čtvrtek 28. dubna 2016

Hláška, co řekl Clive Barker

Clive Barker je režisér šílených hororů s kultovními postavami. Namátkou Hellraiser. Na to už musí být člověk dost blázen sám o sobě, aby něco takového zrežíroval. Moc se mi líbí jedna jeho hláška, která zní "You just have to trust your own madness." (volně přeloženo "Prostě musíš důvěřovat svému šílenství."). Zjevně se tím řídí a já si myslím, že má recht.

Kde to mám podepsat?!

Akorát jsem tomu dala krapet éteričtější ohoz a tuhle jeho větu podkreslila něžným ženským obličejem inspirovaným zjevem Aurey H.

Moc mě baví práce s písmem. Musím přiznat.







úterý 26. dubna 2016

Viva España!

Barevný akvarelový tisk, který jsem vysosla z letošního péefka, protože o obrázek byl zájem. Oslava života, tak jak to umí ve Španělsku, s dobře vychlazenou cavou a s flamencem.






pondělí 25. dubna 2016

ZOO Děčín

ZOO Děčín je taková malá lesní zoo, jako dítě jsem do ní chodila nadšená, je to tam docela komorní, s "obyčejnými" zvířaty a za zebrama se holt musí do Ústí na Labem.

Byli jsme tam s Martinem asi po stopadesáti letech, po hodně dlouhatánské době jsem vytáhla teleobjektiv a focení si užila, protože světlo bylo báječné.
Fotím ráda, ale čím jsem starší, tím radši se jen dívám. Fotoaparát mám ale přirostlý k ruce už od prvního stupně základky, kdy jsem dostala svojí první sovětskou Smenu, vyvolávala doma v koupelně s druhým tátou obrázky a hrozně mě to bavilo. Pak jsem ještě měla klasickou fotografii dva roky na střední a pět let na to, někdy v roce 2001, myslím, vstoupil do mého života digitál a já začala být líná a přepla na automat.
Nedávno mě ale jisté okolnosti donutily začít zase používat na digitálu clonu a jsem tomu ráda, mnohem víc mě to focení baví.

Ptactvo především, ale jsou tam i jiné druhy. Fakt, nekecám...

















čtvrtek 21. dubna 2016

Pro pány i pro dámy

Milí, trička, tílka, batůžky i tašky jsou všechny hotové. Nikdy jsem neměla v shopu tolik textilu jako tentokrát. Taky jsem se tím nikdy nehodlala primárně živit a ani nehodlám, beru to jako doplněk a další možnost "zhmotnění" mých obrázků, ale protože je poptávka, musela bych být padlá na hlavu, abych ji ignorovala. Je toho fakt docela hodně, ale většinou od všeho jen jeden kousek, aby byla škála co nejpestřejší a já se u té práce nenudila. Takže, jestli se vám něco líbí, neváhejte.

A vyměnila jsem dámská trička za příjemnější (a dražší). Ne, že by ty od Fruit of the Loom byly špatný, ale tyhle nový jsou hodně měkoučký, což mi u těch předešlých chybělo. Taky jsou delší a nevím jak vy, ale já delší tričko umím ocenit. Není nic horšího, než když mi lezou zezadu záda a zepředu špek.







Protože doufám, že nějaký měsíc nebudu muset nic tisknout, rovnou jsem nadělala i tílka na léto. Jsou hodně lehoučký, což způsobuje u bílých dost výraznou průhlednost, takže upozorňuju předem, je to pro odvážný holky a nebo ty, co se s tím uměj stylově poprat. Dokážu si představit pod tím bílým tílkem neonovou nebo sportovní podprdu. Případně plavky. Černé a tmavě modré verze tílek průhledné nejsou. Aspoň něco.







Miluju stahovací batůžky! Dokonce už jsem tak daleko, že jsem přestala nosit svojí obrovskou koženou kabelu, co jsem myslela, že budu nosit až do konce života, a že si ji jednou, jako stařena, budu spravovat provázkem, aby mi držela pohromadě. Houby! Vypadá to, že jako stařena budu chodit s plátěným batůžkem...





Další novinka je, že jsem se vrátila k plátěným taškám. Velmi zvolna a opatrně. Ty mint se stříbrným potiskem jsou hrozně hezký a třpytivý.






A něco pro pány. Tady je Fruit of the Loom tradičně velmi spolehlivá značka, co se týče gramáže a kvality. Trička vydrží (říkal táta).






Všechno najdete na Fleru. Vím, jsou tací, co by na Fler nevkročili, i kdyby je mučili, takže ti mají smůlu a neuvidí všechno. Ostatní, co s tím problém nemají a chtějí si prohlédnout zbytek mojí práce, nechť následují odkazy pro tašky a batohy, pánská trička a trička pro dámy.
Mějte se krásně a užijte si (už brzy přišedší) víkend! (Já vím, že je čtvrtek.)

pondělí 18. dubna 2016

Údolí

No a když se na hory snesla mlha, celé údolí bylo ponořeno v šedé, kterou silné andaluské slunce prosvítilo skrz a tak se daly pozorovat obrysy kopců s bílým slunečním kotoučem nad vrcholky.

