pondělí 6. března 2017

Nabouraný stereotyp

Půvabnou Lenku ze slavné Zahrady niti netřeba asi představovat. A protože má stejné životní motto jako já, "peníze budou, my tady nebudem", přijela nás do Valencie navštívit.


A přivezla Milu! Jaký to poklad!

 Její přítomnost nás (příjemně) vytrhla z lehce pracovního zahnívání. A Martinovi definitivně sebrala veškeré iluze o důstojnosti jeho ženy (jestli ještě nějaké měl), protože naše alotria raději vždycky pozoroval z co největší vzdálenosti. Hlavně, když jsme točily různá videa na Instagram...

Po Lenčiným příjezdu nastaly dva nejstudenější dny, jaké jsme za celý pobyt ve Španělsku zažili. Co k tomu dodat...

Nenechali jsme si zkazit náladu, jeden den jsme odolávali větru na pláži a druhý jsme strávili v oceanáriu. První v životě jsem viděla minulý rok v Torontu, tohle valencijské je sice o něco větší, ale nádrže mi připadaly menší a nebo v nich bylo víc ryb, než v Kanadě. Občas mojí radost vystřídal podivně sevřený žaludek, nejvíc se ozval v pavilonu delfínů. Přála bych jim raději volné moře.

Ale u malých korálových rybek to byla vyslovená radost. Takové inspirace!






 
A pak už se udělalo konečně hezky.

Lenka s sebou přivezla výborný nápad, najít si ve Valencii free tour, které pořádají dobrovolníci po celém světě. Měli jsme štěstí, i Valencie má svoje zapálené vypravěče a naše paní Elena byla opravdu skvělá. Na konci dvouapůlhodinové prohlídky jsme jí s potěšením dali doborovolný příspěvek. Vřele doporučuju všem, zjistit si v místě, kde se pohybujete jako turisti, jestli se náhodou něco takového neděje někde blízko vás.


V půl jedenácté dopoledne už jsme všichni tři stáli na značkách a vyhlíželi oranžové paraple. Free tour byla opravdu výživná a nakonec jsme měli za celý den v nohách celkem 18 km.


Meeting point, Plaza de la Virgen.

No jistě...

Klasická neděle. Všude mraky lidí, všichni jedí venku, všichni se chtějí potkat. Umocněno ještě slavností Mascleta, která patří do aktuálního víru událostí kolem festivalu Fallas. Na Mascletu se přesně ve dvě hodiny odpoledne shromáždí lidi na obrovském náměstí Ayuntamento a vyhodí ho do povětří.

Ne, nebyli jsme tam.




A tohle je jedno z mých nejoblíbenějších míst ve Valencii. Bývalé koryto odkloněné řeky Turía, které slouží jako veřejný park. Několikakilometrová promenáda plná hřišť, odpočívadel a piknikových míst. Cyklostezka nechybí. Skvěle využitý prostor, který slouží lidem.





A ještě pár záběrů v areálu Ciudad de las Artes y las Ciencias. Máme to po cestě "domů".







Moje shrnutí dne je jasné a stručné. Víc takových můžete vidět na mém výtvarném ig účtu @bymyyna.

Přeju krásné pondělí a my pokračujem s Lenkou v krasojízdě.

Paella Valenciana se samozřejmě nepíše s dvěma "l". Hmmmm....


2 komentáře: