pondělí 31. října 2016

Čerstvé dojmy - divadlo a jídlo

Onehdá jste si řekli o více kulturních tipů a já ráda plním přání. Sice to bude čistě pragocentrické, s tím nic nenadělám, ale předpokládám, že vzhledem k mé lokaci s tím tak nějak počítáte.

Viděli jsme famózního Michala Dlouhého ve hře Larse von Triera Kdo je tady ředitel. Jak Trierovy filmy víceméně nechápu, tak tahle hra ve mě zanechala hluboký dojem. Komedie je někdy trochu surová, ale pořád vkusná, na repertoáru ji má Švandovo divadlo už sedm let (!) a já vám ji doporučuju s čistým svědomím, že vás neposílám na nějakou pošahanou alternativu. Michal Dlouhý je neskutečný šoumen a vůbec celý herecký ansámbl předvádí opravdu nezapomenutelné výkony. Klidně bych si to dala ještě jednou. (I kvůli tomu, abych zjistila, co si M.D. v dialozích přidával a měnil, jenom aby smíchy odboural kolegy, což se evidentně dělo už od začátku.)




Kultura je pro mne i jídlo. Poměrně pravidelně obrážíme Prahu po vyhlášených (a nebo nevyhlášených), nových a zajímavých místech, kde nám dají něco dobrého k snědku. Tentokrát jsme zavítali do nové restaurace Zdeňka Pohlreicha Next Door by Imperial a skandinávské Gastropub Reinsdyr.

Next Door by Imperial sídlí ve skvostném paláci, který nechal pan Pohlreich celý zrekonstruovat a nutno říct, že dost pěkně a citlivě. Ať vás dostanou (kromě jídla) štuky, velká starožitná zrcadla, prosklený strop nebo designové lustry, určitě si to tam užijete. Jen čekejte, že si hrábnete trochu hloubš do kapsy. Jídlo bylo dobré, příjemně dochucené, ale už nemám potřebu tam jít znova. Viděla jsem, zkusila jsem. Jednou stačilo.

Víc, než fotku vymazlených lustrů a nádherné výmalby, jsem si v Next Door opravdu nedovolila. Personál, profesionálně kmitající kolem mne, mě donutil k poměrně distingovanému chování a i za to focení lustrů jsem se trochu styděla.

Co mi ovšem nestačilo, byla jedna návštěva Gustropub Reinsdyr, kam se ráda, nejspíš dost brzy, doslova s gustem vrátím. Ze skandinávské kuchyně znám tak maximálně masové kuličky z Ikea, což je dost trapná znalost severských chutí. Reinsdyr nabízí skvostné polévky s rybama, burgery s autentickým skandinávským pečivem, sobí a jelení maso, severské koláče... Můžete si připít nebezpečně silným a neskutečně dobrým svařákem (gløgg).
Byli jsme v restauraci ve čtyřech a všem nám náramně chutnalo. Ceny byly přijatelné, až přátelské a atmosféra restaurace byla hrozně sympatická. Víc takových podniků!


Rybí polévka s lososem

Jelení burger v tradičním černém pečivu.


Dýňový koláč.


sobota 29. října 2016

Viděla jsem... vol. XXI - Party

Než začnu o jednom z nejroztomilejších filmů ever, zastavím se letmo u dvou snímků, které mě nijak zvlášť nenutí k samostatnýmu článku, ale přesto stojí za upozornění.

Anthropoid - americká verze českých dějin. Ačkoliv je velmi hezké, že Američany zajímá, co se dělo v Čechách za druhé světové války, tak jsem z filmu nadšená nebyla. Něco mi tam vadilo. Něco, kvůli čemuž jsem se celý film ošívala a přála si, ať už to skončí. K osvěžení paměti, bych v mém případě doporučovala spíš vynikající Atentát a pevně doufám, že se Amíci nerozhodnou jednou zfilmovat sametovou revoluci.

