neděle 11. září 2016

Viděla jsem... vol. XIV - Lolita

V poslední době jsem viděla pár filmů, o kterých ale nemám, co napsat. Například Ted 2 (aneb ještě větší kravina, než jsme čekali), Hra peněz (promrhaný potenciál, a to i přesto, že šlo o dost aktuální téma), U moře (co bych tak k protivně divným manželům v podání Jolie-Pitt řekla... vážně nevím, snad jen to, že jsem byla velmi zklamaná)...

Takže, nezbývá, než se uchýlit k něčemu staršímu, co vám opravdu ráda doporučím a nebudu se za to stydět.

Vybrala jsem zase něco z mého top ten žebříčku, tentokrát je to Lolita a její filmové zpracování z roku 1997. Podle mne je mnohem lepší, než Kubrickova verze z šedesátého druhého. A to hlavně pro geniální výběr hlavní hrdinky. Dominique Swain tu zvrácenost opravdu věřím, narozdíl od Sue Lyon. A Jeremy Irons, ten je tam tak dojemně zoufalý, až je mi ho líto.

Šuplíček "drama", oddíl "láska", kolonka "zoufalé".

Na konci devadesátých let, kdy jsem film viděla poprvé, jsem se identifikovala spíš s Lolitou a říkala si, jak je to možné, že se rozhodla (na chvíli) pro tak "starého" chlapa... O téměř dvacet let později, už mám tendence se identifikovat spíš s chudákem Jeremy Ironsem, který už mi ve filmu nepřipadá vůbec starý a je mi ho fakt líto, protože vím, že když si člověk nemůže pomoct a jeho mysl ovládají pouze instinkty, může to být smutné, bezvýchodné, zoufalé...

Jeremy je v roli profesora Humberta naprosto excelentní, Melanie Griffith dokonale zhrzená, Lolita mrcha, jak má být. Příběh určitě znáte, víte co máte čekat. Ale garantuju vám, že budete okouzleni jak krásnou kamerou, tak hudbou a celkovou atmosférou snímku, až do konečného smutného vygradování.

Režisér Adrian Lyne toho moc za život nenatočil, avšak je velmi patrné, že ženské tělo, v té poetické stránce věci, versus beznadějné instinkty, ho zajímají a umí s tímhle tématem pracovat. Je totiž režisérem Osudové přitažlivosti a nebo parádního 9 a 1/2 týdne (co záběr, to dokonalý obraz, miluju ten film).

Přeju pěkné poetické pokoukání!






6 komentářů:

  1. Lolita je prostě skvělá! Přišla jsem na ni, díky maturitě, kdy jako správná puberťačka si z výběru hledala knihy, které byly zfilmovány. :D Pak mě i trochu mrzelo, že jsem si to doopravdy nepřečetla.. Ale úplný závěr filmu jsem viděla jen jednou, pak už jsem to nikdy nezvládla a vypla..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si roky říkám, že si to přečtu. Klasiku čtu pořád, takže jsem byla spíš líná si to sehnat, ale až teď dočtu Idiota, bude tohle další kniha v pořadí. Jsem se teď rozhodla :).
      Závěr je husťárna... Miluju ten film.

      Vymazat
  2. Jeremyho Ironse miluju! A tuhle Lolitu taky.... Díky tobě jsem si vzpomněla na Svůdnou krásu od Bertolucciho( taky Jeremy). Tu jsem kdysi měla hrozně ráda. Tak jsem zvědavá, jak se mi to bude líbit po letech...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně, znám! Svůdná krása s rozkošnou Liv Tyler je taky pěknej film.

      Vymazat
  3. Skvelej film!! A skvela kniha! - moc doporucuji, patri do me top10:)

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, ano! Verze z roku 1997 u mě vyhrává na plné čáře. Nenapadá mě další film, který by mě zasáhl více. A to bylo prosím pěkně ještě na základce, nahrávala jsem na VHS, viděla první půlku a musela vhledem k času už na kutě a druhý den pelášila ze školy, abych zhlédla, v tu chvíli ještě netušíc, tu krutou, nemilosrdnou část. Vůbec mě nepobuřoval vztah Lolity se starším mužem, ba naopak, mě toho chlapa bylo tak líto! Zahráli to naprosto věrně, že jste je oba museli milovat, do toho nádherná hudba, interiéry, kamera, neopakovatelná atmosféra. Od té doby je ve mně kus Lolity i Jeremyho... Film mého života :-)

    OdpovědětVymazat