pondělí 29. června 2015

Na hromádce

"To je skvělý, tenhle tvůj přístup! O tom bys měla napsat článek na blog..." řekla mi kamarádka, když jsem (s povzdechem) konstatovala, že nové látky z naší oblíbené metráže, jakkoliv jsou pěkné, nekoupím, dokud nespotřebuju ty, co mám doma. (Nemám tam těch čárek v souvětí nějak moc?)

No já nevím. To, že nehromadím látky, ještě neznamená, že nehromadím něco jiného, žeano. Rozhlížím se kolem sebe doma. Čeho mám moc? Oblečení to není. Knihy se snažím kupovat jenom ty, do kterých jsem se opravdu zamilovala, zbytek si můžu půjčit. Ledničku většinou před dalším nákupem vyjíme, šampon mám taky jenom jeden, krém na obličej též. Boty. Bot mám míň, než moje mamka, ale víc, než skutečně nosím. To je pravda. Většinu pokojových kytek jsem rozdala. Gumičky do vlasů, které jsem dříve prokazatelně shromažďovala, jsem darovala. Mám hodně sypaných čajů, ale ty spotřebovávám. To se nepočítá.

Že by fakt nic? Tomu se nechce ani věřit.

Už jsem si o sobě skoro začínala myslet, že jsem převlečený Gándhí. A pak se to stalo. V pátek jsem se rozhodla, že vyklidím naši špajzku, rozuměj - skříňku a nestačila jsem se divit...

... jeden mlýnek s pepřem ještě z dovolené ze Španělska před X lety. Druhý mlýnek s pepřem. Neotevřený. Sáček s pepřem. Zcela nová krabička s pepřem. Na jídelním stole uplně plný mlýnek. Na pepř, samozřejmě. A všechny pepře ty samé, barevné.

A je to venku. Hromadím!

Pepře.

A já si myslela, že to bude něco zajímavějšího! Omlouvám se...





sobota 27. června 2015

Music Inspiration #63 - The Heavy

Beaty! Beaty! A pěkně nahlas.

Má to drive. To přesně potřebuju. Nechat se pořádně nakopnout až do nebes a rozesmátých končin.

The Heavy, můj nový objev z Británie. Na hudební scéně poměrně krátce (od 2007), ale šlape jim to věru dobře. A jsou to sympaťáci.
Přeskakují z indie rocku k neo soulu a funku. A nezapomínají na bicí. To má Myyna ráda. Dobrý! Chci koncert!



Zdroj 100xr.com



Big bad Wolf (The Glorious Dead, 2012)




How You Like Me Now (The House That House Build, 2009)


středa 24. června 2015

Naučit se být nezávislá na blogu

Události posledních týdnů mě naučily tomu, co jsem si za téměř tříletou existenci svého blogu nedokázala vůbec představit - přestat řešit co dám na blog, abych neztratila čtenáře.

Jestli nějaká pravidelná blogerka tvrdí, že čtenost svého blogu neřeší, pak já tvrdím, že kecá. (Výjimkám potvrzujícím pravidlo se omlouvám.)

Abych byla upřímná, zatím jsem tak ve dvou třetinách cesty a připadám si jako na odvykací kůře, ale myslím, že to půjde. Většinou jsem se svých různě velkých závislostí nakonec vždycky zbavila.

Cesta je stejná, přestat na to myslet.

Panika se mě zmocňovala z počátku pokaždé, když jsem si uvědomila, že na blogu nebudu mít v následujících dnech, možná měsících, tolik příspěvků jako dřív a tím pádem budu pomalu, ale jistě přicházet o čtenáře. Jakkoliv anonymní čtenář, který přestává být svým způsobem anonymem ve chvíli, kdy blog otevře a tím pádem se přičte další jednotka k počtu lidí, kteří aktuální příspěvek otevřeli, tvoří celek, jež může být časem omamným prostředkem. Čísla! Kdo by to byl řekl, že?

Máme tu takových lákadel díky vysokým číslům čtenářů... Pozvánky na akce! Reklamy! Rozhovory! Testování zboží zdarma! Pozornost okolí! Komentáře!!!

A někdy i přivýdělek.

Uf.

Miluju svojí práci. Miluju i svůj blog. A možná proto pro mne bylo lepší omezit příspěvkování a lovení nových čtenářů, protože za každou cenu to dělat nechci. Mohla bych, a při své kreativnosti si to dokážu živě představit, vymyslet desítky příspěvků o ničem a udržet tak blog v chodu a svištět si dál blogosvětem, jakoby se nic nestalo. Tak to ale nechci.

