středa 28. června 2017

Prý nejkrásnější magnetky

To mi napsala jedna milá žena do zprávy na Instagramu, že jsou to prý nejkrásnější magnetky, jaké kdy viděla. Srdce mi z takových zpráv vždycky poskočí, protože jak jsem pořád s prací zavřená doma, tak jedinou zpětnou vazbu od lidí můžu dostat jenom na sociálních sítích. A já to klidně přiznám, pochvala je pro mě strašně důležitá. Ne, abych se ujistila, jak jsem dobrá, ale abych věděla, že ty moje věci lidi baví.

A tyhle roztomilé pidi magnetky mají ještě kámoše, stejně mrňavé špendlíky, ideální na to, aby si jich člověk na bundu připnul hned několik najednou. Pak je ten efekt dokonalý. A nebo jinam, než na bundu. Kamkoliv.

Při focení magnetků jsem zjistila, že doma nemáme téměř nic kovového. Ani futra. Ani troubu. A lednice je obložená jako kuchyňská linka. To nechápu...

Magnetky i špendlíky mají průměr pouhých 25 mm. Ale lučním kvítím poseté zrcátko je naštěstí trochu větší, má 56 mm, tak v něm uvidíte víc, než jedno oko. Slibuju.








pondělí 26. června 2017

Vypadat jako ONA

To jsem se rozhodla ve Španělsku, když jsem našla JEJÍ fotky na Pinterestu. Že budu vypadat jako ona. Po půl roce můžu s klidem konstatovat, že mi pořád přebývá zhruba 30 kilo čisté váhy, furt mám nějak navíc asi tak pětadvacet centimetrů, mluvim kurňa stále česky a vlasy mi rostou pekelně pomalu. O tom, že doteď nejsem ani mladší, radši nemluvím.

Abych byla přesná, stačilo by mi mít ten střih, co Pařížanka Zoe nosí na své krásné hlavě.

Začala jsem ho díky mé milé kadeřnici Andree formovat hned po příjezdu ze zimního bytu, ale máme červen a (skoro) kde nic, tu nic. Pravda, trochu mi to na hlavě konečně odrůstá, ale než dosáhnu tvaru a délky co má Zoe, budu nejspíš v důchodu.

Nicméně, našla jsem díky ní pár kvalitních vlasových přípravků, které sice nejsou přírodní, ale honosí se výtažky z přírody a po nějaké době používání můžu říct, že mi po tom vlasy neschnou, nejsou zničené a ani nepadají. Ruku na srdce, je to samozřejmě pořád chemie, ale já nejsem ochotná si "stylovat" vlasy cukrovou vodou, ani pivem, a přeci jenom mám někdy docela potřebu vypadat hezky, tak jsem s tím smířená.

Zoe mě totiž navedla na vlasovou kosmetiku label.m a mně nezbývá, než souhlasit s tím, že to je opravdu špica.

Takže, takhle vypadá Zoe... Zdroj http://www.lesbabiolesdezoe.com

....a takhle s odrostlými vlasy vypadám já. Když jsem ochotná se namalovat. (Při téhle větě se mi vždycky vybaví věta bývalé šéfky z jedné mé práce, ve které bylo důležité vypadat hezky: "Běž se, prosim tě, namalovat! A namaluj se CELÁ!") Vlasy upravené po umytí tužidlem, styling vlasovým "lepidlem" (představené na fotce níže). Jeden přední český zubař říká, že mám výbojnou bradičku, a ať už to znamená cokoliv, na fotce chybí, protože nemám tak dlouhou ruku, jak bych na selfíčka foťákem potřebovala a selfie tyč mi ve výbavě stále chybí (což nechápu). Ale o bradičku nejde, jde o účes, tak mi to snad prominete.



A střih zezadu. Ten jsem si ale doupravovala ostříháním sama, protože jsem to chtěla kratší a kadeřnice mi vlasy nahoře nechala dlouhé. A to pak nedělalo ten rozcuchaný efekt. Tak jsem to šmikla víc.

Šampon stále používám přírodní, bez zbytečné chemie, ale na styling, pokud byste měli chuť si vlasy upravovat, už nechci nic jiného. Label.m nelepí, tvaruje, dobře se vymývá. Pokud budete ochotní si vlasy fénovat (já nejsem), výsledek bude ještě o level vyšší.

