dá zavěsit na skobu nebo hřebíček. Velikost kalendáře bude A3 (28.9 x 42 cm), na kvalitním 300g papíře, protože moje idea je taková, že obrázky by měly sloužit dál a být vhodné k zarámování. Proto ta šrafovaná čára pod obrázkem, proto ten piktogram nůžek, a hlavně, proto ty tanečky kolem kvality papíru.

Vybírat papír je krásná zodpovědnost. Tolik úžasnýho matroše, až se člověk ztrácí ve všech těch sofistikovaných jménech, odstínech, strukturách...

Dva favorité!

Chci, aby to neztratilo hodnotu i po uplynutí měsíce/měsíců. Přála bych si, aby si z kalendáře mohli jejich majitelé udělat ucelenou kolekci dvanácti obrázků. Vlastně třinácti! Na titulce jsou totiž taky fťáci.

Takže tak.

Do jaké míry jde o dobrý nápad teprve zjistím. Prostě jsem to chtěla jiné.

Výjimečné.

Kdo by si chtěl kalendář předem rezervovat, má možnost na mém e-mailu jinochova@gmail.com. Dle předběžných kalkulací by měl stát 890 Kč. Bude dárkově zabalený v hedvábném papíře a v krabici, stejně jako plánovač.




Včera mi při odesílání dat do tiskárny bušilo srdce. (To je samozřejmě v pořádku, ale ta frekvence byla nezvyklá.) Asi jsem blázen.

pondělí 21. srpna 2017

Zachráněné dveře

Vyrazili jsme si minulý týden na čtyři dny do hor a fotky z našeho ubytování v Perninku vyvolávaly na sociálních sítích obdivné ochání, achání a zkoumání, kde že to jsme. A protože jsem hodná holka, tak jsem se domluvila s majitelkou domečku, že udělám pár fotek a podělím se o dojmy a kontakt tady na blogu.

Mám vždycky radost, když narazím na lidi, kteří mají stejný vztah ke starým a krásným věcem, jako já. Těch lidí moc není. Proto jsme si s Eretovými rychle padli do noty. Jsou to srdcaři, co ve vesničce v Krušných horách zachraňují staré dveře, okna, bývalou továrničku na krajky a už dvacet let se starají lidem o pohodlí.

My jsme si u nich pronajali malý domeček uprostřed vesnice a marně jsme hádali, co to tak kdysi mohlo být za stavbu. Vzhledem k velikosti a umístění jsem já tipovala kapličku (jasný ženský princip) a Martin starou trafo stanici (jasný mužský princip). Byli jsme vedle, jak ta jedle, i s našimi principy. V domečku bývalo od dvacátých let kadeřnictví, Eretovi domeček koupili, přistavěli k němu zimní zahradu, upravili půdu pro spaní a voilá, ubytování jak z Pinterestu je na světě! Šedé dveře nejsou původní, ale opět zachráněné. No považte! A já se do nich zamilovala na první dobrou...







Pozemek je oplocený, s místem na parkování a posezením buď před baráčkem nebo za ním. Lavička za domem voní ještě novotou, ostatně jako tak nějak všechno tam. Paní Ilona to piplá opravdu svědomitě a má můj obdiv. Pokud byste chtěli v domečku strávit dovolenou, kontakt na Eretovi je clintas@volny.cz, stránky pronájmu najdete tu (KLIK). Očekávejte skvěle vybavenou kuchyň, na půdě matrace na spaní, v celém domě čisťoučko a koupelnu jako dlaň. V zimní zahradě se skvěle tráví čas, když do střechy bubnují kapky deště. Pusťte si rádio, udělejte si čaj a jen tak pozorujte cestu před domem a nebo zalesněný kopec nedaleko.

Turistické značky na sloupu způsobují, že se lidé u domečku zastavují, ale nelekejte se, nekoukají vám do jídla, jenom zkoumají trasy...


 Na pivo a limču si zajděte k Matesovi, jinam to snad ani nemá cenu. U Matesa se sejdete s místními, dozvíte se poslední drby, děti si můžou užívat trampolínu nebo výborně vybavené pískoviště. A rozhodně nezapomeňte pohladit Čikina, odvážného a tichého strážce pozemku!
Jídlo doporučujeme v Abertamech, které jsou dva kilometry vzdálené a kde na náměstí vedle radnice najdete bistro s domácí kuchyní a prodejnu místních (!) sýrů a masa na steaky.


Čikin je rozumnej jorkšír, hned jsme si padli do oka.

