pondělí 22. února 2016

Jak jsme šlápli vedle

Jednou jsi dole, jednou nahoře, to je asi nejtrefnější přirovnání k našim pronájmům tady ve Španělsku. Někdo dokáže udělat z hovna chateaubriand se šampaňským a někdo ne. Silnější bere. A tak se nám stalo, že jsme si v Seville pronajali byt, který na fotkách vypadal přinejmenším třikrát tak velký, div ne s místností navíc.

Ale nezhroutili jsme se. Spíš jsme ještě teď udivení.

To, že k bytu patří kočka, která v něm žije, jsme věděli. To, že k bytu patří i paní od té kočky, to jsme ovšem nevěděli. Paní nás provedla bytem (pravda, netrvalo to dlouho), ukázala nám, že v ledničce můžeme sníst všechno, co tam nechala, rozloučila se s kočkou, sebrala svůj apartní kufřík na kolečkách a na 14 dní odešla. Takže jsme se ocitli v bytě s jejími věcmi, prostě se vším.

Za mírné improvizace jsme rozložili po krcálku ty naše věci, kam to jen šlo, zjistili, že žádný z kastrůlků v kuchyni nemá pokličku a že (už zase) nemáme k dispozici rychlovarnou konvici (takže ohřívání vody na čaj v kastrůlku bez pokličky bude trvat nekonečně dlouho). Martin objevil asi tak sto let neumytou moka konvičku (měl radost a umyl si jí, ale ani po týdnu nenašel odvahu si do ní kafe udělat) a já jsem se šla pověsit na nejbližší strom.

O tom, že v bytě není jídelní stůl a židle (co by tam taky bez stolu dělaly, že), o tom teda pomlčím.

Ale! Máme kočku!


Duna a všechny její obvyklé pózy. Za ten týden se z nás staly kámošky.


Always look on the bright side of life... Tak dobře. Krom toho, že máme domácího mazlíčka, který je vskutku milým zpestřením našeho osamoceného cestování, tak bydlíme v historickém centru Sevilly. Kousek od katedrály. Kousek od všech parků a fontán, od řeky, od restaurací. Máme to všecičko za rohem.

Asi jako kdybyste bydleli v Praze u Staromáku.
Ale rozhodně ne v Pařížský.

Spíš v nějaký postranní (spíš tmavší) uličce.

V baráku, kde bydlí starousedlíci a nemají moc rádi změny.

Jdu hledat nějaký opravdu krásný byt v Barceloně. Bude mít původní dlažbu, mosazné kohoutky, vysoké stropy a balkónová mříž bude ozdobně kovaná. Když na ten balkón vyjdu, budu mít výhled přímo na Sagradu Familii.

Jo a na střeše domu bude terasa, kterou budu mít sama pro sebe. Jdu na to.


Trénuju kreslení na koleni. Když nemáme ten stůl...

24 komentářů:

  1. Tak ještě tam s vámi paní od té kočky mohla zůstat, že...? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda! Mohla se třeba po dobu čtrnácti dnů vetknout mezi ledničku a kočičí záchod :D ...

      Vymazat
  2. :))),pro vás realita asi nic moc,ale mě to čtení dost baví!Dík za zpříjemnění poobědového kafe:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ne, Gábi, je to v pohodě. Máme teplou vodu, splachovací záchod, čistou postel... Tenhle základ je nejdůležitější. A všechno ostatní je pro pobavení čtenářů a naše zocelení :))).

      Vymazat
  3. Tyjo, jsem se lekla, že tam zůstala i ta paní :-) Ale ta kočka je skvělá!

    OdpovědětVymazat
  4. Koleno-kočka je dobrá :-) Kreslení na koleni má svůj švih, možná i sebou o zem :-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Markéto, je to tak fajn, přečíst si, kde zrovna jste a jaké to tam je. Já se jen tak nikam nedostanu. :o). Mám v Seville dobrou kamarádku, která tam 8 let žije. Kdybyste chtěli průvodkyni, nebo byste chtěli poradit s jiným bydlením. Alena a Róza (od Zuzky)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeeee, ahoj Alenko a Rózičko! :) Alen, děkuju za nabídku, ale už nám tu zbývá jen týden, celkem jsme se s tím zrovnali, takže dobrý. Sevilla je úžasná, kamarádka je tu určitě spokojená, což?

      Vymazat
  6. To jsou teda "radosti" ... ale zase vám to pěkně okoření dojmy a zážitky, až budete doma vzpomínat :-)
    A za tu kočku to rozhodně stálo, je úžasná! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Umazlenejší kočku jsem v životě nepotkala! :)))

      Vymazat
  7. Tak jo, přiznávám, pobavila jsem se a to jsem myslela, že se cizímu neštěstí smát neumím.... :) Alena

    OdpovědětVymazat
  8. Jako pobavila jsem se a zároveň si docela oddechla, že paní odešla, protože jsem v první chvíli měla strach,že bude i zároveň spolubydlící...tak držím palce do Barcelony!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si, Jani, taky oddechla, že pani odešla... Trošku jsem se bála :).

      Vymazat
  9. Promííííň, ale já se strašně směju!! :)

    OdpovědětVymazat
  10. Já jsem takhle chtěla bydlet v Melbourne, ale v bytě umělkyně - a fakt to byl náádhernej starej byt plnej krámů a umění. Taky to fungovalo tak, že paní si sbalila věci a vypadla - a my bysme bydleli mezi jejíma věcma, ale ve vlastní, resp. hostinský ložnici. Bohužel to nevyšlo, paní nebyla několik dní na příjmu, a když se ozvala, tak už jsme měli jiné - sterilní bydlení. K radosti mého muže :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jooo, to mohlo být krásné! My jsme z počátku našli jeden byt v Seville, který se nám moc líbil. Byl uplně plný knih, byly snad i na záchodě, v bytě byla pracovna zarovnaná knihama odshora až dolů, taky krásné obrazy a tak... ale když došlo na bookování, byl už pryč :). Škoda.

      Vymazat
  11. Myslím, že nejhorší je ta kočka - vypadá jako vetřelec z jiné galaxie :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee, ahoj! :)
      No vidíš, a přitom je to uplně milá kočička, žádný vetřelec :).

      Vymazat
  12. Moc držím palce na tu Barcelonu (moji milovanou a tiše záviděnou). V prosinci bych bývala měla několik tipů na přesně takové byty tvých představ a snů, ale chtělo by to vykrást banku. :-). Užijte si to tam! Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jano, díky! Byt už je zarezervován a je skoro přesně podle mých představ :))). Ani jsme tu banku nemuseli vykrást. Ale ano, dokážu si představit, že s neomezeným budgetem by se dalo sehnat modré z nebe... :D

      Vymazat