Swiss Army Man - to je neuvěřitelnej film. Nemám slov. Tak nechutná, absurdní a přitom skvěle natočená alternativa na cokoliv, mě kromě obrácení žaludku i dost překvapila. Jsem ráda, že jsem to viděla, ale podruhý už bych si to nedala.

A teď ta Party. To je film, kterej miluju a k němuž se vracím, obzvlášť, když to hodně potřebuju. Jestli máte rádi Petera Sellerse... a nebo jinak... jestli nesnášíte Petera Sellerse kvůli Růžovému panterovi, dejte mu šanci tímhle filmem.

Šuplíček "komedie", oddíl "bláznivá komedie", kolonka "bláznivě roztomilá komedie".

Kultovní komedie je z roku 1968 a odehrává se v Hollywoodu, takže si užijete parádní kostýmy, skvělé interiéry (vila pana producenta je boží), ještě relativně hezkou angličtinu (když si to dáte nedabovaný), obzvlášť bych pak upozornila na společenské disko tanečky, to je něco, co mě nepřestane fascinovat a pobavíte se především naprosto unikátním Sellersem. Je to od začátku až do konce one man show a Sellers je ve své roli slušného, tichého a velmi zdvořilého Inda (!) uplně k sežrání. Od chování, přes indický přízvuk, až po angličtinu... A ten jeho výraz! Bohužel, má tu smůlu, že se díky své slušnosti a zdvořilosti dostává během večírku do velmi prekérních situací. Ještě bych vypíchla roli stále více opilého číšníka. Ten mě taky hrozně baví.

Tak snad to někde seženete ke stažení. Stojí to za to.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

středa 26. října 2016

Porcelánová zvířátka

Já bláhová! Já nepokorná, pyšná, bakaná Myyna! Takhle jsem se proklínala, když jsem matlala (to se fakt jinak nedá říct) porcelánová zvířátka ze zbytkového porcelánu v dílně Ema Mamisu.

Myslela jsem si totiž, jak to nebude snadné. Co, vždyť to bude jak práce s hlínou ne, nebo ještě lepší, jako s plastelínou ne...? Cha! To jsem se přepočítala... Práce s porcelánem vyžaduje takovou rychlost, že jsem nestihla udělat na užmoulané hroudičce ani ocásek a už to bylo suchý a nedalo se s tím nic dělat. Damn it!

Mám totiž takovou oblíbenkyni na Instagramu, Danielle Pedersen se jmenuje, tvoří pod značkou Small Wild a má v shopu věčně vyprodáno. Takže jsem si řekla, že už nebudu déle čekat a hlídat v určitý den, až ji do e-shopu naskáče pár avízovaných zvířátek, a nehodlám se o ně přetahovat se zbytkem světa (mám to v košíku, nemám to v košíku, mám to v košíku, kurňa, už to tam zas neni) a udělám si zvířátka svoje.

K tomu jsem využila svojí známosti s Bárou, páč jinak nevim, kde bych ten porculán sháněla, neasi.

No, nakonec jsem v potu tváře, během dvou hodin, vymodelovala pět ubožáčků. Za pár dní, když proschli, jsem je mohla přijít nožíkem poupravit (fik sem, fik tam, měla jsem z toho puchýř) a uhladit je houbičkou namočenou ve vodě. Nakonec jsem jim ještě pomalovala prdýlky a pak šli do pícky, kamarádi ušatí.
No, nebudu zakrývat zklamání, že jsem to neuměla hned a že to nevypadá jako od Danielle, a zároveň už chápu, proč její zvířátka stojí 100 dolarů a víc. To je naprosto přiměřená cena za to crcání, co s tím je. Určitě, Danielle to bude mít v ruce a bude mnohem rychlejší, to je jasný, ale stejně. Klobouk dolů.

A vůbec, klobouk dolů před těmi, co porcelán nelijou do formy, ale pracují s ním v ruce. (Čau Báro, zdravím na Klikov, tvl, jsi borec!)

A já to na sebe zase klidně prásknu, jak to vypadalo. Jsem autentická. No.