Takže jsem na odvykací kůře, která se o to lépe snáší, čím zajímavější práci dělám.

Protože čas ubíhá rychle.

Nevím, jestli se to někdy vrátí do starých kolejí, kdy jsem článkovala skoro denně. Nejspíš ne. Ta svoboda nemyslet na to je ohromující. Byla bych ráda, kdyby se blog stal takovým malým ostrovem uprostřed blogového světa, který začíná být plný reklam, což mě unavuje. Nejhorší na tom je, že ty reklamy jsou většinou zadarmo, takže si všechny ty řetězce a korporace, vydělávající neuvěřitelné částky, mnou ruce jak to krásně očůraly. No ok, když to tak někomu vyhovuje...

Nicméně musím jedním dechem konstatovat (a tím zároveň tak trochu popřít vše, co jsem tu teď napsala), že jsem ráda za ty, co se nadále vrací. Protože blog bez čtenářů je blog mrtvý. Výkřik do prázdna.

Tak krásný den přeji!



úterý 23. června 2015

Nebodá!

Nesytka sršňová je motýl. Nevypadá, ale je. A tím pádem je pro člověka neškodná, nicméně si nedokážu moc představit, jak bych se zachovala, kdyby mi sedla na rameno. Asi bych uplně klidná nebyla. Což se ale nevylučuje s tím, že si myslím, že nesytka je krásná.

K nesytce sršňové jsem se dostala zakázkou od milé paní.... Sršňové. Doma už prý pro ní má vyhrazené místo.

Jsou zakázky, co se neodmítají a tahle patřila mezi ně. Protože hmyzí říše, ta mě taky baví. A baví mě, jaký má paní S. smysl pro humor.

A příště, příště by mě mohl oslovit třeba pan Otakárek! To by bylo velmi milé.











sobota 20. června 2015

Music Inspiration #62 - OST Romeo + Juliet

Psal se rok 1996 a Leonardo DiCaprio s Claire Danes teprve začínali... Budoucí hvězdy se sešly ve filmu inspirovaném klasickým divadelním dramatem Williama Shakespeara Romeo and Juliet, situovaným do současné doby na pláže Verona Beach.

Přiznám barvu, že film jsem nikdy neviděla (a nejspíš to napravím, protože posbíral řadu ocenění), zato soundtrack znám zpaměti. Je výborný.

A je dost těžké vybrat jenom dvě věci. Takže výjimečně vybírám tři, protože Radiohead nemůžu vynechat a ty zbylé dva taky ne. Krásný (nedramatický) víkend přeju!


Zdroj popclassicsjg.blogspot.com


Local God (Everclear)




Whatever (I had A Dream) (Butthole Surfers)




Talk Show Host (Radiohead)


středa 17. června 2015

Prázdninová sada

Být sama sobě manažerkou, sekretářkou, marketingovou ředitelkou, kreativcem, fotografkou, grafičkou, redaktorkou, produkční, obchodníkem a výtvarnicí je někdy tak trochu... (doplňte si sami). Ještě, že nemusím být účetní.

Tak co jsem to vymyslela tentokrát...?

Inu, prázdninovu sadu (říkejme jí třeba PS). Protože v pátek přišly z tiskárny náramně letní sešity. Takové, které mám já osobně chuť zabalit do kufru na dovolenou (doufám, že v srpnu) a zapisovat si do nich všechno letní a pěkné a nebo si do nich prostě jenom skicovat.

A tak mě napadlo, když prázdniny začnou co nevidět, že bych vytvořila speciální prázdninový balíček s pohlednicemi, nálepkami, sešitem a pexesem. A tak jsem to dovymyslela, nafotila a myslím, že je to hezky letní.

Všechno je samozřejmě možné pořídit i samostatně.

A pod heslem "Posílejme pohlednice!" zahajuju pohlednicovou sezónu, ať se paní pošťačky taky jednou na poště dívaj na něco pěkného.




Sešity jsou tentokrát pěkně tlusté. 80 stránek se ukázalo jako ideální počet. Alespoň na pohled.



Ještě jsem připravila PSS (prázdninový sešitový set), který obsahuje Letní a Ovocný sešit za lepší cenu, než kdybyste je kupovali zvlášť, ale PSS je jenom 20 ks, protože Ovocné sešity už docházej.

