čtvrtek 17. listopadu 2016

Michael Žantovský - Václav Havel

Obyčejně se o politiku nijak zvlášť nezajímám, jen z povzdálí tiše sleduju, co se děje, abych měla alespoň rámcovou představu, což považuju za elementární povinnost každého myslícího člověka. Ovšem události posledních měsíců, a především pak dní, mě donutily k tomu, abych po osmi letech začala opět přemýšlet o tom, že bych druhou půlku svého života raději strávila nejspíš někde jinde, v jiné zemi. S věkem ovšem přichází i nedobrovolné moudření a já teď vím, že dokud se u nás nebude střílet, bude mi v Čechách nejlépe ze všech zemí světa, poněvadž, když to velmi zjednoduším, všude je chleba o dvou kůrkách. A tak jsem se místo balení kufrů uchýlila k výběru četby, která by mi mohla alespoň částečně připomenout, proč jsem hrdá, že jsem Češka a proč jsou Čechy nejbáječnější místo k životu.

Není snad nic směšnějšího, než když se blogerka začne vyjadřovat k věcem, o kterých nemá příliš ponětí a tak ani já se dál nebudu pouštět do hluších rozborů naší politické scény a už jen podotknu, že jestliže se významné události naší země dějí zhruba v letech, které končí na 8 nebo 9, nebude to už dlouho trvat a něco se konečně stane. Jen musíme ještě chvíli vydržet. Slovy klasika "Dávám Bolševikovi rok, maximálně dva!" bych svůj krátký politický esej uzavřela a obrátila se k literatuře, které rozumím o poznání lépe.

V návalu zoufalství jsem skočila po knize Michaela Žantovského Václav Havel, která se mi naskytla k půjčení. Jsem literární snob a jen velmi zřídka čtu současnou literaturu. Poetický jazyk Žantovského je však natolik čtiví a příjemný, s inteligentním vtipem a schovívavým porozuměním pro poněkud komplikovanou Havlovu osobnost, že tuhle knihu (pro sebe) považuju za kulturní událost. Neuráží jednoduchými souvětími, neunavuje bezduchými fakty a všechny datace jsou dány do širšího kontextu, takže si je uvědomujete a zapamatujete. Tedy způsob předávání historie tak, jak bych to bývala ocenila před dvaceti, třiceti lety ve škole. Navíc postřehy blízkého přítele a zároveň klinického psychologa, kterým je Žantovský původní profesí, rozkrývají někdy až půvabné zákulisní detaily okolo osobnosti Václava Havla. Mimochodem, V. H. nebyl žádný svatoušek, avšak jeho silné morální hodnoty jsou přesně to, co chci nosit v srdci.

Více slov asi netřeba. Dnes jdu do průvodu. Poprvé.







4 komentáře:

  1. Jéé na tuhle zrovna čekám, mám ji objednanou! Tak snad ji dám, osobnost Havla pro mě není úplně lehké téma.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak přeju příjemné počtení... :)

      Vymazat
  2. Krásné místo k četbě sis vybrala! <3

    OdpovědětVymazat