Moji pomocníci zleva doprava: vlasový pudr (používá i Zoe) vlasy nadzvedává, dává jim objem a rozcuchaný vzhled, mínus je, že se nepohodlně aplikuje, musí se jet fakt řádku vlasů po řádce a pudr vklápavat ke kořínkům, dále vlasové lepidlo, dělá rozcuchaný vzhled (ten používám moc ráda), matná pasta na vlasy, dodává strukturu, sprej s efektem "vlasů od moooře" (s tím moc pracovat neumím, asi mám ještě příliš krátké vlasy) a můj největší oblíbenec, pěnové tužidlo na objem (vmačkávám do vlasů po umytí). Nedoporučuju používat všechno najednou... Budete vypadat jak zmoklá slepice. Teda takhle, já rozhodně vypadala.

Když už jsme po dlouhé době u té kosmetiky, tak mám ještě jeden tip. Stalo se mi na jaře, že mi začaly dost masivně vypadávat řasy, které mi padají už tak dost často celý můj dospělý život, a se zvýšením intenzity vypadávání, jsem se už definitivně vyděsila a napsala svojí kosmetičce prosbu o radu. Ta mi doporučila ricinový olej, já mám tenhle a po asi dvou měsících používání můžu říct, že mi nejen přestaly padat, ale dokonce se mírně prodloužily. Čehož si teda samozřejmě nikdo nevšimne, poněvadž je to opravdu nepatrné, ale já to vidím. Mám i pocit, že se začínají trošičku zhušťovat. Není to ale nic dramatického, jako z reklamy na řasenku zatím nevypadám. Třeba to ještě přijde a já budu mít na stará kolena řasy jako mrkací panna.

středa 21. června 2017

Sešity, sešity!

Mám pro vás nové sešity, ale nejdřív trochu ryze Myynovské upřímnosti...
Původní plány byly smělé, chci lepenou vazbu, chci textilní hřbet, chci, aby to bylo krásné! Ovšem kalkulace z tiskárny mě záhy stáhla zpátky na zem, v počtu, v jakém jsem sešity chtěla, by tahle forma ve výrobě stále 200 Kč/ks a na to, aby moje sešity mohly stát třistapadesát káčé a více, na to bych musela být slavnější, jmenovat se Papelote nebo Voilá, jenže já se jmenuju Myyna a tak se tedy musím spokojit se skromnější formou. Alespoň prozatím.

Ale krásné jsou. To teda jo!

Sešity mají čtyři různé obálky a jako třešničku na dortu mají i "lenocha". Protože jsou sešity bez linek, nechala jsem pro každý vyrobit podložku na psaní, jakou jsme používali v dětství, pro některé známou jako lenoch, u nás se tomu teda tak neříkalo, ale ten název se mi líbí a tak jsem si ho přivlastnila.
Lenocha jsem udělala speciálního, má z jedné strany linky a z druhé čtverečky, po stranách černobílé kytky a dole malý nenápadný vzkaz ode mne pro vás.

Líbí se mi to nakonec moc, ale přeci jen si sním ještě o těch lepených blocích s knižní vazbou a věřím, že k tomu jednou dojde. Zatím si můžeme společně užívat tyhle čtyři krásky, psát do nich o prázdninách a dovolených, v čase letním, podzimním, zimním, či jarním, zaznamenávat do nich svoje plány, nákupní seznamy, poznámky, recepty, můžeme do nich kreslit, můžeme v nich počítat, čmárat si srdíčka a tak. Starším dětem do školy se možná taky hodí, i když neznám současná školní pravidla.

Jo a vzadu je pro vás připravené místečko na podepsání! Bude to potřeba, věřte mi. Tyhle sešity se budou totiž potají krást!

Sešity s lenochy najedete tu KLIK.

A protože dnes začíná léto, naplánovala jsem ke každé letní objednávce jako dárek a poděkování laminovanou záložku. (Takže, až vám na knihu nacákaj děcka z bazénku nebo vám na ní ukápne zmrzlina, kniha na tom bude zle, ale se záložkou to ani nehne. Cha!)













pondělí 19. června 2017

Čerstvé dojmy - divadlo a jídlo IV

*********************************************************************************
Nejdřív oznámení o dovolené... Uwaga, uwaga! od 8. 7. - 16. 7. bude zavřený e-shop. Jestli jste se někdo chystal na zakoupení svatebního přání na poslední chvíli, tak se prosím překonejte a radši to objednejte hned. Shop bude v tu dobu nepřístupný. Děkuji, konec hlášení!
*********************************************************************************

A.... Divadelní a papací dojmy v jednom, jsou opět tu!

