sobota 29. dubna 2017

Viděla jsem... vol. XXIX - Neviděla jsem nic

Lépe řečeno nic, o čem by se dalo psát s tím, že to je hlavní tahák tohoto týdne. Bez velké chuti o filmu psát jsem shlédla animák Moana, česky nepochopitelně Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa. Vlastně to bylo docela hezký, ale já už jsem na ty disneyovské postavičky nějak alergická. Naštěstí děti nikoliv. Avšak velmi vtipný bod filmu je Mauiho pohyblivé tetování.

Logan. Legendární X-Menovský Wolverine je zpět, ale v dost bídném stavu. Chlastá, je mu blbě a chrchlá jak starej dědek. Vlastně všichni staří dobří superhrdinové jsou v dost bídném stavu. Ale ještě naposledy se vzepřou a zabojujou. Ovšem umírat Hugh Jackmana je prostě samo o sobě smutný, natož pak v roli superhrdiny.

Hell or High Water - Martin si liboval z vymazlené atmosféry rozpáleného texaského zapadákova, já leda tak z toho, že jsem si k tomu mohla dolít skleničku vína. Ale ne, je pravda, že tam ta atmosféra byla, tak trochu retro kamera se mi taky líbila, ale nerozuměla jsem těm jižanům ani dobrý den a tak bych film doporučila jen opravdovým fanouškům tohoto žánru a nebo těm, co milujou Nicka Cavea. Ten pro film, spolu s Warenem Ellisem, udělal supr tématickou muziku.

Užijte si prodloužený víkend. Já po té smršti, co vyvolaly nové balicí papíry asi vypnu počítač a sednu alespoň na den k "analogovému" stolu, kam smí jen barvy a papír.

Hell or High Water, zdroj www.csfd.cz

středa 26. dubna 2017

Vodové barvy Kuretake

Minulý rok jsem slibovala, že se budu věnovat recenzím na jednotlivé akvarelové barvy, které používám. A začnu rovnou těmi nejnovějšími, které jsem objevila relativně nedávno.

Předposlední den ve Valencii (jo jo, ještě budu žít z toho Španělska dlouho) jsem nedělala nic jiného, než že jsem rozesílala do Čech objednávky jednu za druhou. Po celé zimě vyhladovělá po něčem novém, po nějaké nové hračce, jsem zabrousila i na stránky Světa pásek a objednala si u nich vodovky od Kuretake (rovnou dvoje), štětce a perka na kaligrafii.


"Hračičky" určitě potěší možnost udělat si paletu odstínů na víčko od vodovek.


Krom toho, že se s nimi dobře pracuje, tak i krásně vypadají. Prostě Japonsko.

Jako první bych ráda zmínila, že jsou to trochu jiné vodovky, než na jaké jsem zvyklá. Nejen příjemnou velikostí pánviček, ale i hutností pigmentu. Do klasického anglického a německého akvarelu správně nepatří bílá barva (jak víme, spojením běloby a akvarelu vzniká uplně jiná technika). Striktně se to v klasické akvarelové malbě stále odděluje, i když už si můžete samostatně bílou akvarelovou barvu koupit, základní sady ji v balení nemají. Tyhle japonské ji ale obsahují a je poměrně dobře krycí, což se u bílé akvarelky děje zřídka.






Barvy Kuretake jsou hustší, dobře se vzájemně míchají. Jejich výrazné pigmenty a hustota budou výborné i pro kaligrafii.



Barvy pracovaly přesně tak, jak jsem potřebovala.




Tyhle japonské vodovky se jinak ale chovají přesně tak, jak potřebuju, krásně se rozpíjí a na kvalitním papíře dělají efekty, které mám ráda. Jako první jsem je pořádně použila na obrázek čemeřice, která byla dárkem pro mojí kamarádku, takže vám můžu názorně demonstrovat výsledky práce. Papír jsem použila francouzský Sennelier, je to 100% bavlna, jemné zrno za studena lisované.




Za mě teda palec nahoru, jsem ráda, že jsem si je koupila. Poměr cena - výkon je hodně příjemný a navíc se dají na webu dokoupit i další barvy, což je super!



pondělí 24. dubna 2017

Domácí kvašení

Znáte to s tím, odepíraného chleba největší krajíc, že jo? Tím mým odepíraným soustem je například cokoliv kyselé. Jsem ekzematik a jíst to nesmím, takže to co? Miluju. Jako dítě jsem s gustem chodila pít do lednice lák od okurek a nebo dokonce i samotný ocet. No fuj.