Samostatný Letní sešit (pro pořádek SLS) je tu. Je dvojnásobně tlustý, než předešlý!

pondělí 15. června 2015

Krajina

Výlet v čase zpět. Zachtělo se mi vidět Kamenického Šenova, kde jsem středně studovala a nebyla tam na procházce téměř dvacet let.

Vydaly jsme s Bárou aka Ema Mamisu, protože ta ze stejného kraje pochází a minulý rok jsme zjistily, že se nejspíš známe už od mojí střední školy, kam chodila pomáhat dědečkovi do knihovny.

Měla jsem strach ze slz, ze silných emocí, z návštěvy míst, kterými jsem procházela jako dospívající holka. Místo toho mě překvapila radost, že tam jsem, že těmi místy můžu procházet a že se toho změnilo dost, ale něco třeba vůbec. Například školní brusírna a nebo modelárna, kam jsem nakukovala skrz okno.

Chtěla bych dovnitř. Ale byla sobota.




Prošly jsme oblíbená místa, mezi která rozhodně patří tichý a naprosto geniálně situovaný starý šenovský hřbitov ještě z dob, kdy se v Sudetech mluvilo německy a Kamenický Šenov bylo bohaté sklářské město (za první republiky dokonce okresní). Nevynechaly jsme ani Panskou skálu aka Varhany a zamračily se na sprzněné náměstí s (naštěstí) zachovanou kašnou. Prošly jsme expozici sklářského muzea, na které jsem v době studií z vysoka kašala a v sobotu v něm nacházela samé poklady.

Nerada se v životě ohlížím, ale tohle bylo dobré ohlédnutí. A nabilo mě to novou energií a posílilo přesvědčení, že je dobře, že dělám to, co teď dělám.






A taky jsme si zatesknily nad zaniklou veleúspěšnou lustrařskou fabrikou Elias Palme, která neprodukovala jen lustry, ale také například skleněný nábytek pro harém indického mahárádži. Jak pravila tabulka v muzeu, všechny objednané kusy nábytku byly dodány ve smluveném termínu. Prostě kabrňáci!




A foukla jsem si do skla. Protože jsme příliš dlouho okouněly před otevřenými vraty maličké sklářské hutě. Okouněly jsme tak přesvědčivě, až nás pánové skláři vyzvali k návštěvě. A trvali na tom, že si musíme fouknout píšťalou. Tak jsem si foukla. A na rozdíl od Báry, která vykouzlila krásnou baňku, jsem na několikero nadechnutí vytvořila "sněhuláka". K nemalému pobavení pána, co mi pomáhal točit píšťalou. No co, bylo to tak, jak má být. Bára přece dělá ty přesné tvary a já zase různou fantasmagorii. Všechno je tedy v pořádku.



Vidíte ten dokonalý prstoklad? Prostě píšťala, neasi... Možná bych se měla obarvit na blond.

A v neděli jsme se stavily na Kokoříně a po cestě ještě na oběd a na levandulovou a brusinkovou domácí limču v restauraci Truhlárna, kde je to hrozně krásný, obsluha milá a jídlo vynikající.
Jo a na mělnicku jsme pořídily ranec ovoce za poloviční cenu, než jej kupujeme v Praze. A to potěší!





Co vaše ohledy zpátky? Procházíte kolem svých škol s nostalgií?

P.S. V sobotu večer jsme si zašly v Novém Boru na velmi komorní koncert kapely Zuby Nehty. Dokonalé načasování koncertu. Dokonalá retrospektiva.

sobota 13. června 2015

Music Inspiration #61 - Garbage

Devadesátková láska, co přežila všechna příkoří nového století. Poslouchám je od střední do dneška a oni na oplátku do dneška jako kapela existují. I když s výraznými změnami v obsazení. Důležité ovšem je, že naštvaná Shirley Manson zůstává.

Zdroj nme.com

Kapela vyletěla ke hvězdám v roce 1993 a s nesmírnou rychlostí sbírala hudební ceny po celém světě.
Mají už tak dobře vyděláno, že si v roce 2011 založili svoje vlastní nezávislé nahrávací studio Stunvolumes Records. Jakožto hvězdní zástupci alternativního rocku nahráli i ústřední skladbu k bondovce The World Is Not Enough a tím se stali prakticky nesmrtelnými.

