sobota 12. března 2016

Music Inspiration #100 - Sonic Youth

Poslední. Jubilejní. Správně by to vycházelo na českou muziku, ale protože nejsem z nikoho na naší scéně momentálně tolik paf, abych mu věnovala poslední hudební inspiraci a ty, ze kterých jsem běžně paf, tak o těch už jsem psala (naposledy mě doslova dostala Jana Kirschner a její alba Moruša Biela a Moruša Čierna, které považuju za jedny z nejlepších, které za posledních dvacet let na česko-slovenské scéně vznikly, a spolu s Lenkou Dusilovou to tu tyhle dvě dámy dost zachraňujou), tak jsem sáhla po mojí top kapele.

Jsou to, i na naší alternativní scéně, velmi známí Sonic Youth. Kapela, kterou obdivuju od svých patnácti a jejíž členové jsou velmi vlivnými hudebními osobnostmi (nejen) ve své domovské USA.

Bohužel, ačkoliv základ kapely fungoval od roku 1985 v neměnné sestavě a to i přesto, že dva z nich byli dokonce manželé, tak se v roce 2011 rozešli (ano, manželé se rozvedli). Zakončili tak svojí oslnivou kariéru po neuvěřitelných 30 letech (kapela byla založená v NY v roce 1981).

Viděla jsem je v Arše a nikdy na to nezapomenu už z toho důvodu, že už zřejmě nikdy v životě neuvidím na pódiu tolik hrajících kytar najednou. Při čemž jednu z nich držela v ruce legendární Kim Gordon, nejen hudebnice, ale i uznávaná konceptuální umělkyně a módní ikona.

Žánrově jsou skoro nezařaditelní, ale má to hodně co dělat s alternativním a experimentálním rockem, případně art punkem.


Zdroj www.theguardian.com


Stones (Sonic Nurse, 2004)




100% (Dirty, 1992)


Na závěr díky všem, co se mnou drželi hudební inspiraci nad vodou, chodili si poslechnout můj výběr, pochválili, doporučili svoje oblíbence. Krásných 100 víkendů, i když to bude vlastně víc, nezačala jsem to číslovat hned.

Takže, milí, vykašlete se na nesmysly z českých komerčních rádií, najděte si na internetu svůj kanál s dobrou muzikou (např. Radio1, 91.9 fm), nepodporujte ty hrůzy jako je Michal David nebo Helenka Vondáčková, protože je to jenom byznys, nic víc. A ještě se to nedá poslouchat.

Mějte uši otevřené! Pá!

2 komentáře:

  1. Já si z české scény mnohdy vyberu, ale spíš vyzobávám dobré kousky napříč autory. Ale dneska večer sedím u počítače a poslouchám H. Hegerovou. Protože ten její hlas a vůbec..
    A to je přitom hodně daleko od toho, s čím si to rázuji po Praze. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak ale paní Hana, to je krása nesmírná, elegantní a vkusná. Velký respekt!

      Vymazat