Jenže je rozdíl mezi kyselým a kysaným. Nejen chuťově, ale i zdravotně. Na plné čáře vyhrává ta druhá možnost, protože zelenina, kysaná přirozeným způsobem bez přidání octu a cukru, je nejen velmi zdravá, ale neškodí ani ekzematické kůži. Hurá!

Ještě tak přemoci lenost.

Protože...

... kdysi jsem si koupila kvašák, ale nikdy jsem ho nepoužila. A to i přesto, že jsem našla geniální, sympatickým suchým humorem prošpikovaný, blog Zuzky Ouhrabkové A dá se to zkvasit? (facebook tady). Co víc jsem si mohla přát, než takový zdroj informací a receptů? Nakonec jsem svojí první kvašenou zeleninu udělala až před pár dny.


Sofistikovaná výtahová samojebka cestou z trhu.



Odsrabila jsem se díky Báře, která nám systematicky vybavuje domácnost stále větším a větším množstvím nezbytných a potřebných nádob, mističek, dóz, talířů, hrnečků a už i květináčů. Až růžový kvašák vzniknuvší na hrnčířském kruhu u ní v dílně mě donutil jít, nakoupit neuvěřitelné množství čerstvé zeleniny, všecičko to očistit, rozkrájet, nacpat to do toho růžovýho milouše a zalít převařenou vodou ochucenou jen solí bez jodu, kořením a koprem.




Donutilo mě to dokonce čekat týden, až bude vše hotovo. Chápete to, jo? Já. Čekat týden.

Domácí kvašení vám moc doporučuji. Je to ultra zdravé, do střev se vám pomocí kvašeného jídla dostanou nejen ty správné bakterie, ale i pořádná dávka vitamínů a minerálů. Správně fermentované potraviny dokonce pozitivně ovlivnují psychiku. Přírodní antidepresivum, to chceme.
Víc informací o fermentování všeho možného, včetně informací odborných, najdete na Zuzčině blogu. Já se teď podle jejího postupu chystám na korejské kimči.

A s koupí Bářinýho kvašáku obdržíte i recept na základní kvašenou zeleninu, jakou jsem dělala i já. Takže se vůbec není čeho bát.






A víte proč mám ten ztlačovací kolík na fotce nahoře mokrý? No, protože jsem ho samozřejmě cpala do kvašáku obráceně a hrozně se divila, že tam není zarážka na tu těsnící kůži. Jak typické.

O výslednou barvu mého snažení se postarala řepa.




středa 19. dubna 2017

Řekněte mi to

Tvrdé jádro Myyna hooligans už všechno zná z fejsbůčka, ale pro nově příchozí, pro nově nakukující či nakupující, to krátce vysvětlím. Teď mě zároveň napadlo, že se musím omluvit té milé paní, která mě minulý čtvrtek oslovila na zastávce Malostranská, popřála mi hezké svátky a vysekla mi kompliment za to, jak maluju. Já se samozřejmě zmohla jenom na dementní "Eeeee...". To je tím, že na tohle zvyklá nejsem, aby mě někdo poznával na ulici, tak prosím Vás, neznámá paní, moc děkuju za oslovení a za to, že jste mi udělala den mnohem hezčí, než by byl bez Vás. Děkuju mnohokrát!

A teď tedy k tomu, co jsem původně chtěla psát...

E-shop bude mít rok. Jupí. Dlouhá cesta, povím vám. Hodně učení, hodně spolknutých slz, ale i hodně radosti. Bla, bla, ty příběhy jsou všechny stejný, bla bla. Hlavně pak zklidnění ega a nejvíc ze všeho sbírání obchodních znalostí. Je toho ještě hodně, co se musím naučit, pokud chceme (svého muže vynechat nemůžu a ani nechci) nekompromisně podnikat v oboru papírenského zboží (to slovo vysvětluji níže).


Nové cedulky! On-line jich teď najdete zatím 5 druhů.

Slovo nekompromisně bych nejradši podtrhla a zvýraznila, poněvadž nekompromisní musím být především sama k sobě. Být éterická umělkyně je jedna věc a prodat se věc druhá. Jedno s druhým se vzájemně vylučuje. Přesto funguju, ale někdy si připadám jak schizofrenik. Té sebelítosti bylo dost, pojďme si povědět zbytek.

