úterý 8. března 2016

Do Barcelony už nepojedu

Vzali jsme to rychlovlakem ze Sevilly do Barcelony a o 1000 km se tak přiblížili domovu. Řeknu vám, že rychlost vlaku 300 km/h ani nepoznáte. Jenom se pekelně rychle přemístíte z bodu S do bodu B a sotva řekne "vino blanco", už jste v Barceloně.



Jo, loučení s Dunou bylo extra dojemné. Vzala bych si ji domu, kdyby to šlo, ale je fakt, že si na věcech vezem tolik chlupů, že si doma budeme moct sestavit vlastní DIY kočičku...


Protože jsem v Barceloně byla třikrát za sebou, při čemž doba mezi návštěvami byla méně než rok, dám si od ní do budoucna trochu pauzu. Sagradu Famílii nechám dostavět a přijedu ji zkouknout, až bude za těch deset let hotová (jsem optimistka). To budu stále ještě mladá a skotačivá (jsem velká optimistka).
Na Barcelonu je potřeba mít čas, aby se ocenil nejen její velkoměstský randál, ale i báječně klidné čtvrtě s tempem línějším než lenochod. Je to fajn město, mám jej ráda. Přátelské, nekomplikované. A krásné.










Jenom pozor... když vás taxikář nechá trčet v autě a jde se mrknout na číslování domů, aby se ujistil kde je, není to hodný taxikář, co se jen trochu ztratil, ale stejný zmrd jako všichni ostatní taxikáři, jen je o level výš. Obzvlášť, když nechá běžet taxametr a ta číslovka na domě mu furt nejde nějak přečíst. Ach jo, taxikaření, to musí být povolání, pro které se rodí nějaký zvláštní druh lidí.

No nic, ale stejně jsme si nejvíc užili to, jak jsme přišli do pronajatého bytu, a tam, ups, zapomněli uklidit, a... ups, balkónek do dvora je v dezolátním stavu, a celý barák je, jak se to jen mohlo stát, pokrytý od shora až dolů lešením a zakrytý sítí... To si pak tu snídani na balkóně opravdu užíváte přesně dle popisku z fotek na internetu.
A ačkoliv jsem si v průběhu těch pár měsíců všimla, že španělský dělník se moc nepředře (ostatně, asi je to všude stejný) a pátky bývají málokdy dny, kdy by se někde na stavbách a lešeních makalo, tak samozřejmě, co jiného, u nás jeli na baráku permoníci od rána až do večera a to včetně pátku.

No nemyslete si, už jsme dost od rány za tu dobu, tak jsme si vyhádali nějaký zlaťáky od majitele zpět. Cestování člověka naučí, jak se o sebe postarat, to vám můžu garantovat.

Ale radovala jsem se tu z původní dlažby přesně tak, jak jsem chtěla. Taky z mramorového schodiště, špaletových oken a šoupacích dveří. Všechno sice bylo v dost zanedbaném stavu, ale i tak to bylo pěkné. A protože nám Španělsko začínalo pomalu, ale jistě ukazovat záda, nezbylo, než se vrátit domů. Po 81 dnech (nebýt přestupného roku, měli bychom to pěkně kulaté.) Jak moc jsem se těšila, nedokážu ani napsat. Není to nevděk za báječný život na cestách, je to intenzivní touha po vlastní posteli, rodném jazyku a vůních, které důvěrně znám.




Kukátko na dveřích... To naše bylo samozřejmě ucpané a z druhé strany byla pohyblivá část zamalovaná barvou. Některé lidi bych střílela, i když jsem pacifista.
Opravdu legendární balkónek, na kterém budem "disfrutar" snídani jedna báseň...



 Mávám z Prahy, zmrzlá jak kozí bobek!

16 komentářů:

  1. Ta dlažba! Vítejte zpět! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Fuha =D, úplně z toho článku cítím to rozhořčení a před očima vidím, jak ti z uší syčí pára =D..
    Ne, dělám si srandu..holt jsou věci, který člověka proškolí, no.. A Taxikáři jsou stejní všude koukám..
    No nic, vítej zpět =), snad plná inspirace =P

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  3. Vítej doma! A díky za skvělý cestopis :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Já se nesměju.
    Vůbec.
    Ani trochu.
    Ani koutek mi necukl.
    Ty slzy v očích také nejsou pravé.
    :-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
    Myynuš, vítejte doma!
    (Markét, bylo by možné Ti poslat už nyní nějaké peňauze? Jsem samoživitelka a navíc dělám u soukromníka (slovo splatnost faktury je pro některé stále fascinujícím cizím výrazem), takže pro jistotu:-))))))
    Magda
    DIY kočka:-))))
    Kdyby Ti chyběl materiál, vyklepu Ti deku od nás!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Magdo, prosím tě, napiš mi na jinochova@gmail.com, domluvíme se.
      Kdyby nám chyběl nějaký komponent na kočku, dám vědět! :D

      Vymazat
  5. Tož vítej! Sis teda vybrala den návratu, u nás sněží :-)))

    OdpovědětVymazat
  6. Tůůze podařený článek :-)))). Kuju za tři měsíce svěžího, vtipnýho španělskýho větérku.
    ...kozí bobek... :-)))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to jsem tam místo toho kozího bobku měla původně mnohem ošklivější slovíčko :)))).

      Vymazat
    2. Jako onehdá má spolužačka, když jsme během ZŠ zajeli do klatovské staré lékárny, doslova tam dýchala historie, lahvičky s ručně psanými cedulkami a Boženka F. do toho slavnostního prostoru pronesla "Jéééé, Čertovo lejno, to je hovno, že jo?"
      Magda

      Vymazat
    3. No právě, a já prostě Boženka nejsem :).

      Vymazat
    4. No pozor, kdybys viděla naši třídní fotku, tak po otázce, kdo vypadá na největšího slušňáka, ukážeš na ni. Takový ten typ Libušky Šafránkové ve věku Popelky.
      (slušné vychování by mi radilo onen výraz nepublikovat, ale po Tvém otevřeném názoru na taxikáře jsem si troufla:-))

      Vymazat
  7. Kozí bobek je prostě dokonale malebný spojení, fakt mě baví :-), vlastně si uvědomuju, že jsem snad ani žádnej nikdy neviděla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Než se rozjely "domácí farmy či zoo" naplno, byla kdsi v Toulavé kameře reportáž o jedné z prvních domácích zoo v ČR.
      Vzali tam nějakou školku z Prahy, a děti které už ani nad exotickou faunou nehnou brvou, tam byly totálně v extázi, že slepice snáší vajíčka a to mléko je od krávy, až pak v obchodě....
      Nojo, to já ještě takové dětství měla, krmila s babičkou králíky....
      (a onehdá jsem prý měla nějaké "dobré kkaové kokí", tatínek to dával k dobru především mým partnerům)
      Magda

      Vymazat