Velmi těžko definovatelní. Vím to.

Frontička na pec.

Ořezání nožíkem a uhlazení houbičkou jim dost prospělo. Dalo by se říct, že minimálně liška a jedno prasátko jsou důstojnými zástupci svého druhu.

Já si s těma liškama nedám pokoj, už je to trapný, jsem si toho vědoma. A proto jsem si do ní udělala dírku a budu ji nosit na krku. Než ji někde velkolepě rozmlátím o stůl a umřu z toho.

Voilá, hotovo! Kytičky a tečičky v šedé a růžové jim pomohly k definitivní roztomilosti, i když nejsou perfektní. Takhle se maskuje nešikovnost!

Taky vám při té příležitosti můžu ukázat svojí sbírku zvířátek z cest, protože zvířata jsou nejvíc. Mám ráda, když najdu něco vtipnýho. Jako třeba zebru z Keni, co je sice ze dřeva, ale pruhy má namalované fixou, slona z Thajska, co má prasklý hřbet, takže ho nikdo nechtěl, a byl šoupnutej do rohu, tygra z Mexika, který má oči namalované na uších, ale to se není čemu divit, když v Mexiku tygra v přírodě nikdy nikdo neviděl a ptačí píšťalku z Nikaraguy. A sovička je Pražanda. Kdysi mi ji dala kamarádka, když jsem nastupovala do nové práce.


A už se seznamují! Ale jinak jsem uplně v pořádku...

pondělí 24. října 2016

Dárky pospojované nití

Rodina knihomolů nemůže být lepší odměnou pro ty, co mají problém s vybíráním dárků. Letos jsem to pojala velkolepě a všem třem požíračům tiskařské černě jsem k narozeninám koupila s knihou i obal, který ji ochrání. Škoda, že to nemůžu dělat každý rok. (Jako můžu, maskrtka by určitě nebyla proti, ale co s těma obalama?) (Ovšem, pokud má někdo zvyk, jako já, číst tři knížky najednou, tak by se mu to mohlo hodit...ehm.)




maskrtky mě zas a znova fascinuje, že má ty stehy, jako když střelí a perfektně ladící látky vně i uvnitř, pokaždé je to s jistým vtipem intelektuálního kavárenského povaleče s důrazem na detail, co člověka baví pokaždé, když se na tu věc podívá.

Hučim do ní už pěkně dlouho, ať zdraží, takže doporučuju, vykupte jí krám, dokud je čas. Pečlivější korektorku, co šije taštičky, kapsičky, penálky a obaly na knihy nenajdete široko daleko.


Maskrtčiny obaly na knihy snesou i náročně tlustou Husitskou epopej IV. Na to jsem byla fakt zvědavá a obal obstál, maskrtka nekecala.


Máminy Bábovky jsem samolibě zabalila do vlastní látky (dotisk bude příští rok, slibuju, jinak mě e-maily s dotazy po Beskydských chalupách asi zaživa sežerou). Nebo mě sežere maskrtka.

A tohle mě dostalo. Obal na knihu, co vypadá jako slušivé psaníčko? Mimikry!

A Mitnik. Její e-shop ještě voní novotou, musela jsem si tam jít trochu poklikat, potěšit oko a objednat mamce etuji, do které jsem jí vložila pastelky k Antistresovým omalovánkám (nesmějte se, všichni je potřebujem). Jak s etují naloží, zda pastelky přesune jinam a do etuje zasune řasenku, to už je na ní. Já jí to dávám takhle. A s láskou, proto ta srdce, aby furt nezapomínala, že jí mám ráda, i když jí nevolám a i když se vídáme tak málo.

Moje zakuklenost s láskou k nejbližším nemá vůbec nic společného. A vzájemně se nevylučuje.

Antistresové omalovánky už jsem koupila a zabalila tak dávno, že jsem si nepamatovala, jaké téma jsem pro obarvování vybrala. Nechala jsem se překvapit spolu s máti. A byly to... samé kytky!