A teď, pozorek Azorek...

Připravuju pro e-shop nové zboží. Proto jsem rozjela na jeho hlavní straně anketku a pokud se jí zúčastníte, vykonáte dobro a na světě bude více šťastných koťátek. Váš názor mě upřímně zajímá, to mi věřte. Nerada dělám přešlapy, i když se jim nevyhnu, to je jasný. Když mi tedy, zcela anonymně, bez nutnosti nákupu, zahlasujete, budu moc ráda. Díky! Anketu najdete vlevo pod Kategoriemi.

No, kdybyste chtěli nakupovat, držet vás samozřejmě nebudu. Naopak. Muhehe.

Slevičky. Želvičky. Bublinečky. Zboží v akci. Je to tak, neminulo mě to. Po té, co jsem spolkla ego, které mi projelo krkem tak pomalu, až jsem se málem zadusila, vytvořila jsem sekci se zlevněným zbožím. Je to nutnost, obzvlášť u toho pidiskládku, který mám doma a já potřebuju místo na nové zboží. Urgentně. V sekci ZLEVNĚNO (nevylučuju, že jí ještě nějak poeticky přejmenuju) najdete od nynějška lepčejší ceny.

Osobní odběr! Konečně jsem vyřešila bezplatný odběr zboží z e-shopu a jsem za to šťastná, nejšťastnější. Po platbě předem lze vyzvednout zboží v ulici Zenklova 220/162, Praha 8, v obchodě s dětskou barefoot obuví Svobodná chůze. Holkám z obchodu moc děkuju za pomocnou ruku!

Další krok, je úprava cen tak, aby všichni, kdo ode mne budou chtít zboží do svého kamenného obchodu, měli nějakou výhodu, a mohli se mnou srovnat cenu, abychom si vzájemně zbytečně nekonkurovali. Zároveň je chci povzbudit a "odměnit" za to, že po mně nežádají komisi, kterou kategoricky odmítám (kontroverzní článek, který se velmi rychle zařadil na první místo ve čtenosti, za celou historii blogu, je zde). Majitelům kamenných obchodů tedy nově nabízím velkoobchodní cenu, která dělá - 30 % z ceny zboží včetně dph. Vím, že se běžně žádá mnohem víc, toho teď ale nejsem schopná. Všechno postupně.

Moji, chrlím tu na vás obchodní záležitosti a umění nikde, co? Já vím, ale tak zas třeba příště. A tady je zbytek nových ceduliček na dárky, na svatební proviant, na cokoliv. Krásný den, mávám z kopce do dálek i blízek!





pondělí 17. dubna 2017

Čerstvé dojmy - divadlo a jídlo III

Tradiční rubrika o kultuře a papání v Praze se vrací zpět. Něco málo jsem za ten měsíc, co jsme zase v Praze, stačila oběhnout a tak se můžu podělit o zkušenost.

Nebudu to natahovat a rovnou můžu doporučit novou kavárno/bistro/cukrárnu IF Café  Ivety Fabešové na Tyláku, případně kousek vedle v Belgické. Nevím, jak moc je zaměstnancům příjemná prosklená část kuchyně/přípravny, já jsem se trochu styděla je pozorovat při práci, protože mě samotnou by to asi šíleně znervozňovalo, ale je fakt, že mě bavilo sem tam hodit očkem, co zrovna cukrářky dělají. Měla jsem úžasný salát s kozím sýrem, kdy kozí sýr nepředstavovalo pět děka ztraceného kousku sýra někde mezi listy salátu, ale pořádný kus sýra, ze kterého jsem se opravdu najedla. I ovocný fresh byl moc dobrý, i když jsem primárně šla do IF Café na dukátové buchtičky, ale nezadařilo se, byly už vyprodané. No, a Ivetiny zákusky z IF Café už jsou v Praze vyhlášené.


