středa 10. února 2016

Kam v Málaze za kulturou, kde se zchladit a kam jít nakoupit

Za čtrnáct dní se dá prolézt v Málaze ledasco. Tak kdybyste se v této končině jednou ocitli, tu je pár kulturně společenských tipů, kam zajít před tím, než vyrazíte na cervezu nebo sangríu, případně dobře vychlazené tinto de verano.

V Centre Pompidou mají dočasné výstavy převzaté ze svojí centrály v Paříži. Při mojí návštěvě to rozhodně stálo za to. Galerie je maličká a sídlí v přísavu.
Fotografování dovoleno.


Krásně barevnou, skleněnou kostku Centre Pompidou v přístavu nelze přehlédnout. Dalo by se u ní chytat barevné světlo celý den a každá fotka by byla jiná.



Frida Kahlo a Marc Chagall, setkání po letech, které bylo milým překvapením.


Ghost (2007), instalace 102 postav z alobalu od Kadera Attii pro mě byl docela silný zážitek. Ve světle všech těch uprchlických hrůz, které jsou teď neustále v médiích, mne tyhle postavy málem rozbrečely.


Knihy, které mne nenechaly chladnou v místním obchodě Centre Pompidou. Vím s jistotou, že From Rain To Rainbows si rozhodně koupím, až přijedu domů. Na Book Depository jí měli o polovinu levnější. Krásné ilustrace!


Rodný dům Pabla Picassa na Plaza de la Merced bych příště klidně vynechala. Byla jsem zklamaná, naivně jsem čekala dobový interiér (proč já si nikdy informace nenajdu předem?). Ten ale vzal za své rekonstrukcí a místnosti jsou upravené bez jakékoliv invence, expozice slabá. Z obrazů jsou tam vystavená především díla Pablova otce, malíře José Ruiz y Blasca. Co se týče samotného Picassa, můžete obdivovat jeho křestní šatničky, první boty a nebo repliku klasického vlněného toreadorského pláště, který Picasso miloval a je v něm pohřben.
V muzeu se nesmí fotit.

Muzeum Pabla Picassa. Tohle je místo, které stojí za návštěvu. Moje milovaná Guernica je sice v Madridu, ale i tady mají extra špeky, co člověka dostanou do patřičné extáze svými barvami, svobodou a kompozicí. Do ouška si pak z kecafonu můžete nechat vyprávět o Pablově díle, při čemž povídání je prošpikováno četnými Pablovými bonmoty (v tom nejlepším slova smyslu).
I tady je zákaz focení.

Museo Carmen Thyssen je galerií klasického španělského umění, se zaměřením na umělce narozené v Málaze. Mnoho žánrových obrázků Andalusie 19. století (především silná trojka - trhy, flamenco, dvorečky) vás možná ukolébá k spánku, ale buďte bdělí, je tam pár opravdu zajímavých věcí!
A měli jsme ještě štěstí na dočasnou výstavu dobových plakátů 20. století.
Focení dovoleno.





Plakát k mnichovským Olympijským hrám od Oskara Kokoschky.

Takovouhle reklamu namaloval v roce 19548 mistr Vasarely pro Air France.

Reklama na Absolut vodku od George Rodrigue z roku 1993.


CAC - galerie současného umění. Nejlepší věci jsou v životě zadarmo a tady to platí dvojnásob. CAC má vstup zdarma, smí se fotit a kdybych si mohla vybrat jen jedinou malažskou galerii, šla bych sice na Picassa, ale potom i sem.

Olafur Eliasson, Colour Square Sphere, 2007

Sylvie Fleury, neon Naughty but nice, 2003


Nekane Manrique, série olejů z 2014


Kromě stálé výstavy současných světových umělců, jsou tu i dočasné expozice a my měli obrovské štěstí na krásné fotografie holandského umělce Erwina Olafa. Mám ráda inscenované fotografie, obzvlášť, když jsou naprosto dokonalé, jako ty Erwinovy.








Alcazaba - malažská Alcazaba (už jsem dokonce pochopila, že všechny městské maurské pevnosti se jmenují Alcazaba) není velká a je to taková velmi zmenšená Alhambra v Granadě, ale stojí za návštěvu. V létě v ní najdete stín a chládek díky množství fontán a tlustých kamenných zdí, zahrada je rozkošná a výhled báječný. Pro ještě lepší vyhlídku doporučuju vyhrabat se až nahoru nad Alcazabu, na nebo pod Castillo Gibralfaro, ale to musíte z pevnosti ven a jít spodní cestou nad zahradami při Paseo Parque.











No a na nákupy se musí do ulice Larios (takové naše Příkopy) a do přilehlých uliček. Najdete tu kromě obligátních háemek a hadrářských Zar i Zaru Home, COS, &Other Stories a místní divnobutiky. Mimochodem, v Praze otevřeli COS a rovnou v Pařížské. Jsem na něj upřímně zvědavá, protože čeští nákupčí, kteří se starají o to, co bude v českých obchodech za zboží, mi v poslední době vůbec neladí s mým v kusem. Tím líp, kupuju u českých a slovenských návrhářů a tím pádem toho kupuju mnohem míň. (Bohužel, kvalita je tak pade na pade.)


Larios


3 komentáře:

  1. A to je dobře, že je těch fotek tolik. Ráda jsem se zase po čase podívala na známá místa. Škoda, že jsme tenkrát ta muzea a galerie nevymetali víc, ale Picassa jsme dali, to jo. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak Picasso, víš jak... To se prostě musí, jinak by se člověk dostal do pekla... :)))

      Vymazat
  2. oh, galerie moderního umění - tam já bych mohla i bydlet :)

    OdpovědětVymazat