A co vy, balíte si do něčeho knížky nebo je necháváte jen tak? A balíte je ještě někdo do novin?

sobota 22. října 2016

Viděla jsem... vol. XX - Divoké historky

Pro skalní fandy toho nejčernějšího humoru, nadsázky a trhle vyhrocených situací, bude tenhle film určitě příjemný zážitek. Aneb situace, které si představujete, když vám rupnou nervy, ale nikdy byste je takhle v reálu nedotáhli do konce. (Protože to máte v hlavě v pořádku.) Koprodukce Argentina/Španělsko.

Šuplíček "povídky", oddíl "komedie", kolonka "černý humor".

Šest pořádně divokých historek, absurdně vyhrocených s komickou, až zlomyslnou pointou. Někdo na to třeba nemusí mít ani nervy, ale já se bavila královsky. Je to krásně natočený, hrajou v tom pěkní lidé, odehrává se to v teple (to já umím ocenit) a je to vtipný.

 Za mě určitě vede Inženýr Bombička a naštvaná nevěsta. Enjoy!


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz



středa 19. října 2016

Houpací prkno s liškou By Myyna

Chtěla bych to napsat nějak poeticky. Protože poeticky se to seběhlo. To, jak mne Jana Pikle z pytle, kufříková vynálezkyně, seznámila se svojí kámoškou Gábinou. Gábinou, co dělá Houpací prkna. Já na ní koukala jak na zjevení (ale to ona neví) (teď už jo). Strašně šik ženská, tahle Gábina. Křehká blondýna s rovně střiženou ofinou. Mňau!

A ta mi se svýma liščíma(!) očima, lehce přimhouřenýma, povídá: "Já bych chtěla udělat něco s Myynou společně."

Málem jsem upadla na znak.

A tak se i stalo. Ne, že jsem upadla na znak, ale že jsme společně vytvořily limitku Houpacích prken, s dvěma bájmíními ilustracemi. První je Liška strážkyně. Druhá... se nechejte překvapit.

Moje obrázky už poznaly tetovací jehlu, bělostný porcelán, projely ofsetem i domácí tiskárnou, tištěny byly sítotiskem i litografickým lisem, ale laser, to je pro ně horká novinka!


Nechybí podpis. Ten byl na vyžádání a musim říct, že mu to tam sluší a dodává celému produktu ten správný limitkoidní šmrnc. 

Liška strážkyně a její les, jsou gravírované laserem na ohýbaném bukovém dřevě. A doporučuji si přečíst, na co všecko je houpací prkno dobré. Není to totiž jen krásný kus přírodního materiálu. Sama při svém způsobu myšlení a pohybu hodně vážně uvažuju o tom, že si dospěláckou verzi se svojí ilustrací (ergo ego, ego, ego) pořídím pro sebe.



Šťastná? Šťastná! Nejvíc.





A protože mým rajónem je papír, k limitce Houpacích prken s mojí ilustrací bude přibalená omalovánka se stejným motivem. Samo, že na akvarelové čtvrtce... (mrk, mrk).






pondělí 17. října 2016

Vánoční blahopřání a jmenovky na dárky

Zimní pohádka, letošní kolekce mého malého vánočního papírnictví, je hotová. Kdybych disponovala ofsetem, udělala bych toho mnohem víc. Od balicího papíru, přes sešity, lepící pásky, až po krabice, ale už jsem unavená z poptávání a odmítání, protože nechci ničeho pět tisíc, ani tisíc a dokonce ani pět set kousků. Nebaví mě, jak jsou všichni nastavení na velké zakázky.

Konec fňukání.

Přidala jsem dva nové motivy, medvěda a stromečky.










Celá letošní kolekce je modrá, s troškou hnědé a růžové. Tak jsem to cítila, takhle mi to je momentálně nejpříjemnější. Je zvláštní, jak se člověk v čase a prostoru mění. Ale aby byla nějaká sranda, půjdou znovu do obchodů žvýkačky s vánoční grafikou jelena, kterou jsem dělala před třemi roky, ve svém vektorovém období, pro Charity Gums.

