úterý 29. září 2015

S čím se dá počítat

Tak jsem se zamyslela (au!) a řekla jsem si, že by bylo asi dobré alespoň zhruba nastínit, co a jak bude do Vánoc, neb nemálo zákazníků se mi rekrutovalo právě z řad čtenářů blogu.

S mojí funkčností můžete (vy, vánoční zákazníci) počítat do 15. prosince. Na tuty. Minulý rok v prosinci se ukázalo, že pošta dost nestíhá a některé balíčky šly i 10 dní (slovy: deset dní). Smutné, ale pravdivé. Myslím, že by bylo dobré počítat se stejným režimem i tento rok a připravit se na to. Objednávky by bylo velmi rozumné jasně definovat do konce prvního týdne v prosinci. Abychom měli nějaký zichr proti poštovní byrokracii/neschopnosti. (I když jsem si naprosto jistá, že ještě den před odletem budu jako každý rok uhánět na poštu. A udělám to samozřejmě ráda.)

V říjnu najedu na zimní náladu (i kdybych se u toho měla opalovat) a narobím nějaké vánoční cedulky a blahopřání. Přiznávám, že se na to jako každý rok těším. Je to hezké téma.

Kdybyste měl někdo čistě náááhodou na srdci přání v podobě zakázky na obrázek, prosím o prozrazení námětu do konce října. Klaním se a děkuji.

No, nebudu dělat Bardotku a strašně tajemnou, letos v zimě nebudeme daleko. Z praktických a pracovních důvodů budeme ve stejném časovém pásmu a v Evropě. Letos se totiž na zimu stěhujeme do jižního Španělska a poprvé v životě si kupujeme jednosměrnou letenku.

Samozřejmě jsem sondovala, zda by bylo možné kšeftovat s mým drobným tovarem i ze Španělska, ale když jsem zjistila výši poštovného do ČR, nápad mě přešel. Škoda. Byla by sranda běhat na španělskou poštu, jásavě zdravit už od dvěří "!Hola!" a tvářit se hrozně španělsky (což by mi samozřejmě neprošlo).

A protože nemám žádnou tématickou fotku, přikládám obrázek nových pohlednic. Jsou zatím k prodeji na Fleru a až se k tomu dokopu, dám je i všude jinde.

Jo, abych nezapomněla! Výrazně jsou zlevněné všechny plakáty, sešity, trička a balící papíry. Mrkněte buď na Fler nebo na ArtBe.

Přeju moc krásný týden a tak prostě.



neděle 27. září 2015

Music Inspiration #76 - Suede

Já o nich vlastně skoro nic nevim. Shame on me. Ale je pravda, že jejich nejprofláklejší singly znám zpaměti, mám je v iTunes označené jako nejoblíbenější a jsou součástí mého "vražedného" výběru skladeb, které si pouštím, když sedám za volant.

Pravda, jejich sláva už je strašně dávno pryč, i když se dali znova dohromady, ale co teď hrají, to opravdu netuším. Tihle Britové byli ve své době právem hýčkanými hvězdami. Založili se v roce 1989 v Londýně a patří do šuplíčku britpop a nebo alternativ rock.

Jejich typicky britský look počátku devadesátých let je kouzelný.

Zdroj www.thesun.co.uk


Animal Nitrate (Suede, 1993)




Stay Together (single, 1994)

pátek 25. září 2015

Je stará

Ta skříň.
Skříň výkresová.

Původně jsem heroicky poptávala u ověřených prodejců repasovaného nábytku klasiku, výkresovou skříň, arbor, která je velká jako kráva. Takovou, kterou známe z výtvarných škol. A říkala jsem si, že jestli ji seženou, že nevím, kam ji dám.

Jenže vesmír ví. A tak mi seslal, respektive Keporkakům seslal do cesty výkresovou skříň o velikosti A3. A to stačí.

Prý byla v hrozném stavu. A prý je asi sto let stará. Když ji otevřu, cítím stejnou vůni, jakou znám ze střední školy. Nedokážu to identifikovat, ale ta skříň musela stát v nějakém výtvarném ateliéru (překvapivě).

Mám z ní obrovskou radost. Zároveň ve mně rozdmýchala plamínek naděje, že snad jednou budou v našem bytě převažovat věci, které nejsou z Ikey (při vší úctě k Ikee). Večer jsme si v posteli spokojeně spočítali na prstech (jedné) ruky, co už jsme všechno pořídili mimo skandinávský obchodní řetězec a šťastně jsme usnuli.

S tímhle třicetikilovým balíčkem mě mezi dveřma u baráku nechal samotnou stát řidič Toptransu a odjel. Pánbůh mu to oplať na dětech. Hajzl. Mimochodem, začíná mě dost prudit ten pruhovanej koberec. Asi poletí. 