Vow (Garbage, 1995)



The World Is Not Enough (James Bond, The World Is Not Enough, 1999)


čtvrtek 11. června 2015

Martin Velíšek

Výtvarník Martin Velíšek (1963) maluje tak specificky, že ho naprosto bezpečně rozeznáte mezi jinými. Mám k jeho dílu vřelý vztah i proto, že se narodil ve stejném městě jako já a studoval stejnou střední školu. Dokonce byly na škole v kabinetě ateliéru kresby a malby v deskách nějaké jeho obrázky, myslím, že portréty a už tehdy jsem si říkala, že to je naprosto nedostižný. Byl a je nesmírně talentovaný člověk.

Martin Velíšek posbíral velkou řadu cen, má České lvy za výtvarné zpracování filmů Fimfárum Jana Wericha a Fimfárum 2. Jeho díla jsou zastoupená v muzeích a galeriích po celém světě.

Bohužel jsem minulý rok zachytila zprávu, že tak mocně propadl alkoholu, že přestal uplně pracovat a není schopný malovat. Jeho bývalá žena se pokusila o Martinův návrat k výtvarnu a uspořádala speciální aukci. Více info v článku. Nevím, jak to dopadlo, ale pevně doufám, že se Martin k malování vrátil.

Vybrala jsem pro vás hodně zajímavé ilustrace k netradičně pojaté Babičce od Boženy Němcové. Text je původní, ovšem ilustrace velmi svébytné a dost vtipné. Jsem ráda, že tu knihu mám, protože si myslím, že takhle skvěle už nikdo nikdy Babičku ilustrovat nebude.

Žádný zkostnatělý sentiment.

Výtvarník Martin Velíšek


Výtvarník Martin Velíšek

Výtvarník Martin Velíšek

Tady prosím o speciální pozornost. Všimněte si limuzíny a domečku s radarem/satelitem (?) u "zámku". No není to legrace?

Výtvarník Martin Velíšek

Výtvarník Martin Velíšek

Knížka je plná takhle zvláštně krásných ilustrací s různě skrytými vtípky a to mě moc baví.

Nebo si myslíte, že by měla být Babička ilustrovaná pouze ctihodně a váženě?
Mimochodem, víte, že babička je fiktivní postava?

středa 10. června 2015

Moje první zkušenost s Airbnb

Webové stránky Airbnb nabízejí ubytování po celém světě. Nemá to téměř nic společného s neosobním hotelem, snad kromě toho, že dřív nebo později musíte odjet. Je to lákavé a je to mnohdy výhodné. Nasajete atmosféru města přesně tak, jak ji nasávají místní, včetně pachů z kuchyní, míjení se sousedy na chodbě a stání v ranní frontě na čerstvé pečivo.

Můžete se chvíli cítit jako součást místa, ve kterém byste třeba moc rádi ve svých snech žili.

Pokud nemáte finanční limity, můžete si dovolit neskutečný komfort. Od designových loftů, až po umělecké ateliéry, domy s bazény a nebo byty v samotných srdcích těch nejkrásnějších měst světa. Musím přiznat, že když jsme v Nikaragui stáhli aplikaci Airbnb do iPadu, měla jsem na hodně hodin vystaráno a procházela se v bytech po celé planetě. Myslím, že je to návykové.

Vyměnit ve Španělsku soukromý byt za hotel se rozhodně vyplatí. Španělská ekonomická krize donutila majitele bytů k poměrně slušným cenám i v samotných centrech měst. Teď na léto se samozřejmě zejména ubytování u moře výrazně zdražuje, ale jinak jsou ceny pronájmů akceptovatelné.

A moje první zkušenost?

Byla dobrá. A určitě ne poslední. Na stránkách aplikace jsme si se Simonou vybraly z nepřeberného množství bytů místo, které bylo nedaleko Sagrada Familia a zastávky metra. Metro v docházkové vzdálenosti je základ, když se chystáte do velkého města. Navíc, to barcelonské je velice přehledné a intuitivní a já tvrdím, že se v něm lze orientovat téměř okamžitě.

V aplikaci si můžete kromě hledaného města nastavit i finanční limit a datum, kdy chcete v místě bydlet, což je velmi výhodné a ušetří vám to spoustu času. 

A pak už jen listujete, prohlížíte...

Osobně doporučuju pročítat i recenze těch, co už tam před vámi byli. A pokud odjíždíte v zimě, kontrolujte si, zda je v bytě topení. To totiž není v jižních zemích uplná samozřejmost a zima tam dokáže být taky. Hádám, že asi nechcete mít během dovolené doma 15°C.