Mám z toho radost, za prodloužení licence jsem si nechala zaplatit ve žvejkách, takže až mi ten kopec žvýkací gumy dorazí, budu tahle balení s názvem Když má jelen vánoční náladu přidávat k vánočním objednávkám jako dáreček. No neberte to.



Na e-shopu jsme nově přidali možnost vyzvedávat si zboží přes Zásilkovnu, která vedle Uloženky, kterou na e-shopu taky máme, disponuje opravdu neskutečným množstvím výdejních míst po celé republice. Jsem za to ráda, neb mi tak mnohdy odpadají infarktové stavy na poště. Taky předpokládám, že v době Vánoc nepůjdou doporučené zásilky 14 dní, jako se to běžně děje u pošty.
Pokrok prostě nezastavíš.

Mějte bohovský týden!

sobota 15. října 2016

Viděla jsem... vol. XIX - Doba ledová: Mamutí drcnutí

Moje nedospělé já se zase pobavilo. Jasně, že jsou tam pořád stejný ohraný fórky s veverkou a žaludem, trhlým lenochodem Sidem, mamutí rodinkou... Ale prosím vás, já se tak smála, když měla veverka v kosmické lodi trable s gravitací, až jsem spadla ze svého velkého červeného puffu, na kterém jsem u filmu trůnila.

Prodloužila jsem si život smíchem. Takže dobrý.

Šuplíček "animovaný", oddíl "komedie", kolonka "furt sranda".

A taky pasáž o hippie zemi, kde nikdo nestárne není k zahození. Minimálné jógové pozice lamy by se daly nazvat jako dost netradiční. A Mannyho přístup k zeti... Uplně to vidim v reálu, toho nedůvěřivýho otce.

Nenáročný, ale nepovažuju to za ztrátu času.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz



čtvrtek 13. října 2016

Vzpomínka na Vietnam

Meducína, co zahání chmury a zahřívá organismus. Moje tělo si o to řeklo a já tuhle polívku už druhý týden snídám, obědvám, večeřím a podruhé večeřím. Klidně o půlnoci. Je inspirovaná vietnamskou Phở, ale zdráhala bych napsat, že to je přesně ona, i když chutná dost podobně.

Když jsem dala první fotky své nové vášně na Instagram, množily se dotazy na recept. Není to nic světoborného, ale pro inspiraci jsem to teda sepsala. (Btw. na instáči jsem teď nově jako jinoschka, účet bymyyna je teď uplně nový a bude jen pracovní.)




Vůbec celé stravování ve Vietnamu pro mne byl obrovský zážitek, na který vzpomínám dodnes. Lepší kuchyni jsem nejedla, víc jsem toho za jeden měsíc v životě nesežrala a přesto jsem zpátky přijela šlank, jako už dlouho ne.

To ta přirozeně bezlepková strava, to ty vývary už od brzkého rána. A ty bylinky.

Tohle je po měsíci nezřízeného jezení. Vidíte to břicho? Nevidíte a to je právě to ono. Bylinky! Dodneška nechápu, jak jsem to dokázala. Fotku sem dávám, protože je to tři roky staré, to už je promlčený a už tak nevypadám, takže je to jakoby uplně někdo jinej, kdo byl ve Vietnamu. Výraz ovšem zůstává zcela identický. Bohužel.



Recept (bez množství, protože to je na každého uvážení):

maso s kostí (na pětilitrový hrnec dávám půl kila hovězího nebo 5 kuřecích stehýnek)
kuličky pepře
nové koření
bobkový list
fenykl
citronová tráva (když seženete)
čerstvý zázvor (nepovinné)
trochu sušeného mletého česneku
(česneku ne moc, aby to nepřebilo všechny chutě, ale ostatního koření bohatě)

čerstvé bylinky - máta, koriandr, petržel, šalvěj, libeček, bazalka
(když seženete koriandr, bazalku a petržel, bude to stačit)
rýžové nudle
chilli (nepovinné)
limetka

Vařím koření s masem, trochu osolené, na mírném ohni podle masa 2-5 hodin, papiňák nemám a nechci ho. Dolévám vyvařenou vodu. Když maso doslova odpadá od kostí, sleju vývar přes síto do jiného hrnce a zbavím se tak koření. Maso nakrájím nebo natrhám na kousky.