Tentokrát jsem jedla v Banh mi ba, jedla a pila ve Veltlíně, a shlédla se svým chotěm dvě divadelní představení, Cry Baby Cry a Křehkosti, tvé jméno je žena.

Banh mi ba je vietnamské bistro, ale umatlané stoly a ulepené ubrusy tam nenajdete. Moderně pojatý koncept postavený na kvalitní vietnamské kuchyni, jež nese název podle vietnamské bagety, má v Praze už dvě pobočky. Já navštívila dvakrát tu v Jindřišské a pokaždé si náramně pošmákla. Pečivo nejím, takže to signifikantní jídlo podniku jsem si nedala, nicméně, jak Bún bò Nam Bộ, tak závitky, jakožto i Miến Gà Tôm, jsou něco, za čím se tam hodlám pravidelně vracet.




Veltlín, to je především vinárna, ale jejich tapas jsou něco naprosto vymazleného, a spolu s vybranou vinotékou a umístěním uprostřed zeleně starého Karlína, aspirují na jedno z nejoblíbenějších letních míst pro popíjení v Praze.
Krásný interiér a ultra milá obsluha. To chcete.






A konečně, divadlo!
Dojemně komická hra Švandova divadla Cry Baby Cry je na repertoáru už dlouhé čtyři roky a pořád je na ní plno. Herecký koncert pěti skvělých hereček a jednoho muže (Michal Dlouhý nebo Jaroslav Šmíd) vás rozesměje, pobaví, a na konci jistě oceníte i nesmírnou odvahu těchto pěti žen, jejichž záverečné defilé by zasloužilo ovace ve stoje a body za statečnost.

Zdroj www.svandovodivadlo.cz

Zdroj www.svandovodivadlo.cz
Křehkosti, tvé jméno je žena, je momentálně vyprodané představení Nové scény Národního divadla. Ženy v podání skvělých žen, je podtitulek představení a nezbývá než souhlasit, protože (opět) pětice hereček, kterým vévodí Iva Janžurová, Táňa Medvecká a Jana Preissová, spolu s Evou Salzmannovou a Johannou Tesařovou, by utáhly jakýkoliv text na jakémkoliv místě, protože jejich talent a charisma dosahuje nebeských výšin. Nicméně, z pojetí představení jako takového jsem měla dost rozpačité pocity a tajně podezírám režiséra Daniela Špinara z osmdesátkového nevkusu. Ale běžte na to, protože... ty ženy, prostě. Jsou vtipné, jsou krásné a mluví o sobě, a to je hodně zajímavé.


Zdroj www.narodni-divadlo.cz

Zdroj www.narodni-divadlo.cz

neděle 18. června 2017

Viděla jsem... vol. LVI - Serge Gainsbourg

Většinu našich vzácných filmových večerů teď trávíme u starých dílů Twin Peaks, abychom si mohli pustit ty nové, aniž bychom lovili v paměti, oč šlo. Takže moc letošních nebo loňských věcí teď nevídám. Trošku mi to chybí, ale je na druhou stranu zajímavé po 25 letech znovu sledovat tenhle seriál uplně jinýma očima. Často je to dost legrace.

Životopisný film Serge Gainsbourg je z roku 2010 a ještě dnes si pamatuju, jak jsem ve Francouzském institutu opakovaně škemrala, coby jejich studentka, o plakát (mají v budově totiž i kino), ale protože měli jen dva, nechtěli se podělit. Věčná škoda.

Šuplíček "drama", oddíl "životopis", kolonka "legenda".

Serge G. v Čechách známe spíš jen jako tvůrce a zpěváka skandální písně Je T'aime,... Moi Non Plus, kterou si zapěl spolu se svojí tehdejší zákonnou manželkou Jane Birkin.
Ve Francii mají pro toho pána mnohem větší slabost a film vám rozkryje proč.

Serge Gainsbourg byl totiž jeden z nejgeniálnější francouzských hudebníků 20. století. Texty chrlil levou zadní, každá jeho píseň byla hit, produkoval, objevoval mladé talenty, hrál na cokoliv, k tomu krásně maloval (původně se měl stát malířem, studoval Akademii výtvarných umění), byl pohádkově bohatý, spal s neslavnějšími ženami Francie, včetně Bardotky, byl skandalista a upil se k smrti.