 Já jsem genius loci využila k nafocení nových magnetků na plánovače a zamilovala se podruhé, tentokrát do starého okna. (Taky zachráněného před spálením.)
Eretovi aktuálně vlastníma rukama rekonstruují výše zmíněnou továrničku na krajky, která je pár metrů za domem. Když budete mít možnost, běžte se tam podívat, je to opravdu zajímavá stavba.



sobota 19. srpna 2017

Viděla jsem... vol. LXIV - Atlas mraků

Vidět Atlas mraků až po pěti letech je stejně trestuhodné, jako vidět Grandhotel Budapešť po dvou. Ani jsem o něm loni nepsala, byli jsme nejspíš poslední na celé planetě, kdo si Grandhotel pustil a stejně bych psala to samé, co ostatní. Že je to úžasný film.

Atlas mraků je od sourozenců Wachovski (podle knižní předlohy Davida Mitchella), takže očekávejte vizuálně dokonalou mysteriózní podívanou, s mnoha rovinami vyprávění, která sahá do našeho svědomí a hlubokého podvědomí. Trvá to sice téměř tři hodiny, ale já to dala jako nic, vůbec mi to nepřišlo zbytečně dlouhý.

Šuplíček "drama", oddíl "mysteriózní", kolonka "psychlogické".

Bavit vás bude určitě i celá řádka hollywoodských hvězd v mnoha rolích najednou, Hugh Grant jako pomalovaný a potetovaný divoch je opravdu nezvyklý a postupné stárnutí postav, ten dokonalý make-up a masky, to je taky velmi zábavné. (Susan Sarandon mimo jiné i jako šamanka!)

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz





středa 16. srpna 2017

Pernink - něco z deníku

... který už dávno není deník. Ale díky tomu, že jsme na tři dny, skoro na čtyři, prchli z Prahy, byl čas se zastavit a něco si nakreslit jen tak. Večer, u vína, a obzvlášť blažená jsem byla, když včera po setmění začal na domeček bubnovat silný déšť. Už chyběl jen oheň v kamnech a bylo by to dokonalé.

Anžto jsou všici uplně paf z fotek z domečku, který jsme si pronajali, v pondělí napíšu o našem ubytování víc i s fotkama. O tak pěkné místo se ráda podělím a doporučím ho.

Jo a je to v horách. Jak jinak.

Zítra zpět do Prahy, práce čeká.




pondělí 14. srpna 2017

Podivuhodný člověk

Nepamatuju si, kdy přesně jsem propadla práci Adolfa Loose. Nevím ani, jestli to bylo už na střední, ale je to dávno...

Říká se, že realizace jednoho pokoje od Adolfa Loose přišla investory na tolik, kolik by je v té době stál malý dům. A taky se říká, že Adolf Loos dokázal všechny svoje honoráře utratit za pohodlné cestování v salonním kupé a luxusní hotely. A já to chápu. Když jste estét takového formátu, nemůžete přece bydlet a cestovat pod svojí úroveň.

Třikrát ženatý, třikrát rozvedený, těžce nemocný, od mládí trpící syfilisem (ten musel mít pro své ženy panečku charisma) a prý neskutečně protivný génius, zanechal po Čechách poměrně dost interiérů, z nich hned několik se skvěle dochovalo dodnes. V Praze můžete obdivovat nádhernou Müllerovu vilu na Ořechovce a neméně krásnou vilu Winternitzovu na Malvazinkách (viděla jsem obě uvnitř a rozhodně doporučuju). V Plzni pak město zpřístupnilo před nedávnem několik Loosových interiérů, protože Plzeň byla v době Adolfa Loose plné bohatých továrníků, um architekta se předával na banketech od úst k ústům, a bylo zřejmě jakýmsi společenským statusem nechat si navrhnout interiér (a nejen ten, ale zapojovala se do renovací i fasáda domu) právě výstředním brněnským rodákem.

Adolf Loos zemřel ve Vídni, na dnešní poměry dost mladý, v pouhých 63 letech. Některé z jeho nábytkových návrhů jsou vyráběné dodnes. Například legendární křeslo Knieschwimmer a nebo lampa nad jídelní stůl, jejímž tvarem se inspiroval u kuchyňské šlehací mísy.

S Martinem jsme stihli Brummelův dům a byty Voglových a Krausových. Ještě nám zbývá Semlerova rezidence. Prohlídky moc doporučuju, je to opravdu fascinující, pokud vás tohle téma zajímá, nebudete zklamaní. Navíc, průvodci ví mnohdy víc, než co je v oficiálním průvodcovském textu a tak se vyplatí být zvědavý a ptát se. Osudy židovských majitelů těchto nemovitostí jsou samozřejmě velmi dramatické.




Lampa inspirovaná šlehací mísou.

Legendární Knieschwimmer.  Mimochodem, velmi pohodlné křeslo. Na fotce je zrestaurovaný původní kousek, ale v bytě Krausových si můžete vyzkoušet všechen nábytek, který je věrnou replikou původního vybavení.








Za stovku můžete v Plzni fotit. To se bohužel nedá říct ani o jednom z domů v Praze. (Ale možná se to už změnilo, nevím.)