V mističce zaleju vývarem rýžové nudle a než změknou, připravím si bylinky. Bohatou kytici buď nasekám na větší kousky, když nejsem líná odstraním tužší konce stonků, hlavně u šalvěje, ta je nemá dobré. Když jsem líná, hodím celý pugét do misky jen tak. Do vývaru si vymačkám ještě půlku limetky.

A je to.

Ve Vietnamu se to s těma bylinkama dělá tak, že je dostanete v košíčku k vývaru a přikusujete kytičku během jídla jak koza. Bylinky jsou jednak velmi chuťově příjemné, druhak, a to hlavně, pomáhají dobře trávit, pročišťují střeva a navozují dobrou náladu (to ty bylinkové silice).



Vietnamci k polívce taky často jedí chilli papričky. V pálivosti, která by zabila i bejka. Martin to jednou zkusil a málem umřel. Jako fakt. Nemohl ani dejchat.
K tomu místňáci popíjej spoustu vody a čaje, protože je to samozřejmě taky pálí, ale evidentně tak nějak míň...



Přes všechnu absurditu té země bych tam chtěla jet znova.

středa 12. října 2016

Toxicita osobnosti

Letos, stejně jako loni, jsem se zúčastnila soutěže LOHAS blogger. Dělám to ráda, protože narozdíl od jiných blogerských klání mám pocit, že tohle má alespoň nějaký hlubší smysl. Navíc se mi líbilo letošní téma "Co je pro mne toxické". Hned jsem věděla o čem psát, protože čím jsem starší, tím víc si vybírám, s kým budu trávit svůj volný čas a tím víc se vyhýbám lidem, kteří mi různými způsoby otravují život. A přesně o těch je můj soutěžní článek.

Najdete ho tady.

O 3 nejlepších příspěvcích z každé kategorie rozhodnou čtenáři svým hlasováním v prvním listopadovém týdnu, vítěze každé kategorie pak vybere porota.

Zároveň také splňuju i milou povinnost a přikládám banner na Green Beauty Market 2016.


Přeju krásný den a pozor na všechny jedubaby a jedudědky!

pondělí 10. října 2016

Nasněžilo

Udělala jsem na e-shopu barevné změny, přidala podzimní design. Posuďte sami, odkaz tu. Nově je v záhlaví pozadí z říjnových plodů, nasbíraných předminulý týden v Rychlebech, a po stranách akvarelové šípky. Je to hned veselejší a míň seriózní, než původní verze z jara. (Že bych se od jara nějak proměnila?)

Na horách prý nasněžilo a já jsem souběžně se sněhem představila na Facebooku první z vánočních věcí. Každý rok dělám kartičky na dárky jiné a letos jsem je i tématicky sjednotila. Kolekce se jmenuje Zimní pohádka a obsahuje jmenovky a blahopřání.
Další motivy přidám během října.






Kartičky tenhle rok přijdou zákazníkům nesložené, sami se tak můžete rozhodnout, jestli zůstanou ve větším formátu nebo otevírací.


Dotiskla jsem trička (dámská se srnečkou například), polštáře a batůžky, a po té, co jsem zjistila, kolik stojí odeslat na Slovensko polštářek i s výplní, přibyla na e-shopu možnost koupit si třeba jenom povlak.



Dětská srnka na 9-10 let.

Dámská srnka je ve velkostech S, M, L


To jsou novinky z mého světa a já doufám, že nám všem nový týden přinese jenom samé krásné zážitky. Přeju krásné pondělí!