Což se stalo asi jenom jednou, mám pocit.





pátek 15. dubna 2016

Nová trička

Nějak strašně rychle se prodala poslední várka potisknutých triček, což jsem nečekala. Uplně to nemám jako hlavní zdroj obživy, tak jsem si myslela, že to zas bude trvat rok, než se to prodá a on stačil necelý měsíc. Takže jsem jeden den rozprostřela domácí sítotiskovou dílnu, což znamená smontovat dva stoly, které má jinak Martin rozložené v pracovně a pustit se do práce.

Někdy je to docela fuška, aby se to povedlo. Kéž bych to mohla sekat jak Baťa cvičky, ale to nejde, neboť nemám příslušná udělátka. Takže se každé tričko "vyměřuje" zvlášť, což způsobuje, že na každém tričku je potisk trochu jinak vysoko. (Někdy moc, někdy málo, takže to pak letí do koše.) A taky barevná intenzita potisků se liší podle toho, jak moc jsem tlačila na těrku a jaký měla úhel sklonu. A každá šablona vyžaduje jiný úhel, záleží na kresbě.

Takže tak.

Co tím chci říct nevím, ale asi to, že je to tak čistá ruční práce, jak jen může být. Nicméně, potisk drží. Toho se bát nikdo nemusí.

Všechno je to bavlna, i když teď naposled jsem dostala za úkol natisknout srnku na umělotinu a šlo to. Jenom je ten potisk výrazně tvrdší, než na bavlně, ale prošlo to.

Kousky, které jsou ještě k mání přikládám. Po některých se hned zaprášilo, což mě těší. Teda fakt moc mě to těší.




Ohnivé šípy v M.

Stříbrné sardinky jsou v XL.

Černé šípy na šedém melíru jsou v S, L, XL.

Tenhle baobab na šedém melíru je velikostech M i L.

Ta vlaštovka je stříbrná a hrozně pěkně se třpytí, což je pro mne naprosto nemožné vyfotit. Velikost M.

Zlaté šípy. Moc pěkný kousek v S.

A v neděli se vrhnu na pánská trička, tašky a batůžky. Tak kdybyste někdo něco chtěl, pište.

čtvrtek 14. dubna 2016

Hory

To je ten horský výhled. Nejlepší.





úterý 12. dubna 2016

Jak jsem byla v hotelu International

Člověk by si mohl myslet, že do toho hotelu z principu nevkročí. Že nechce mít společného nic s architekturou spojovanou s masovým vrahem, diktaturou a zvrácenou ideologií. Obzvlášť v téhle době, kdy se nám to začíná všechno vracet jak bumerang, protože lidi zapomínaj a blbnou. Jenže...

... jenže já říkám, že architektura za nic nemůže. Že rozhořčení nad hrůzama komunismu je spravedlivé, ale v tomhle případě liché. Srpy a kladiva uvnitř nehledejte. Upřímně, pěticípou hvězdu a to nářadí, jsem viděla akorát až na samém vršku hotelu, ve formě sgrafita. A ano, hvězda je i na nejvyšším bodě téhle budovy a je poměrně viditelná. Tak to je asi tak jediné, co mě na tomhle domě znepokojuje.

Mnohem víc je ten barák ale zajímavý tím, že sice jde o tzv. Sorelu, socialistický realismu, ale provedený řemeslníky, kteří ještě pamatovali První republiku, její standardy a důraz na kvalitu (vystavěný byl v letech 1952-1956). Hotel je plný ušlechtilých materiálů a špičkového českého řemesla. Celým prostorem dýchají národní symboly spolu s krásnou symetrií a dokonalou funkčností.

Děkuju za tu možnost se tam podívat. A pár fotek zaměřených na detail tu mám jako názornou ukázku, že se vážně nejedná a hnízdo rudé neřesti.


V celé budově stále slouží původní osvětlení. Nechybí kamenickošenovské křišťálové lustry, které považuju za jedny z nejkrásnějších, co znám. 


Travertin, materiál, co velmi obdivuju pro jeho organičnost a plasticitu. I Ludwig Mies van der Rohe ho měl moc rád (vila Tugendhat, Barcelonský pavilón pro Světovou výstavu 1929...)

Výhled na Dejvice a Chrám sv. Víta.

Mramorová podlaha





Skleněné plastiky českých sklářů jsou po hotelu všude, tahle je, pokud si dobře pamatuju, od špičkové české sklářky Jaroslavy Brychtové. Tajně si už několik let myslím na nějakou tavenou plastiku od mistrovského dua Libenský-Brychtová. Bože, brala bych cokoliv! I střep!





Mramorové ufo.



V hotelu se dá normálně ubytovat. Sice se asi nelze podívat všude, ale ceny pokojů nejsou překvapivě až tak vysoké. Začínají na 70 Eurech.