pondělí 29. února 2016

V kůži Vanessy Rodriguez

Hurá, sehnala jsem obyčejné kakao v prášku! Neslazené, neodtučněné. Jupí.


Abyste taky viděli "naši" ulici, tak tu je.

Okno do obývákové kuchyně/kuchyňového obýváku.

A dveře od bytu, které bývají často otevřené, aby mohla Duna na výzvědy po domě. Je to uzavřený "pavlačák", takže Duna je v bezpečí a my v klidu.


Jinak jsem vzdala vaření. Rozhodně jsem ho vzdala po dobu pobytu v Seville, protože ta "studentská" kuchyňka, jakou má doma slečna Vanessa, ta je tak maximálně dobrá na uvaření čaje a nebo otevření vína. Honosný sporák o třech plynových hořácích a jednom elektrickém je zapojen jen do elektriky. Takže to máme -3 plotýnky. Zbývající jede tak na půl plynu, pardon elektriky. Trošku jsme Vanessu vyprudili a tak koupila jeden nový singl plotýnkový vařič. Takže to máme +1 plotýnku plně funční. S tím už by se teoreticky dalo něco dělat...

... ale při prvním pokusu o oběd, jsem zjistila, že Vanessa nevede pokličky.

A teď si představte, jak může mít absence pokliček fatální dopad na domácnost, respektive na pokrmy:
  1. nezcedíte
  2. nepodusíte
  3. všechno se vaří déle
  4. nedáte zbytek jídla do lednice, aniž by všechno nenačichlo
A to už stačí k totálnímu kulinářskému kolabsu Myyny.

Nicméně, kočka je stále roztomilá.

Zhruba po pěti dnech Martin našel pokličky, byly někde důmyslně ukryté a on je vypátral. Tím pádem jsem mohla začít vařit na té jedné a půlce plotýnky. Nicméně, už se mi ten zavedený model obědů v restauracích a bistrech docela zamlouval, a moc se mi nechtělo měnit zavedené zvyky. Nehledě na to, že po dvou měsících vaření jsem si už chtěla trochu odfrknout, i když stále platí moje překvapivé zjištění, že španělské veřejné obědy nejsou nic moc. Já jsem holka z Čech, potřebuju se obědem najíst, ne si podráždit žaludek, tím spíš, když šulim večeře. Z tapas se prostě nenajim a opravdu dobré meníčko, aby čověk pohledal. Takže hledáme.

Sevilla má v sobě něco z Belgie. Nevím, co to je. Možná, jak tu lidi jezdí na kole, protože město je jedna velká placka? Obnažené cihlové domy, dlaždice a obkladačky? Malé sympatické podniky, které mi připomínají pivnice v Antverpách? Fakt nevím, ale atmosféra je tu jiná, než v Málaze.











Chodíváme si zaběhat k řece Guadalquivir. Cesta kolem řeky je dlouhá a krásná. Míjíme rybáře, důchodce na svižné procházce, další běžce, cyklisty a matky s kočárky. Jako doma u Vltavy!







No, a jestli si myslíte, stejně, jako jsem si to myslela já, že korida a toreadoři patří minulosti a že španělská národní zábava byla pro svoji "nelidskost" zakázaná po celém Španělsku, pak vězte, že ani náhodou. Andalusie si v tomhle krváku jede dál a na místí koridě si můžete přečíst rozpis býčích zápasů i se jmény vážených toreadorů.  Začíná se na konci března a končí v září. Tolik k mé naivitě.



Korida

6 komentářů:

  1. jsem úplně zapomněla jak je tam na jihu stále modrá obloha, leden únor březen... no nic jdu rozsvítit ještě jedno světlo ať tady v tý šedi něco vidím ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ono tu bylo i šedivo, ne, že ne... Akorát to člověk nemá moc chuť fotit :).

      Vymazat
    2. jó na prstech jedný ruky, viď... já si to moc dobře pamatuju, ten půlrok v Portugalsku, jak mě to každej den od ledna až do července nabíjelo, jen jsem otevřela oči a viděla tu azurovou modř :-)

      Vymazat
    3. No tak to asi jo, to zřejmě nebylo víc, jak dohromady týden, možná pět dní, ty mraky tady... :)
      Nabíjí to neskutečně. Chtěla bych, aby naše zima byla takhle jasná a klidně by mohlo být po nulou. To slunce a modrá obloha je nejvíc :).

      Vymazat
  2. Paráda, cesta do Španělska mne čeká za rok a už teď se těším jak malá :)
    Nechystáte se do Valencie? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do Valencie se nechystáme, bohužel :).
      Španělsko si užijte a jestli tu budete déle, doporučuju udělat si výlet i na severozápadní pobřeží k Atlantiku. To je překrásný.

      Vymazat