Jediná nevýhoda je, že se platí celá částka za ubytování předem. Myslím, že je možné se třeba pokusit s majitelem dohodnout pouze na záloze nebo něco podobného, ale základ je takový, že platíte hned.

Poznámka: podle komentáře od Aničky doplňuju, že částka, kterou jste zaplatili, je majiteli odvedená na účet až 24 hodin po vašem příjezdu. Takže jsou chráněné obě strany. Jak vaše finance, pokud nejste spokojení, tak majitel od případných "divných" návštěvníků, které může okamžitě vykázat.

My jsme si vybraly naštěstí dobře. Byt byl na španělské standardy nečekaně prostorný. Majitel byl milý a viděli jsme se jen první den. Pak už jsme jenom nechaly klíče na stole a odfrčely.
Byt měl geniální polohu, ale dvě nevýhody. Jednak nás zaskočila absence výtahu (tahat kufr do pátého patra uzoučkou chodbou bylo hodně náročné) a jednak je v centru Barcelony opravdu velký rachot, což se ani v noci moc nemění, obzvlášť, když máte nedaleko nemocnici. Jenže centrum je centrum, nikdo nemůže čekat, že tam bude klídeček. I tak bych tam jela klidně znovu.

A tady je pár fotek a odkaz na "náš" byt. Třeba se vám to jednou hodí.


Výhled ze střechy.

Typická španělská chodba. Úzká. Hodně úzká.

Jídelna

Vchod do domu. Po jedné straně voňavé květinářství, po druhé straně pekárna. Naproti supermarket.

Obývák

Jeden pokoj, který měl skříň...

... druhý pokoj měl komodu.

Výhled z pokoje a jídelny.

Kuchyně. Plně vybavená, chyběla jen myčka a místo klasické trouby byla mikrovlnka.


Zapomněla jsem vyfotit koupelnu, což je škoda, protože byla pěkná. Celá nově udělaná.

A co vaše zkušenosti s Airbnb? Máte nějaké? Doporučili byste mi nějaké místo?

pondělí 8. června 2015

Za trvanlivost ručím!

Přátelé, musím si ublognout, jinak to nejde. Po blogu se mi stýská, nebudu nic zastírat. Ale hlavně pro vás mám něco nového.

Nejdřív musím konstatovat, že už konečně (!) nemáme krabice doma po zemi, ale ve čtvrtek jsme ve třech proměnili celou jednu dlouhou zeď v obýváku v policový ráj. První krok je za námi. A protože jsem magor, tyhle police se všemi věcmi ještě zakryjeme roletami, aby mě nerozčilovalo, že je všechen ten můj kreativní bordel vidět. Zatím sbírám fotky a až bude hotovo i s maskovacím systémem, pěkně se pochlubím, to dá rozum.

Dnes, tj. v pondělí, čekáme podlaháře, aby toho nebylo málo. Dvě místnosti, (opět) konečně, zbavíme stoletých nalepených koberců (nechápu význam lepení koberců na holou podlahu), které vystřídají plovoucí podlahy. Anžto jsme v pronájmu, moc jsme si vybírat nemohli, kdyby bylo na mě, byla by podlaha dřevěná, takhle bude laminátová, ale stejně jsem za to hrozně ráda. A protože se jedná i o ložnici, kde máme oblečení, budu nucená vyklidit skříně, aby se s nima mohlo hýbat a na to se fakt těšim. Konečně (potřetí a naposledy) budu mít důvod si v těch skříních udělat opravdu pořádek...

Též jsem minulý týden prolomila psychický blok z bazénu a zašla si zaplavat. Máme padesátku bazén asi pět minut pěšky (možná ani to ne) od baráku, takže by si člověk myslel, že budu chodit plavat aspoň třikrát denně, ale to bych nebyla já, abych si po slavnostním otevření bazénu před rokem a půl neřekla, že vlastně po letech plavání v centru Prahy je na čase s tím plaváním přestat. Neptejte se. Za ten rok a půl (no, možná je to dokonce i dýl od toho otevření) jsem si v hlavě vyčarovala utkvělou představu, že tam maj zimu a že nepřežiju přechod od sprch do bazénu. A v tom jsem žila, skálopevně přesvědčená, že tak to prostě je.

V úterý jsem zjistila, že to je blbost. Chvála bohu přírodě!

Takže tu máme sportovní vsuvku, zmínku o výrazných změnách v našem bydlišti a nakonec to nové, protože léto je na krku a tohle je ideální čas pro čerstvé vitamíny všeho druhu.