Snímek vás provede Sergovým životem od válečného dítka, až po slavnou legendu. Je krásně natočený, je vtipný, je výtvarně moc hezky pojatý. Spojuje animace a loutky s živou produkcí, uslyšíte jeho neslavnější písně, a uvidíte, za jakých absurdnách okolností kolikrát vznikaly.

Moc doporučuji!

Film je dodatečně věnován zesnulé modelce Lucy Gordon, jež hrála Jane Birkin, a která krátce po dotočení spáchala sebevraždu.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 14. června 2017

Zvířátka ze dvorku, part I

Musím ta zvířátka udělat na několik etap, nedá se nic dělat. Z asi 15 různých druhů, které bych ráda dokreslila, mám zatím jen tyhle tři.

Jako dekor půjdou na prostírání (zatím jsou na něm exotická zvířata a ptáčci) a pokud vyčáruju zvířat 20, bude i pexeso. A všechno možné okolo, už ten můj styl asi znáte. Mám ráda, když to ladí.

Moc si tohle "obyčejné" zvířecto užívám, prostě mě baví... Ale koukám, jak je to postupně stále větší freestyle... Možná, že na konci dojdu k dokonalé čáře a prohlásím jí za krávu.






pondělí 12. června 2017

Ticho a klid

Minulý týden jsem strávila téměř čtyři dny na samotě v Jizerských horách ve společnosti Gábiny Utukutu a Jany Pikle z pytle. Jednou takhle u vína jsme se shodly, že bychom se potřebovaly někde na pár dní zavřít a udělat si přátelský brainstorming. Vzájemně si předat zkušenosti, rady, podpořit se, nakopnout, dotáhnout nápady a úkoly, vyslechnout se.

Jen my tři.

Pak se ukázalo, že teda ještě tři kočky.

Chalupu jsme si pronajaly v Jindřichovicích pod Smrkem.

Dopoledne jsme dávaly malé výlety po kouzelném okolí a odpoledne až do půlnoci pracovaly.
Bylo to obohacující, důvěrné a strašně milé. Znám tyhle dvě ženský teprve rok, ale mám pocit, jako bychom se znaly věčnost. Mám štěstí na přítelkyně, věru, že jo.

Jindřichovice pod Smrkem jsou bohem zapomenutá víska, ale krásné secesní vily a polorozpadlá textilka napoví, že kdysi tu bývalo rušno a místní naučná stezka vám tu domněnku potvrdí. Jindřichovice byly ještě před sto lety hustě obydlené, načinčané, s bohatým kulturním životem.

Je to pryč. Ale můžete obdivovat nádherné staré stavby a vzrostlé rododendrony, které tu kdysi zdobyly kdejaký roh a zahradu. Jo a nenechte se nachytat na slovo "koupaliště". Je to ve skutečnosti sympatický opuštěný rybníček, kde se dá krásně vykoupat, ale do koupaliště s párkem a zmrzlinou to má dost daleko. I tak jsme si to užily. Protože je to tak zapadlé a zapomenuté zákoutí, že tam klidně můžete jít uprostřed dne plavat jen tak. Bez plavek. (To se stane, když si cestou z nákupu náhodou řeknete, že jdete omrknout to koupálko.)


Tak tady jsme nebydlely. Ale chodily jsme okolo a pokaždé moc obdivovaly. Chaloupka jako z anglického venkova. "Naši" chalupu jsem jaksi nevyfotila... klasika.

Stará jindřichovická trať. Vede tudy zelená turistická stezka, která končí na nádraží.


A nádraží sice nefunguje, ale vlak sem po jedné koleji ještě jezdí. To je prostě klasické severní pohraničí. Škoda ho.



Zdravě především. Mimochodem, Jana dovezla z Prahy z Břevnova tu nejlepší sekanou, jakou jsem kdy jedla. 



Bývalý kostel Sv. Jakuba. Najdete ho po cestě ke známé ovčí farmě Lukava.








Kočky, které byly 24 hodin denně připravené ukradnout vám cokoli z talíře. Třetí výtečník tu není, ale byl to malý černý kocourek Matěj. Na fotce velký krásný kocour Kryštof a dredatá Matylda.

Poslední večer a kouzlo ticha.