Zdroj www.ifcafe.cz


Druhým podnikem, kam bych při návštěvě Prahy určitě zašla, tím spíš, že se nachází kousíček od Hlavního nádraží, je nový podnik Karpíškovic impéria, Kantýna. Jsou zaměření na maso a vznikli záhy po té, co se zavřel legendární Čestr. Minulý rok získal významné gastro ocenění, ale dopadlo to tak, že budova, která patří městu, se momentálně rekonstruuje a Čestr musel skončit. Podle rozhovoru, který jsem nedávno četla na internetu, hledali přes rok vhodné místo pro přesunutí téhle skvělé restaurace, ale nenašli ho.
Kantýna je... kantýna. Ovšem v naprosto honosných prostorách, které vám přirostou k srdci, sotva tam vejdete a podíváte se na podlahu. Nebo na dveře. Nebo na strop. Případně na kmitající personál, který vypadá, že má svojí práci fakt rád. Dejte si nějaké masíčko, v přední části si ho můžete u řezníka dokonce vybrat a nechat upravit, a jako zákusek nevynechejte vynikající kynuté buchty. Jak od babičky!

Jo, a hodně moc mě baví kantýnská grafika. Ta kůstka poskládaná do různých vzorů a v prostoru restaurace maximálně využitá, je geniální. Celkem ani nemusím hádat, kdo vizuál dělal, je to jasný. (Studio Najbrt, samozřejmě.)


Zdroj Kantýna ig.

A divadlo? Divadlo zase humorné. Byli jsme na Velké zebře, které má divadlo Palace v repertoáru už 12 let. Z počátku jsem z toho byla trochu rozpačitá, ale pak se to rozjelo. Herci si to moc užívali, a já se musím podívat ještě na nějakou další hru s K. Hrachovcovou, abych zjistila, jestli je v Zebře tak skvělá právě pro tu roli zdánlivě prostomyslné Sidonie, a nebo jestli tak hraje vždycky.


Zdroj www.mkstrebic.cz

sobota 15. dubna 2017

Viděla jsem... vol. XXXVIII - Lion

Možná si zas trochu pobrečíte, omlouvám se. Snímek Lion je malinko rozvleklý, ale mě strašně bavila poetičnost kamery a když jsem se po filmu dívala, kdo ho vlastně režíroval, zjistila jsem, že Garth Davis byl původně výtvarníkem. Což ledasco vysvětluje.

Šuplík "drama", oddíl "rodina", kolonka "cestujeme".

Velká část se odehrává v Indii osmdesátých let a hlavním hrdinou je ultra roztomilý pětiletý hošík Saroo. Pak už i trochu povyroste, ale pořád se na něj pěkně dívá, stejně jako na Rooney Maru, to je velmi hezká baba. No a ke konci už jsem se musela pořádně vysmrkat, ale popotahovala jsem stejně. Ještě, že byla ta kamera celou dobu díky svojí kráse milosrdná, a zejména pak osudy Saroo, když byl prťavý, tak dokonale změkčovala.

A jak ráda cestuju, tak mi ten film udělal o to větší radost. Indie je prostě mazec, doufám, že se tam jednou podívám. God bless Google Earth a já vám přeju krásné svátky velikonoční.

P.S. Je to podle skutečné události!


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 12. dubna 2017

Po pěti

Rozhodla jsem se poslat do světa originální akvarely českých/středoevropských ptáčků. Chtěla bych je poslat někam, kde jim bude dobře, dostanou rámeček a budou je tam mít rádi. Daly/i (ty akvarely i ti ptáci) mi práci, a vezla jsem je přes půl Evropy a čtvrtku Španělska. Jsou to cestovatelé.

Na každém obrázku je 5 fóglíků.

Velikost je 320x240 mm (trošku větší A4). Papír akvarelový, Fabriano. Cena 1300 Kč/list.

Listy jsou to celkem čtyři. Každý bude samozřejmě signovaný.

Příběh asi znáte, jsou to přesně ti ptáčci, které jsem pak použila na pexeso.

Kdybyste měli o některý akvarel zájem (nebo třeba o všechny), pište na jinochova@gmail.com

Pro lepší orientaci jsem je rozdělila podle čísel a dala jim název.

1. Ve společnosti strakapouda. Na obrázku je sýkorka, strakapoud, dlask, sojka a zvonek.





2. Kavka nás ohlídá. Kavka hlídá strnada, sýkorku, králíčka a kosa.







3. Moudrá sešlost. A sešli se mlynařík, výr, pěnkava, žluna, brhlík.







4. V barvách země. Čížek, stehlík, vrabec, brkoslav a červenka.






pondělí 10. dubna 2017

Olejová lázeň

Kosmetika! Něco nového?