A jak vidíte, skříň na výkresy už jsem moc potřebovala, neboť si moje díla začala být už vzájemně nebezpečná. Druhá věc teda je, že jsem pak při třídění dobrou polovinu výkresů vyhodila (a zároveň se zhrozila, jak příšerně jsem kreslila před rokem), ale to už je stejně jedno. Skříň mám!

Voilá!



Ano, je stará. Chvála přírodo! Odmítla jsem jakékoliv natírání, moření a cosi dalšího a vybrala jsem jako povrchovou úpravu jen vosk.
Skříň už se u nás zabydlela jak z vnějšku...

...tak i z vnitřku. A už jsem v ní stihla udělat i bordel. Jak sami vidíte.

Tak pěkný víkend a ať žijou nové staré věci.

čtvrtek 24. září 2015

Adoptovaní papoušci

Byli na přání, nakonec je objednavatelka nechtěla. Nelíbili se.

Tak, stane se. Ale vybírám od té doby na zakázky zálohy. Abych alespoň čas strávený nad prací měla maličko pokrytý. Člověk se pořád učí.

A velké díky patří Báře aka Emě, která se nad tím odmítnutím roztomile rozhořčila a adoptovala je. Papoušci jsou v dobrých rukách, kam ostatně stejně patřili.




středa 23. září 2015

Strašně jsem zvlčila

Nikdy by mě to ani ve snu nenapadlo (což se mi ale stává docela často), že by mne někdo, koho neznám a on nezná mě, požádal o návrh na tetování. Fíha!

Tetování je velmi osobní záležitost. Já mám třeba uplně neutrální tetování, které nic neznamená a je jen ozdobou, ale konkrétní obrázky, které vyjadřují nějakou symboliku, myšlení, vzpomínky, (doplňte si dalších tisíc fatálně znějících podstatných jmen), to je něco speciálního. A je to na celý život.

Když mne (elektronicky) oslovil uplně neznámý muž, že by ode mne chtěl vlka v pohybu ve stylu watercolor tattoo, měla jsem trochu divný pocit. Moc se mi do toho nechtělo. Příliš velká zodpovědnost. A taky to bylo trochu strašidelný. Ale pak ve mě samozřejmě zvítězilo moje výtvarné já (čti ego) a šla jsem do toho. Protože vlk. Kdo by neměl rád vlky!

Namalovala jsem vlků několik, aby bylo z čeho vybírat. Schválně, tipnete si, který to vyhrál?
Ten jeden je samozřejmě jen a jen svého nového majitele, ostatní jsou k mání jak v originálu, tak jako reprodukce.











Nemůžu si pomoct, ale tenhle mi připadá hrozně legrační. Má takový dost specifický výraz...




P.S. Jsem strašně zvědavá na výsledek a tak doufám, že nakonec dojde k šťastnému konci a jeden z těch tří tatérů z celé republiky, kteří umí takhle tetovat, odvede pěknou práci. Držím palce!

pondělí 21. září 2015

Zelení kámoši

Tenhle rok dostali pěkně za uši v tom vedru. Někteří vlivem slunce hrozně zčervenali a vyrostli, někteří se zcrvkli. To hlavně ti malí, co jim nestačila vláha uvnitř sebe. Za pár dní už pošupajdí na teplé místo doma a přestanu je (skoro) zalévat.

Mám je ráda, protože jsou jediní, kdo v pohodě přežívají na naší šílené terase a nemusím je dvakrát denně zalévat. A proto si zasloužili zvěčnit.

Digitálně. Ilustrovaně.



A nebo takhle?




A nebo, že by....?

Ale to je jen náhled, který ve skutečnosti neexistuje.

sobota 19. září 2015

Music Inspiration #75 - Southpaw

Pražáci, co vypadali na pódiu báječně. Parta hodně dobrých hudebníků s charismatickým frontmanem Jiřím Burianem aka Gregory Finnem (můžete ho pravidelně slyšet jako moderátora na Rádiu 1) založili kapelu Southpaw v roce 1996 a na začátku nového milénia lámali dívčí srdce na silné melodie s tanečními rytmy.

Viděla jsem je a nemohla z jejich bílých košil spustit oči. Tak moc se mi líbí, když chlapi vypadaj dobře. Možná, že kdyby hráli dnes, měli by všichni plnovousy a ulízané vlasy vyfoukané dozadu, ale naštěstí to v jejich době nebylo v kurzu.

Zdroj www.palacakropolis.cz
Pages (Addiction, 2008)




Toi Toi Song (Boys Make Noise, 2004)


pátek 18. září 2015

Legíny objednám!

Přiznávám, že mě překvapily včerejší reakce na legíny se sýkorkami. Příjemně!

