pondělí 19. prosince 2016

Čerstvé dojmy - divadlo a jídlo II

Na dlouhou dobu poslední kulturní okénko. Něco mi říká, že ve Španělsku si do divadla nejspíš nezajdem.

Moc hezké je představení Dámský krejčí. Zajít si na něj můžete do pražského Činoherního studia. Je to jednoaktovka, ve které excelují především Ondřej Sokol s Radkem Holubem a Matějem Dadákem. Moc jsem se nasmála. Ale abych nebyla nespravedlivá, i ostatní účinkující jsou skvělí, za ta léta co to v Činoheráku dávají, jsou už bezvadně sehraní a krásně jim to funguje.

Zdroj Činoherní klub

Božská Sarah s Ivou Janžurovou. Někde jsem četla, že si paní Iva tuhle roli dlouho rozmýšlela a chtěla do ní dozrát. Já myslím, že se jí to povedlo a že tohle náročné představení, ve kterém ji sekunduje pouze Kryštov Hádek nebo Igor Orozovič v roli jejího asistenta, stálo lidem za potlesk vestoje naprosto právem. Říká se také, že paní Iva často improvizuje, protože zapomíná texty (v jejím věku si to může dovolit). Jestli se tak stalo i tentokrát nevím, protože já žádnou imporovizaci nepostřehla. Bylo to skvělé, akorát by si to zasloužilo jiné divadlo. Kalich je hrůza, ve které jsem byla poprvé a nejspíš naposled. Od nepohodlných sedaček, přes zimu, až po mačkanici ve foyeé. Ne, děkuji. Škoda, tahle divadelní hra by potřebovala trochu noblesnější prostředí.

Zdroj divadlo Kalich


Krasavicemi intekontinentálními s Klárou Issovou a Annou Polívkovou jsme se s Martinem prosmáli na 6. výroční naší svatby. Dobře jsme udělali, věru že jo. Mimochodem, před šesti lety 17. prosince kolem libeňského zámku hrozně chumelilo.
Autorská klauniáda, kterou si Marta s Annou napsaly přímo na tělo, je strašně milá, na první pohled neuvěřitelně fyzicky náročná, osobní a křehká podívaná. Hodně jsem se nasmála, holky jsou komičky toho nejtěžšího kalibru.


Zdroj La Fabrika


Jídlo! Hurá!

Skvělý Beef bar v ulici Na Perštýně je především plný turistů. Není se co divit, ceny jsou vystřelené do nesmyslů, ale přeci jen musím uznat, že vaří moc dobře a víno bylo vynikající. Posezení s kamarádkou jsme nakonec zvládly s vínem, polévkou a malým tapas každá za čtyři stovky. To se ještě dá. Na steak si počkám při nějaké slavnostnější příležitosti.




SaSaZu, moje srdcovka. Tam chodíme moc rádi. Když budete ochotní vláčet se do Holešovické tržnice, budete odměněni skvělou asijskou kuchyní, jakou umí připravit jen tam. Pravda, v nedalékém legendárním vietnamském stánku dostanete parádní kotel pravé Pho za kilčo, ale v SaSaZu si dáte něco víc. Ta jemná fúze asijských chutí, neskutečně dotažené omáčky a nečekané kombinace stojí za návštěvu. Mohla bych tam chodit denně.
SaSaZu je navíc svým klubovým prostředím hodně příjemnou změnou proti všem těm novým restauracím a bistrům, které vypadají jako přes kopírák z Pinterestu. Žádná individualita. Leze mi to na nervy.




Karlínská Eska, relativně nová restaurace známého pražského řetězce Ambiente. Přiznávám bez mučení, že z jídla jsem si teda na zadek nesedla, z prostředí však ano.
Asi jsem měla špatný odhad při výběru pokrmů, protože do hrstkové polévky se kuchař nejspíš vybrečel a špaldové "rizoto" se šneky nebylo nic, za co bych příště znovu dala tři stovky. Naopak chai latté s Kontušovkou byl uplně geniální. To jako jo.
Eska je v parádním industriálním prostředí bývalé výrobní haly. Karlín je teď vůbec dost pěkná čtvrť. Když si vzpomenu, jak to tam vypadalo před povodněmi a jaké to tam je dnes, loudí se mi do hlavy kacířská myšlenka, že povodně Karlínu paradoxně hodně pomohly.



3 komentáře:

  1. To, že povodně Karlínu pomohly, můžu podepsat! Přijde mi to jak malý Berlín a moc se mi tam líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně taky! Až jsem začala přemlouvat Martina, abychom se tam přestěhovali. Pak jsme ale uznali, že asi ne, že ten náš klídek v Troji máme příliš rádi :). Ale dneska mám do Karlína zase cestu, tak si ho užiju.

      Vymazat
    2. Žejo! Berlín! Taky mi tak přijde :)

      Vymazat