čtvrtek 14. ledna 2016

Nepruď a dej si kávu

To je ta španělská mentalita. Některé jejich zvyky jsou v mých očích, řekněme, dost nestandardní... Nerozumím jim ve chvíli, kdy po siestě přicházím k obchodu, který měl před pěti minutami otevírat a s nikým to ani nehlo. Vrata zavřený a prodavačka... prodavačka nejspíš někde tráví oběd s kávou v ruce. No a co?

Čech bude postávat a brblat před zavřeným obchodem, Španěl s elegancí sobě vlastní, zapluje do nejbližšího tapas baru.

Chci být Španělka.

Siesta, tedy čas na oběd a poobědový klid, trvá obvykle od dvou hodin odpoledne do pěti až šesti večer. Pak se obchody zase otevírají. Ovšem, někdy už se neotevřou vůbec. Proč taky, že jo?
A tak třeba společně se Švédkou, přišedší k místnímu bioobchodu přesně v šest, klábosíme o počasí v Čechách a ve Švédsku, zatímco je brána k našemu obchodu, který měl v těch šest otevírat, stále zavřená. Ve čtvrt se statečně rozejdem. V půl jdu opět kolem (skočila jsem pro vajíčka za roh do suproše) a přichází paní, odemkne roletu do výše jednoho metru, proleze pod ní a v obchodě zhasne. Právě se totiž rozhodla, že už neotevře.

Takže tak.

Onehdá jsem běžela do lékárny, aby mě zachránili od toho mega ekzemu, co mi naskákal v horách. Vyhrnula jsem si rukáv a chtěla jsem ohromit lékárníka, ale ten se nedal. (Nejspíš proto, že chvíli přede mnou prodával nějakému Angličanovi těsně nad hrobem něco, co nápadně připomínalo sexuální pomůcku. Nechci vědět víc.) Jenom na mě mrknul a klidným tlumeným hlasem pronesl "Un poco de cortisol, sí?" (Ano! Ano, prosím, kortizol, perte to do mě!) A zaplul někam do zadní části obchodu. Moc dobře věděl, co mi prodává, ale na cizincích nezáleží, ti můžou zajít hroznou kortizolovou smrtí. (Jenže za to může ten bioobchod, co neotevřel, protože jsem si vážně chtěla koupit jen měsíčkovou mast a bojovat s věrnými mlýny dál.)

V tu chvíli Španělsko miluju.

A mezi tím, plní se všechny malé i velké podniky, na ulicích je rušno, lidé zaplouvají do zahrádek a nebo si prostě sednou na židličky do ulice. Místa je tu víc než dost. Špatné pivo střídá skvělé víno, křik dětí, co si hrají kolem, dává člověku pocit, že je doma a že svět je strašně jednoduchý. Na talířcích s tapas trůní malé smažené rybičky, olivy a artyčoky na vidličku. Slunce zachází, ale je stabilních osmnáct stupňů. To se se sklenkou v ruce dá vydržet.

A staří páprdové hrají pod stromem domino.










16 komentářů:

  1. tak ráda bych na chvíli vypustila mozek, aby svět byl jenom jednoduchý, popsala jsi to přesně

    OdpovědětVymazat
  2. chtěla bych se tam odstěhovat, ale po půlroční portugalské etapě už vím, že na některý věci si prostě nezvyknu... kromě toho věčnýho svitu slunce, teda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych se sem na stálo nechtěla odstěhovat ani za nic ;).

      Vymazat
  3. No nevim, ja s chlapem, co ma spanelskou rodinu ziju a do zivota je tenhle "salamismus" a "langsamismus" celkem orisek. Ale se sarmem jemu vlastnim (jestli to tak muzu napsat) , mu vzdy vše vychazi a prochazi...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bylo napsané s velkou nadsázkou a já jsem přesně ta, co by z toho dřív nebo později vylítla z kůže ;).

      Vymazat
    2. Na druhou stranu jim tu "bezstarostnost" tak trochu zavidim. Umej zit...

      Vymazat
    3. Já nevim, já jsem tady velký neználek a po měsíci vim prd a po třech to bude stejné, ale s něčím si určitě taky lámou hlavu, ne? :)

      Vymazat
    4. Ale jo, lámou. Ale prostě nejsou tak příšerně pesimistický a negativistický jako Češi a berou všechno tak, že je prostě všechno řešitelný a zbytečně z věcí nedělají velblouda :)

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Lékárna není obchod.

    OdpovědětVymazat
  6. Trpěla jsem šílenými ekzémy, obě ruce po lokty zavázaný, jeden léčitel mě málem přivedl k smrti (mazáním oleje v kombinaci s ledovou koupelí ve vaně). V těhotenství nastala šílená hormonální smršť (sama od sebe) a ekzém zmizel. Záhada? Zázrak?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se tak někdy poštěstí a je to dobře :). Ale těhotenství kvůli tomu zkoušet nebudu... :))))
      Měla jsem dlouho pokoj. Až do těch něšťastných hor.

      Vymazat
  7. To bych jim asi i tu siestu odpustila za těch 18 stupňů :-)

    OdpovědětVymazat