Tak mám pro vás nabídku a to takovou, že udělám hromadnou objednávku a pokud se nás sejde dost (teď mám na seznamu 5 holek) můžu udělat objednávku rovnou a nečekat na poštovné zdarma, které mi čas od času stejně unikne, protože je jen jeden den v měsíci.

Jednoduchá kalkulace a fakta:

Nehodlám na tom nijak extra vydělávat (alespoň ne tentokrát, hi hi) cena legín je 35 dolarů = asi tak 875 Kč, plus 100 Kč za poštovné ze Států a po Čechách. To máme celkovou cenu včetně poštovného 975 Kč.

Nemám ráda rozepisování cen na blogu ani na Facebooku, tentokrát mi to přijde příhodné, abych to nemusela psát do každého emailu zvlášť. Proč to rozepisování nemám ráda? Připadá mi to neestetické. Fakt.

Čas na rozmyšlenou máte, samozřejmě. Dáme na to týden, to by mělo být akorát. Pro puntičkáře (ó, jak vám rozumím) to je do 25. 9.

Co se týče velikostí, tak mám s těmi jedněmi legínami takovou zkušenost, že je to M a já už je mám tak akorát, příště bych šla možná do L. Moje konfekční velikost kalhot je 40.

Kdo bude chtít legíny objednat a v říjnu se vytahovat sýkorkama, napište mi email na jinochova@gmail.com. Platbu budu muset chtít předem. Ale nebojte, víte kde mě najít.

Krásný víkend přeji!




Ještě materiál! 88 % polyester, 12 % spandex.

Jedna odpolední poznámka: hromadnou objednávku musím zrušit, neb jsem zapomněla, že při takovém objemu se z USA platí clo a dph. No, stane se. Ale až bude den bez poštovného, dám vědět a každý si ten svůj kousek může objednat sám. Jen tak to bude bez cla a dph. Omlouvám se za zmatky!

čtvrtek 17. září 2015

Velmi přiléhavé sýkorky

Dalo by se říct, že to jsou sýkorky, které se od vás nehnou.

Legíny podle mého vlastního návrhu. Šité v Kalifornii. Mít na zadku made in USA, to už je v dnešní době panečku slušnej hardcore...

Jsou kvalitně ušité a díky zvýšenému pasu mi nepřeštípnou bůček vejpůl. Good!







Join, or die. Yes!




Nejsem teda uplně modelka, ale je fér ukázat ty legíny celý. Myslim.

středa 16. září 2015

Krajka

Nevím, jak vám, ale mě to připomíná krajku.



Původní obrázek s vodovkovými skvrnami a perokresbou.

Obrázek oskenovaný a převedený do křivek.

Detail



pondělí 14. září 2015

Beauty Note: Podzimní počítání mrtvol

Tak už se to pomalu blíží! Období mrtvolného ksichtu, kdy je potřeba tu máznout něco tónovacího krému, tu přeprášit červená místa pudříkem, tu namalovat pár svěžích líček.

Já, jak se na ženu mého věku nesluší a nepatří, barvičky během požehnaných dnů letních bojkotuju. Blazeovaně se vystavuju bez nánosu čehokoliv. No, dobře, řasenku si dám. I když si omylem koupím třeba tmavě modrou místo černé.

Ale tohle období, říjnem počínaje a květnem konče, je prostě nekompromisní.

Svůj aktuální tónovací krém jsem si pořídila asi před čtyřmi lety. Tvářenku zhruba před devíti (!). Obojí se už trochu bojím používat. Trochu víc se toho bojím. Nejspíš to vyhodím, ale ne hned. Ještě tam něco je a tvářenka už je na dně sice "děravá", ale po stranách je jí ještě dost. Na dalších deset let nejspíš.

A ten krémík, kdyby se mu odlomila na vršku ta letitá krustička... třeba ho tím chránila před projitím (jak se sakra skloňuje slovo "prošlý"?)...

Tak dost.

Budu na sebe hodná. Buďme na sebe hodné! Zasloužíme si to. Protože pracujeme, milujeme, vaříme, uklízíme, vychováváme, rodíme, trpíme, bojujeme. (Prosí, trpí, sází.) (Mě napadlo.)

Mám pro vás pár ověřených kousků, které můžu bez uzardění doporučit. A když už se zardím, tak jen díky té tvářence. Slibuju.

Mám všechno od značky Guerlain jen díky tomu, že tak krásně voní po fialkách. A že když si ji plácnu na ctěný gezicht, nemám pocit, že jsem se proměnila v něco jiného. Takže stále Myyna. S láskou.