Já vám můžu nabídnout ty papírové. Za trvanlivost ručím!

Druhá část Kolekce Nicaragua je hotová... A ovocná.

Nálepky.

O využitelnosti nálepek není sporu, Rosa M. z nich ušila girlandu, Na kopečku si z nich udělali magnetky a já je lepím prostě všude. Tečka.


Pohlednice.

Pohlednice jsou na kartonu s ještě o fous větší gramáží než měly ptačí pohlednice. Nabalte je dětem na letní tábor a donuťte je zase začít psát pohledy, protože není nad to, když člověk dostane psaní typu: "Mám se dobře, vaří tu dobře." V případě hodně divokého tábora ještě možná nebude chybět věta "Už jsme měli diskotéku." Ano, tušíte správně, jsou to úryvky z mých táborových a školopřírodových listů... 

Plakát.

Plakát je taky s vyšší gramáží než mají ptáci. Akorát to trošku v tiskárně přehnali a ten papír se skoro nedá srolovat. Ale co, aspoň dýl vydrží.


No a když půjde všechno podle plánu, třetí a poslední částí Kolekce N. budou květiny/rostliny.
Moc zdravím a mávám!

P.S. Všechno tohle najdete na známých adresách: Fler, ArtBe, Etsy. Nebo stačí napsat na mail nebo na Facebook.

sobota 6. června 2015

Music Inspiration #60 - Monika Načeva

Moje oblíbená paní Zpěvačka. S hlubokým hlasem.
Bez skandálů, stárnoucí s grácií, zraje jak víno. Monika Načeva.


Zdroj ona.idnes.cz



Udržuj svou ledničku plnou (Možnosti tu sou..., 1994)






Měsíc (Nebe je rudý, 1996)



P.S. A nevypařte se mi v tom vedru!

pondělí 1. června 2015

Střepiny

Svět se mi teď tak trochu smrsknul. Blog jde trochu stranou. Vlastně, spousta věcí jde teď stranou. Ale blog obzvlášť a vlastně mi to je líto, protože čtenost tak krásně stoupala a bylo to jako droga a s každým mudrovacím článkem byla vyšší a vyšší (mudrovací články jsou obzvášť oblíbené, ani nevím proč). Jenže jsem dosáhla jistého milníku, který je pro mne prioritou.

Svět se mi teď tak trochu smrsknul, protože jsem dostala svojí první zakázku na ilustrace.

Na opravdové ilustrace, do opravdové knížky. Do doplňkové učebnice pro cizince, co se učí česky. Víc podle smlouvy prozradit nemůžu, obrázky publikovat nesmím. Jen vám to chci napsat, protože jste tu leckdo se mnou byl od začátku. Za dva roky usilovné práce se mi podařil první krok do ilustrátorské reality. Jsem nováček. Psala jsem to i vydavatelství, které si mne samo našlo a oslovilo. Všechno jsme si napsali na rovinu. Jsou na mne moc milí a já se snažím ze sebe dostat maximum.

Víte, že kreslím i "svoje" věci, realizuju nápady, obzvlášť ty, které mne přepadly během mojí zimní cesty. Nechci vyjít ze cviku a někdy mě už uplně brní prsty. Legrační, že?

A stroj šije. Dotahuju resty, co na mne číhaly už od března. Standardní plátěné tašky ze slovenského plátna, které se tu objevily minulý rok snad stokrát. Nechci laskavé čtenáře unavovat stále stejnými věcmi. Šiju a odesílám. Plátno už není. Jen to tlusté, které mi rozbilo stroj. Toho mám habakuk. Jen vymyslet, co s ním. Nebo, kdybyste někdo chtěl, je k mání...

Pořád si říkám, že až odešlu ty ilustrace, bude času dost na nové věci, na další nápady. To je teď moje meta. Až potom.

Plus to cvičení. V sobotu jsem uběhla 6 km a v týdnu přidala ke cvičení s trenérkou i pilates. Už jen to plavání a jógu někam vmáčknout a budu mít svůj oblíbený pětiboj pohromadě.

Děje se toho vlastně hodně. Ale pro blog to moc není. Nejde to. Není to můj deníček. Deníček on-line, to by byl pěknej mazec... 

Tak vás moc zdravím. Alespoň. Budu psát, pokud události půjde nějak rozumně zformulovat.
Děkuju! Facebook je pořád hodně aktivní, rozhodně se nikam nestahuju.

P.S. Posílám jednu noční, teplickou...