středa 30. listopadu 2016

Poostravské kóma

První dvě noci po návratu z Meat Design Ostrava jsem spala v kuse 10 hodin a poslední tři noci se mi zdá, jak prodávam. Bylo to náročné a bylo to hrozně fajn. Ukázalo se, že v Ostravě mám zákazníky. Virtuálně jsem to už věděla a na MDO najednou přišel důkaz v podobě živých bytostí.

Byla jsem ale do poslední chvíle napjatá, co bude. Jestli přijde dost lidí a jestli jim i naživo budou všechny ty moje papírové (i nepapírové) věci milé.

Lidí přišlo dost. A moje věci jim milé byly.

Celý čtyřdenní maratón hezky ilustruje chvíle, kdy jsme s holkama vyšly jedno ráno ze svých pokojů, přichystané na další prodejní den, na chodbě zhaslo světlo a my zůstaly v tichosti a bez hnutí v té tmě stát na místě. Do chvíle, než Bára prohlásila: "Proč tady jako stojíme?". Únava dělá svoje.

Den na to jsem si na kalkulačce (!) počítala 60x300 a tutéž činnost jsem aplikovala i při sčítání 49 a 29. Nutno dodat, že k velkému pobavení jedné malé, školou povinné, Ostravačky. Ehm... Dokážu si živě představit, jak se to nebohé dítě ptá své matky: "A maminko, proč je ta paní tak blbá?" "Protože je to umělkyně, Maryčko...". Neeee, tak to není, já byla jen unavenáááá!

Výstavní prostory dolu Hlubina jsou strašně pěkné, byla radost tam pobývat! Organizátoři mají nepochybně vkus i na jídlo, protože zajištěné občerstvení bylo famózní, i když za poněkud nepochopitelné ceny (teplé jídlo za 50 Kč snad není ani za náklady, když připočítáme čas, energie a všechno, co se točí kolem výjezdu z vlastní restaurace na jiné místo), které nás, konzumenty z Prahy, zvyklé na nesmyslné festivalové ceny jídla napříč všemi akcemi, co se v Praze dějou, samozřejmě potěšily.
Kapitolou samou pro sebe pak byly sladkosti od Sugar MaMa. Její čokoládový dort s chilli a solí byl něco, za co bych vraždila.

Druhý ročník MDO měl i pár roztomilých nedokonalostí. Jako například after-party pro vystavující, která začínala od osmi večer, zatímco vystavující museli zůstat až do desíti na Hlubině. Ups.
Ale pak jsme to s holkama pochopitelně dohnaly a uzavřenou party si užily. Akorát mi bylo před spaním tak trochu špatně.

A ta setkání! Na nějaké velké obíhání všech stánků jsem fakt neměla kdy, ale poznala jsem skvělé holky Soňu Malinovou s Andreou Tachezy a jejich nejmilejší výrobky, nakupovat přišla tenisková královna Lenka, Adéla ze Soffa, přišly mne pozdravit a nakoupit moje blogové čtenářky a vedle sebe jsem celou dobu měla spřízněné duše, Zahradu na niti a Ema Mamisu. Bylo to intenzivní a milé.

Naše ubytovna VP1, nedaleko vysokých pecí v srdci industriálního areálu Dolních Vítkovic, byla fajn a tak akorát na přespání. Čisto a klid. Navíc, noční a ranní přechody z ubytovny na Hlubinu, skrz to plechové impérium, měly neskutečnou atmosféru. Zasekávaly jsme se na každém kroku a fotily. Genius loci prostě.

P.S. Holky, díky i za tu cestu zpět. Náš hudební playlist musíme zachovat pro všechny budoucí cesty a příští akce. Byl nejlepší. (I s M5 a J.T.)









Olívce moc děkujeme za pitný režim, návštěvu a hojné nákupy!
A tady je důkaz přátelsky čisté kolegiality. Nad produkty Ema Mamisu pokojně popíjíme z půjčených hrníčku do Soni Malinové. A to je prostě nejvíc.

After-party


Na after-party došlo i na malou výstřednost. Ovšem, my nic, my jen přihlížely...

A příště samostatný post o tom, co jsem si na MDO pořídila.

8 komentářů:

  1. Ach ach, docela lituju, že jsem tam nebyla. Tak příště někde... třeba... :-) (V Praze jsem viděla alespoň kufříky.) :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, koukám, že jsme si napsaly komentář současně! :)

      Vymazat
  2. Chjooo, já plánovala dojít v pátek a přesně v onen den jsem lehla se zánětem. Hernajs!
    Ale je vidět, že bylo dobře, tak super, že jste si to užily.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je škoda, byla tam fakt spousta krásných věcí!

      Vymazat
  3. Na konci jste vypadaly opravdu hodně unaveně, bylo mi Vás úplně líto... A podobná čísla sčítám na kalkulačce na akcích naprosto běžně a je mi úplně jedno kdo na mě v tu chvíli blbě čumí :)(říká bývalý ekonom a účetní :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, a pak ještě ta cesta domů, to taky bylo docela náročné. Ale stálo to za to! :)

      Vymazat