Meteorití kuličky (Météorites, perles de poudre) nejsou nezbytné, ale krásné. Ok, trochu (víc) marnivost. Ale když chcete rozjasnit a nevadí vám jemný třpyt, pak jsou meteority ty pravé. Kdybych nechávala kuličky se třpytkami jen na příležitostné večerní líčení do divadla, tak mi v koupelně zkamení a jednou je najdou archeologové hned vedle mojí protézy. Tak je používám na den. Když se chci blejsknout.


Kompaktní pudřík z legendární řady Terracotta (Terracotta, jolie teint, poudre bonne mine naturelle, odstín 00 clair, light blonde). Mrzí mne, že jsem prošvihla původní pudry z téhle řady, které byly luxusně lisované v krásných obrazcích. Bohužel, smolík, už se neprodávají. Udělala jsem dobře, že jsem si pořídila nejjemnější a nejsvětlejší odstín, protože ačkoliv nejsem klasická bledule (ale jen o stupeň vybarvenější smrtka), tak mi tenhle odstín sedí báječně. Viz. poslední (ne uplně nejdetailnější) foto. Výsuvný štětec si nemůžu vynachválit a je ze Sephory. Sice jeden z nejlevnějších, které měli, ale je výborný. Pudřík samotný je hodně jemný, nedělá nánosy, nezpůsobuje "mapy" na nose a matuje.

Meteorití kuličky lisované do pudru (Météorites compact, clair 2). Rozdíl mezi kulatými kuličkami a lisovanými kuličkami? Žádný! Kromě toho, že kuličky jsou levnější. Eh. (No, ale nevypadá báječně?) Tudíž platí vše, co jsem napsala ke kuličkám. Prozářit, rozjasnit, vonět!


Tvářenka Rose aux joues, 04 pink punk (jo, to mě pobavilo). Kromě toho obalu, který je nanejvíš reprezentativní (v případě, že si budete na luxusním záchodě, v luxusní restauraci před luxusními paničkami krášlit líčka, rozhodně zabodujete), tak je tahle double tvářenka, ačkoliv to tak nevypadá, velmi decentní a vykouzlí nenásilné panenské zardění. Nedoporučuji bledulím non plus ultra, tam to bude chtít nějaký světlejší odstíny, tipla bych si.

Vidíte něco? Nic? Tak to je naprosto v pořádku. To si právě kupujeme. A všichni si myslí, jak báječně, svěže, mladě, vyspale, cokolivchcete vypadáme. Cha! Naivové!

A příště si dáme ty tekuté věci. Myslím jako kosmetiku.

sobota 12. září 2015

Music Inspiration #74 - Nick Cave

Vůbec nechápu, proč má až číslo 74. Musím říct, že ta čísla rozhodně neznamenají míru mé obliby daného interpreta, ale spíš to, co mě zrovna inspirovalo, jakou mám náladu a na koho jsem si vzpomněla.

Dnešní nálada je ryze pod psa, ale je to nálada páteční, takže doufám, že až to budete v sobotu číst, bude mi bezva, všechno bude prima a já budu ve výborné formě.

Nick Cave je Australan. Podstatné pro jeho tvorbu, ale byly i jeho domovy v Berlíně nebo v brazilském Sao Paulo, kde podle svých slov v jedné z jeho autobiografických knih nedělal nic jiného, než bral drogy a souložil. Jak už to ale u takových neřestníků bývá, se stářím přišla moudrost a zklidnění, Nick se obrátil na víru a na přelomu nového milénia místo rozčilených a našláplých skladeb, začal vzívat (ještě víc) boha, texty prošpikoval modlením a celkově se zklidnil.

Zhruba v tu dobu jsem ho přestala poslouchat.

Znamená pro mne ale hodně. Probojovala jsem se s ním skrze pubertu a plakala u Murder Ballads. V Teplicích na Palmě (tepličtí matadoři vědí a chápou) jsem si na pravidelných rockových čtvrtcích (?) žádala o The Whipping song a strašně to prožívala. Jeho kniha A uzřela oslice anděla byla jedna z nejsilnějších knih, jakou jsem tehdy četla a to nejspíš jenom proto, že mi bylo 16. Celkem si dokážu představit, že dneska už bych ji otráveně zaklapla. (Ale třeba taky ne.)

Pana Nicka jsem viděla dvakrát na koncertě. Jednou na úžasně komorním koncertě v Praze a jednou na rockovém fesťáku, kde to nemělo vůbec šťávu. I když ten převysoký klátící se pán, co připomíná nalomenou tyč, má charisma jako bejk.



Zdroj fanart.tv


Tak tedy vzpomínaná a legendární The Whipping Song (The Good Son, 1990).

Zdatně mu zde sekunduje Blixa Bargeld, člen nezapomenutelných industriálních Einstürzende Neubauten. (A na to, že je znám a umím to vyslovit jsem kdysi balila kluky.)




Ain't Gonna Rain Anymore (Let Love In, 1994)