středa 1. března 2017

Domky a domečky

Tradiční valencijské rybářské domy převážně z přímořské části El Cabanyal. I když Valencie je známá především místem Ciudad de las Artes y las Ciencias, kde se v bývalém korytu řeky Túria tyčí monumentání stavby architekta Santiaga Calatravy. Kupodivu mne nechávají docela chladnou (s důrazem na "docela", ono to přeci jenom něco do sebe má). Jenže já svoje srdce nechala v těch malých domcích, pečlivě obložených ručně malovanou keramikou.



Nutno podotknout, že mi připadá, že ty domy jsou všem uplně ukradené. O víkendu se jdou lidi projít právě na honosné promenády do Ciudad a nebo k moři. Malých, často polorozpadlých domků v úzkých ulicích plných psích výkalů si nikdo nevšímá.

Akorát já. A tak jsem budila při sbírání fotomateriálu nepříjemnou pozornost.




Zaujaly mne tak mocně, že jsem začala pátrat po jejich historii. Ručně malované obkladačky byly vyráběné v malých fabrikách rozesetých v okolí Valencie, velký boom zaznamenaly především ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Na internetu jsem našla ukázku z ručně malovaného katalogu "azulejos" z továrny seňora Bernarda Vidala, rok 1920. Velmi půvabné a precizní. Továrna už neexistuje, nicméně je stále k vidění její polorozpadlé průčelí nalepené na stanici valencijského metra Meliana.
Domečky byly zřejmě obkládané dle klasického vzoru "když na to máš, tak to ukaž". Některé domy jsou bohatě zdobené od shora až dolů, jiné mají jenom skromné keramické ostrůvky. Některé jsou doplněné miniaturními mozaikami, jiné je nemají.  Někdy domy zdobí iniciály, a já bych samozřejmě moc ráda věděla, co znamenají.

Ač se to nezdá, ty malé domky pojaly několik rodin, spíš asi generací. Téměř všechny mají dvoje dveře. Jedny úzké vedou do horního bytu s výhledem do ulice a hlavní dveře pak patří k obytným prostorám uvnitř domu, patrně s patiem a malou komůrkou, která často mívá vysoké zamřížované okno, které se tradičně zdobí květináči s kytkama. Ty byty dole uvnitř byly samozřejmě cennější, protože v nich bylo víc chladno. Jsem si jistá, že tu musí být v létě učiněné peklo, když v únoru dokáže být i 26 stupňů. Takže, čím méně slunce, tím lépe.

Nebudu vás dál unavovat fakty, tady jsou důkazy mé náklonnosti.
37 valencijských domečků, které v reálu skutečně existují. Jen nejsou bohužel všechny v jedné ulici a na jednom místě. Jinak bych to hledání měla mnohem snadnější.

Omluvte prosím špatný obrazový materiál. Je až s podivem, jak blbě se ty mrňavý mrchy fotí.






13 komentářů:

  1. Skvělé, taky mi vždycky přišlo, že ve vedlejších uličkách je víc pokladů něž na hlavní třídě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem poučena z mých milovaných Teplic. Postranní ulice skrývají ty nejlepší úhly pohledu ;).

      Vymazat
    2. Přesně! Domečky jsou krásný a celý je to zajímavý. Děkuju.

      Vymazat
  2. Nadhera!!Doufam, ze bude k prodeji domeckovy plakát. Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě nevím, co s nimi udělám. :)
      A děkuji!

      Vymazat
  3. Ježiš já se tam za tebou tak těším! ale už už!

    a já to vidím na pekelný domkový pexeso muhehehe... tzv. antialzheimer!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky už mě to napadlo. :))))
      Těšíme se na tebe! Už jsem ti naistalovala lehátko na terasu. ;)

      Vymazat
  4. Týjo, tak to je parádní! :)
    Až nebudu o víkendu vědět, kam na procházku, vydám se na hledání domečků z obrázků :)
    barupta

    OdpovědětVymazat
  5. Krásný domky. Stolní hra by byla pěkná, ale to je složitý... nebo člobrdo a chodilo by se "do domečku" do krásného domečku.

    OdpovědětVymazat