Tak trochu... (I když, starýho psa novým kouskům... znáte to.)

Během loňského podzimního nečasu jsem postupně přešla na oleje nejen na noc, ale i přes den. A takhle jsem pokračovala i po dobu relativně teplé španělské zimy. Původní obava, že budu celý den vypadat, jako bych jedla hodně velký řízek, byla zbytečná. Mám tak suchý gezicht, že se oleje vždycky poměrně rychle vstřebají, a ještě jsem po příjezdu dostala pochvalu od svojí kosmetičky za to, že nejsem jak treska.

Co mě u olejů hodně nebaví je, že vydrží tak dlouho. Měsíc je fajn, dva... no dobře, taky to ještě vydržím, ale čtvrt, půl roku? To si jako vážně půl roku nemůžu koupit nic nového? Ach jo.



A to jsem ještě těsně před odjezdem domů navštívila jednu z valencijských herboristerií a koupila si nechutně velké balení čistého oleje z šípkové růže. Tak to mám tak do důchodu...

Herboristería, to jsou úžasný krámky, které mi u nás chybí. V "bylinkárnách" ve Španělsku prodávají jenom přírodní produkty a často i zdravou stravu. Zatím jsem vždycky v každém městě viděla minimálně jeden takový obchod. Ne, že bychom v Praze takové obchody neměli, ale většinou jsou zaměřené na svojí značku. Naopak v herboristeriích ve Španělsku prodávají všechny značky najednou.

Čistý olej z šípkové růže je skvělý, akorát barví polštáře. (Dá se to ale vyprat.) Olej výborně vyživuje a zklidňuje, mám ho moc ráda. Škoda jenom, že sám od sebe nijak nevoní.




Co je další, pro mne už nepostradatelnou položkou v koupelně, je růžová voda. Micelárku jsem už definitivně odbourala, včetně jakési psychické závislosti na ní, že jako jedině ona mi dokonale vyčistí ksichtík. Ukázalo se ale, že se bez ní celkem v pohodě obejdu. Čištění zajišťuje večer ve sprše už milionkrát zmiňovaný čisticí krém od Hauschky. A růžová voda dodá hydrataci. Ráno i večer. Už jsem jich vyzkoušela spoustu a jako číslo jedna bych pasovala tu od Khadi. Už mi došla i růžová voda ze Španěl, je na čase nastartovat na Khadi nějakou objednávku.



Novou věcí, ke které mě přivedla milovnice přírodní kosmetiky Lenka, je enzymatický peeling v pudru od německé přírodní značky Kneipp. U nás jsem jej nikde nenašla, tak jsme si ho pořídily s Lenkou přes Amazon. Používám ho jen jednou týdně, pro jistotu. Tím, že pění, tak trochu vysušuje, ale když se po něm vyčistím ještě čistícím krémem od H., tak je to v pohodě. Enzymatický peeling viditelně vypíná a projasňuje, takže nejspíš funguje. Jenom je potřeba počítat s tím vysušením a hned se něčím potom natřít, aby pleť nestrádala.





Co považuju za vyhozené peníze, je oční krém známé přírodní kosmetiky Kiehl's. Je to Amerika, takže to lidi milujou, ale upřímně, tenhle krémík, co vypadá spíš jako obyčejné, i když dobře našlehané, bambucké máslo, mě o své kvalitě nepřesvědčil. Pravda, aspoň mi po něm nerudnou oči, můžu být vlastně ráda, ale za ty prachy, co tahle kosmetika stojí, to je trochu málo.
Navíc jsem si ještě koupila v Malaze tuhle Kiehl's kaktusovou hydratační vodu a obsahovala poměrně vysoké množství alkoholu. Jako levný konzervant? Nevím. Každopádně si myslím, že to v takovém množství do hydratační vody nepatří. Obzvlášť, když se značka tváří tak přírodně.





Sérum! Tohle budete milovat. Není sice přírodní, česká značka For Life & Madaga (jejich stránky vypadají hrozně, to mi hlava nebere, ty protažený fotky, no nic...) je zaměřená na velmi kvalitní profesionální kosmetiku a údajně jsou jejich recepty nápadně podobné receptům nejdražších kosmetických značek světa, včetně La Mer. Já bych za tou vůní šla světa kraj. Antistresové sérum se zeleným čajem doporučuju všema deseti.





Přeju úspěšný pondělí a... buďme krásné!