pondělí 2. ledna 2017

Místo

Zdravím ze zimního bytu! Místo činu: Conil de la Frontera, Andalusie.

Marně nad touhle fotkou už poněkolikáté přemýšlím, kde mám prsa??? Odešly? A vrátí se ještě někdy? Samé otázky...

Kdo čeká opakování katastrofického scénáře, můžu vás ujistit, že to není zdaleka tak dramatické jako minulý rok. I odjezd byl kupodivu v pohodě. Narozdíl od loňska. A ano v bytě je opět zima (ach ten jih), ale naštěstí jenom dopoledne. S výhledem přímo na Atlantik pozoruju tříštící se vlny a je to velmi epické.

Výkony žádné nepodávám, a to ani ty profesní, jediné, co si užívám, je čumění do blba a vaření z čerstvých ryb a mořských plodů. Jsem nemluvná ještě víc, než obvykle, dlouho spím a jógamatku jsem si u Číňana koupila až po týdnu. Růžovou.

Patrně se regeneruju.

Opatrně se regeneruju.

Čtvrť u dlouhatánské conilské pláže je teď přes zimu příjemně klidná. Většinu restaurací navštěvuje jen pár místních štamgastů a cvrkot v horní části města sem nedolehne. V Andalusii je totiž všechno do kopce. Města, vesnice i cesty. Do supermarketu nebo na rybí trh si dofuníte rychlostí, která je přímo úměrná vaší kondici. Cestou to můžete proložit cervezou a nebo kafíčkem, jen ty kavárny tu nejsou nic, co by zasloužilo jedinou fotku na Instagram. Sem hipsteřina ještě nedosáhla a nebo jsou vzácně imunní. Kafe a cervezu si totiž dáte v malých barech, které jsou otevřené od rána, mají jednoduché židličky venku nebo to dáte na stojáka, uvnitř najdete pár herních automatů a přes oběd (rozumějte, spíš k večeři, abych byla přesná vzhledem k českým zvykům) si můžete objednat laciné meníčko.
Možná o trochu líp jsou na tom cukrárny, ale do těch my nelezem, španělské sladkosti jsou smutnou kapitolou z tlusté knihy mých zkušeností s cukrem. (Čti: nestojí za nic.)


V tomhle komplexu bydlíme. Typická andalusovina. Bílá, bílá, bílá, protože horko, horko, horko.



Mám opravdu vemi pomalý jógový rozjezd. Správně bych se měla v posledním tažení doplazit na pláž, udělat pár základních ásan a nabít se energií tak, že domů pak poskáču jak srnka v říji. Jenže... Já nějak nemůžu. Minulý rok to bylo stejný, utěšuju se, že to zase samo přijde, až bude ten správný čas. Do té doby mi desítky hrnků s kořeněným Chaiem možná přemění krev na čaj.
Jediné, co jsem onehdá dokázala, bylo postavit se na hlavu (byť křivě). Jak typické...



Koho zajímají teploty, těšíme se tu z krásných osmnácti stupňů, což je celkem neměnná teplota, která se ale pocitově střídá podle toho, jak větrno je. Když je vítr mírný, sluníčko hřeje dost silně a je klidně na tílko, když to zaduje, rádi se schováme do mikin s kapuckou.

Život na pláži utichl, ale ne zcela. Pořád tu korzují lidé buď na procházku nebo venčí psy. Při příznivých podmínkách, jsou na vodě kity a prkna. Případně prkna s plachtama.




Místní červené útesy byly to, co jsem chtěla znovu po letech vidět. Jsou spektakulární, mocně přitahují mojí pozornost a chuť je fotit znova a znova.

Se sebou...


I bez sebe.



Doufám, že jste si užili svátky!

10 komentářů:

  1. Ahoj, díky za pěkné fotky, zrovna jsem si říkal, že se zeptám Martina, jak jste dojeli. Podobně nádherně modré nebe jsme tu měli o víkendu, jen o něco víc namrzlo (https://www.instagram.com/p/BOwvyt0hCIssXNPh8gBh3DZZEaz66K4ajpPVR00/). A zrovna teď se v Praze roztrhl pytel se sněhem a všude je bílo.

    Mějte se, foťte a pište :-)
    Honza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ha, mám Tě! Už šmíruju na instáči :))).
      Jooo, dala jsem si od blogu trochu pauzu, ale už to zase frčí!
      Pozoruju on-line pražský sníh a přeju vám přesně takovouhle zimu, protože to je fakt moc hezký. Blátíčko až v březnu :). Dáme si to s vámi.

      Vymazat
    2. Ha, jsem prozrazen. Jak o víkendu vylezlo slunce, zkoušel jsem s foťákem po zahradě různé detaily, protisvětlo v namrzlých větvích a tak, paráda. Pak jsme vyrazili na procházku přes Velkou skálu a botanickou zahradu, která je teď v zimě volně přístupná, až do Stromovky, pěkné to bylo. Jen se mi po druhé fotce na Velké skále vybila baterka :-), ještě nemám v oku, kolik vydrží.

      Blátíčko bude brzy, má být nad nulou. Ale v pátek v noci zase -9, zlatých vašich 18.
      Mějte se.

      Vymazat
    3. Zítra jednadvacet... ehm...
      Máváme do Prahy!

      Vymazat
  2. Přiznám se, že jsem ráda, že svátky jsou za námi a klidně bych i tu bílou zimu vyměnila za tu pláž :-) Ono těch ranních -9 není nic pro mě. Přemýšlím, že si udělám spacákový model, protože už nevím, co oblíct. Tílko, případně mikču dost závidím (ale přeju!). Užívej(te)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Mávám z jihu :).

      Vymazat
    2. Hezké to tam máte, tak ať se Vám v Andalusii líbí. Býval to můj velký sen. Zatím pořád nesplněný.

      Vymazat
  3. Mávám k moři. Tady dneska nasněžilo a včera mi málem umrzl nos. Zimu moc nedávám, takže nepokrytě závidím:-))) Užívejte a načerpávejte i za mě. Já se jdu zahrabat do dílny a na na jaře ahoj!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Považ, v Praze sněží!!! To už je uplná kalamita a zima nevídaná...
      Tady jsou dneska obrovské vlny, jsem zvědavá, co to přinese.
      Mávám do kouzelné dílny!

      Vymazat