pondělí 1. srpna 2016

Jak to dopadlo?

Došlo, mi že dlužím pokračování příběhu s naším Karamazovem... Tedy vězte, že moje karma je na bodu mrazu, čakry se mi uzavřely, energie neproudí a mně se zdá o tenkých vlnících se tvorech, neb mám na svědomí asi 250 žížalích životů. Je to tak. Pojďme uctít jejich památku minutou mlčení.

Nevím, jak se mi podařilo, že to žížaly vzdaly, o kompostér jsem se starala podle instrukcí. Svědomitě. Příště se ale na přiložený návod vykašlu, žížaly si pořídim české, dešťové, a zasypu je, ne vhkýma novinama, ale půdou. (Kdo by to byl řekl, že.)

Ledva, co přijedu z dovolené, pokusím se tu zákeřnou plastovou věc znovu uvést do chodu.





2 komentáře:

  1. Milá Markéto, nedávno jsem na tebe myslela, jestli žížaly žijou. Moje totiž asi před měsícem umřely. Ne vlastně něco horšího - vypařily se. Prostě si z kompostéru zmizely do vesmíru. Přežily chladno, přežily vedro, i naši dovolenou zvládly. A pak,... nechápu :( Až se přestěhujeme, zkusím to znovu. Míň jídla, víc zábavy :) Ať se podruhé daří líp, všem ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V podstatě po těch našich taky nic nezbylo. Ani dopis na rozloučenou nenapsaly :). Nakonec jsem se rozhodla, že kompostér prodám. Než by se to totiž rozjelo, tak bych zas odjížděla pryč na zimu. I takových kočovníků, jako jsme my, to asi nemá moc smysl.

      Vymazat