pondělí 29. srpna 2016

Čistka

Přichází to jednou za pár let. Očista domova, která je tak důkladná, až mám po dovršení, svým způsobem destruktivního díla, pocit velkého hlubokého výdechu. Musí na to být ta správná konstelace, protože jinak mne k čistce nedonutí žádná Japonka, ani sto blogů s články na téma, jak jsem uklidila podle Japonky. To se mnou ani nehne. Musím si v sobě najít ten klid a mír, a být dost silná na to, abych ze svého světa vymazala kolikrát i dost hluboké vzpomínky.

Protože, k čemu to je? Hrabat se v minulosti. K ničemu. (Říkal třeba už i Sri Chinmoy.)

Ale nemyslete si, nikdy bych například nevyhodila staré fotky. Mám je hrozně ráda. Už jsem to tu určitě aspoň jednou psala, jak jsem byla se svými sourozenci celé dětství pronásledovaná japonským analogem. Fotky z té doby jsou nejkrásnější. Pak přišla barva a digitál a už to nebylo ono. Hlavně asi proto, že jsme zklackovatěli. Ty černobílé fotky, co pořád voní ustalovačem, jsou nejvíc.

Mám všehovšudy dvě hodně velké osobní krabice. Takové ty "tajné". Co jsou v nich staré pracovní smlouvy, očkovací průkaz, sto let staré diáře, telefonní čísla, která už dávno nefungují, lékařské zprávy, deníky, co nechceme otevírat (já teda zatím fakt ne)...

Při poslední čistce jsem skartovala z těch krabic, mimo jiné, i dopisy. Téměř všechny, co jsem si kdy schovala. Tenkrát jsem měla radikální náladu, držela jsem desetidenní striktní půst, nemohla jsem v podstatě dělat už skoro nic, protože moje tělo si začalo po třech dnech bez jídla jen tak levitovat, bylo mimo sebe a mysl se mi vznášela někde nad mojí hlavou, a kdybych tenkrát znala nějakou jógovou mantru, určitě bych si ji v tu chvíli zpívala. Nebyla jsem tu. Byla jsem TAM. Někde.
Nic mi tak nebránilo v tom, abych zlikvidovala něco, co bych při normálním vědomí neudělala. Ty vzpomínky byly příliš silné, dopisy jsou hrozně ošidná záležitost. Myšlenky v nich vyřčené už kolikrát dávno neplatí a já si je schovávala bůhví proč.

A víte co? Do dneška jsem toho nelitovala.

Tentokrát jsem byla zcela při sobě (trochu nuda, ale už prostě stárnu). A v jedné osobní krabici našla stohy výplatních pásek z mého původního pracovního života. Považte, měsíc za měsícem. Patnáct let. Bylo tam všechno, od těch prvních směšných částeček, až po ty poměrně zajímavé (fakt jsem tolik vydělávala...?... uka ještě jednou ten papírek... no jo... a kde to je???). Nakonec jsem si nechala, pro jistotu, jenom pracovní smlouvy, všechny ty sociální a zdravotní pišišundičky, a zbytek pohltil nenasytný stroj s ostrými nožíky. (Ke konci už dost smrděl, jak se z toho přehřál.)

Taky jsem zjistila jednu zajímavou věc. Čím víc má člověk krabic, tím víc zbytečných věcí doma schovává. Ikea se nám sice snaží namluvit, že krabice jsou bezva řešení, obzvlášť pro takové notorické schovávače bordelu, jako jsem já, protože mám, nevím proč, neustálé puzení, že nepořádek se musí zlikvidovat nebo schovat. Stopadesátá krabice, a může být sebekrásnější, třeba s červenýma puntíkama (ty jedna Ikeo, mne nedostaneš!), (aaaach, červené puntíky!), mne ujistila o tom, že tady neni něco v pořádku...

Co v nich bylo?

Třeba kalhoty, které už mi dlouho nejsou (ach jo), nebo kalhoty, které mi nebyly už od začátku (!), rozpadající se tričko, co mi před dvaceti lety pomalovala na památku kamarádka (dirka sem, dirka tam, no a?)... Chápete to? Já ne.

Pomalu se už začínám zase nadechovat.



24 komentářů:

  1. To jsi prostě ty! (A já moc děkuju za radost z části výsledků tvé čistky!) Ať se ti hezký dýchá! mask.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Ještě musím vyklidit ložnici, to je mnohem tvrdší oříšek. Teda, aby nedošlo k nějakým spekulacím, myslím tím vyklidit skříně v ložnici :))).

      Vymazat
    2. to je ještě lepší prostor pro spekulaci :) Máš tam kostivce? :) :) Alena

      Vymazat
    3. No jasně! A jmenuje se José! :D

      Vymazat
  2. No jasně, jsi to ty, jen jsi vyrostla. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, tak to děkuju, to je hezké :). Jenom je mi líto, že mi nezůstal ten krásnej nosánek... :)))

      Vymazat
    2. :-D Taky si občas říkám, když se dívám na fotky z dětsví, kdy se to vlastně zvrtlo a z malého nosánku mi narostl takový orlí nos. Ale mám ho po babičce a tu jsem milovala, takže i s nosem jsem v pohodě. :-))

      Vymazat
    3. Jo jo, taky vůbec netuším, kdy se to tak zvrtlo :))).

      Vymazat
  3. Miluju čistky. Úplně jsi mě nalákala na ten půstový očistec :D Obávám se ale,že tohle já nikdy nezvládnu. Vydržela jsi celych 10 dnů?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radko, vydržela jsem to. Ale už bych to znovu nedala, na to si musí člověk vzít vyloženě dovolenou a být připravený na všechno. Je to asi 6 let, myslím. Strašně dávno. Cítila jsem se potom strašně dobře, ale je to hrozný nápor na tělo i psychiku. Myslím, že pravidelné jednodenní půsty každý měsíc jsou mnohem lepší a snesitelnější.

      Vymazat
  4. Já tyhle čistky vždy milovala, hrozně mě to bavilo, hlavně na konci školního roku. Pak jsme vždy čistili před narozením dětí, muž říkal, že dělá místo na miminko.... jéje, my už jsme se zbavili tolika věcí. Jen na to potřebuji čas a svůj klid (být sama) a tu správnou náladu - přesně jak píšeš.....zato takový ten běžný úklid domácnosti, ten nesnáším.... :/ Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi povídej. Nejvíc nejhorší je vytírání podlahy... bleh. :/

      Vymazat
  5. Tuhle čistku jsem začala před týdnem, sešlo se mi hned několik důvodů, tak jsem si řekla, že je čas vyhazovat. A když jsem našla několik věcí, o kterých jsem už dávno nevěděla, že je mám, věděla jsem, že dělám dobře. Je to úleva, vymést kouty :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tak v tomhle období čistky se právě nacházím. Beru skříň po skříni, pěkně postupně, žádné slitování a přitom si slibuji, že už si nic nekoupím. Což samozřejmě nevydržím.
    Ale ten pocit po úklidu je k nezaplacení.:) Takže Tě chápuuuuu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zřejmě máme tu správnou konstelaci pro čistku společnou. Hadrů už jsem do darovacího kontajneru nacpala nepočítaně a furt je toho dost. To už snad ani není možné! :)
      Ale je to bezva pocit!

      Vymazat
  7. A já se v těch čistkách ztratila. Vyhazuju potřebný věci a některý kraviny vyhodit prostě neumím. Doma bordel pořád stejnej. Božínku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eliško, ještě pořád? A to jsem Tě při vyklízení zastihla už před rokem a půl :))).

      Vymazat
  8. Já se vždycky u takové čistky strašně zaseknu - najdu totiž něco, co jsem už hrozně dlouho neviděla a pak jen prohlížím, čtu, přeskládávám....ale jo, už jsem se naučila i vyhazovat. Takže jen do toho!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se taky zasekávám, si nemysli... :) Letos mi to trvá mnohem dýl, než kdykoliv jindy.

      Vymazat
  9. Po stěhování žijeme mezi krabicemi, takže co se nevleze uložit, půjde z domu. Začalo to oblečením, nádobím, pak zásoby jídla (to nevyhodíme ale sníme) a pak nábytek. Už se těším, až se nadechnu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přeju brzké vydechnutí! A Ty už nebydlíš tu, u nás???

      Vymazat
  10. Tohle mě taky čeká, začalo to minulý týden, kdy jsem se nadobro vystěhovala z brněnského bytu a půl věcí vyházela už tam, další čekají na protřídění. A všechny zásoby věcí v pokoji doma, co se tam hromadí celý můj vysokoškolský život, kdy jsem byla víc v Brně a tam jsem jen odkládala a odkládala. Jen čekám, až přijde ta čistkovací nálada.

    OdpovědětVymazat